RIA Novosti

Je navrženo začlenění celého obsahu článku Rusko dnes do tohoto článku.

Odtamtud sem pak má vést přesměrování. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.

---

Komentář k návrhu: duplicitní stránky

RIA Novosti, Ruská informační agentura Novosti (rusky Российское агентство международных новостей «РИА Новости») byla ruská státní^[1] zpravodajská agentura pro mezinárodní informace se sídlem v Moskvě. Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).^[2]

8. dubna 2014 Rosskomnadzor registroval RIA Novosti jako tiskovou agenturu a internetové noviny jako součást agentury Rusko dnes. Rusko dnes působí v Rusku pod starým názvem RIA Novosti.

Činnost a záběr agentury

Agentura vydávala zprávy a informace o sociálně-politických, ekonomických, vědeckých a finančních tématech na internetu a posílá e-mailem v hlavních evropských jazycích, stejně jako v perštině, japonštině, čínštině a arabštině.^[3] Měla zpravodajskou síť v Rusku, Společenství nezávislých států a více než 40. dalších zemích mimo SNS.^[3] Mezi její klienty patřili prezidentská administrativa, ruská vláda, Rada federace, Státní duma, ministerstva a vládní úřady, správy ruských regionů, zástupci ruských a zahraničních obchodních kruhů, diplomatické mise, a veřejné organizace.^[3]

Historie

Historie agentury sahá do 24. června 1941, kdy dva dny po napadení Sovětského Svazu byla založena Sovětská informační kancelář (Советское Информационное Бюро; Совинформбюро). Byla založena usnesením vlády Sovětského svazu a ÚV KSSS. Jejím hlavním úkolem bylo přinášet informace o zahraničních vojenských událostech a o událostech v domácím životě. V jisté době byl vydáván bulletin v papírové podobě a vysílán v rádiu (od 14. října 1941 do 3. března 1942). Hlavním úkolem bylo sestavovat zprávy o situaci na frontové válečné linii, situaci na domácí frontě a v partyzánském hnutí.^[3]

Existoval stereotyp, podle kterého všichni sovětští váleční fotografové pracovali podobným způsobem. Mnoho fotografů mělo svůj vlastní osobitý styl i při zjevné inscenované fotografii pro noviny. Sovětská cenzura ve skutečnosti ve fotografiích vytvořila stejný typ obrazu války. Mnoho autorových materiálů, pořízených v přední linii i v týlu, nebylo povoleno zveřejnit. Spolu s živými záběry byl zničen také individuální pohled fotografa. Vizualizací historie určitým způsobem cenzura připravila budoucí generace nejen o příležitost pochopit a přehodnotit válečnou dobu, taková politika způsobila také nenapravitelné škody z kulturního hlediska, protože představovala sovětskou válečnou fotografii zkresleně.^[4]

Ruská informační agentura Novosti vznikla v září roku 1991 na základě spojení IAN a RIA. Vyhláškou ruského prezidenta ze dne 22. srpna 1991 podléhala RIA Novosti kompetencím Ministerstva tisku a informací. RIA Novosti měla přibližně 80 kanceláří v zahraničí, více než 1500 odběratelů v zemích SNS a asi sto v dalších zemích.^[3] Poslední^[zdroj?] hlavní editorkou a generální ředitelkou agentury byla Světlana Mironjuková.^[3]

Zánik

Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).

RIA Novosti byla poslední ruskou státní organizací, která se díky nárokům klientů z celého světa snažila o vyvážené zpravodajství. Informovala i o tématech, s nimiž měl Kreml problémy, a o stanoviscích opozice. Novou agenturu Rusko dnes povede Putinův příznivce, ultrakonzervativní Dmitrij Kiseljov. Podle kritiků a opozice se tak dovršuje trend velmi silné státní kontroly nad ruským státním mediálním sektorem.^[2]

Abecední seznam fotografů

Pro agenturu pracovali následující fotoreportérky a fotoreportéři:

A

• Max Alpert (1899–1980)
• Semjon Alperin
• Timur Abdullaev
• Jurij Abramočkin (? – 2018)
• Vladimir Akimov
• Andrei Aleksandrov
• Rudolf Alfimov
• Magomed Aliev
• Vitalij Ankov
• Jurij Artamonov
• Vitaly Arutjunov
• Vladimir Astapkovič

B

• Maksim Bogodvid
• Natalja Fjodorovna Bode (Ната́лья Фёдоровна Боде́)
• Leonid Bat
• Ja. Brodskij
• Boris Babanov
• Andrej Babuškin
• Vladimir Baranov
• Vitalij Belousov
• Jakov Berliner
• Pjotr Bernštejn
• Vjačeslav Bobkov
• Alexej Boicov
• Kirill Braga
• Alexandr Ivanovič Brodskij (Бродский, Александр Иванович)
• Olga Butenop

C

• Said Carnajev (Саид Царнаев)
• Grigorij Čertov
• Peter Černov
• Viktor Černov

D

• Jakov Davidzon
• Alexey Daničev
• Boris Davydov
• Anton Denisov
• Roman Denisov
• Dmitrij Donskoj (fotograf)
• Leonid Dorenskij
• Alexey Druzhinin
• Leon Dubilt

E

• Sergej Ermochin
• Egor Erjomov

F

• Vladimir Fedorenko
• Alexey Filippov
• Michail Fomičev
• Nikolay Fjodorov

G

• Anatolij Garanin (1912–1989)
• Vladimir Granovskij
• Alexander Grasčenkov
• Fred Grinberg
• Denis Griškin
• Sergej Gennaděvič Gunějev pracuje pro agenturu od roku 1978^[5]
• Vladimir Petrovič Grebněv (1907-1976)
• Samarij Michajlovič Gurarij (1916–1998)

