Morane-Saulnier L

Typ L
Morane-Saulnier L na letišti v Amiens, 1915
Určení	průzkumný a stíhací letoun
Výrobce	Morane-Saulnier
První let	červenec 1914
Zařazeno	1914
Vyřazeno	1916
Charakter	vyřazen ze služby
Uživatel	Aéronautique militaire Royal Flying Corps Letectvo carského Ruska
Vyvinuto z typu	Morane-Saulnier G
Varianty	Morane-Saulnier LA
Další vývoj	Morane-Saulnier P
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morane-Saulnier L byl francouzský vzpěrový hornoplošník s dvoučlennou osádkou užívaný počátkem první světové války jako průzkumný a posléze i stíhací letoun.

Vznik a vývoj

Typ L vznikl koncem roku 1913 z typu Morane-Saulnier G, z něhož byl převzat upravený trup čtverhranného průřezu, který byl doplněn nově zkonstruovaným křídlem baldachýnového typu, neseného na vzpěrové konstrukci nad trupem, a vyztužené dráty. Konstrukce letounu byla převážně dřevěná, s výjimkou vzpěr podvozku a kostry ocasních ploch tvořených ocelovými trubkami, a potažená plátnem. Francouzská armáda stroji přidělila označení Morane-Saulnier 3. U firmy Morane-Saulnier za války vzniklo přibližně 600 kusů stroje.^[1]

Koncem roku 1914 vznikla odvozená varianta Morane-Saulnier LA, s novým křídlem vybaveným křidélky, namísto dosavadního které užívalo kroucení křídel, trupem doplněným aerodynamickými panely na téměř kruhový průřez a vrtulovým kuželem, zlepšujícím aerodynamické vlastnosti. Francouzské armádní letectvo tomuto typu přidělilo označení Morane-Saulnier 4.

Operační nasazení

Francouzské armádní letectvo zpočátku neprojevilo o typ zájem, a svolilo k výrobě typu na export do Osmanské říše. Po vypuknutí války v roce 1914 byla dodávka pozastavena a vyrobené stroje zařazeny do výzbroje francouzských armádních vzdušných sil, pro které byla také zahájena výroba dalších kusů. Na frontě byly letouny zpočátku nasazovány jako pozorovací a průzkumné, a později i jako bombardovací. Pozorovatel byl často ozbrojen, zpočátku karabinou, později pak pohyblivě lafetovaným lehkým kulometem, a již v průběhu roku 1914 byl typ často označován jako „stíhací Morane“ (francouzsky Morane de chasse).^[2][3]:s.3

V prosinci 1914 Roland Garros, tehdy příslušník letky MS 26, a původně zkušební pilot firmy Morane-Saulnier, ve spolupráci se svým mechanikem Julesem Hue, jím pilotovaný exemplář opatřil kulometem (pravděpodobně typu Hotchkiss M1914) pevně namontovaným před kokpitem v ose letounu a střílejícím okruhem vrtule, kterou proti poškození chránily ocelové odrazné klíny.^[3]:s.3 Vznikl tak jeden z prvních stíhacích letounů vůbec, a první stíhací letoun s tažným motorem a výzbrojí pevně instalovanou v ose trupu.^[2][3]:s.3 Garros na něm 1. dubna 1915 dosáhl svého prvního vzdušného vítězství.^[3]:s.3 Takto upravený stroj začali užívat i někteří další francouzští letci, například Eugène Gilbert, Georges Guynemer a Adolphe Pégoud, pozdější první letecké eso války. Počátkem roku 1915 pak typ proslul především působením ve stíhací roli, ale již během léta téhož roku začal být nahrazován novějšími typy vhodnějšími k této úloze, například Morane-Saulnier N a Nieuport 10, a od počátku roku 1916 již byl využíván převážně v druholiniových rolích.

Letoun byl užíván i britskými vzdušnými silami, armádním Royal Flying Corps a námořní Royal Naval Air Service, příslušník jejíž 1. peruti Flight Sub-Lieutenant Reginald Warneford 7. června 1915 nedaleko Ostende za použití typu L zničil německou vzducholoď LZ 37,^[3]:s.4 první zeppelin zničený ve vzdušném boji.

Typ byl dodáván i armádním leteckým silám carského Ruska, kde byl také v licenci sériově vyráběn.

Několik kusů Morane-Saulnier L sloužilo i v leteckých silách některých dalších zemí, včetně států nově vzniklých po skončení první světové války.

