Jean Paul Marat
Jean Paul Marat | |
---|---|
Narození | 24. května 1743 Boudry |
Úmrtí | 13. července 1793 (ve věku 50 let) Paříž |
Příčina úmrtí | bodná rána |
Místo pohřbení | Pantheon (1793–1795; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.) |
Pseudonym | L’Ami du peuple |
Povolání | politik, novinář a lékař |
Alma mater | Univerzita v St Andrews |
Významná díla | Les Chaînes de l'esclavage |
Politická příslušnost | Jakobíni |
Rodiče | Jean-Baptiste Marat |
Příbuzní | Charlotte Albertine Marat[1] a David de Boudry (sourozenci) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jean-Paul Marat (24. května 1743 Boudry – 13. července 1793 Paříž; francouzská výslovnost [ʒɑ̃pɔl maʁa], česká výslovnost [mara][2]) byl francouzský politik, lékař a publicista v období Velké francouzské revoluce. Patřil mezi francouzské kordeliéry a působil jako předseda jejich klubu (Club des Cordeliers).
Život
Jeho otec Jean Mara (nebo také Jean-Baptiste Mara) byl Švýcar a přednášel na univerzitě v Ženevě medicínu. Matka Louise Cabrol byla francouzskou hugenotkou. Jean-Paul Marat vystudoval medicínu v Ženevě. Následně studoval i ve Francii, kde se seznámil s osvícenskou filozofií. Poté žil nějaký čas v Anglii, kde dostudoval a pracoval jako tiskař a vydavatel. Uveřejnil zde anglicky svou Esej o člověku, kterou v roce 1775 přeložil v Amsterdamu do francouzštiny. Posléze pracoval jako lékař u vojska bratra krále Ludvíka XVI., hraběte z Artois. Intenzivně se také věnoval vědeckému výzkumu ve fyzice a chemii. Zabýval se i filozofií a sociologií.
Politické působení
Po vypuknutí Velké francouzské revoluce však nechal veškerých výzkumů i praxe lékaře a plně se oddal politice a žurnalistice. Od roku 1789 vydával revoluční deník Přítel lidu. Stal se členem a předsedou klubu kordeliérů a fanatickým zastáncem teroru proti šlechtě a vládnoucím vrstvám.
Po převratu v srpnu 1792, kdy byl zahájen útok na královský palác v Tuileriích, se stal poslancem Národního konventu. Podílel se na zářijových masakrech a jako člen Konventu a poté i Výboru veřejného blaha požadoval zavedení diktatury. Když pak v Konventu začala debata o osudu krále Ludvíka XVI., hned od začátku navrhoval jeho rychlé potrestání bez soudu. Požadoval, aby bylo na krále pohlíženo jako na vlastizrádce a hlasoval pro jeho smrt. Roku 1793 se stal hlavním nepřítelem girondistů, kteří vládli Francii a volal po jejich smrti a svržení.
Od dubna 1793 stál v čele revolučního tribunálu a spolu s ním připravil 2. června 1793 pád girondistů. Dostal se tak na vrchol své moci a ovládl Paříž. Vedl krutý teror proti girondistům a radikalizoval revoluci. 13. července téhož roku byl však krátce před polednem zavražděn girondistkou Marií-Annou Charlottou Corday d'Armont, která ho probodla kuchyňským nožem, když ležel ve vaně a koupelí si léčil svou kožní chorobu. Do jeho domu se Charlotte Corday dostala pod záminkou, že Maratovi nese seznamy uprchlých girondistů, které je potřeba zatknout a popravit. Charlotta Cordayová byla následně popravena.
Z Marata se stal symbol revoluce. Brzy po své smrti byl prohlášen za mučedníka svobody.
Roku 1794 byl pohřben v pařížském Pantheonu.
„ | Násilí je nutné k nastolení řádu, ve kterém násilí již nebude. | “ |
České překlady
- MARAT, Jean-Paul. Vybrané stati. Překlad Václav Jílek. 1. aut. vyd. Praha: Rovnost, 1952. 99 stran. cnb000405226.
