Jane Campion

Jane Campion
Narození30. dubna 1954 (70 let)
Wellington
Alma materVictoriina univerzita ve Wellingtonu
Sydneyská univerzita
Australian Film Television and Radio School
Chelsea College of Art and Design
Sydney College of the Arts
Povoláníscenáristka, filmová režisérka, herečka, filmová producentka a režisérka
RodičeRichard Campion a Edith Campion
DětiAlice Englertová
OceněníJury Grand Prix (1990)
Zlatá palma (1993)
Writers Guild of America Award for Best Original Screenplay (1994)
Cena Akademie za nejlepší scénář (1994)
Carrosse d'or (2013)
Dame Companion of the New Zealand Order of Merit‎ (2015)
Zlatý glóbus za nejlepší režii (2021)
… více na Wikidatech
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jane Campion (* 30. dubna 1954, Wellington, Nový Zéland) je původem novozélandská scenáristka, herečka a především známá režisérka. Její film Piano byl zařazen americkou národní společností kritiků mezi 100 nejzásadnějších filmů v dějinách.

Pro své zaměření na ženy v pozicích outsiderek brojících proti stereotypům a stavějícím se proti svým tradičním rolím, je Jane Campion řazena mezi feministické režisérky. Její filmy se vyznačují přímostí a nezdráháním se odhalovat v celé nahotě otázky, které často zůstávají v dílech jiných režisérů opomenuty nebo zcela skryty. Režisérka se zaměřuje na témata sexuality, rodinných vztahů a ženského postavení ve společnosti.

Dílo Jane Campion je významným přínosem z hlediska uměleckého i z hlediska ve filmu nevídaného pohledu na ženy a jejich postavení ve společnosti.

Biografie

Jane Campion se narodila 30. dubna 1954 ve Wellingtonu na Novém Zélandu jako druhé ze tří dětí. Její matka byla herečka a spisovatelka, otec operní a divadelní ředitel. Oba její rodiče byli z druhé generace přistěhovalců na Nový Zéland.

Po ukončení studia antropologie na Victoria University ve Wellingtonu odjela Campion do Evropy, kde v Londýně navštěvovala Chelsea School of Arts. Ve studiu malířství pokračovala na Sydney Collage of Arts v Austrálii, kterou absolvovala v roce 1979. Počátkem 80. let vystudovala Australian School of Film and Television.

Jane Campion v Cannes (2014)

Režisérka natočila svůj první snímek již během svých studií. Její filmy vyvolaly zájem i bouřlivé diskuse, mnohé získaly národní či mezinárodní ocenění. Připojila se k organizaci australských filmařek Australia's Women's Film Unit. Za svůj vůbec nejúspěšnější film Piano získala Zlatou palmu v Cannes a stala se tak první ženou, které se tohoto prestižního ocenění dostalo. V roce 2007 Jane Campion působila na filmovém festivalu v Cannes jako členka poroty. V roce 1993 byla za film Piano, jako druhá žena v historii, nominována na Oscara v kategorii nejlepší režie (první byla v roce 1975 Lina Wertmüller za film Pasqualino Settebellezze). Režisérka obsadila ve svých dílech tři herečky, které byly za roli v jejím filmu navrženy na Oscara: Holly Hunter (nejlepší herečka, Piano (1993)), Anna Paquin (Nejlepší herečka ve vedlejší roli, Piano (1993)) a Barbara Hershey (nejlepší herečka ve vedlejší roli, Portrét dámy (1996)). Holly Hunter a Anna Paquin byly za své výkony ve filmu Piano nejen nominovány, ale skutečně ocenění získaly.

V roce 1992 se Jane Campion provdala za Colina Englerta, který spolupracoval na jejím filmu Piano jako pomocný režisér. Rok po svatbě se manželům narodil a po dvanácti dnech zemřel syn Jasper. V následujícím roce se jim narodila dcera Alice.

