Salvifici doloris

Salvifici doloris
česky Spásné utrpení
Apoštolský list Jana Pavla II.
Datum11. února 1984
viz apoštolské listy na webu Svatého stolce
Témao křesťanském smyslu lidského utrpení
Text
latinsky
anglicky
Dominicae cenae
Mulieris dignitatem

Salvifici doloris (česky Spásné utrpení) je apoštolský list Jana Pavla II. o křesťanském smyslu lidského utrpení, zveřejněný 11. února 1984,[1] v den liturgické památky Panny Marie Lurdské, v šestém roce jeho pontifikátu. Kontextem pro sepsání tohoto listu byl Jubilejní rok vykoupení, který církev prožívala. Jedná se o první a dosud jediný církevní dokument, který se komplexně zabývá problematikou lidského utrpení. V těsné souvislosti s ním vydal papež o rok později – 11. února 1985 – apoštolský list Dolentium hominum, kterým zřídil Papežskou komisi pro pastoraci zdravotníků s cílem rozšířit a zlepšit péči o nemocné.

Struktura listu

Dopis obsahuje 31 bodů, které jsou rozděleny do osmi kapitol: I. Úvod (1–4); II. Svět lidského utrpení (5–8); III. Hledání odpovědi na otázku po smyslu utrpení (9–13); IV. Ježíš Kristus: utrpení překonané láskou (14–18); V. Účastníci Kristova utrpení (19–24); VI. Evangelium utrpení (25–27); VII. Milosrdný Samaritán (28–30); VIII. Závěr (31).

Syntéza

Syntéza filozofického myšlení

Podle Jana Pavla II. je utrpení skutečností neoddělitelnou od pozemské existence člověka: jeví se jako „soupodstatné“ s člověkem a je jedním ze způsobů, jak proniknout do jeho vlastního nitra. Autorovou vůdčí myšlenkou je, že člověk „trpí“, a to nikoli pasivním způsobem, ale plný vědomé a svobodné aktivity, s možností utrpení buď přijmout, nebo odmítnout. V utrpení člověk vystupuje jako „lidská osoba“, jeho přijetím z něj činí plně vlastní zkušenost (lidský čin) a stává se „subjektem“ neštěstí, které ho v životě potkalo. Přes prizma „aktu“ utrpení papež nahlíží na „osobu“, která trpí: akt odhaluje osobu, utrpení poukazuje na vnitřní hodnotu lidské bytosti (lidské osoby), je odrazem transcendence člověka. Není těžké pochopit, že Jan Pavel II. má v úmyslu rekonstruovat trpícího člověka „zevnitř“, v samotných kořenech jeho lidství, a odhalit mu povolání stát se subjektem utrpení.[2]

Syntéza teologického myšlení

U kořene celého světa utrpení v apoštolském listě je otázka: Cur? – Proč existuje lidské utrpení? S touto otázkou je třeba konfrontovat druhou otázku: Cur Deus homo? – Proč se Bůh stal člověkem? Autor Salvifici doloris nejprve staví lidské utrpení do protikladu ke zlu a hříchu, aby je nakonec četl v dimenzi Vykoupení, a to prostřednictvím Božího „činu“, kterým je Ježíš Kristus – srov. J 3, 16 (Kral, ČEP). V něm bylo utrpení překonáno láskou Trojjediného Boha, tj. zažilo své zušlechtění – bylo vykoupeno, osvobozeno od nesmyslnosti. „Vykupitelské“ (spásné) utrpení Ježíše Krista učinilo lidské utrpení „vykoupeným“, získalo svůj tvůrčí smysl a rozměr: přináší spásné ovoce a jeho oslabující moc ustupuje do pozadí.[3]

