Jan Kavan

B.Sc Jan Kavan
Jan Kavan
Místopředseda vlády Miloše Zemana
Ve funkci: 10. prosince 1999 – 15. července 2002
3. ministr zahraničních věcí ČR
Ve funkci: 22. července 1998 – 15. července 2002
Předseda vlády	Miloš Zeman
Předchůdce	Jaroslav Šedivý
Nástupce	Cyril Svoboda
1. senátor za obvod č. 62 – Prostějov
Ve funkci: 23. listopadu 1996 – 23. listopadu 2000
Předchůdce	Senát PČR vznikl
Nástupce	Robert Kolář
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 15. června 2002 – 15. června 2006
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 7. června 1990 – 4. června 1992
Předseda Valného shromáždění OSN
Ve funkci: 10. září 2002 – 16. září 2003
Předchůdce	Han Seung-soo
Nástupce	Julian Hunte
Stranická příslušnost
Členství	Labour Party (1972–1990) OF (1989–1991) Klub soc.dem. or. (1991–1992) ČSSD (od 1993)
Narození	17. října 1946 (77 let) Londýn Spojené království Spojené království
Choť	rozvedený
Rodiče	Pavel Kavan a Rosemary Kavanová
Děti	čtyři děti
Alma mater	London School of Economics University of Reading University of Oxford
Profese	politik, diplomat, novinář a esejista
Commons	Jan Kavan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kavan (* 17. října 1946 Londýn) je bývalý český politik a diplomat, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, v 90. letech místopředseda Zemanovy vlády a ministr zahraničních věcí, senátor za ČSSD, a také předseda Valného shromáždění OSN. V letech 1991–1996 čelil nařčení z údajné spolupráce se Státní bezpečností v době krátce po své emigraci z Československa do Spojeného království (1969).

Životopis

Původ

Narodil se v rodině diplomata a důstojníka československé exilové armády Pavla Kavana a jeho britské manželky Rosemary, povoláním učitelky.^[1]. Jeho otec byl v 50. letech 20. století zatčen a v procesu s Rudolfem Slánským byl svědkem a v květnu 1953 souzen spolu s Eduardem Goldstückerem, Karlem Dufkem a Richardem Slánským, odsouzen k 25 letům vězení.^[2]

Studium a emigrace

V 60. letech byl Kavan jako posluchač Univerzity Karlovy jedním z čelných představitelů studentského hnutí. V roce 1969 emigroval do Velké Británie, jejíž státní příslušnost jako země svého narození měl. Vystudoval mezinárodní vztahy na London School of Economics and Political Science a poté historii a politiku na univerzitách v Readingu a v Oxfordu. V Londýně založil a řídil agenturu Palach Press a dvě nadace – Nadaci Jana Palacha a Východoevropskou kulturní nadaci. Vytvořil tak jedno z nejvýznamnějších center československého exilu. V letech 1972–1990 byl členem Labouristické strany.

Politická činnost

V listopadu 1989 se vrátil do Československa a začal aktivně působit v Občanském fóru. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu, (volební obvod Praha) za OF. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil nejprve jako nezařazený poslanec a pak od října 1991 přešel do Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.^[3][4]

V letech 1991–1996 čelil nařčení ze spolupráce s StB pod údajným krycím jménem „Kato“.

V roce 1993 vstoupil do ČSSD. V senátních volbách roku 1996 byl zvolen členem horní komory českého parlamentu za ČSSD v obvodu Prostějov.^[5]

Kavan byl členem vlády Miloše Zemana, v níž v letech 1998–2002 zastával úřad ministra zahraničních věcí ČR a zároveň v letech 1999–2002 i místopředsedy vlády. V době bombardování Jugoslávie v roce 1999, na jehož schválení premiérem se jako ministr zahraničních věcí aktivně účastnil,^[6] později předložil společně se svým tehdejším řeckým kolegou návrh na zastavení bombardování, a to bez koordinace s ostatními diplomaty členských zemí NATO. Tento návrh byl zamítnut, protože na rozdíl od postoje Severoatlantické aliance předpokládal zastavení náletů a teprve poté splnění požadavků NATO jugoslávskou vládou.^[7]

V letech 2002–2003 byl Kavan předsedou Valného shromáždění OSN. Ve volbách v roce 2002 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ČSSD a poslanecký mandát zastával až do konce volebního období, tj. do roku 2006.