V současnosti je Jane Campion rozvedená, žije a pracuje v australském Sydney.

Dílo

Dílo Jane Campion pojednává především o ženách, které formují svoji identitu a hledají vlastní místo ve světě. Zároveň bojují s předsudky a rolemi, které jsou jim připsané společností ovládané do značné míry muži. Filmy jsou netradičně vyprávěny z ženské perspektivy, která umožňuje hluboký vhled do psychiky hrdinek. Filmy často ukazují i to, co se v ostatních filmech zásadně neobjevuje, například menstruační krev (film An Angel at my Table), násilí v rodině (film a Girl's own story), problémy žen ve viktoriánské době vymočit se v šatech vyztužených pevnými kruhy (film The Piano). Mužské postavy jsou muži obyčejní, chybující, lidští, mající své slabosti. Jejich síla, kterou často získali jen díky dědičnému patriarchátu, je neoddělitelná od jejich obav, bezmocnosti a zranitelnosti. Filmy jsou kromě zajímavé narativní roviny také vizuálně bohaté, jsou obrazotvorné a zvukově komplexní. Je v nich dobře rozpoznatelné autorčino výtvarné vzdělání zaměřené na surrealismus.

Jane Campion začala studovat filmovou školu až v roce 1981 a ve stejném roce vznikl její první snímek Tissues. Jedná se o krátký film o rodině otce uvězněného za zneužívání dětí. Téma dysfunkčních rodin je charakteristické pro její filmy, které vznikaly za doby studií. V té době vzniká také snímek Peel, za který Campion dostala ocenění v kategorii krátkých snímků na festivalu v Cannes a další jako Passionless Moments, Girls Own Story nebo After Hours.

Za první celovečerní film je pokládán její snímek Sweetie (1989), který natočila spolu s kameramankou Sally Bongers. Ta se stala tímto počinem první ženou za kamerou, která natočila celovečerní film. Sweetie vypráví o dvou sestrách. Starší Kay je odtažitá, bojí se stromů a vybere si muže podle věštby z čajových lístků. Mladší Sweetie je psychicky narušená, své okolí citově vydírá a chce být v centru pozornosti. Rodiče její duševní poruchu přehlížejí a stále jí vnímají jako roztomilé děvčátko, jejich drahouška. Její chování má však nakonec fatální následky. Příběh je vyprávěn z pozice starší sestry, je vykreslen značně naturalisticky a syrově, což mělo za následek rozpolcenost publika - část diváků film miluje, část jej považuje za příliš drsný, až nechutný.

Dalším významným snímkem je Anděl u mého stolu (An Angel At My Table (1990)). V tomto díle Jane Campion zpracovala autobiografii novozélandské spisovatelky Jane Frame, jejíž odlišnost způsobila, že byla diagnostikována jako schizofrenička a byla zavřená na osm let do ústavu. Campion zde rozvíjí téma izolace uvnitř společnosti ve spojení s touhou někam patřit. Ukazuje nejasnou hranici mezi normalitou a šílenstvím a rozdíl mezi hodnocením společnosti a vnitřním pojetím. Film je rozdělen do tří částí, resp. období života. V každé z částí hraje spisovatelku jiná herečka.