Syntéza morálního myšlení

Již v antropologickém rozměru utrpení mluví autor Salvifici doloris o morálním povolání (vocation): utrpení, které patří k transcendenci člověka, je tou zkušeností, v níž je člověk „tajemně povolán“, aby překonal sám sebe. Je to povolání k duchovní zralosti, k tomu, aby se člověk stal někým „více“, než je v bolesti. Na úrovni paschálního étosu se zjevně zintenzivňuje: když člověk „bere na sebe svůj kříž“ (jako odpověď na Kristovu výzvu) a duchovně se sjednocuje s Kristovým křížem, zjevuje se mu spásný význam utrpení. A pro Jana Pavla II. není důležité, že člověk trpí, ale „jak“ trpí, tj. odhaluje morální velikost člověka: má účast na Kristově utrpení – srov. Kol 1, 24 (Kral, ČEP), a tak si zajišťuje podíl na jeho vzkříšení. Odhalení spásného významu lidského utrpení nic nemění na tom, že utrpení je zlem, kterému je třeba se postavit, byť jen rozvojem medicíny apod. Na druhé straně z dobra spásného utrpení, když medicína selže, a nejen tehdy, vyplývají dva morální imperativy: „Čiňte dobro trpícím“ a „Čiňte dobro trpícím“! Evangelium utrpení, které papež připomíná v Salvifici doloris, netoleruje pasivitu v utrpení a vůči utrpení. Paradoxně je v něm obsažena výzva k odporu proti zlu utrpení a na druhé straně k tomu, abychom v něm (uprostřed lidské slabosti) objevili zdroj Boží moci.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salvifici doloris na polské Wikipedii.

  1. JAN PAVEL II. Salvifici Doloris [online]. opoka.org.pl, 1984-02-11, rev. 2010-12-06 [cit. 2023-09-07]. Dostupné online. (polština) 
  2. CHOMIK, Wacław Stanisław. Ludzki wymiar cierpienia w "Salvifici Doloris" Jana Pawła II. Quaestiones Selectae. 1994, roč. 1, čís. 1, s. 51–62. ISSN 1234-2289. (polština) 
  3. CHOMIK, Wacław Stanisław. Teologiczna nobilitacja cierpienia w "Salvifici Doloris" Jana Pawła II. Quaestiones Selectae. 1995, roč. 2, čís. 2, s. 10–21. ISSN 1234-2289. (polština) 
  4. CHOMIK, Wacław Stanisław. Skandal i zbawienie. Świadectwo Jana Pawła II o cierpieniu ludzkim. Quaestiones Selectae. 1995, roč. 5, čís. 8, s. 121–143. ISSN 1234-2289. (polština) 

