Vladimír Binar

PhDr. Vladimír Binar
Narození6. října 1941
Velké Meziříčí
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí13. ledna 2016 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníbásník, překladatel, spisovatel, literární historik, kritik, publicista, prozaik, editor a literární kritik
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témataliteratura, literární kritika, literární historie a literární překlad
OceněníCena Jaroslava Seiferta (2012)
Česká kniha (2012)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Binar (6. října 1941, Velké Meziříčí13. ledna 2016, Praha) byl český básník, prozaik, překladatel a literární vědec. Jako literární teoretik věnoval zvláštní pozornost Jakubu Demlovi, byl i editorem jeho sebraných spisů.[1] V závěru života se nečekaně prosadil i jako prozaik.

Život

Narodil se v rodině berního úředníka, kterého komunistický režim přinutil k dělnické práci.[2] Vladimír Binar maturoval roku 1958 v Opavě, poté nebyl přijat na vysokou školu a živil se jako papírenský a betonářský dělník. Přijat na VŠ byl až roku 1961 a vystudoval pak na Univerzitě Karlově bohemistiku a filozofii. Několik let na Filozofické fakultě UK i učil, doktorát získal v roce 1970 za práci o Jakubu Demlovi. Z fakulty byl propuštěn z politických důvodů roku 1975. Nesměl od té doby vykonávat své povolání ani publikovat, žil tedy dlouho ve svobodném povolání zejména jako překladatel z francouzštiny a slovenštiny, například pro nakladatelství Albatros. Vedle vedl samizdatovou edici Rukopisy VBF. Roku 1989 krátce pracoval jako nakladatelský redaktor v nakladatelství Práce. Po politických změnách roku 1989 se opět vrátil na FF UK. Několikeré pobyty ve Francouzské Polynésii ovlivnily jeho beletristické dílo, které knižně vydal až po roce 2000. V roce 2012 se stal laureátem dvou literárních ocenění: Ceny Česká kniha a Ceny Jaroslava Seiferta. Vynikl též jako editor autorů moderní duchovní literatury.

Žil v Praze se svou manželkou Miroslavou Binarovou (rozenou Klima, původem z Tahiti).

Dílo

Poezie

  • Výbor z básní Hlava žáru – Rukopisy VBF 1986, Triáda 2009
  • Rty na sněhu – Triáda 2014

Próza

  • Román Playback – Rukopisy VBF 1981, Triáda 2001
  • Povídkový triptych Číňanova pěna – souborně Triáda 2011; povídka Číňanova pěna vyšla v edici Rukopisy VBF 1981, tiskem Revolver Revue č. 41/1999; povídka Dimanche à Paris v Rukopisech VBF 1986, tiskem RR č. 50/2002
  • Emigrantský snář – Triáda 2003
  • Čin a slovo – Triáda 2010; soubor prací věnovaných Jakubu Demlovi, které vznikaly v letech 1968-2008, za nějž Vladimír Binar obdržel r. 2011 cenu Magnesia litera za nakladatelský čin

Odkazy

Reference

  1. Zemřel spisovatel a literární vědec Vladimír Binar, připravil čtrnáctisvazkové Demlovo dílo. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2016-01-15 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. 
  2. Vladimír Binar. slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Binar na Wikimedia Commons
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Binar
  • Seifertovou cenu získal Vladimír Binar
  • Vladimír Binar prvním vítězem Ceny Česká kniha
Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017) • Miroslav Petříček (2019)
Autoritní data Editovat na Wikidatech