Stále však zůstávala Campion spíše tvůrkyní filmů pro filmové „fajnšmekry“. Do širšího diváckého povědomí se dostává v roce 1993 díky svému dalšímu celovečernímu filmu Piano (The Piano (1993)). Za tento film získala režisérka Oscara za nejlepší scénář a Zlatou palmu za nejlepší snímek v Cannes. Vznikají nicméně diskuze o tom, do jaké míry byla při tvorbě filmu režisérka omezována ve vyjádření svého názoru v plné míře. Vzhledem k prostředkům, které na film byly vynaloženy, se spekuluje, že v zájmu větší sledovanosti filmu musela autorka značně otupit její obvyklé feministické hledisko. Film je zasazen do 19. století a vypráví příběh Ady, která s dcerou Florou a svým pianem přijíždí na Nový Zéland za domluveným sňatkem s neznámým mužem. Ada od svých šesti let mlčí a promlouvá prostřednictvím hry na piano. Její nový manžel odmítne vzít piano k sobě domů. Piano odkoupí Baines, který ho postupně Adě za její povolnost odprodává zpět. Ada tak nachází svoji tělesnost a ženskou sexualitu. Když to její manžel zjistí, usekne jí prst a nakonec se s ní rozejde. Ada odjíždí a loučí se také se svým pianem. Film je sice zasazen velmi příznačně do 19. století, tedy do doby, kdy ženská sexualita i svoboda byly potlačovány, ale zároveň se v té době začala v ženách probouzet revolta proti této nevyrovnané situaci. Hlavní hrdinka vyniká vlastnostmi příznačnými spíše pro ženy současnosti a to jí dovoluje překročit omezení tehdejší doby. Piano bylo velmi nadšeně přijato kritikou i diváky.

Naopak další film autorky Portrét dámy (The Portrait of a Lady (1996)) se s nadšenými ohlasy nesetkal. Jedná se o životní příběh Američanky Isabel, která odcestuje do Evropy, kde nejprve odmítá několik mužů, aby se nakonec nechala manipulovat svojí přítelkyní a později sobeckým a povrchním Gilbertem, za kterého se provdá. Campion zde popisuje podivnou touhu žen podlehnout muži, který se může stát i jejich záhubou. Je zde nastíněn motiv svobody v novém slova smyslu, svobody podlehnout třeba i zlu, je-li to vaší volbou.

Ve filmu Jako dým (Holy Smoke (1999)) se mladá Australanka Ruth dostává v Indii do kontaktu se spirituálním učením, které ji velmi ovlivní. Její konzervativní rodiče jsou tím zděšeni, a proto podvodem dosáhnou jejího návratu zpět do vlasti. Zde najmou odborníka na sekty, stárnoucího P.J. Waterse, který jí má obrátit zpět k „normálnímu“ životu. P.J. se snaží rozložit její víru, ale Ruth ho začíná sexuálně přitahovat. Dívka přistoupí na jeho hru a svede ho, neboť v jeho touze vidí možnost, jak nad ním zvítězit. Ruth učí Waterse líbat a učí ho i sexu, čímž bourá jeho identitu založenou na machismu. Campion zde vykresluje příběh stárnoucího muže, který nemá mladé dívce čím imponovat, ani psychicky, ani fyzicky.

Piková trojka (In The Cut (2003)) vypráví o Frannie, která během vyšetřování vraždy mladé ženy naváže sexuální vztah s hlavním vyšetřovatelem Malloyem. Kromě vášně v ní postupně muž vyvolává také podezření, že je pachatelem vyšetřované vraždy. Od Malloye jednou v noci uteče a dostane se do rukou skutečnému pachateli. Podaří se jí uniknout jen o vlásek. Film zachycuje chování mezi mužem a ženou a vzájemnou otevřenost dvou lidí. Frannie, která byla doposud ostražitá k navazování vztahů a byla zklamaná láskou, v novém vztahu objevuje svoji sexuální touhu, ale zároveň bojuje se svým studem a strachem. Malloy je ohromen Franninou nevinností a ona naopak jeho sexuální přímočarostí.