Galerie
- Marat na Davidově medaili
-
- Maratův pohřeb, Fougeat 1793
- Socha Marata před Muzeum francouzské revoluce
-
-
-
Odkazy
Reference
Literatura
- MASSIN, Jean. Marat. Překlad Helena Maříková. 1. vydání. Praha: Svobodné slovo, 1964. 378 stran. cnb000480570.
- TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787–1799. Praha: Triton, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7387-211-3.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Paul Marat na Wikimedia Commons
- Osoba Jean-Paul Marat ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jean Paul Marat
- Galerie Jean Paul Marat na Wikimedia Commons
Osobnosti pohřbené v Pantheonu v Paříži | |
---|---|
18. století | 1791: Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau • Voltaire • 1793: Louis-Michel Le Peletier de Saint-Fargeau • Auguste Marie Henri Picot de Dampierre • 1794: Jean-Jacques Rousseau • Jean Paul Marat |
19. století | 1806: François Denis Tronchet • Claude-Louis Petiet • 1807: Jean-Baptiste-Pierre Bevière • Louis-Joseph-Charles-Amable d'Albert de Luynes • Jean-Étienne-Marie Portalis • Louis-Pierre-Pantaléon Resnier • 1808: Antoine-César de Choiseul-Praslin • Jean-Frédéric Perregaux • Jean-Pierre Firmin Malher • Pierre Jean Georges Cabanis • François Barthélemy Beguinot • 1809: Girolamo-Luigi Durazzo • Jean-Baptiste Papin • Joseph-Marie Vien • Pierre Garnier de Laboissière • Justin Bonaventure Morard de Galles • Jean-Pierre Sers • Emmanuel Crétet • 1810: Louis Charles Vincent Le Blond de Saint-Hilaire • Jean Lannes • Giovanni Battista Caprara • Charles Pierre Claret de Fleurieu• Jean-Baptiste Treilhard • 1811: Nicolas Marie Songis des Courbons • Charles Erskine de Kellie • Alexandre-Antoine Hureau de Sénarmont • Michel Ordener • Louis Antoine de Bougainville • Ippolito-Antonio Vincenti-Mareri • 1812: Jean-Guillaume de Winter • Jean-Marie Dorsenne • Auguste Jean-Gabriel de Caulaincourt • 1813: Joseph-Louis Lagrange • Jean-Ignace Jacqueminot • Hyacinthe-Hughes Timoléon de Cossé-Brissac • Justin de Viry • Jean-Jacques Rousseau • Frédéric Henri Walther • 1814: Jean-Nicolas Démeunier • Jean-Louis-Ebenezer Reynier • Claude Ambroise Régnier • 1815: Claude Juste Alexandre Legrand • Antoine-Jean-Marie Thévenard • 1829: Jacques-Germain Soufflot • 1885: Victor Hugo • 1889: Théophile Malo Corret de La Tour d'Auvergne • Lazare Carnot • Jean-Baptiste Baudin • François Séverin Marceau • 1894: Marie François Sadi Carnot |
20. století | 1907: Marcellin Berthelot • 1908: Émile Zola • 1920: Léon Gambetta • 1924: Jean Jaurès • 1933: Paul Painlevé • 1948: Paul Langevin • Jean Baptiste Perrin • 1949: Félix Éboué • Victor Schoelcher • 1952: Louis Braille • 1964: Jean Moulin • 1987: René Cassin • 1988: Jean Monnet • 1989: Henri Grégoire • Gaspard Monge • Nicolas de Condorcet • 1995: Marie Curie-Skłodowská • Pierre Curie • 1996: André Malraux |
21. století | 2002: Alexandre Dumas • 2015: Pierre Brossolette • Geneviève de Gaulle-Anthonioz • Germaine Tillion • Jean Zay • 2018: Antoine Veil • Simone Veilová • 2020: Maurice Genevoix • 2021: Josephine Bakerová |
Osobnosti jsou uváděny podle roků uložení jejich ostatků do Pantheonu. |