Yo-Yo Ma

Yo-Yo Ma
Ma během konference v Davosu, 2008
Ma během konference v Davosu, 2008
Základní informace
Narození7. října 1955 (68 let)
Paříž, Francie
Žánryklasická hudba
Povolánívioloncellista, skladatel, pedagog
Nástrojevioloncello, viola, housle, klavír
Aktivní roky1961–současnost
VydavateléCBS, RCA, Sony Classical
OceněníCena Averyho Fishera (1978)
Cena Echo Klassik pro instrumentalistu roku (2000)
Cena Echo Klassik za klasiku bez hranic (2002)
Hudební cena Léonie Sonningové (2006)
Velcí přistěhovalci (2006)
… více na Wikidatech
DětiNicholas Ma
PříbuzníYeou-Cheng Ma[1] (sourozenec)
Webyo-yoma.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Yo-Yo Ma (* 7. října 1955) je americký violoncellista, virtuos a orchestrální hudební skladatel. Mimo jiné je držitelem téměř dvou desítek cen Grammy, Národní medaile za umění (2001)[2] a Prezidentské medaile svobody (2011).[3] National Public Radio jej označilo za největšího violoncellistu současnosti.[4]

Biografie

Narodil se v Paříži tchajwanským rodičům a již v dětství se mu dostalo hudebního vzdělání. V raném věku se začal učit hře na housle, později violu, až nakonec ve čtyřech letech přestoupil na violoncello. Jakožto zázračné dítě začal koncertovat již v pěti letech a o dva roky později vystoupil před prezidenty Johnem F. Kennedym a Dwightem D. Eisenhowerem. V devíti letech debutoval v Carnegie Hall.[3]

Studoval na několika školách, absolvoval však Harvardovu univerzitu, kde získal jak titul bakaláře (1976), tak doktorát (1991). Vystupoval s většinou hlavních světových orchestrů.

Generální tajemník OSN Kofi Annan ho roku 2006 jmenoval Mezinárodním poslem míru. V roce 2009 hrál na inauguraci amerického prezidenta Baracka Obamy.[5]

Vystoupení v Česku

Poprvé vystoupil v Československu v roce 1989 v rámci festivalu Pražské jaro. Na cellovém recitálu v Rudolfinu v pondělí 22. května provedl tři ze šesti Suit pro sólové violoncello Johanna Sebastiana Bacha. Byly to suity číslo II. d-moll (BWV 1008), V. c-moll (BWV 1011) a VI. D-dur (BWV 1012). Ve středu 24. května na koncertu ve Smetanově síni Obecního domu provedl s Českou filharmonií a dirigentem Václavem Neumannem Dvořákův Koncert pro violoncello h-moll, Op. 104.[6] [7]

V roce 1993 vystoupil s Bostonským symfonickým orchestrem za řízení Seiji Ozawy ve Smetanově síni Obecního domu spolu s houslistou Itzakem Perlmanem.[6]

V neděli 27. dubna 2014 vystoupil Yo–Yo Ma s britskou klavíristkou Kathryn Stott ve Španělském sále na Pražském hradě.[6]

Dne 7. září 2015 zahájil v Rudolfinu festival Dvořákova Praha. S Českou filharmonií pod vedením Jiřího Bělohlávka zahrál violoncellový koncert h-moll Antonína Dvořáka.[8] Následujícího dne pak obdržel z rukou ministra kultury ČR Daniela Hermana Cenu Antonína Dvořáka.[9]

O šest let později vystoupil v Praze znovu v rámci projektu Prague Sounds[10] festivalu Struny podzimu 2021. Koncert, původně plánovaný opět do Rudolfina, se uskutečnil pod širým nebem na plovoucí scéně zakotvené u Slovanského ostrova. Tímto způsobem reagovali organizátoři festivalu na pandemii virového onemocnění covid-19. Na koncertu dne 4. září 2021 provedl všech šest Bachových Suit pro sólové violoncello (BWV 1007-1012). Pražský koncert byl součástí s projektu The Bach Project, kdy byly tyto skladby provedeny na 36 koncertech ve 36 zemích na šesti kontinentech.[11]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yo-Yo Ma na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ National Medal of Arts [online]. National Endowment for the Arts [cit. 2012-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-06. (anglicky) 
  3. ↑ a b Presidential Medal of Freedom [online]. Bílý dům [cit. 2012-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Yo-Yo Ma's 'Obrigado Brazil' [online]. National Public Radio, 2003-09-03 [cit. 2012-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Yo-Yo Ma a přátelé. Česká televize [online]. [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Jarní Gala: Yo–Yo Ma + Kathryn Stott | 27. 4. | Španělský sál na Pražském hradě. goout.net [online]. [cit. 2021-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-05. 
  7. ↑ Yo - Yo Ma. Pražské jaro [online]. [cit. 2021-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-05. 
  8. ↑ OPERAPLUS, Redakce. Yo-Yo Ma sklidil při zahájení Dvořákovy Prahy dlouhé ovace | OperaPlus [online]. [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ MARKOVÁ, Silvie; ČUNDERLIKOVÁ, Lucie. Významný violoncellista Yo-Yo Ma dnes převzal Cenu Antonína Dvořáka : tisková zpráva [online]. Praha: Akademie klasické hudby, 2015-09-15 [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ Yo-Yo Ma. www.praguesounds.cz [online]. [cit. 2021-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-05. 
  11. ↑ The Bach Project Yo-Yo Ma [online]. [cit. 2021-09-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Yo-Yo Ma na Wikimedia Commons
  • Osoba Yo-Yo Ma ve Wikicitátech
  • (anglicky) Oficiální internetové stránky
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning
Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023)
Držitelé Polar Music Prize
1992–1999
2000–2009
2010–2019
2010 Björk, Ennio Morricone • 2011 Kronos Quartet, Patti Smith • 2012 Paul Simon, Yo-Yo Ma • 2013 Youssou N'Dour, Kaija Saariahová • 2014 Chuck Berry, Peter Sellars • 2015 Emmylou Harris, Evelyn Glennie • 2016 Max Martin, Cecilia Bartoli • 2017 Sting, Wayne Shorter • 2018 Afghánský národní institut hudby, Metallica • 2019 Grandmaster Flash, Anne-Sophie Mutter, Playing for Change
2020–dodnes
2020 Anna Netrebko, Diane Warren • 2021 neuděleno kvůli pandemii covidu-19 • 2022 Iggy Pop, Ensemble intercontemporain • 2023 Chris Blackwell, Angélique Kidjo, Arvo Pärt
Nositelé Ceny Antonína Dvořáka
Josef Suk mladší (2009) • Ivan Moravec (2010) • Jiří Kout (2011) • Ludmila Dvořáková (2012) • Jiří Kylián (2013) • Jiří Bělohlávek (2014) • Yo-Yo Ma (2015) • Richard Novák (2016) • Ivan Klánský (2017) • Česká filharmonie (2018) • Gabriela Beňačková (2019) • Jakub Hrůša (2020) • András Schiff (2021) • Pražský filharmonický sbor (2022)
Autoritní data Editovat na Wikidatech