V roce 2011 založil společně s Ilonou Švihlíkovou a Milanem Neubertem Spojenectví práce a solidarity, které zastřešuje šestnáct výrazně levicových subjektů.^[8][9]

Rodinný život

Kavan je rozvedený a má čtyři děti.

Sporné momenty

Údajná spolupráce s StB

V letech 1969–1970 Kavan několikrát jednal v Londýně s konfidentem StB Zajíčkem, oficiálně pracovníkem československého velvyslanectví. Své styky s ním odůvodnil později tím, že netušil, že tento muž byl spolupracovníkem StB. Podle Kavanovy výpovědi byl Zajíček v rozhovorech s ním velmi kritický k okupaci ČSSR sovětskými vojsky a projevoval sympatie k pražskému jaru roku 1968. Předmětem jejich jednání bylo prodloužení tzv. výjezdních doložek československých studentů ve Velké Británii a Francii. Kavan vyhrál soudní spor v této otázce, a to jak u Městského soudu v Praze, tak u soudu odvolacího. Tento soud prohlásil, že Kavan s StB vědomě nespolupracoval. Svazek dokumentů StB o Kavanovi^[10] vyšel v Česku knižně pod názvem „Kato – Příběh opravdového člověka“ a tomuto tématu se věnuje i kniha Sametová špína.^[11].

Britský politolog John Keane napsal ve své knize Václav Havel – Tragédie o šesti dějstvích, že když byla kampaň proti Kavanovi na svém vrcholu, sešli se v Praze Jan Kavan, Václav Havel a Petr Uhl. Havel Uhlovi a Kavanovi sdělil, že ví, že Kavan nebyl spolupracovníkem StB, ale „z politických důvodů to nemůže říci veřejně“.^[12]. Stejně o tom píše i Petr Uhl v knize svých pamětí Dělal jsem, co jsem považoval za správné.

Zmizelé tajné dokumenty

Jan Kavan ještě jako ministr zahraničí podepsal prohlášení, že skartoval 400 tajných spisů. Asi dvě třetiny z nich se ale později našly a zbytek zmizel neznámo kam.^[13]

Kauza Gripen

Jan Kavan měl zvláštní roli v tzv. kauze Gripen kolem zakázek britské zbrojovky BAE Systems. Kavana do kauzy Gripen vtáhla švédská televize SvT. Exministr jim v rozhovoru natočeném skrytou kamerou řekl, že při obchodu s bojovými letadly typu Saab JAS-39 Gripen dostala úplatky řada vysokých českých politiků. Na otázku, kolik lidí v parlamentu bylo uplaceno, doslova použil anglické slovo dozens, tedy „tucty“. Později však toto svoje vyjádření zmírnil.^[14]

Jednání s Hamasem

Podle informací Rádia Česko dojednal Kavan během návštěvy delegace politiků národních parlamentů EU v Gaze v roce 2009 rozhovory s palestinskou organizací Hamás. EU přitom odmítá jednat s tímto kontroverzním a militantním hnutím, které v pásmu Gaza vládne. Tato schůzka údajně zkomplikovala tehdejší jednání s Izraelem.^[15][16]

Odkazy

Reference

Literatura

• Vachalovský, P., Bok, J.: KATO: příběh opravdového člověka. Olomouc (2000): J. W. Hill. ISBN 80-86427-01-3

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kavan na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Kavan
• Biografické heslo na webu MZV