Daniil Trifonov

Daniil Trifonov
Narození5. března 1991 (33 let)
Nižnij Novgorod
Alma materRuská akademie hudby Gněsinových
Cleveland Institute of Music
Povoláníclassical pianist, hudební skladatel, nahrávající umělec a klavírista
Webwww.daniiltrifonov.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniil Trifonov (rusky Даниил Трифонов, * 5. března 1991, Nižnij Novgorod) je ruský koncertní klavírní virtuóz a hudební skladatel. Jeho trvalým bydlištěm je New York.

Hudební dráha

Po studiu se Trifonov úspěšně účastnil řady významných klavírních soutěží, mimo jiné zvítězil v Mezinárodní Čajkovského soutěži v Moskvě roku 2011. Ve stejném roce také uveřejnil své první CD, nahrávku klavírní tvorby Frederyka Chopina pro firmu Decca.

Koncertně vystupuje po celé světě, mj. ve Spojených státech, v Rusku a v Německu. Uváděl klavírní skladby s významnými orchestry a dirigenty, mj. s Philadelphia Orchestra, New York Philharmonic, Cleveland Orchestra, Royal Philharmonic Orchestra, London Symphony Orchestra, s orchestrem Mariinského divadla z Petrohradu, Royal Concertgebouw Orchestra, Berlínskou filharmonií, San Francisco Symphony, Montreal Symphony Orchestra, Houston Symphony a s Mnichovskou filharmonií. Samostatně vystupoval mj. v Royal Festival Hall, Carnegie Hall, John F. Kennedy Center for the Performing Arts, Berlínské filharmonii, Théâtre des Champs-Élysées, v Concertgebouw v Amsterdamu a v Seoul Arts Center.

Osobní život

Trifonov žije v New Yorku.[1]

V roce 2017 se oženil s Judith Ramirezovou, která pracuje v nakladatelství.[2][3][4][5]

Nahrávky

  • Destination Rachmaninov. Departure. Sergej Rachmaninov, Klavírní koncert č. 2 c-Moll, op. 18, Klavírní koncert č. 4 g-Moll, op. 40; Johann Sebastian Bach: Suita z Partity III E-Dur, BWV 1006, transkripce pro klavír - Philadelphia Orchestra, dirigent: Yannick Nézet-Séguin, Deutsche Grammophon, 2018.

Reference

  1. ↑ Pianist Daniil Trifonov — This Generation's Sensation — Brings His Mentor, Sergei Babayan, To Boston [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. ↑ Daniil Trifonov [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. ↑ TOMMASINI, Anthony. Fleet Fingers and Red-Eye Flights: A Pianist Is a Study in Stamina. The New York Times. 9 December 2016. Dostupné online [cit. 19 August 2018]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. ↑ MADDOCKS, Fiona. Interview — Daniil Trifonov: "I would like to stand and prom one day". The Guardian. London: 4 September 2016. Dostupné online [cit. 19 August 2018]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. ↑ POWERS, Keith. Pianist Daniil Trifonov — This Generation's Sensation — Brings His Mentor, Sergei Babayan, To Boston [online]. Boston: 26 February 2018 [cit. 2018-08-19]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniil Trifonov na Wikimedia Commons
  • Osoba Daniil Trifonov ve Wikicitátech
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Hudební ceny Herberta von Karajana
Anne-Sophie Mutter (2003) • Berlínští filharmonikové (2004) • Jevgenij Igorjevič Kissin (2005) • Valerij Gergijev (2006) • John Neumeier (2007) • Alfred Brendel (2008) • Thomas Quasthoff (2009) • Daniel Barenboim (2010) • Helmuth Rilling (2011) • Cecilia Bartoli (2012) • Edita Gruberová (2013) • Vídeňští filharmonikové (2014) • Thomas Hengelbrock (2015) • Daniil Trifonov (2017) • Sol Gabetta (2018)
Autoritní data Editovat na Wikidatech