Rem Koolhaas

Rem Koolhaas
Rem Koolhaas v roce 2010
Rem Koolhaas v roce 2010
Narození17. listopadu 1944 (79 let)
Rotterdam, Nizozemsko
NárodnostNizozemská
Alma materNizozemská akademie filmu a televize, Architectural Association School of Architecture, Cornell University
PovoláníArchitekt
ZaměstnavatelOffice for Metropolitan Architecture
OceněníPritzkerova cena (2000)
Praemium Imperiale (2003)
Royal Gold Medal (2004)
ChoťMadelon Vriesendorpová
RodičeAnthonie Koolhaas
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Remment Lucas Koolhaas (* 17. listopadu 1944 Rotterdam) je nizozemský architekt a profesor architektury a urbanismu na Harvardově univerzitě. Vystudoval filmovou akademii v Amsterdamu a pak architekturu nejdříve v Londýně a poté na Cornell University v Ithace. Je ředitelem společnosti Office for Metropolitan Architecture (OMA), kterou v roce 1975 pomohl založit. V roce 2000 získal Pritzkerovu cenu. V roce 2008 ho časopis Time zařadil do svého celosvětového žebříčku 100 nejvlivnějších lidí.[1]

Život

Rem Koolhaas (1987)

Narodil se v roce 1944 v Rotterdamu a v dětství pobýval 4 roky (1952–1956) v Indonésii. Po studiích na filmové akademii v Amsterdamu působil jako autor scénářů a redaktor listu Haagse Post.[2] Architekturu pak vystudoval na Architectural Association School of Architecture v Londýně a Cornell University v Ithace.

V roce 1972 získal stipendium v USA, kde v New Yorku studoval ovlivnění architektury kulturou velkoměsta; své poznatky shrnul v knize z roku 1978 Delirious New York: A Retroactive Manifesto of Manhattan (česky: Třeštící New York/Retroaktivní manifest pro Manhattan, 2008).

V Londýně založil v roce 1975 společně s řeckými architekty Eliou a Zoe Zenghelisovými a svojí ženou, nizozemskou malířkou Madelon Vriesendorpovou, Office for Metropolitan Architecture (OMA). Rem Koolhaas patří mezi architekty, kteří ve svém díle uplatňují principy dekonstruktivismu. Disharmonie v jeho projektech je záměrnou součástí konečného architektonického výrazu.[2]

V roce 1988 proběhla v Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku výstava s názvem Deconstructivist Architecture, na které představili svoji tvorbu kromě Rema Koolhaase architekti Frank Gehry, Peter Eisenman, Daniel Libeskind, Zaha Hadid, Bernard Tschumi a rakouská architektonická kancelář Coop Himmelb(l)au.

Dílo

Mezi známé práce Rema Koolhaase patří například Bordeaux House (Maison à Bordeaux)[3] z betonu, dřeva a skla, navržený v roce 1998 pro rodinu nakladatele Jean Francois Lemoine, upoutaného po autonehodě na invalidní vozík. Jedná se o tři různě řešené domy, postavené na sebe, propojené středovým výtahem s plošinou pro vozíčkáře.

Další známou stavbou je koncertní hala Casa da Música v portugalském Portu z roku 2005, řešená jako betonový mnohostěn s nakloněnými pilíři. Stavba je doplněna ocelovými konstrukcemi, které podporují velké prosklené plochy stěn ze speciálního vlnitého skla.[2] Kromě evropských zemí zrealizoval Rem Koolhaas své projekty také v USA a Asii.

Další realizované stavby a projekty (výběr)

Bibliografie

  • Delirious New York: A Retroactive Manifesto of Manhattan (1978)[4] ISBN 978-1-885254-00-9
  • S,M,L,XL (1995)[5] ISBN 978-1-885254-86-3
  • Serpentine Gallery: 24 Hour Interview Marathon (2007)[6] ISBN 978-1-904563-69-3
  • Living Vivre Leben (1998)[7]
  • Content (2004)[8] ISBN 978-3-8228-3070-3
  • Serpentine Gallery Pavilion 2006; Verlag der Buchhandlung Walther König, Kolín nad Rýnem, Německo 2008 ISBN 978-3-86560-393-7

Ocenění

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rem Koolhaas na anglické Wikipedii.

  1. LACAYO, Richard. Rem Koolhaas. Time Retrieved on 2008-05-12. 2009-04-30. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-22. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. a b c Redakce. Rem Koolhaas. Beton. 2006, roč. 6, čís. 1/2006, s. 57 – 59. ISSN 1213-3116. 
  3. AD Classics: Maison Bordeaux / OMA
  4. Delirious New York: A Retroactive Manifesto of Manhattan [online]. Office for Metropolitan Architecture [cit. 2008-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-10. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. SMLXL [online]. Office for Metropolitan Architecture [cit. 2008-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-10. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. Serpentine Gallery: 24 Hour Interview Marathon [online]. Trolley Books [cit. 2008-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  7. Living Vivre Leben [online]. Office for Metropolitan Architecture [cit. 2008-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-10. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. Content [online]. Office for Metropolitan Architecture [cit. 2008-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-09. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. EURALILLE, France, Lille, 1994. www.oma.eu [online]. [cit. 2015-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-10. 
  10. La Biennale di Venezia. stavbaweb.dumabyt.cz [online]. [cit. 2015-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-20. 

Literatura

  • GAVENTA, Sarah. Concrete Design. Londýn: MITCH, 2006. 160 s. ISBN 9781845331832. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Rem Koolhaas na Wikimedia Commons
  • (anglicky)Oficiální internetové stránky OMA
  • Oficiální Facebook (denní aktualizace)
  • OMA Oficiální Vimeo kanál
  • (anglicky)Rem Koolhaas na Harvardově univerzitě
Laureáti Pritzkerovy ceny

Philip Johnson (1979) • Luis Barragán (1980) • James Stirling (1981) • Kevin Roche (1982) • I. M. Pei (1983) • Richard Meier (1984) • Hans Hollein (1985) • Gottfried Böhm (1986) • Kenzó Tange (1987) • Gordon Bunshaft a Oscar Niemeyer (1988) • Frank Gehry (1989) • Aldo Rossi (1990) • Robert Venturi (1991) • Álvaro Siza Vieira (1992) • Fumihiko Maki (1993) • Christian de Portzamparc (1994) • Tadao Andó (1995) • Rafael Moneo (1996) • Sverre Fehn (1997) • Renzo Piano (1998) • Sir Norman Foster (1999) • Rem Koolhaas (2000) • Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Herzog & de Meuron) (2001) • Glenn Murcutt (2002) • Jørn Utzon (2003) • Zaha Hadid (2004) • Thom Mayne (2005) • Paulo Mendes da Rocha (2006) • Richard Rogers (2007) • Jean Nouvel (2008) • Peter Zumthor (2009) • Kazujo Sedžimaová a Rjúe Nišizawa (SANAA) (2010) • Eduardo Souto de Moura (2011) • Wang Šu (2012) • Tojoo Itó (2013) • Šigeru Ban (2014) • Frei Paul Otto (2015) • Alejandro Aravena (2016) • Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramón Vilalta (RCR Arquitectes) (2017) • Balkrišna Doši (2018) • Arata Isozaki (2019) • Shelley McNamarová a Yvonne Farrellová (Grafton Architects) (2020) • Anne Lacatonová a Jean-Philippe Vassal (Lacaton & Vassal) (2021) • Diébédo Francis Kéré (2022) • David Chipperfield (2023) • Riken Jamamoto (2024)

Autoritní data Editovat na Wikidatech