Georg Solti
Georg Solti | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 21. října 1912 Budapešť, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 5. září 1997 (ve věku 84 let) Antibes, Francie Francie |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | Hřbitov Farkasréti |
Žánry | klasická hudba |
Povolání | dirigent, klavírista, hudebník, hudební skladatel a šéfdirigent |
Nástroje | klavír |
Vydavatel | Decca Records |
Ocenění | Ženevská mezinárodní hudební soutěž (1942) Grammy Trustees Award (1967) rytíř komandér Řádu britského impéria (1972) čestný doktor Harvardovy univerzity (1979) Goethova plaketa města Frankfurtu nad Mohanem (1981) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Valerie Pitts |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sir Georg Solti KBE (výslovnost [džordž šolty], původním jménem Stern György, 21. října 1912 v Budapešti – 5. září 1997 v Antibes) byl britský dirigent maďarského židovského původu, mimo jiné dlouholetý hudební ředitel Chicagského symfonického orchestru.
Život
Narodil se v Budapešti jako Stern György. Jeho rodiče byli Židé a po 1. světové válce změnili svým dětem německé příjmení na maďarské Solti (podle názvu městečka ve středním Maďarsku), jak bylo doporučováno v rámci tehdejších vládních opatření.
Studoval kompozici a hru na klavír na Lisztově akademii v Budapešti. [1] K jeho učitelům patřili Béla Bartók, Zoltán Kodály, Ernö Dohnányi a Leo Weiner. Ve 30. letech byl korepetitorem Maďarské státní opery. Velké zkušenosti získal na Salcburském festivalu, kterého se zúčastňoval od roku 1936 a seznámil se tam s Arturem Toscaninim. Jako dirigent debutoval v Budapešti v roce 1938 operou Figarova svatba. [1] Jeho kariéra byla přerušena nacistickým režimem, jako Žid musel v roce 1938 emigrovat. Jednu sezónu působil jako dirigent v Royal Opera House v Londýně, zbytek druhé světové války prožil ve Švýcarsku, kde se živil jako klavírista a učitel hudby. Potkal tam svou první ženu Hedi Oeschliovou.
Po válce byl od roku 1946 hudebním ředitelem Bavorské státní opery v Mnichově. Tehdy začal používat křestní jméno Georg. [1] V roce 1952 přešel do Frankfurtu nad Mohanem, kde působil dalších devět let. Řídil tam městský orchestr i operu. V roce 1953 získal německé občanství. Během let se vypracoval na jednoho z nejuznávanějších světových dirigentů. Vystupoval s předními orchestry v New Yorku, Vídni, Los Angeles nebo Londýně. K dirigování měl Solti vrozený talent a orchestr vedl vždy podle své přesné představy. V roce 1961 se stal hudebním ředitelem Covent Garden Opera Company v Londýně, úroveň této scény jeho působení výrazně pozvedlo. Právě pod jeho vedením získala společnost čestný titul „Královská opera“. V roce 1972 se stal britským poddaným, dostal Řád britského impéria a titul Sir. [1][2]
V roce 1969 se stal hudebním ředitelem Chicagského symfonického orchestru, v této funkci zůstal 22 let, do důchodu odešel v roce 1991. Pro svůj temperament a nekompromisní postoje k práci orchestru se dostával do konfliktů s výkonnými umělci, manažery i hudebními kritiky. Proslul častými milostnými aférami, které však skončily po svatbě s televizní hlasatelkou BBC Valerií Pittsovou. Poznali se v roce 1964 a svatbu měli o tři roky později po rozvodu s první manželkou. Nový sňatek a narození dvou dcer měl velký vliv na změnu Soltiho povahy, jeho přístupu k hudbě i lidem. [1]
Kromě řízení chicagského orchestru spolupracoval Solti s mnoha dalšími institucemi. V roce 1971 byl jmenován šéfem orchestru v Paříži a hudebním poradcem pařížské Opery. Do roku 1979 zastával současně místo ředitele a prvního dirigenta Londýnské filharmonie. V roce 1983 poprvé dirigoval na festivalu v Bayreuthu. V roce 1992 převzal umělecké vedení Velikonočních slavností v Salcburku. [2] Navíc nahrával na gramodesky. Při organizování tak náročné práce mu kromě manželky pomáhal především jeho dlouholetý spolupracovník Charles Kay. [1]
V roce 1991 se vzdal funkce hudebního ředitele, ale pokračoval dál jako dirigent. S chicagským orchestrem provedl 999 koncertů. V říjnu 1997 se měl konat jubilejní tisící koncert k jeho 85. narozeninám, ale toho se již Solti nedožil. Zemřel 5. září 1997 na dovolené ve Francii. Byl pohřben na hřbitově Farkasréti v Budapešti vedle Bély Bartóka.
