Sophia Lorenová
| Sophia Lorenová | |
|---|---|
 Sophia Lorenová v roce 1959 | |
| Rodné jméno | Sofia Villani Scicolone |
| Narození | 20. září 1934 (89 let) Řím Itálie  Itálie |
| Alma mater | Škola Jeannine Manuelové |
| Aktivní roky | 1950– |
| Choť | Carlo Ponti (1957–1962) Carlo Ponti (1966–2007) |
| Děti | Carlo Ponti a Edoardo Ponti |
| Rodiče | Riccardo Scicolone a Romilda Villani |
| Příbuzní | Anna Maria Villani Scicolone (sourozenec) Alessandra Mussolini (synovec) Romano Mussolini (švagr) |
| Významné role | Cesira / Horalka Filumena Marturano / Manželství po italsku |
| Oscar | |
1962 Horalka Čestná cena Akademie 1991 – Celoživotní přínos světové kinematografii | |
| Zlatý glóbus | |
1995 – Celoživotní přínos světové kinemtagrafii | |
| Zlatý medvěd | |
1994 – Celoživotní přínos světové kinematografii | |
| Cena BAFTA | |
1962 – Horalka | |
| César | |
1991 – Celoživotní přínos světové kinematografii | |
| Grammy | |
2004 – Prokofiev: Peter and the Wolf/Beintus | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sophia Lorenová, nepřechýleně Loren, rodným jménem Sofia Costanza Brigida Villani Scicolone (* 20. září 1934 Řím) je italská filmová herečka, která se v 60. letech 20. století stala hvězdou světové kinematografie, stejně tak byla považována za sexuální symbol.
V roce 1996 obdržela Řád zásluh o Italskou republiku (OMRI), a sice jeho druhý nejvyšší stupeň (z pěti) s titulem Rytíř velkokříže (Cavaliere di Grand Croce). Od roku 1991 je také nositelkou francouzského Řádu čestné legie.
Přestože se v roce 1966 rozhodla získat francouzské občanství, aby se mohli ona a filmový producent Carlo Ponti legálně po jeho rozvodu vzít, pro svět filmových fanoušků se stala symbolem italského filmu. V roce 1960 získala Oskara za svou roli v De Sicově filmu Horalka. Jejím nejčastějším filmovým partnerem byl známý italský herec Marcello Mastroianni. V roce 1991 také obdržela Oscara za celoživotní herecké dílo.
Životopis
Dětství
Sophia Villani Scicolone se narodila jako nemanželské dítě 20. září 1934 v Římě.[1] Její matkou byla Romilda Villani (1910–1991), učitelka hry na klavír a příležitostná filmová herečka. Otec Riccardo Scicolone byl stavební inženýr urozeného původu. Dceru Sophii sice uznal za vlastní, ale s její matkou se odmítl oženit. K tomu napsala Loren ve své autobiografii, že je oprávněna nazývat se markýzou z Licata Scicolone Murillo. Romilda Villani zůstala s dcerou bez dostatečného finančního zajištění. Sofia Villani, jak se tehdy jmenovala, se s otcem setkala třikrát, když jí bylo pět let, poté v sedmnácti letech a v roce 1976, když umíral a kdy mu odpustila, ale nezapomněla mu, že opustil matku.[2][3] Její rodiče spolu měli ještě jednu dceru. Její sestra Maria se narodila v roce 1938. Jako dospělá se provdala za Romana Mussoliniho, čtvrtého syna bývalého italského diktátora Benita Mussoliniho. Měla také dva nevlastní bratry z otcovy strany, jménem Giuliano a Giuseppe Scicolone.[4] Romilda, Sofia a Maria žily u babičky v Pozzuoli poblíž Neapole.
Během 2. světové války bylo pobřeží a muniční továrna v Pozzuoli často bombardováno spojenci. Během jednoho z náletů, když se Sofia se sestrou běžely ukrýt do krytu, ji trefila střepina a zranila na bradě. Poté se rodina přestěhovala do Neapole k příbuzným. Po válce se Sofia s rodinou vrátila do Pozzuoli. Její babička Luisa udělala z obývacího pokoje hospodu a prodávala domácí třešňový likér. Její matka Romilda hrála na piano, sestra Maria zpívala a Sophia obsluhovala stoly a myla nádobí.
