Robert Schuman

Dr. jur. Robert Schuman
Robert Schuman v roce 1953
Stranická příslušnost
Členství	Lidové republikánské hnutí Lorrain Republican Union Popular Democratic Party
Rodné jméno	Jean-Baptiste Nicolas Robert Schuman
Narození	29. června 1886 Lucemburk
Úmrtí	4. září 1963 (ve věku 77 let) Scy-Chazelles
Místo pohřbení	Église Saint-Quentin
Sídlo	Robert Schuman's House (1926–1963)
Alma mater	Štrasburská univerzita Mnichovská univerzita Athénée de Luxembourg Humboldtova univerzita Univerzita v Bonnu Fabertovo lyceum
Profese	politik, diplomat a advokát
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Honorary citizen of Luxembourg (1949) čestný doktor Lavalovy univerzity (1952) Cena Karla Velikého (1958) Erasmus Prize (1959) velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.robert-schuman.com
Commons	Robert Schuman
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ctihodný Robert Schuman
laik
Místo pohřbení	Église Saint-Quentin
Místo působení	Robert Schuman's House (1926–1963)
Státní občanství	Francie a Německo
Vyznání	katolická církev
Blahořečen	ve stavu příprav
Atributy	sako
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Robert Schuman (29. června 1886 Clausen, Lucembursko – 4. září 1963 Chazelles u Met) byl francouzský politik lucembursko-lotrinského původu. V letech 1947–48 byl ministerským předsedou, 1958–60 předsedou Evropského parlamentu; jako ministr zahraničí (1948–52) se význačně podílel na vytvoření Montánní unie (též Schumanův plán), spolu s Jeanem Monnetem je považován za zakladatele Evropské unie.

Životopis

Schumanova evropská aktivita

Schumanovo jméno je jako jméno málokterého jiného politika spojeno s Evropou, s jejím poválečným uspořádáním a s vytvořením dnešní Evropské unie. Svou dráhu evropského politika začíná Schuman 1948, kdy se stal ministrem zahraničí v celkem osmi vládách (až do roku 1952). Již v této době začíná koncipovat příští vzhled Evropy, později se jeho snahám říká Schumanův plán.

Z 9. května 1950 pochází jeho historické Vyhlášení o novém uspořádání Evropy (tzv. Schumanova deklarace), počínající vznikem Montánní unie, která vyústí do vzniku Evropské federace. Montánní unie, která se stala základem Evropského společenství uhlí a oceli, byla založena v Paříži 18. dubna 1951. Schumanovy plány na širší evropské společenství však ve Francii nenalezly podpory, a tak se Schuman v roce 1952 vzdal svého úřadu.

1953 vstoupila v platnost evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (též Strassburská konvence^[1]), na které se Schuman významně podílel. Schuman pak podnikl mnoho cest po Evropě a zasazoval se o uskutečnění své myšlenky sjednocené Evropy. Zadostiučinění se dočkal roku 1957 přijetím Římských smluv; o rok později byl zvolen prvním předsedou Evropského parlamentu, v témže roce mu byla udělena Karlova cena města Cáchy.

Robert Schuman byl též velkým zastáncem porozumění mezi Německem a Francií, na kterém stojí celý evropský integrační projekt.

Uznání v katolické církvi

Dne 9. června 1990 započal proces jeho blahořečení a dne 19. června 2021 prohlásil papež František Roberta Schumana za ctihodného jako uznání jeho aktivit, které probíhaly podle křesťanských principů^[2]. Toto je první stupeň v procesu kanonizace, tj. prohlášení za svatého.

Odkazy

Reference

Literatura

• CONZEMIUS, Victor. Proroci a předchůdci. Praha: Zvon, 1997. 259 s. ISBN 80-7113-220-9. Kapitola Robert Schuman - Křesťan a státník, s. 201–211. 

Související články

• Seznam ctihodných katolické církve

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Schuman na Wikimedia Commons
• Schumanova Deklarace z roku 1950 (na stránkách EU)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předsedové Evropského parlamentu
Společné shromáždění, Parlamentní shromáždění	Paul-Henri Spaak • Alcide De Gasperi • Giuseppe Pella • Hans Furler • Robert Schuman • Hans Furler
Parlament (jmenovaný)	Gaetano Martino • Jean Duvieusart • Victor Leemans • Alain Poher • Mario Scelba • Walter Behrendt • Cornelis Berkhouwer • Georges Spénale • Emilio Colombo
Parlament (přímo volený)	Simone Veilová • Piet Dankert • Pierre Pflimlin • Charles Henry Plumb • Enrique Barón Crespo • Egon Klepsch • Klaus Hänsch • José María Gil-Robles • Nicole Fontaine • Pat Cox • Josep Borell Fontelles • Hans-Gert Pöttering • Jerzy Buzek • Martin Schulz • Antonio Tajani • David Sassoli • Roberta Metsolaová