Od roku 2002 se na jeho památku koná ve Frankfurtu nad Mohanem každé dva roky Mezinárodní dirigentská soutěž Sira Georga Soltiho.[3]
Hudební činnost
Solti vytvořil velké množství nahrávek klasické hudby, často nahrál totéž dílo několikrát. Za svůj život vytvořil přes 250 nahrávek, z toho 45 úplných záznamů oper, nejslavnější z nich je úplný Wagnerův Prsten Nibelungův, vytvořený s Vídeňskými filharmoniky mezi lety 1958–1965, podle několika anket (Gramophone, 1999 a BBC Music Magazine, 2012) nejlepší nahrávka klasické hudby vůbec.
První gramofonové nahrávky vznikly koncem čtyřicátých let. Začínal klavírními sonátami, ale v roce 1949 již natočil s Londýnskou filharmonií Haydnovu 103. symfonii. Následovaly opery a téměř všechny Beethovenovy a Mahlerovy symfonie.
V roce 2012 byl uveden do gramofonové Síně slávy, jeho nahrávky získaly 31 cen Grammy [4] a 14 velkých světových cen (Grand Prix Mondial du Disque).
Vyznamenání
- medaile Maxmiliánova řádu pro vědu a umění (Bavorsko, 1986)
- komtur Řádu Leopoldova (Belgie)
- rytíř Řádu čestné legie (Francie)
- komandér Řádu umění a literatury (Francie)
- velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku (Itálie, 1. září 1995)[5]
- velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky (Maďarsko)
- velký záslužný řád s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (Německo)
- velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče (Portugalsko, 24. února 1994)[6]
- čestný komandér Řádu britského impéria (Spojené království, 1968)
- čestný rytíř-komadér Řádu britského impéria (Spojené království, 1971)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georg Solti na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f CODR, Milan; ČERVINKOVÁ, Blanka. Přemožitelé času sv. 18. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Georg (Juri) Solti, s. 111–114.
- ↑ a b OperaPlus [online]. 2012-10-20 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online.
- ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2017-12-22 [cit. 2020-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-22.
- ↑ Georg Solti. GRAMMY.com [online]. 2019-11-19 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online.
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Georg Solti na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Georg Solti
- Osoba Georg Solti ve Wikicitátech
Šéfdirigenti Bavorského státního orchestru | |
---|---|
Franz Lachner (1836–1867) • Hans von Bülow (1867–1869) • Franz Wüllner (1870–1877) • Hermann Levi (1872–1896) • Richard Strauss (1894–1896) • Hermann Zumpe (1901–1903) • Felix Josef von Mottl (1904–1911) • Bruno Walter (1913–1922) • Hans Knappertsbusch (1922–1935) • Clemens Krauss (1937–1944) • Hans Knappertsbusch (1945) • Georg Solti (1946–1952) • Rudolf Kempe (1952–1954) • Ferenc Fricsay (1956–1958) • Joseph Keilberth (1959–1968) • Wolfgang Sawallisch (1971–1992) • Peter Schneider (1992–1998) • Zubin Mehta (1998–2006) • Kent Nagano (2006–2013) • Kirill Petrenko (od 2013) |
Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning | |
---|---|
Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023) |