Daniel Barenboim

Daniel Barenboim
Daniel Barenboim ve Vídni v roce 2008
Daniel Barenboim ve Vídni v roce 2008
Základní informace
Narození15. listopadu 1942 (81 let)
Buenos Aires, Argentina
Povolánípianista a dirigent
OceněníBerlínský medvěd (1993)
čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1996)
Echo Klassik pro dirigenta roku (2000)
Goetheho zlatá medaile (2001)
Cena kněžny asturské za svornost (2002)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Jacqueline du Pré (1967–1987)
Jelena Dmitrijevna Baškirovová (od 1988)
Webwww.danielbarenboim.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Barenboim, KBE (* 15. listopadu 1942, Buenos Aires, Argentina) je proslulý argentinsko-izraelský pianista a dirigent ruského původu. Kromě státní příslušnosti Argentiny a Izraele má také občanství Palestiny a Španělska.

V letech 2011–2014 byl šéfdirigentem operního domu Teatro alla Scala v Miláně.[1][2] Od roku 1992 je šéfdirigentem Státní opery Pod lipami (Staatsoper unter den Linden) v Berlíně. Vystupuje také v České republice. Je nositelem Řádu britského impéria, francouzského Řádu čestné legie, německého Velkého spolkového řádu za zásluhy a Ceny Willyho Brandta, španělské Ceny Prince Asturijského a sedminásobným držitelem Ceny Grammy.

Umělecká dráha

Barenboim pochází z argentinské židovské rodiny ruského původu. Na klavír hraje od pěti let, nejprve jej učila jeho matka, později pak jeho otec. Další učitele hry na klavír neměl. Svůj první klavírní koncert absolvoval ve věku sedmi let, od roku 1952 pak pravidelně vystupuje i na mezinárodních pódiích. Svůj koncertní debut v Evropě absolvoval ve Vídni. V roce 1952 se celá jeho rodina odstěhovala do Izraele. Od roku 1954 studoval v rakouském Salcburku dirigentský obor. Od roku 1955 pak studoval v Paříži obory komponování a dirigování.

Barenboim se proslavil také svou snahou o usmíření mezi Izraelem a palestinskými Araby. Spolu s palestinským literárním vědcem Edwardem Saidem založil v roce 1999 Orchestr Západovýchodní diván (West-Eastern Divan Orchestra), složený převážně z mladých izraelských, palestinských a španělských hudebníků (věková hranice byla původně 28 let), a vede jej jako dirigent.[3][4] Tento orchestr má své sídlo ve španělské Seville a koncertuje po celém světě. Dne 25. srpna 2013 vystoupil Orchestr Západovýchodní diván na berlínském Lesním jevišti (Waldbühne) před 15 000 diváky. Na programu koncertu byly předehry k operám Giuseppe Verdiho a Richarda Wagnera a Fantastická symfonie od Hectora Berlioze.[5]

Díky podpoře vlivných sponzorů bylo z iniciativy Daniela Barenboima přestavěno nevyužité skladiště Státní opery Pod lipami(Staatsoper Unter den Linden) v Berlíně, aby zde mohla od roku 2016 působit „Barenboimova a Saidova Akademie“ (Barenboim-Said Akademie). Zde vzniklo místo až pro 100 stipendistů, nastávajících hudebníků z Blízkého Východu, a pro koncertní sál střední velikosti.[5]

Daniel Barenboim při zkoušce s Orchestrem Západovýchodní diván v Seville, 2005

Osobní život

Jeho první manželkou byla od roku 1967 britská violoncellistka Jacqueline du Pré, která v roce 1987 zemřela na roztroušenou sklerózu. Důvěrný vztah udržoval i s ruskou klavíristkou Jelenou Baškirovovou, se kterou má dva syny. Sňatek s ní uzavřel v roce 1988, rodina žije dlouhodobě v Berlíně. Starší syn David (* 1983) je manažer a textař německé hip-hopové kapely, mladší syn Michael (* 1985) je houslista.

Daniel Barenboim je státním občanem Argentiny, Izraele, Španělska a také Palestiny.

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.literarky.cz [online]. [cit. 2011-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-13. 
  2. ↑ http://www.classical-music.com/news/daniel-barenboim-leave-la-scala-2015
  3. ↑ ŠERÝCH, Anna. Daniel Barenboim misionář tolerance. Hudební rozhledy [online]. 2012 [cit. 2012-11-17]. Čís. 3. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-14. 
  4. ↑ Daniel Barenboim & das West-Eastern Divan Orchestra in Berlin - 25.8.2013 in der Waldbühne. [1] Archivováno 27. 8. 2013 na Wayback Machine. (německy).
  5. ↑ a b HAUSTEIN, Clemens. "Charmant rumpelnd altdeutsch" (Pěkně od podlahy po staroněmecku) [2] Archivováno 11. 5. 2015 na Wayback Machine. (německy).

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Barenboim na Wikimedia Commons
  • Osoba Daniel Barenboim ve Wikicitátech

(česky)

  • http://www.lidovky.cz/svetoznamy-klavirni-recital-daniel-barenboim-vzbudil-v-praze-nadseni-1kt-/ln_kultura.asp?c=A100225_081800_ln_kultura_pks
  • https://web.archive.org/web/20141113110047/http://www.literarky.cz/kultura/hudba/6244-daniel-barenboim-dirigentem-a-umeleckym-sefem-la-scaly
  • REITTEREROVÁ, Vlasta: „Je třeba lidské řešení, ne vojenské…“ Daniel Barenboim slaví pětasedmdesátiny na Opeře plus

(anglicky)

  • Daniel Barenboim official website
  • Daniel Barenboim Revealed on CNN.com
  • Parallels and Paradoxes, NPR interview with Barenboim and Edward Said, 28 December 2002
  • In harmony, [Guardian] newspaper feature on Barenboim and Said, 5 April 2003
  • In the Beginning was Sound, 2006 BBC Radio 4 Reith Lectures.
  • BBC Radio 3 interviews Archivováno 8. 1. 2009 na Wayback Machine., November 1991
  • Discography at SonyBMG Masterworks
  • Elgar Cello Concerto in E minor, opus 85 Jacqueline Du Pré with Daniel Barenboim and The New Philharmonia Orchestra on YouTube
  • Review: Fidelio played by Daniel Barenboim and the West-Eastern Divan Orchestra
  • Westphalian Peace Prize Archivováno 3. 2. 2012 na Wayback Machine.
  • Barenboim's outstanding Beethoven, on the symphony cycle at classicstoday.com
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning
Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023)
Nositelé Hudební ceny Herberta von Karajana
Anne-Sophie Mutter (2003) • Berlínští filharmonikové (2004) • Jevgenij Igorjevič Kissin (2005) • Valerij Gergijev (2006) • John Neumeier (2007) • Alfred Brendel (2008) • Thomas Quasthoff (2009) • Daniel Barenboim (2010) • Helmuth Rilling (2011) • Cecilia Bartoli (2012) • Edita Gruberová (2013) • Vídeňští filharmonikové (2014) • Thomas Hengelbrock (2015) • Daniil Trifonov (2017) • Sol Gabetta (2018)
Autoritní data Editovat na Wikidatech