Stala se terčem posměchu nejen kvůli svému nemanželskému původu, ale i kvůli nezvykle vysoké, vyhublé postavě (měla přezdívku „Párátko“). Před světem utíkala do biografu, kde dokázala prosedět celý den. Toužila se stát herečkou, ale nejen kvůli slávě a bohatství, nýbrž aby mohla projevovat emoce a realizovat se tvůrčím způsobem.
Kariéra
Ve čtrnácti letech byla vybrána v soutěži krásy mezi 12 „princezen moře“. Součástí ocenění byla také jízdenka na vlak do Říma. Tam brzy na to odjela s matkou, aby měla příležitost dostat se k filmu. Ve svých 16 letech hrála jednu z otrokyň ve velkofilmu Quo Vadis (1951). V Římě zůstala i po dokončení filmu, ale nebylo vůbec jednoduché najít si živobytí. Kromě drobných příležitostí u filmu, pracovala jako modelka pro časopisy. Vedle klasické reklamní fotografie se velmi vítaným příjmem stala práce pro tehdejší fotoromány. To byl v poválečné Itálii velice populární formát publikace. Jednalo se vlastně o fotografický komiks, kde byly za sebou v sekvenci kladené fotografie scén a do komiksových bublin umístěny dialogy aktérů. Ve svých vzpomínkách herečka vděčně zmiňuje tuto práci jako důležitou příležitost k procvičení herectví. Při této příležitosti také dostala své první umělecké jméno: Sophia Lazzaro. Jméno bylo inspirováno její nevšední krásou, která podobně jako v biblickém příběhu podle producentů mohla křísit mrtvé. Měla v tomto uměleckém formátu nevídaný úspěch, a proto se 5. dubna 1953, ve chvíli loučení s fanoušky, objevila na titulní straně časopisu Sogno její fotografie spolu s textem: „Nezapomenutelná představitelka mnoha a mnoha fotopříběhů se nechala zlákat k filmu. Sofia ale nikdy na čtenáře Sogno magazínu nezapomene a posílá jim své nejvroucnější sbohem.“
V rámci snahy o uplatnění v Římě se účastnila také řady soutěží krásy. Problém byl v tom, že dle jejích vzpomínek uváděla porotu často svou zvláštní charakteristickou tváří do rozpaků. Velký nos, výrazné rty, to všechno dohromady ohromovalo, ale zároveň jaksi nezapadalo do správných šablon. Proto vlastně nikdy nezvítězila, ale často se umísťovala jako druhá a nebo získala speciální cenu poroty. V soutěži Miss Řím, kde skončila opět druhá, si jí všiml o 20 let starší producent Carlo Ponti. Byl její osobností uhranutý, ale zároveň zrazovaný kameramany, kteří ji na zkouškách zpočátku považovali za nevhodnou pro kameru. Carlo jí dokonce decentně naznačil možnost plastické operace kvůli jejímu velkému nosu, ale o tom nechtěla herečka, hrdá na svůj přirozený zjev, ani slyšet. Nakonec Ponti uvěřil v její talent a pomohl jí získávat menší role.
Často byl problém najít pro Sophii Loren (již druhý pseudonym, zvolený kvůli západnímu publiku) vhodnou roli, protože zcela odpovídala představám o italské ženě. V Hollywoodu nechtěla hrát podřadné role. Po natočení filmu Pýcha a vášeň s Cary Grantem a Frankem Sinatrou se jí dostalo skutečně velkých rolí. Také zde natočila snímek Houseboat s Cary Grantem a získala dobré kontakty i přátelství. Jedním z jejích přátel se stal Grant, který jí nabízel i manželství. I když s ním měla aféru, odmítla jeho nabídku, protože věřila v budoucnost vztahu s Carlem Pontim. Ten byl však ženatý a italské právo neumožňovalo tehdy kvůli odporu římskokatolické církve legální rozvod. Byla to Pontiho první manželka Giuliana Fiastri, která později navrhla, aby si všichni tři změnili občanství na francouzské a ve Francii se Ponti s ní legálně rozvedl. Ponti se pak oženil s Lorenovou.
Mezi její přínosy světové kinematografii patří mnoho filmů režiséra Vittoria de Sicy, za jehož Horalku získala v roce 1962 Oscara jako herečka v hlavní roli (první v neanglicky mluveném filmu).