Licenční výroba

Ještě před první světovou válkou byla licence na typ L prodána německé společnosti Pfalz Flugzeugwerke, která jej vyráběla jako neozbrojený průzkumný Pfalz A.I (s motorem Oberursel U.0 o výkonu 80 hp) a A.II (s motorem Oberursel U.I o výkonu 100 hp) pro potřeby letecké složky Bavorské armády. V průběhu války vznikla i ozbrojená varianta stroje, Pfalz E.III, vycházející z verze A.II a vyzbrojená synchronizovaným kulometem Spandau lMG 08.

Až 400 kusů typu L bylo během první světové války licenčně vyprodukováno v carském Rusku společností Dux, a dalších 30 letounů vzniklo u firmy Lebeděv.^[1] Tyto stroje doplnily přibližně 100 exemplářů dovezených z Francie.

Nejméně pět kusů stroje bylo také po roce 1914 licenčně vyrobeno švédskou společností E. Thulins Aeroplanfabrik jako Thulin D s motorem vlastní konstrukce Thulin A o výkonu 90 hp.

Varianty

AB Enoch Thulins Aeroplansfabrik

• Thulin D

Morane-Saulnier

• Type L (MoS.3)
• Type LA (MoS.4)

Pfalz Fluegzeugwerke

• Pfalz A.I
• Pfalz A.II
• Pfalz E.III

Uživatelé

• Argentina Argentina
  • Argentinské letectvo
• Belgie Belgie
  • Belgické letectvo
• Československo Československo
  • Československé letectvo
• Finsko Finsko
  • Finské armádní letectvo
• Francie
  • Aéronautique militaire
• Nizozemsko Nizozemsko
  • Nizozemské armádní letectvo
• Osmanská říše Osmanská říše
  • Osmanské vzdušné síly
• Peru Peru
  • Peruánské letectvo
• Polsko
  • Polské letectvo
• Rumunské království
  • Rumunské letectvo
• Ruské impérium Ruské impérium
  • Letectvo carského Ruska
• Ruská sovětská federativní socialistická republika
  • Dělnicko-rolnické vzdušné síly
• Sovětský svaz Sovětský svaz
  • Sovětské letectvo
• Spojené království Spojené království
  • Royal Flying Corps
    • 1. peruť RFC
    • 3. peruť RFC
    • 7. peruť RFC (typ LA)
    • 12. peruť RFC (typ L a LA)
    • 15. peruť RFC
    • 25. peruť RFC
    • 60. peruť RFC (typ LA)^[1]
  • Royal Naval Air Service
• Švédsko Švédsko
  • Švédské letectvo
• Švýcarsko Švýcarsko
  • Švýcarské vzdušné síly
• Ukrajina
  • Ukrajinské letectvo^[1]

Specifikace (Typ L)

Údaje podle publikace French Aircraft of the First World War^[1]

Technické údaje

• Posádka: 2 (pilot a pozorovatel)
• Délka: 6,88 m
• Rozpětí: 11,20 m
• Výška: 3,93 m
• Nosná plocha: 18,3 m²
• Prázdná hmotnost: 385 kg
• Vzletová hmotnost: 650 kg
• Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený rotační motor Le Rhône 9C
• Výkon pohonné jednotky: 60 kW (80 hp)

Výkony

• Maximální rychlost: 125 km/h
• Vytrvalost: 4 hodiny
• Dolet:
• Dostup:
• Výstup do 1 000 m: 8 minut

Výzbroj

• 1 × kulomet Hotchkiss ráže 8 mm nebo Lewis ráže 7,7 mm
• 2 × puma upravená z dělostřeleckých granátů ráže 155 mm

nebo

• ocelové šipky

nebo

• 6 × 20lb puma^[3]:s.29

Odkazy

Reference

Literatura

• BRUCE, J.M. Morane Saulnier Type L. Ilustrace R. L. Rimell; Ian R. Stair (výkresy). 2. vyd. Berkhamsted, Herts: Albatros Productions Ltd., 1998. 29 s. (Windsock Datafile; sv. 16). ISBN 0-948414-20-0. (anglicky) 
• DAVILLA, Dr. James J.; SOLTAN, Arthur. French Aircraft of the First World War. Mountain View, CA: Flying Machines Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1891268090. Kapitola Morane-Saulnier Types L and LA, s. 314–320. (anglicky) 
• VÍŠEK, Ivan. Dvojí prvenství letounu Morane-Saulnier typ L. Historie a plastikové modelářství. Červenec 1995, roč. V., čís. 7, s. 16–20. ISSN 1210-1427. 

Související články

• Morane-Saulnier N
• Fokker Eindecker

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Morane-Saulnier L na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Morane-Saulnier L na www.aviafrance.com
• (anglicky) Morane-Saulnier
• Morane-Saulnier L na www.valka.cz
• PANCHARTEK, Radek. První stíhačky Morane-Saulnier [online]. valka.cz, 2015-01-31 [cit. 2016-12-07]. Dostupné online. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.