Režírované filmy

  • 1981 - Tissues
  • 1982 - Peel
  • 1983 - Passionless Moments
  • 1984 - A Girl's Own Story
  • 1984 - After Hours
  • 1986 - Two Friends
  • 1989 - Sweetie
  • 1990 - An Angel At My Table (Anděl u mého stolu)
  • 1993 - The Piano
  • 1996 - Portrair of a Lady (Portrét dámy)
  • 1999 - Holy Smoke (Jako dým)
  • 2003 - In The Cut (Piková trojka)
  • 2006 - The Water Diary
  • 2009 - Bright Star
  • 2013-2017 - Top of the Lake (televizní série)
  • 2021 - Síla psa (The Power of the Dog), v hlavních rolích: Benedict Cumberbatch, Kirsten Dunst, Jesse Plemons, Kodi Smit-McPhee. Film obdržel Oscara za nejlepší režii[1] a na dalších 11 Oscarů byl nominován. Dále obdržel tři ceny Golden Globe (nejlepší film - drama, nejlepší herec ve vedlejší roli - Kodi Smit-McPhee a nejlepší režie)[2] a řadu dalších ocenění.[3]

Vyznamenání

  • Řád za zásluhy Nového Zélandu – 31. prosince 2015 – za služby filmu[4][5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The 94th Academy Awards | 2022. Oscars.org | Academy of Motion Picture Arts and Sciences [online]. [cit. 2022-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Winners & Nominees 2022. www.goldenglobes.com [online]. [cit. 2022-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ The Power of the Dog - Awards [online]. IMDb [cit. 2022-07-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ New Year Honours 2016 - 2016-vr217 - New Zealand Gazette. gazette.govt.nz [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Richie McCaw surpasses knighthood, appointed NZ's top honour. 1 NEWS NOW [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-07. (anglicky) 

Literatura

  • GILLET, S. 2001. A pleasure to watch: Jane Campion's narrative cinema [online]. [citováno 2012-04-17]. Dostupné z <https://web.archive.org/web/20110308071746/http://www.latrobe.edu.au/screeningthepast/firstrelease/fr0301/sgfr12a.htm>.
  • SCHROEDER, N. 2004. Slavní filmoví režiséři. Praha: Slovart.
  • Piková trojka [online]. [citováno 2012-04-17]. Dostupné z <http://www.sms.cz/film/pikova-trojka>.
  • HANÁKOVÁ, P. Cesty Jane Campionové. Cinepur [online]. [citováno 2012-04-17]. Dostupné z < http://cinepur.cz/article.php?article=34>.
  • CAMPION, Jane a Virginia Wright WEXMAN, c1999. Jane Campion: interviews [online]. Jackson: University Press of Mississippi, c1999, 216 s. [cit. 2012-03-12]. ISBN 1-57806-083-4.
  • NZ ON SCREAN (2012) Jane Campion. [online]. [citováno 2012-04-17]. Dostupné z <http://www.nzonscreen.com/person/jane-campion>.
  • Oficiální text distributora. (2001-2012) Piková trojka. Česko-Slovenská filmová databáze. [online]. [citováno 2012-04-17]. Dostupné z <http://www.csfd.cz/film/42933-pikova-trojka />.
  • Oficiální text distributora. (2001-2012) Anděl u mého stolu. Česko-Slovenská filmová databáze. [online]. [citováno 2012-04-17]. Dostupné z <http://www.csfd.cz/film/17422-andel-u-meho-stolu />.
  • Oficiální text distributora. (2001-2012) Piano. Česko-Slovenská filmová databáze. [online]. [citováno 2012-04-17]. Dostupné z <http://www.csfd.cz/film/13942-piano />.
  • Oficiální text distributora. (2001-2012) Portrét dámy. Česko-Slovenská filmová databáze. [online]. [citováno 2012-04-17]. Dostupné z <http://www.csfd.cz/film/12916-portret-damy />.

