Robert I. Parmský

Robert I. Parmský
Narození	9. července 1848 Florencie
Úmrtí	16. listopadu 1907 (ve věku 59 let) Lucca
Místo pohřbení	Tenuta Reale
Povolání	aristokrat
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Choť	Marie Pia Neapolsko-Sicilská (od 1869)[1] Marie Antonie z Braganzy (od 1884)[1]
Děti	Marie Luisa Bourbonsko-Parmská Jindřich Bourbonsko-Parmský Josef Bourbonsko-Parmský Eliáš Parmský Sixtus Bourbonsko-Parmský František Xaver Bourbonsko-Parmský … více na Wikidatech
Rodiče	Karel III. Parmský a Luisa Marie Terezie z Artois
Rod	Bourbonsko-Parmští
Příbuzní	Jindřich Bourbonsko-Parmský, Markéta Bourbonsko-Parmská a Alice Bourbonsko-Parmská (sourozenci) Boris III. Bulharský, Kyril Bulharský, Jevdoxie Bulharská a Naděžda Bulharská (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert I. Parmský (9. července 1848, Florencie – 16. listopadu 1907, Lucca) byl hlava parmské větve Bourbonské dynastie a poslední vládnoucí vévoda v Parmě, Piacenze a Guastalle. Jedním z jeho mnoha potomků byla poslední rakouská císařovna a uherská královna Zita.

Původ

Narodil se z manželství parmského vévody Karla III. s Luisou Marií Bourbonskou. Matka byla po otci Karlu Bourbonském vnučkou francouzského krále Karla X. a po matce Marii Karolíně vnučkou krále obojí Sicílie Františka I. a pravnučkou císaře Leopolda II. Jeho otec přišel na svět z manželství etrurského krále Karla Ludvíka s Marií Terezou Savojskou a byl tak vnukem etrurijského krále Ludvíka I., španělského krále Karla IV. a sardinského krále Viktora Emanuela I.

Robert měl tři sourozence. Starší sestru Markétu (1847–1893), která se provdala za madridského vévodu a titulárního krále francouzského a španělského Karla Mariu Bourbonského, a dva mladší sourozence. Alice (1849–1935) se stala manželkou titulárního toskánského vévody Ferdinanda IV. a Jindřichovi (1851–1905) náležel titul hraběte z Bardi.

Vláda

Na vévodský stolec nastoupil poté, co byl jeho otec roku 1854 zabit. Bylo mu tehdy teprve šest let, proto fakticky vládla jeho matka Louisa Marie Terezie z Artois, sestra hraběte ze Chambord, jako regentka. Vévodkyně schvalovala některé z mnoha reakcionářských spolupracovníků svého muže, byla však překvapena mazziniovským hnutím z července 1854 a přešla na tvrdě represivní politiku, která vedla až k druhé válce za nezávislost.

Roku 1859, při vypuknutí druhé války za nezávislost, byl Robert ve  svých jedenácti letech sesazen a jeho matka se raději rozhodla evakuovat rodinu do Lombardska-Benátska, v očekávání, že boje brzo skončí. Následoval smír z Villafranca, po němž Sardinské království, (po plebiscitu z roku 1860), anektovalo Parmské vévodství s městem Parmou i Toskánsko, aby tak vytvořilo větší společný útvar Italské království.

Život bez koruny

I přes ztrátu trůnu Robert a jeho rodina disponovali významným dědictvím, například soukromým vlakem čítajícím více než tucet vozů, vlastním zámkem ve Schwarzau am Steinfeld poblíž Vídně, sídlem Villa Pianore v Toskánsku a honosným zámkem Chambord ve Francii.

Robert I. zemřel ve Viareggiu roku 1907. Necelé čtyři měsíce po jeho smrti v roce 1907, bylo šest dětí z jeho prvního manželství shledáno právně nezpůsobilými, a byli svěřeni jeho vdově vévodkyni Marii Antonii. Přesto se Robertovým dědicem stal Eliáš, vévoda z Parmy (1880-1959), jeho mladší syn z jeho prvního manželství.

Někteří z jeho synů sloužili v ozbrojených složkách Rakouska jiní v armádě Belgie.

