Gidon Kremer
Gidon Kremer | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 27. února 1947 (77 let) Riga Sovětský svaz dnes Lotyšsko |
Žánry | klasická hudba |
Povolání | houslista, dirigent |
Nástroje | housle |
Aktivní roky | 1967–dosud |
Vydavatelé | Deutsche Grammophon Philips Records Decca Records ECM Records Nonesuch Records |
Ocenění | Hudební cena Ernsta von Siemense (1982) Frankfurtská hudební cena (1982) Hudební cena Léonie Sonningové (1989) Cena Rolfa Schocka hudebních umění (2008) Kulturní cena německých svobodných zednářů (2009) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Xenija Vadimovna Knorreová Jelena Dmitrijevna Baškirovová Taťjana Tichonovna Grinděnková |
Děti | Lika Gidonovna Kremerová |
Rodiče | Markus Kremer a Marianne Brücknerová |
Příbuzní | Karl Brückner (dědeček) |
Web | www |
Významný nástroj | |
Nicolo Amati 1641 Guarneri del Gesù 1730 Baron Feilitsch Antonio Stradivari 1734 | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gidon Kremer (lotyšsky Gidons Krēmers, rusky Гидо́н Ма́ркусович Кре́мер, * 27. února 1947, Riga) je lotyšský houslista a dirigent.
Život
Oba jeho rodiče byli houslisté. Otec Markus Kremer (1898–1981) byl židovského původu. Období holokaustu přežil, musel se však dva roky skrývat ve sklepě.[1] Matka Marianne Brückner (1922–2011) byla pobaltskoněmeckého a švédského původu.
Dne 20. ledna 1978 se Kremer oženil s tehdy 19letou ruskou pianistkou Jelenou Baškirovou. Manželé se po několika letech rozešli a Baškirová se v roce 1978 podruhé provdala, a to za dirigenta a pianistu Daniela Barenboima.
Kremer již neovládá lotyštinu, kterou pochytil v dětství. Mluví však plynně rusky, anglicky, německy a francouzsky.[1] Nadále cítí značnou spřízněnost s ruskou kulturou.[1]
Hudební kariéra
Kremer hraje na housle od svých čtyř let. Studoval na Hudební škole v Rize a od roku 1965 na Moskevské státní konzervatoři u světoznámého virtuóza Davida Oistracha.[1] V roce 1969 vyhrál Paganiniho soutěž v Janově a v roce 1970 Čajkovského mezinárodní soutěž v Moskvě. Od roku 1975 koncertoval i na Západě, kam v roce 1978 emigroval.
Je všeobecně uznáván kvůli šířce svého repertoáru, jenž sahá od Johanna Sebastiana Bacha a Antonia Vivaldiho až ke skladatelům současné hudby, jako jsou například Ástor Piazzolla, George Enescu, Philip Glass, Alfred Schnittke, Lera Auerbach, Arvo Pärt a John Adams. Jedno ze svých děl mu věnovala i skladatelka Sofia Gubajdulina.
Kremer založil v roce 1996 komorní soubor Kremerata Baltica, ve kterém sdružuje mladé hudebníky z pobaltských zemí. V roce 2001 mu byla udělena Hudební cena UNESCO.
Hraje na houslích značky Guarneri del Gesù z roku 1730.
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gidon Kremer na slovenské Wikipedii a Gidon Kremer na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d Perfect isn't good enough. The Guardian, [1], 22. listopadu 2000 (anglicky).
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gidon Kremer na Wikimedia Commons
- Kremerův životopis na oficiálních stránkách souboru Kremerata Baltica
- Gidon Kremer (rozhovor z cyklu České televize Na plovárně) - video on-line v archivu ČT
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning | |
---|---|
Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023) |