Externí odkazy

  • Salvifici doloris na webu Svatého stolce (anglicky)
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Papež Jan Pavel II.
Rodné jméno: Karol Józef Wojtyła (18. května 1920 – 2. dubna 2005)
Krakovský arcibiskup (1963–1978), Papež (1978–2005)
Časová osa
Emilia Wojtyła (matka) • Karol Wojtyła (otec) • Raný život • Papežské konkláve • Pokus o atentát • Smrt a státní pohřeb (hodnostáři) • Beatifikace a kanonizace
Papež Jan Pavel II.
Papež Jan Pavel II.
Ve funkci
papeže
Omluvy • Kreovaní kardinálové • Osoby prohlášené za ctihodné • Beatifikovaní • Kanonizovaní svatí • Papežská mediace při konfliktu na lodi Beagle • Pastorační návštěvy (Irsko • Nikaragua • Spojené království) • Světový den nemocných • Světový den mládeže
Vztahy
Východní pravoslavná církev • Judaismus
Další témata
Abbà Pater • Kritika • Rodinný dům (historický dům) • Zdraví • Nadace Jana Pavla II. • Pomníky • Totus tuus
Bibliografie • Učení • Přehled dokumentů Jana Pavla II. na webu Svatého stolce
Buly
Znak papeže Jana Pavla II.
Znak papeže Jana Pavla II.
Apoštolské
konstituce
(výběr)
Encykliky (14)
Apoštolské
exhortace (15)
Apoštolské
listy (výběr)
Dominicae cenae (1980) • Salvifici doloris (1984) • Mulieris dignitatem (1988) • Ordinatio sacerdotalis (1994) • Tertio millennio adveniente (1994) • Dopis ženám (1995) • Laetamur magnopere (1997) • Novo millennio ineunte (2001) • Misericordia Dei (2002) • Rosarium Virginis Mariae (2002) • Il rapido sviluppo (2005)
Meditace
Motu proprio
Familia a Deo Instituta (1981) • Tredecim Anni (1982) • Recognito Iuris Canonici Codice (1984) • Dolentium Hominum (1985) • Quo Civium Iura (1987) • Sollicita Cura (1987) • Decessores Nostri (1988) • Iusti Iudicis (1988) • Ecclesia Dei (1988) • Istituzione dell'Ufficio del Lavoro della Sede Apostolica (ULSA) (1989) • Europae Orientalis (1993) • Inde a Pontificatus (1993) • Socialium Scientiarum (1994) • Vitae Mysterium (1994) • Statuto definitivo dell'Ufficio del Lavoro della Sede Apostolica (1994) • Stella Maris (1997) • Ad tuendam fidem (1998) • Apostolos Suos (1998) • Inter Munera Academiarum (1999) • Spes Aedificandi (1999) • Proclamazione di San Tommaso Moro a Patrono dei Governanti e dei Politici (2000) • La nuova Legge fondamentale dello Stato della Città del Vaticano (2000) • Sacramentorum sanctitatis (2002) • Misericordia Dei (2002) • Affida alla Congregazione dei Legionari di Cristo la cura e gestione del Pontificio Istituto Notre Dame of Jerusalem Center (2004)
Jiné
dokumenty
Reforma Kodexu kanonického práva (1983) • Quattuor abhinc annos (1984) • Kodex kánonů východních církví (1990) • Katechismus katolické církve (1. návrh: 1992, konečná podoba: 1997) • Vzpomínáme: Rozjímání o šoa (1998) • Dominus Iesus (2000)
Knihy
Láska a odpovědnost (1960) • Překročit práh naděje (1994) • Paměť a identita (2005)
Další spisy
Před klenotnictvím (1960) • Teologie těla (1979–1984) • „Římský triptych“ (2003) • Testament (2005)
Související
Papežský koncert k památce šoa (1994) • Politické názory • Křížová cesta (1991)
Eponymní místa • V populární kultuře
Vysoké školy
a univerzity
Katolická univerzita Jana Pavla II. v Lublinu • Institut Jana Pavla II. ve Washington, D.C. • Seminář minor Jana Pavla II. v Antipolo (Filipíny) • Velká katolická univerzita Jana Pavla II. v Escondido (Kalifornie) • Papežská univerzita Jana Pavla II. v Krakově • Vysoká škola pedagogická Jana Pavla II. v Puduččéri (Indie)
Letiště
Letiště Karola Wojtyły v Bari (Itálie) • Letiště Jana Pavla II. v São Miguel (Portugalsko) • Mezinárodní letiště Jana Pavla II. v Krakově (Polsko)
Mosty
El Puente del Papa v Monterrey (Mexiko) • Most Jana Pavla II. v Puławách (Polsko) • Most Jana Pavla II. v Chile • Most Jana Pavla II. v Gdaňsku (Polsko)
Další
místa
Kulturní centrum Jana Pavla II. ve Washingtonu, DC • Poloostrov Jana Pavla II. • Centrum nové evangelizace Nadace Jana Pavla II. (Denver) • Nadace Jana Pavla II. pro výzkum a léčbu na Katolické univerzitě Nejsvětějšího Srdce (Itálie) • Muzeum Jana Pavla II. a primase Wyszyńského • Park Jana Pavla II. v Massachusetts
Filmy
Papež Jan Pavel II.Papežská honičkaNemějte strach: Život papeže Jana Pavla II.Papežova toaletaDevět dní, které změnily svět
TV minisérie
Papež Jan Pavel II.Karol: Muž, který se stal papežemKarol: Papež, člověkPři hledání papežových dětí
Další média
Planeta žije... nechte ji žít!Red RabbitPapežovy dětiKrédo: Jan Pavel II.
Papež Jan Pavel I. (předchůdce) / Papež Benedikt XVI. (nástupce)
Autoritní data Editovat na Wikidatech