Dále hrála v filmech s Marcellem Mastroiannim (např. Manželství po italsku, Včera, dnes, zítra, Slunečnice, objevila se i po boku Clarka Gablea, Paula Newmana, Petera O'Toola, Richarda Burtona, Marlona Branda nebo Gregoryho Pecka. Hrála také v posledním filmu Charlieho Chaplina Hraběnka z Hongkongu, během jehož natáčení se spřátelili. Ačkoli neměla žádné herecké vzdělání, byla to právě její přirozená živočišnost, kterou režiséři i diváci vyhledávali.
Soukromí
Je vdovou po italském filmovém magnátovi Carlu Pontim (1912–2007), který působil jako producent v italském filmu. Zažili společně hned dvě svatby. První svatba v září 1957 byla anulována kvůli nezapsanému rozvodu Carla Pontiho s jeho předchozí ženou. Podruhé byli řádně sezdáni 9. dubna 1966.
Bolestnou ránou do soukromého života byly dva potraty, které prodělala, než se jí narodili synové Carlo (nar. 1968) a Edoardo (nar. 1973).
Je tetou italské političky Alessandry Mussoliniové – Sophiina sestra Anna Maria si vzala Romana Mussoliniho, nejmladšího syna diktátora Benita Mussoliniho.
Žije v Kalifornii, po smrti Pontiho sama, a herectví se nevěnuje, i když společenských akcí se občas účastní. I přes svůj vysoký věk se stala titulní tváří kalendáře Pirelli na rok 2007.
V roce 2016 získala čestné občanství Neapole, a jak sama říká „V Římě jsem se narodila náhodou. Vždy jsem se považovala za Neapolitánku.“[5]
Filmografie (výběr)
- 1950 Il voto (režie Mario Bonnard)
- 1951 Io sono il capataz (režie Giorgio Simonelli)
- 1951 Milano miliardaria (režie Marino Girolami, Vittorio Metz, Marcello Marchesi)
- 1951 Quo Vadis (režie Mervyn LeRoy)
- 1951 Il mago per forza (režie Marino Girolami, Vittorio Metz, Marcello Marchesi)
- 1951 Il padrone del vapore (režie Mario Mattoli)
- 1951 Anna (režie Alberto Lattuada)
- 1952 La favorita (režie Cesare Barlacchi)
- 1953 Aida (režie Clemente Fracassi)
- 1954 Il paese dei campanelli (režie Jean Boyer)
- 1954 Due notti con Cleopatra (režie Mario Mattoli)
- 1954 Naše časy (v originále Tempi nostri), (režie Alessandro Blasetti)
- 1954 Bída a vznešenost (v originále Miseria e nobiltà), režie (Mario Mattoli)
- 1954 Neapolský kolotoč (v originále Carosello napoletano), (režie Ettore Giannini)
- 1954 Pellegrini d'amore (režie Andrea Forzano)
- 1954 Zlato Neapole (v originále L'oro di Napoli), (režie Vittorio De Sica)
- 1954 Attila (režie Pietro Francisci)
- 1954 Škoda, žes taková potvora (v originále Peccato che sia una canaglia), (režie Alessandro Blasetti)
- 1954 La donna del fiume (režie Mario Soldati)
- 1955 Ve znamení Venuše (v originále Il Segno di Venere), (režie Dino Risi)
- 1955 Krásná mlynářka (v originále La Bella mugnaia), (režie Mario Camerini)
- 1955 Chléb, láska a ... (v originále Pane, amore e .....), (režie Dino Risi)
- 1956 Štěstí být ženou (v originále La Chance d'être femme), (režie Alessandro Blasetti)
- 1957 Boy on a Dolphin (režie Jean Negulesco)
- 1957 Pýcha a vášeň (v originále The Pride and the Passion), (režie Stanley Kramer)
- 1957 Legenda o ztraceném (v originále Legend of the Lost), (režie Henry Hathaway)
- 1958 Farma pod jilmy (v originále Desire Under the Elms), (režie Delbert Mann)
- 1958 Klíč (v originále The Key), (režie Carol Reed)
- 1958 The Black Orchid (režie Martin Ritt)
- 1958 Romance na řece (v originále Houseboat), (režie Melville Shavelson)
- 1959 That Kind of Woman (režie Sidney Lumet)
- 1960 Ďáblice v růžovém trikotu (v originále Heller in Pink Tights), (režie George Cukor)
- 1960 Přídech skandálu (v originále A Breath of Scandal), (režie Michael Curtiz)
- 1960 Začalo to v Neapoli (v originále It Started in Naples), (režie Melville Shavelson)
- 1960 The Millionairess (režie Anthony Asquith)