Externí odkazy

Prezidenti poroty na Filmovém festivalu v Cannes
1946–1949
Georges Huisman (1946–1949)
1950–1959
André Maurois (1951) • Maurice Genevoix (1952) • Jean Cocteau (1953–1954) • Marcel Pagnol (1955) • Maurice Lehmann (1956) • André Maurois (1957) • Marcel Achard (1958–1959)
1960–1969
Georges Simenon (1960) • Jean Giono (1961) • Tetsurō Furukaki (1962) • Armand Salacrou (1963) • Fritz Lang (1964) • Olivia de Havilland (1965) • Sophia Lorenová (1966) • Alessandro Blasetti (1967) • André Chamson (1968) • Luchino Visconti (1969)
1970–1979
Miguel Ángel Asturias (1970) • Michèle Morganová (1971) • Joseph Losey (1972) • Ingrid Bergmanová (1973) • René Clair (1974) • Jeanne Moreau (1975) • Tennessee Williams (1976) • Roberto Rossellini (1977) • Alan Pakula (1978) • Françoise Saganová (1979)
1980–1989
Kirk Douglas (1980) • Jacques Deray (1981) • Giorgio Strehler (1982) • William Styron (1983) • Dirk Bogarde (1984) • Miloš Forman (1985) • Sydney Pollack (1986) • Yves Montand (1987) • Ettore Scola (1988) • Wim Wenders (1989)
1990–1999
Bernardo Bertolucci (1990) • Roman Polański (1991) • Gérard Depardieu (1992) • Louis Malle (1993) • Clint Eastwood (1994) • Jeanne Moreau (1995) • Francis Ford Coppola (1996) • Isabelle Adjaniová (1997) • Martin Scorsese (1998) • David Cronenberg (1999)
2000–2009
Luc Besson (2000) • Liv Ullmannová (2001) • David Lynch (2002) • Patrice Chéreau (2003) • Quentin Tarantino (2004) • Emir Kusturica (2005) • Wong Kar-wai (2006) • Stephen Frears (2007) • Sean Penn (2008) • Isabelle Huppertová (2009)
2010–2019
Tim Burton (2010) • Robert De Niro (2011) • Nanni Moretti (2012) • Steven Spielberg (2013) • Jane Campion (2014) • bratři Coenové (2015) • George Miller (2016) • Pedro Almodóvar (2017) • Cate Blanchettová (2018) • Alejandro González Iñárritu (2019)
od 2020
Spike Lee (2020–2021) • Vincent Lindon (2022)
Cena Akademie za nejlepší režii
1927–1950

Frank Borzage (1927/1928, drama) • Lewis Milestone (1927/1928, komedie) • Frank Lloyd (1928/1929) • Lewis Milestone (1929/1930) • Norman Taurog (1930/1931) • Frank Borzage (1931/1932) • Frank Lloyd (1932/1933) • Frank Capra (1934) • John Ford (1935) • Frank Capra (1936) • Leo McCarey (1937) • Frank Capra (1938) • Victor Fleming (1939) • John Ford (1940) • John Ford (1941) • William Wyler (1942) • Michael Curtiz (1943) • Leo McCarey (1944) • Billy Wilder (1945) • William Wyler (1946) • Elia Kazan (1947) • John Huston (1948) • Joseph L. Mankiewicz (1949) • Joseph L. Mankiewicz (1950)

1951–1975

George Stevens (1951) • John Ford (1952) • Fred Zinnemann (1953) • Elia Kazan (1954) • Delbert Mann (1955) • George Stevens (1956) • David Lean (1957) • Vincente Minnelli (1958) • William Wyler (1959) • Billy Wilder (1960) • Jerome Robbins a Robert Wise (1961) • David Lean (1962) • Tony Richardson (1963) • George Cukor (1964) • Robert Wise (1965) • Fred Zinnemann (1966) • Mike Nichols (1967) • Carol Reed (1968) • John Schlesinger (1969) • Franklin J. Schaffner (1970) • William Friedkin (1971) • Bob Fosse (1972) • George Roy Hill (1973) • Francis Ford Coppola (1974) • Miloš Forman (1975)