Ch

• Konstantin Chalabov

I

• Oleg Ignatovič
• Oleg Ivanov (fotograf)
• Jurij Ivanov

J

• Boris Jaroslavcev
• Igor Jakunin
• Alexander Juriev

K

• Boris Pavlovič Kudojarov (1898–1973)
• Alexandr Borisovič Kapusťanskij
• Alexander Krasavin
• Oleg Knorring (1907–1968)
• Solomon Kulišov
• V. Krasuckij
• Viktor Sergejevič Kinělovskij (1899–1979)
• Kirill Kallinikov
• Vitalij Karpov
• Boris Kaufman
• Boris Kavaškin
• Jurij Kaver
• Michail Klimentjev
• Galina Kmit (1931-2019)
• Alexey Kokšarov
• Sergej Kompaničenko
• Dmitry Korobejnikov
• Gleb Kotov
• Dmitrij Kozlov
• Alexandr Krasavin
• Ruslan Krivobok
• Alexander Krjazhev
• Rudolf Kučerov
• Alexey Kudenko
• Michail Kuchtarev
• Jurij Kujdin

L

• Olga Alexandrovna Lander
• Fjodor Levšin
• Kazimir Liško
• Sergej Loskutov
• Oleg Lastočkin
• Valerij Levitin
• Pavel Lisicyn
• Boris Losin
• Alexander Ljogkij
• Alexander Lyskin

M

• Mark Borisovič Markov-Grinberg
• Anatolij Morozov
• Alexander Makarov
• Oleg Makarov (fotograf)
• Alexej Malgavko
• Sergej Mamontov
• Michail Markiv
• Alexander Mazurkevič
• Igor Michalev
• Alexander Moklecov
• Michail Mokrušin
• Michail Mordasov

N

• Alexander Nevezhin
• Alexey Nikolskij
• Timur Nisametdinov

O

• Viktor Onučko
• Michail Ozerskij
• Izrail Abramovič Ozerskij

P

• Alexey Panov
• Vladimir Pervencev
• Vladimir Pesnja
• Eduard Pesov
• Georgij Petrusov (1903–1973)
• Ilja Pitalev
• Lev Polikašin
• Alexander Poljakov
• Boris Prichodko
• Sergej Pjatakov

R

• Semjon Raskin
• Vladimir Rodionov
• Ivan Rudnev
• Vjačeslav Runov
• Boris Rjabinin
• Jakov Rjumkin

S Š

• Ivan Michajlovič Šagin (1904–1982)
• Sergej Shimanskij
• Sergej Nikolajevič Strunnikov (1907-1944)
• Vitalij Saveliev
• Sergej Savostjanov
• David Sholomovič
• Valerij Shustov
• Ramil Sitdikov
• Jurij Smirnov
• Jurij Somov
• Sergej Alexejevič Subbotin
• Grigorij Sysoev

T

• Michail Anatolevič Trachman (1918–1976)
• David Trahtenberg (Давид Трахтенберг)
• Viktor Antonovič Ťomin (1908-1987)
• Vsevolod Sergejevič Tarasevič (1919–1998)
• Valerij Titievskij (Валерий Титиевский)

U

• Alexandr Vasiljevič Ustinov (1909–1995)
• Oleg Urusov
• Igor Utkin

V

• Boris Jevgeněvič Vdověnko (1909–1995)
• Ruslan Vahaev
• Grigoriy Vasilenko
• Vladimir Vdovin
• Sergej Venjavskij
• Alexander Vilf
• Vladimir Jurjevič Vjatkin vítěz World Press Photo^[6]

Z

• Georgij Anatolevič Zelma (1906–1984)
• Igor Zarembo
• Jurij Zaritovskiy
• Vadim Zhernov
• Artem Zhitenev
• Oleg Zoloto

Dar

V roce 2011 darovala sto historických fotografií ze svých archivů, které byly nahrány na úložiště volných obrázků Wikimedia Commons.

Galerie

• 
  Max Alpert: Kombat, symbol Velké vlastenecké války, velitel praporu A. Jeremenko vede své vojáky do útoku, 12. června 1942, archiv RIA Novosti
• 
  Anatolij Garanin: Vsjevobuč, povinný vojenský výcvik mužů, Leningrad, 9. října 1941, archiv RIA Novosti
• 
  Anatolij Garanin: Rekruti odcházejí při mobilizaci na frontu, Moskva, 23. června 1941
• 
  Anatolij Garanin: Stanice první pomoci, Narvská triumfální brána, Leningrad, 9. října 1941
• 
  Max Alpert: Sovětští vojáci bojují o vesnici na kavkazské frontě, 1. června 1942
• 
  Ja. Brodskij: Zakázka pro armádu, studenti průmyslové školy vyrábějí miny pro armádu, 1. dubna 1942
• 
  Georgij Zelma: Němečtí zajatci procházejí přes pole, Oděská oblast, 10. dubna 1944
• 
  Georgij Zelma: Voják házející granát, Stalingrad, 1. září 1942
• 
  Viktor Sergejevič Kinělovskij: Na pochodu; prapor dělostřeleckého pluku na pochodu. Západní fronta, Vjazma, Moskevská oblast, 1. března 1943
• 
  Michail Anatolevič Trachman: Němečtí zajatci v Moskvě, 15. června 1944
• 
  Pionýři na Rudém náměstí, 2010
• 
  Leningradská nukleární elektrárna, 2011
• 
  Mezinárodní den žen, 2002

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu RIA Novosti na Wikimedia Commons
• RIA Novosti (rusky)
• http://en.rian.ru Archivováno 3. 10. 2013 na Wayback Machine.
• RIA Novosti (francouzsky)
• http://de.rian.ru/ Archivováno 28. 7. 2011 na Wayback Machine.
• RIA Novosti (španělsky)