Rodina

Dne 5. dubna 1869 se na zámku San Martino u Luccy oženil s princeznou Marií Piou (1849–1882), dcerou bývalého krále obojí Sicílie Ferdinanda II.. Z manželství se narodilo 12 dětí, z nichž však polovina trpěla mentálním postižením, dvě zemřely krátce po narození, a porod posledního nepřežilo dítě ani matka. Následnictví pokračovalo po linii syna Eliáše Roberta.

Robertovou druhou ženou se pak 15. října 1884 na zámku Fischhorn v Zell am See stala dcera sesazeného portugalského krále Michala I., Marie Antonie z rodu Braganzů. Marie Antonie dala život dalším 12 dětem, z nichž se nejvíce proslavila dcera Zita, která se provdala za pozdějšího rakousko-uherského panovníka Karla I..

Děti s Marií Piou Bourbonskou

• Maria Luisa (1870–1899) ∞ 1893 bulharský car Ferdinand I. Bulharský
• Ferdinand Maria (5. března 1871 – 14. dubna 1871)
• Luisa Marie (1872–1943), mentálně postižená
• Jindřich Maria (1873–1939), mentálně zaostalý, titulární parmský vévoda (1907-39)
• Marie Imakuláta (1874–1914), mentálně postižená
• Josef Maria (1875–1950), mentálně zaostalý, titulární parmský vévoda (1939–50)
• Marie Tereza (1876–1959), mentálně postižená
• Marie Pia (1877–1915), mentálně postižená
• Beatrice (1879–1946) ∞ 1906 hrabě Peter Lucchesi Palli
• Eliáš Robert (1880–1959), titulární parmský vévoda (1950–59), vykonával funkci hlavy rodu i místo svých nemocných starších bratrů, ∞ 1903 arcivévodkyně Marie Anna Rakouská
• Marie Anastázie (25. srpna 1881 – 7. září 1881)
• August (*/† 22. září 1882), zemřel při narození společně s matkou

Děti s Marií Antonií z Braganzy

• Adéla Erika (1885–1959), jeptiška benediktinského řádu kláštera v Solesmes
• Sixtus Ferdinand (1886–1934) ∞ 1919 Hedvika z La Rochefoucauld
• František Xaver (1889–1977) ∞ 1927 Magdalena Bourbonsko-Bussetská
• Františka Josefa (1890–1978), jeptiška benediktinského řádu kláštera v Solesmes
• Zita Marie (1892–1989) ∞ 1911 pozdější rakouský císař Karel I.
• Felix Maria (1893–1970) ∞ 1919 lucemburská velkovévodkyně Šarlota Lucemburská
• Renato (1894–1962) ∞ 1921 dánská princezna Markéta Dánská
• Marie Antonie (1895–1937), jeptiška benediktinského řádu kláštera v Solesmes
• Izabela Marie (1898–1984)
• Ludvík Karel (1899–1967) ∞ 1939 italská princezna Marie Františka Savojská
• Jindřiška Anna (1903–1987), hluchoněmá
• Kajetán Maria (1905–1958) ∞ 1931 princezna Markéta Thurn-Taxis (rozvedeno)

Vývod z předků

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert I. Parmský na Wikimedia Commons

Předchůdce: Karel III.

Parmský vévoda 1854–1859

Nástupce: -

Předchůdce: -

Titulární parmský vévoda 1859–1907

Nástupce: Jindřich I.

Předchůdce: Karel II.

Titulární etrurský král 1883–1907

Nástupce: Jindřich I.

Vévodové z Parmy
Pier Luigi (1545–47) Ottavio (1556–86) Alexandr (1586–92) Ranuccio I. (1592–1622) Odoardo (1622–46) Ranuccio II. (1646–94) Francesco (1694–1727) Antonio (1727–31) Karel I. (1731–35) Karel II. (1735–40) Marie Terezie (1740–48) Filip (1748–65) Ferdinand (1765–1802) Cambacérès (Parma) (1808–1814) Lebrun (Piacenza) (1808–1814) Marie Luisa (1814–47) Karel Ludvík (1847–49) Karel III. (1849–54) Robert I. (1854–1859)
Titulární vévoda, žádná implicitní suverenita: Robert (1859–1907) Jindřich (1907–39) Josef (1939–50) Eliáš (1950–59) Robert II. (1959–74) Xaver (1974–77) Carlos Hugo (1977–2010) Carlos (2010–dosud)