1976–2000

John G. Avildsen (1976) • Woody Allen (1977) • Michael Cimino (1978) • Robert Benton (1979) • Robert Redford (1980) • Warren Beatty (1981) • Richard Attenborough (1982) • James L. Brooks (1983) • Miloš Forman (1984) • Sydney Pollack (1985) • Oliver Stone (1986) • Bernardo Bertolucci (1987) • Barry Levinson (1988) • Oliver Stone (1989) • Kevin Costner (1990) • Jonathan Demme (1991) • Clint Eastwood (1992) • Steven Spielberg (1993) • Robert Zemeckis (1994) • Mel Gibson (1995) • Anthony Minghella (1996) • James Cameron (1997) • Steven Spielberg (1998) • Sam Mendes (1999) • Steven Soderbergh (2000)

2001–dosud

Ron Howard (2001) • Roman Polański (2002) • Peter Jackson (2003) • Clint Eastwood (2004) • Ang Lee (2005) • Martin Scorsese (2006) • Joel Coen a Ethan Coen (2007) • Danny Boyle (2008) • Kathryn Bigelowová (2009) • Tom Hooper (2010) • Michel Hazanavicius (2011) • Ang Lee (2012) • Alfonso Cuarón (2013) • Alejandro González Iñárritu (2014) • Alejandro González Iñárritu (2015) • Damien Chazelle (2016) • Guillermo del Toro (2017) • Alfonso Cuarón (2018) • Pong Čun-ho (2019) • Chloé Zhaová (2020) • Jane Campionová (2021) • Daniel Kwan a Daniel Scheinert (2022)

Zlatý glóbus za nejlepší režii
1943–1950

Henry King (1943) • Leo McCarey (1944) • Billy Wilder (1945) • Frank Capra (1946) • Elia Kazan (1947) • John Huston (1948) • Robert Rossen (1949) • Billy Wilder (1950)

1951–1975

László Benedek (1951) • Cecil B. DeMille (1952) • Fred Zinnemann (1953) • Elia Kazan (1954) • Joshua Logan (1955) • Elia Kazan (1956) • David Lean (1957) • Vincente Minnelli (1958) • William Wyler (1959) • Jack Cardiff (1960) • Stanley Kramer (1961) • David Lean (1962) • Elia Kazan (1963) • George Cukor (1964) • David Lean (1965) • Fred Zinnemann (1966) • Mike Nichols (1967) • Paul Newman (1968) • Charles Jarrott (1969) • Arthur Hiller (1970) • William Friedkin (1971) • Francis Ford Coppola (1972) • William Friedkin (1973) • Roman Polański (1974) • Miloš Forman (1975)

1976–2000

Sidney Lumet (1976) • Herbert Ross (1977) • Michael Cimino (1978) • Francis Ford Coppola (1979) • Robert Redford (1980) • Warren Beatty (1981) • Richard Attenborough (1982) • Barbra Streisandová (1983) • Miloš Forman (1984) • John Huston (1985) • Oliver Stone (1986) • Bernardo Bertolucci (1987) • Clint Eastwood (1988) • Oliver Stone (1989) • Kevin Costner (1990) • Oliver Stone (1991) • Clint Eastwood (1992) • Steven Spielberg (1993) • Robert Zemeckis (1994) • Mel Gibson (1995) • Miloš Forman (1996) • James Cameron (1997) • Steven Spielberg (1998) • Sam Mendes (1999) • Ang Lee (2000)

2001–dosud

Robert Altman (2001) • Martin Scorsese (2002) • Peter Jackson (2003) • Clint Eastwood (2004) • Ang Lee (2005) • Martin Scorsese (2006) • Julian Schnabel (2007) • Danny Boyle (2008) • James Cameron (2009) • David Fincher (2010) • Martin Scorsese (2011) • Ben Affleck (2012) • Alfonso Cuarón (2013) • Richard Linklater (2014) • Alejandro G. Iñárritu (2015) • Damien Chazelle (2016) • Guillermo del Toro (2017) • Alfonso Cuarón (2018) • Sam Mendes (2019) • Chloé Zhaová (2020) • Jane Campionová (2021) • Steven Spielberg (2022)

Autoritní data Editovat na Wikidatech