- 1960 Horalka (v originále La ciociara), (režie Vittorio De Sica)
- 1961 Cid (v originále El Cid), (režie Anthony Mann)
- 1961 Madame Sans-Gene (v originále Madame Sans-Gęne), (režie Christian-Jaque)
- 1962 Boccaccio '70 (režie Mario Monicelli, Vittorio De Sica, Federico Fellini a Luchino Visconti)
- 1962 Vězňové z Altony (v originále I sequestrati di Altona), (režie Vittorio De Sica)
- 1962 Nůž v ráně (v originále Le Couteau dans la plaie), (režie Anatole Litvak)
- 1963 Včera, dnes a zítra (v originále Ieri, oggi, domani), (režie Vittorio De Sica)
- 1964 Pád říše římské (v originále The Fall of the Roman Empire), (režie Anthony Mann)
- 1964 Manželství po italsku (v originále Matrimonio all'italiana), (režie Vittorio De Sica)
- 1965 Operace Crossbow (v originále Operation Crossbow), (režie Michael Anderson)
- 1965 Lady L (režie Peter Ustinov)
- 1966 Judith (režie Daniel Mann a Oswald Döpke)
- 1966 Arabeska (v originále Arabesque), (režie Stanley Donen)
- 1967 Hraběnka z Hongkongu (v originále A Countess from Hong Kong), (režie Charlie Chaplin)
- 1967 Byl jednou jeden (v originále C'era una volta...), (režie Francesco Rosi)
- 1970 Slunečnice (v originále I girasoli), (režie Vittorio De Sica)
- 1971 Knězova manželka (v originále La moglie del prete), (režie Dino Risi)
- 1971 Mortadela (v originále La mortadella), (režie Mario Monicelli)
- 1972 Muž jménem La Mancha (v originále L'uomo della Mancha), (režie Arthur Hiller)
- 1974 Verdikt (v originále Verdict), (režie André Cayatte)
- 1975 Gangsterova milenka (v originále La pupa del gangster), (režie Giorgio Capitani)
- 1976 Přejezd Kassandra (v originále The Cassandra Crossing), (režie George P. Cosmatos)
- 1977 Zvláštní den (v originále Una giornata particolare), (režie Ettore Scola)
- 1978 Angela (režie Boris Sagal)
- 1978 Mosazný terč (v originále Una giornata particolare), (režie John Hough)
- 1979 Palebná síla (v originále Una giornata particolare), (režie Michael Winner)
- 1984 Světlo pro mého syna (v originále Qualcosa di biondo), (režie Maurizio Ponzi)
- 1990 Sobota, neděle, pondělí (v originále Sabato, domenica e lunedì), (režie Lina Wertmüller)
- 1995 Dej si pohov kámoši 2 (v originále Grumpier Old Men), (režie Howard Deutch)
- 2002 Mezi cizinci (v originále Between Strangers), (režie Edoardo Ponti)
- 2004 Plněné papriky (v originále Peperoni ripieni e pesci in faccia), (režie Lina Wertmüller)
- 2009 Nine (režie Rob Marshall)
- 2014 Lidský hlas (v originále La voce umana), (režie Edoardo Ponti)
- 2020 Život před sebou (v originále La vita davanti a sé), (režie Edoardo Ponti)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sophia Loren na anglické Wikipedii.
- ↑ EnciclopediaTreccani. Sophia Loren profile [online]. Treccani.it [cit. 2010-03-15]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ "Interviews of a Lifetime" (1991) – Barbara Walters with Sophia Loren.
- ↑ CARR, Jay. Sophia Loren Now Appearing in 'El Cid', she remains a very human icon. Boston Globe. 22 August 1993. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-15. Je zde použita šablona
{{Cite news}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Sophia Loren Archives – Chronicles [online]. Lorenarchives.com [cit. 2010-12-10]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Sophia Lorenová získala čestné občanství Neapole, Deník.cz, 4. 7. 2016
Literatura
- Hotchner, A.E.: Sophia Loren (životopis)
- Sophia Loren. In Cucina con Amore, Rizzoli Editore, 1971.
- Sophia Loren. In the Kitchen with Love, Doubleday & Company, Inc., 1972.
- Sophia Loren. Women & Beauty, Aurum Press, 1984. ISBN 0-688-01394-5.
- Sophia Loren. Sophia Loren's Recipes and Memories, Gt Pub Corp., 1998. ISBN 978-1577193678.
