Jo'av Galant

Jo'av Galant
Jo'av Galant (2023)
22. ministr obrany
Úřadující
Ve funkci od: 29. prosince 2022
Předchůdce	Binjamin Ganc
24.  ministr školství
Ve funkci: 17. května 2020 – 13. června 2021
Předchůdce	Rafi Perec
Nástupce	Jif'at Šaša-Biton
2. ministr vyššího vzdělávání
Ve funkci: 3. května 2021 – 13. června 2021
22. ministr imigrace
Ve funkci: 9. ledna 2019 – 17. května 2020
Předchůdce	Jariv Levin
Nástupce	Pnina Tamano-Šata
23. ministr výstavby
Ve funkci: 14. května 2015 – 2. ledna 2019
Předchůdce	Uri Ari'el
Nástupce	Moše Kachlon
Stranická příslušnost
Členství	Kulanu (2015-2019) Likud (2019- )
Vojenská služba
Složka	Izraelské vojenské námořnictvo Jižní velitelství
Doba služby	1977–1982, 1984–2012
Hodnost	generálmajor (aluf)
Narození	8. listopadu 1958 (65 let) Jaffa, Izrael
Kneset	20-25
Profese	důstojník a politik
Commons	Yoav Galant
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jo'av Galant (hebrejsky יואב גלנט‎, narozen 8. listopadu 1958 Jaffa, Izrael) je izraelský politik, generál a bývalý velitel Jižního velitelství. Od prosince 2022 zastává post ministra obrany v izraelské vládě.

Byl zvažován jako budoucí náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil,^[1] čímž by se stal prvním náčelníkem GŠ, který vzešel z izraelského námořnictva.^[2] Dne 5. září 2010 jeho nominaci do funkce náčelníka Generálního štábu od ministra obrany Ehuda Baraka potvrdila vláda. Kvůli možným právním sporům však byla Galantova nominace stažena a do funkce náčelníka GŠ byl jmenován Benjamin Ganc.^[3]

Biografie

Narodil se v Jaffě v centrálním Izraeli a s vyznamenáním vystudoval ekonomii a management na Haifské univerzitě, kde získal titul bakalář.^[4] Vojenskou kariéru zahájil v roce 1977, kdy se stal příslušníkem elitního námořního komanda Šajetet 13. Po dokončení kurzu námořních důstojníků velel raketovému člunu. Po šesti letech působení v Šajetet 13 si vybral cestovní volno a počátkem 80. let odešel do Spojených států, kde pracoval jako dřevorubec na Aljašce.^[2] V roce 1986 se stal velitelem roty a byl povýšen do hodnosti podplukovníka.^[4] Počátkem 90. let se nakrátko přesunul do pozemních sil a v roce 1993 se stal velitelem Dženínské brigády. V roce 1994 se však opět vrátil k námořnictvu, kde tři roky velel Šajetet 13.^[4] V letech 1997 až 1999 působil jako velitel divize Gaza a posléze se stal velitelem obrněné divize Centrálního velitelství. V roce 2001 byl jmenován zástupcem velitele štábu pozemních sil.^[2] O rok později byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se vojenským poradcem premiéra Ariela Šarona, čímž se dostal do Generálního štábu. Když Šaron v roce 2005 prosadil jednostranné izraelské stažení z Pásma Gazy, byl Galant jmenován velitelem Jižního velitelství, kde působil do roku 2010. Z této pozice se mimo jiné zapojil do operace Lité olovo, kterou naplánoval a řídil.^[2] V říjnu jej na postu nahradil Tal Ruso.

Po odchodu z aktivní služby se zapojil do politiky. Ve volbách v roce 2015 byl zvolen do Knesetu za novou stranu Kulanu.^[5] Od května 2015 zastává ve čtvrté Netanjahuově vládě post ministra výstavby.^[6]

Je ženatý a společně se svou manželkou Claudine, která dokončila vojenskou službu v hodnosti podplukovnice, žije v mošavu Amikam.^[4] Mají dvě dcery a syna.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yoav Galant na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jo'av Galant na Wikimedia Commons
• Osoba יואב גלנט ve Wikicitátech (hebrejsky)

• (anglicky) Izraelské obranné síly – Jo'av Galand: Biografie
• (anglicky) Haaretz – Yoav Galant named as next Israel Defense Forces chief of staff (08/2010)
• (anglicky) The Jerusalem Post – Galant: Hamas attack boldest since pullout (04/2008)

Šablona:Členové dvacátého pátého Knesetu Šablona:Členové dvacátého čtvrtého Knesetu

Velitelé jižního velitelství
Alon (1948–49) • Rabin (1949) • Dajan (1949-51) • Cadok (1951–54) • Peri (1954) • Amit (1955–56) • Simchoni (1956) • Laskov (1956–58) • Herzog (1958) • Jofe (1958–62) • Cvi Zamir (1962-64) • Gaviš (1965-69) • Šaron (1969-73) • Gonen (1973) • Bar-Lev (1973) • Tal (1973-74) • Adan (1974) • Adam (1974-76) • Šapir (1976–78) • Šomron (1978–82) • Erez (1982–83) • Bar Kochva (1983–86) • Sagi (1986) • Mordechaj (1986–89) • Vilnaj (1989–94) • Mofaz (1994–96) • Janaj (1996–97) • Samia (1997–2000) • Almog (2000–03) • Harel (2003–05) • Galant (2005–2010) • Ruso (2010–2013) • Turdžeman (2013–2015) • Ejal Zamir (2015–2018) • Halevi (2018–2021) • Toledano (2021–současnost)