Ami Ajalon

Ami Ajalon עמי אילון
ministr bez portfeje
Ve funkci: 2007 – 2008
Stranická příslušnost
Členství	Strana práce
Vojenská služba
Doba služby	1963–1996
Hodnost	generálmajor (Aluf)
Velel	Izraelské vojenské námořnictvo Šajetet 13
Bitvy/války	šestidenní válka opotřebovací válka jomkipurská válka první libanonská válka jiholibanonský konflikt první intifáda
Vyznamenání	Medaile Za hrdinství
Narození	27. června 1945 (78 let) Tiberias, Britský mandát Palestina
Kneset	17.
Alma mater	Bar-Ilanova univerzita Harvard University
Zaměstnání	ředitel Šin bet (1996–2000)
Profese	politik a důstojník
Ocenění	medaile Za hrdinství (1973)
Commons	Ami Ayalon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ami Ajalon (hebrejsky עמי אילון‎, * 27. června 1945, Tiberias) je izraelský politik a bývalý poslanec Knesetu za Stranu práce. V minulosti zastával funkci ředitele Šin bet a byl rovněž velitelem Izraelského vojenského námořnictva.

Biografie

Ami Ajalon se narodil v Tiberiadě v rodině, která se do Palestiny přistěhovala v roce 1930. V roce 1980 graduoval na Bar-Ilanově univerzitě, v roce 1992 získal titul z veřejné administrativy na Harvard University. Je ženatý a trojnásobný otec.

Armáda a bezpečnostní služba

Svou vojenskou službu Ajalon absolvoval v řadách izraelského námořnictva. V roce 1963 vstoupil do řad Šajetet 13, izraelského vojenského námořnictva. V roce 1969 obdržel nejvyšší izraelské vyznamenání za statečnost za činnost při operaci Bulmus 6, při níž Šajetet 13 společně se Sajeret Matkal zaútočili na egyptskou pevnost Green Island. Další vyznamenání obdržel za provedení většího množství operací bez obětí.

V letech 1992 až 1996 v hodnosti admirála velel izraelskému námořnictvu. Po atentátu na Jicchaka Rabina v roce 1995 byl Ajalon jmenován ředitelem Šin bet. Tuto funkci vykonával do roku 2000.

Mírové aktivity

25. června 2003 zveřejnil, společně s palestinským profesorem Sari Nusseibehem mírovou iniciativu The People´s Voice. Cílem iniciativy je shromáždit co nejvíce podpisů Izraelců a palestinských Arabů pod mírový program, který má vyřešit izraelsko-palestinské spory. Podle této iniciativy by existovaly dva státy - izraelský a palestinský (palestinští uprchlíci by se vraceli na palestinské území), hranice mezi oběma státy by byly stanoveny podle stavu ze 4. června 1967, Jeruzalém by zůstal otevřeným městem, Palestina by byla demilitarizovaná. Přijetím této iniciativy by se obě strany vzdaly dalších požadavků a nároků.

Politická aktivita

V roce 2006 byl Ajalon zvolen do Knesetu za Stranu práce. Ale poté, co Strana práce uzavřela koalici s Kadimou, mu nebyla nabídnuta žádná pozice v nové vládě.

Koncem května 2007 se Ajalon zúčastnil stranických primárních voleb o místo předsedy Strany práce (Avoda). Přestože měl krátce před volbami několikabodový náskok před svým soupeřem Ehudem Barakem, prohrál s ním v červnu, ve druhém kole.^[1]

V září 2007 byl jmenován ministrem bez portfeje a členem ministerského bezpečnostního výboru, ekonomicko-sociálního kabinetu a předsedou ministerské státní kontrolní komise.^[2]

Vyznamenání

• Medaile Za hrdinství – Izrael

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ami Ayalon na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ami Ajalon na Wikimedia Commons
• Osoba Ami Ajalon ve Wikicitátech

• (anglicky) Kneset - profil poslance

Ředitelé Šin bet
Har'el (1948–52) Dorot (1952–53) Manor (1953–63) Harmelin (1964–74) Achituv (1974–81) Šalom (1981–86) Harmelin (1986–88) Peri (1988–94) Gilon (1995–96) Ajalon (1996–2000) Dichter (2000–05) Diskin (2005–2011) Kohen (2011–2016) Argaman (2016–2021) Bar (2021–současnost)

Velitelé Izraelského vojenského námořnictva
Zak (1948-49) Shulman (1949) Šamir (1949-50) Limon (1951-54) Tankus (1954-60) Ben Nun (1960-66) Arel (1966-68) Bocer (1968-72) Telem (1972-75) Barkaj (1975-78) Almog (1979-85) Ben Šošan (1985-89) Ram (1989-92) Ajalon (1992-95) Tal (1995-99) Ja'ari (1999-04) Ben Ba'ašat (2004-07) Marom (2007-2011) Rotberg (2011-2016) Šarvit (od 2016)