- Sophia Loren. Yesterday, Today, Tomorrow; My Life, Atria Books, 2015. ISBN 9781476797434.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sophia Lorenová na Wikimedia Commons 
Osoba Sophia Lorenová ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sophia Lorenová
- Sophia Lorenová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Sophia Lorenová na Kinoboxu
- Sophia Lorenová v Internet Movie Database (anglicky)
- Sophia Lorenová ve Filmové databázi
| Donatellův David pro nejlepší herečku | |
|---|---|
| 1956–1959 | |
| 1960–1969 | Sophia Lorenová (1961) • Silvana Manganová / Gina Lollobrigida (1963) • Sophia Lorenová (1964) • Sophia Lorenová (1965) • Giulietta Masina (1966) • Silvana Manganová / Graziella Granata (1967) • Claudia Cardinalová (1968) • Gina Lollobrigida / Monica Vittiová (1969) |
| 1970–1979 | Sophia Lorenová (1970) • Florinda Bolkanová / Monica Vittiová (1971) • Claudia Cardinalová (1972) • Florinda Bolkanová / Silvana Manganová (1973) • Sophia Lorenová / Monica Vittiová (1974) • Mariangela Melato (1975) • Monica Vittiová / Agostina Belli (1976) • Mariangela Melato (1977) • Mariangela Melato / Sophia Lorenová (1978) • Monica Vittiová (1979) |
| 1980–1989 | Virna Lisiová (1980) • Mariangela Melato / Valeria D'Obici (1981) • Eleonora Giorgi (1982) • Giuliana De Sio (1983) • Lina Sastri (1984) • Lina Sastri (1985) • Ángela Molinová (1986) • Liv Ullmannová (1987) • Elena Safonova (1988) • Stefania Sandrelliová (1989) |
| 1990–1999 | Elena Sofia Ricci (1990) • Margherita Buy (1991) • Giuliana De Sio (1992) • Antonella Ponziani (1993) • Asia Argento (1994) • Anna Bonaiuto (1995) • Valeria Bruni Tedeschiová (1996) • Asia Argento (1997) • Valeria Bruni Tedeschiová (1998) • Margherita Buy (1999) |
| 2000–2009 | Licia Maglietta (2000) • Laura Morante (2001) • Marina Confalone (2002) • Giovanna Mezzogiorno (2003) • Penélope Cruzová (2004) • Barbora Bobulova (2005) • Valeria Golinová (2006) • Ksenija Rappaport (2007) • Margherita Buy (2008) • Alba Rohrwacher (2009) |
| od 2010 | Micaela Ramazzotti (2010) • Paola Cortellesiová (2011) • Zhao Tao (2012) • Margherita Buy (2013) • Valeria Bruni Tedeschiová (2014) • Margherita Buy (2015) • Ilenia Pastorelli (2016) • Valeria Bruni Tedeschiová (2017) • Jasmine Trincaová (2018) • Elena Sofia Ricci (2019) • Jasmine Trincaová (2020) |
| Držitelky ceny BAFTA pro nejlepší herečku | |
|---|---|
| 1952–1967 | Vivien Leighová britská & Simone Signoretová zahraniční (1952) • Audrey Hepburnová britská & Leslie Caronová zahraniční (1953) • Yvonne Mitchell britská & Cornell Borchers zahraniční (1954) • Katie Johnson britská & Betsy Blairová zahraniční (1955) • Virginia McKennaová britská & Anna Magnani zahraniční (1956) • Heather Sears britská & Simone Signoretová zahraniční (1957) • Irene Worth britská & Simone Signoretová zahraniční (1958) • Audrey Hepburnová britská & Shirley MacLaine zahraniční (1959) • Rachel Robertsová britská & Shirley MacLaine zahraniční (1960) • Dora Bryan britská & Sophia Lorenová zahraniční (1961) • Leslie Caronová britská & Anne Bancroftová zahraniční (1962) • Rachel Robertsová britská & Patricia Nealová zahraniční (1963) • Audrey Hepburnová britská & Anne Bancroftová zahraniční (1964) • Julie Christie britská & Patricia Nealová zahraniční (1965) • Elizabeth Taylor britská & Jeanne Moreau • zahraniční (1966) • Edith Evans britská & Anouk Aimée zahraniční (1967) |
