Cecilia Bartoli
| Cecilia Bartoli | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Cecilia Bartoli |
| Narození | 4. června 1966 (57 let) Řím |
| Alma mater | Accademia Nazionale di Santa Cecilia |
| Povolání | operní pěvkyně a sólistka |
| Rodiče | Silvana Bazzoni Bartoli |
| Manžel(ka) | Oliver Widmer |
| Ocenění | Echo Klassik – pěvkyně roku (1994) Echo Klassik – pěvkyně roku (1997) Echo Klassik – pěvkyně roku (2006) Echo Klassik – pěvkyně roku (2008) Handel Prize (2010) Hudební cena Léonie Sonningové (2010) Hudební cena Herberta von Karajana (2012) … více na Wikidatech |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cecilia Bartoli (* 4. června 1966, Řím) je významná italská koloraturní mezzosopranistka. Nejznámější jsou její interpretace hudby Mozarta a Rossiniho, dále méně známé barokní a klasické skladby. Prodala přes 10 milionů desek, obdržela 6 cen Gramophone a 5 cen Grammy.[1]
Život
Její rodiče, Silvana Bazzoni a Pietro Angelo Bartoli, byli oba profesionálními zpěváky a dávali jí první lekce zpěvu. Poté studovala na Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Její profesionální debut se uskutečnil v roce 1987 ve Veronské aréně.
Pěvecká dráha
Bartoli je velmi známá svou interpretací árií pro koloraturní mezzosoprán v operách Mozarta, Rossiniho, Vivaldiho, Händela a dalších barokních a klasicistních autorů. Její pěvecké začátky jsou spojeny se jmény dirigentů Daniela Barenboima a Nikolause Harnoncourta. Často vystupuje se souborem Il Giardino Armonico, s kterým vytvořila mnoho nahrávek.
Objevy v Petrohradě
Pěvkyně se také intenzivně zabývá znovuobjevováním zapomenutých operních skladatelů a jejich děl. Dlouho usilovala o návštěvu archivů Mariinského divadla v Petrohradě. Nakonec tam objevila opery italských a německých autorů, ke kterým patřili mj.: Hermann Raupach (1728-1778), Nicola Porpora, Francesco Maria Veracini (1690-1768), Vincenzo Manfredini (1737-1799) a Johann Adolf Hasse. Tato díla vznikla na objednávku ruských careven Anny Ivanovny, Alžběty I. Petrovny a Kateřiny II. Veliké. Nalezla i operu neapolského rodáka Francesca Araii (1709-ca. 1770) La forza dell'amore e dell'odio, která byla v Petrohradě uvedena již roku 1736.[1] Ze skladeb z těchto děl sestavila repertoár svého turné s názvem St Petersburg, na kterém ji doprovázel komorní orchestr I Barocchisti pod vedením Diega Fasolise.[2]
Reference
- ↑ a b Bartoliová zazpívá árie, kterými chtěly carevny dostat Rusko z izolace. iHNed.cz [online]. 2014-11-24. Dostupné online.
- ↑ stránka projektu St Petersburg. ceciliabartolionline.com [online]. [cit. 2014-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-16.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cecilia Bartoli na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Cecilia Bartoli
- Osobní stránky Archivováno 23. 11. 2007 na Wayback Machine.
- Hudební rozhledy Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Cecilia Bartoli – video z cyklu České televize Na plovárně
- Vivaldi, YouTube.com
 | Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning | |
|---|---|
| Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023) | |
| Nositelé Hudební ceny Herberta von Karajana | |
|---|---|
| Anne-Sophie Mutter (2003) • Berlínští filharmonikové (2004) • Jevgenij Igorjevič Kissin (2005) • Valerij Gergijev (2006) • John Neumeier (2007) • Alfred Brendel (2008) • Thomas Quasthoff (2009) • Daniel Barenboim (2010) • Helmuth Rilling (2011) • Cecilia Bartoli (2012) • Edita Gruberová (2013) • Vídeňští filharmonikové (2014) • Thomas Hengelbrock (2015) • Daniil Trifonov (2017) • Sol Gabetta (2018) | |
Autoritní data  |
|
|---|
Portály: Hudba | Itálie | Lidé