| 1968–1980 | Katharine Hepburnová (1968) • Maggie Smithová (1969) • Katharine Rossová (1970) * Glenda Jacksonová (1971) • Liza Minnelliová (1972) • Stéphane Audranová (1973) • Joanne Woodwardová (1974) • Ellen Burstynová (1975) • Louise Fletcherová (1976) • Diane Keatonová (1977) • Jane Fonda (1978) • Jane Fonda (1979) • Judy Davisová (1980) |
| 1981–2000 | Meryl Streepová (1981) • Katharine Hepburnová (1982) • Julie Waltersová (1983) • Maggie Smithová (1984) • Peggy Ashcroftová (1985) • Maggie Smithová (1986) • Anne Bancroftová (1987) • Maggie Smithová (1988) • Pauline Collinsová (1989) • Jessica Tandy (1990) * Jodie Fosterová (1991) • Emma Thompsonová (1992) • Holly Hunter (1993) • Susan Sarandonová (1994) • Emma Thompsonová (1995) • Brenda Blethynová (1996) • Judi Denchová (1997) • Cate Blanchettová (1998) • Annette Beningová (1999) • Julia Robertsová (2000) |
| 2001–2020 | Judi Denchová (2001) • Nicole Kidmanová (2002) • Scarlett Johanssonová (2003) • Imelda Staunton (2004) • Reese Witherspoonová (2005) • Helen Mirrenová (2006) • Marion Cotillard (2007) • Kate Winsletová (2008) • Carey Mulliganová (2009) • Natalie Portmanová (2010) • Meryl Streepová (2011) • Emmanuelle Riva (2012) • Cate Blanchettová (2013) • Julianne Moore (2014) • Brie Larson (2015) • Emma Stoneová (2016) • Frances McDormandová (2017) • Olivia Colmanová (2018) • Renée Zellweger (2019) • Frances McDormandová (2020) |
| 2021–2040 | Joanna Scanlan (2021) • Cate Blanchettová (2022) • Emma Stoneová (2023) |
| Prezidenti poroty na Filmovém festivalu v Cannes | |
|---|---|
| 1946–1949 | Georges Huisman (1946–1949) |
| 1950–1959 | André Maurois (1951) • Maurice Genevoix (1952) • Jean Cocteau (1953–1954) • Marcel Pagnol (1955) • Maurice Lehmann (1956) • André Maurois (1957) • Marcel Achard (1958–1959) |
| 1960–1969 | Georges Simenon (1960) • Jean Giono (1961) • Tetsurō Furukaki (1962) • Armand Salacrou (1963) • Fritz Lang (1964) • Olivia de Havilland (1965) • Sophia Lorenová (1966) • Alessandro Blasetti (1967) • André Chamson (1968) • Luchino Visconti (1969) |
| 1970–1979 | Miguel Ángel Asturias (1970) • Michèle Morganová (1971) • Joseph Losey (1972) • Ingrid Bergmanová (1973) • René Clair (1974) • Jeanne Moreau (1975) • Tennessee Williams (1976) • Roberto Rossellini (1977) • Alan Pakula (1978) • Françoise Saganová (1979) |
| 1980–1989 | Kirk Douglas (1980) • Jacques Deray (1981) • Giorgio Strehler (1982) • William Styron (1983) • Dirk Bogarde (1984) • Miloš Forman (1985) • Sydney Pollack (1986) • Yves Montand (1987) • Ettore Scola (1988) • Wim Wenders (1989) |
| 1990–1999 | Bernardo Bertolucci (1990) • Roman Polański (1991) • Gérard Depardieu (1992) • Louis Malle (1993) • Clint Eastwood (1994) • Jeanne Moreau (1995) • Francis Ford Coppola (1996) • Isabelle Adjaniová (1997) • Martin Scorsese (1998) • David Cronenberg (1999) |
| 2000–2009 | Luc Besson (2000) • Liv Ullmannová (2001) • David Lynch (2002) • Patrice Chéreau (2003) • Quentin Tarantino (2004) • Emir Kusturica (2005) • Wong Kar-wai (2006) • Stephen Frears (2007) • Sean Penn (2008) • Isabelle Huppertová (2009) |
| 2010–2019 | Tim Burton (2010) • Robert De Niro (2011) • Nanni Moretti (2012) • Steven Spielberg (2013) • Jane Campion (2014) • bratři Coenové (2015) • George Miller (2016) • Pedro Almodóvar (2017) • Cate Blanchettová (2018) • Alejandro González Iñárritu (2019) |
| od 2020 | Spike Lee (2020–2021) • Vincent Lindon (2022) |
Autoritní data  |
|
|---|
Portály: Film | Itálie
