Ut sit

Ut sit česky Aby bylo Apoštolská konstituce Jana Pavla II.
Datum	28. listopadu 1982 – viz apoštolské konstituce na webu Svatého stolce
Téma	Zřízení osobní prelatury „Svatého kříže a Opus Dei
Stránky	Acta Apostolicae Sedis, sv. LXXV, s. 423–425.
Text
latinsky
← Magnum Matrimonii Sacramentum Sacrae disciplinae leges →

Ut sit (česky Aby bylo) je apoštolská konstituce papeže Jana Pavla II., vydaná 28. listopadu 1982, o zřízení osobní prelatury „Svatého kříže a Opus Dei“.

Pro Opus Dei se tato konstituce stala vyvrcholením jejich snah o získání právní formy odpovídající jejich sekulární povaze.^[1] Předtím bylo Opus Dei sekulárním institutem.

Na základě „Ut sit“ se Opus Dei stala první a dosud jedinou (od roku 2018) osobní prelaturou.

Tento dokument částečně upravil papež František apoštolským listem ve formě motu proprio Ad charisma tuendum ze 14. července 2022.

Účel Apoštolské konstituce

Diecéze a další jurisdikční orgány katolické církve (územní prelatury a opatství, prefektury a apoštolské vikariáty,^[2] vojenské ordinariáty) jsou zřizovány na základě apoštolské konstituce. Jedná se o stejný právní nástroj, který byl použit pro zřízení první osobní prelatury, a to na základě ustanovení II. vatikánského koncilu v dekretu Presbyterorum ordinis, č. 10.^[3]

Opus Dei, založené 2. října 1928 Josemaríou Escrivou, získalo definitivní papežské schválení jako sekulární institut^[4] dekretem Primus Inter ze 16. června 1950 a touto apoštolskou konstitucí bylo ustanoveno jako osobní prelatura.

Obsah

Ut sit validum et efficax instrumentum suae ipsius salvificae missionis pro mundi vita, Ecclesia maternas curas cogitationesque suas maxima cum spe confert in Opus Dei, quod Servus Dei Ioseph Maria Escrivá de Balaguer divina ductus inspiratione die II Octobris anno MCMXxvni Matriti inivit.

S velkou nadějí církev zaměřuje svou mateřskou péči a pozornost na Opus Dei, který z Božího vnuknutí založil 2. října 1928 v Madridu Boží služebník Josemaría Escrivá de Balaguer, aby byl vždy vhodným a účinným nástrojem spásného poslání, které církev uskutečňuje pro život světa.

(Úvod Apoštolské konstituce Ut sit)

Konstituce vytyčuje hlavní rysy Opus Dei: vrhla nové světlo na poslání laiků v církvi, snažila se uvést do praxe všeobecné povolání ke svatosti a podporovat posvěcování profesionální práce ve všech společenských vrstvách. Zmiňuje se také o tom, jak prostřednictvím Kněžského společenství Svatého kříže pomáhal diecézním kněžím žít stejnou nauku při výkonu jejich služby.

Rozvoj Opus Dei jako organizace složené z kněží a laiků, která se rozprostírá v mnoha diecézích po celém světě, vyžaduje, jak uvádí konstituce, právní uspořádání přizpůsobené jejím zvláštnostem, jak to sám zakladatel požadoval od Svatého stolce v roce 1962.

Protože II. vatikánský ekumenický koncil zavedl do církevního řádu dekretem Presbyterorum ordinis, č. 10 – který se stal exekutivním na základě motu proprio Ecclesiae Sanctae, I, č. 4 – postavu osobních prelátů pro plnění zvláštních pastoračních úkolů, bylo jasné, že taková právní figura se pro Opus Dei dokonale hodí.

(Apoštolská konstituce Ut sit, AAS sv. 75, s. 423.)

Pavel VI. vyhověl žádosti Josemaríi Escrivy a pověřil ho, aby svolal zvláštní generální kongregaci, která by zahájila studium transformace Opus Dei v souladu s jeho povahou a normami II. vatikánského koncilu. V roce 1979 Jan Pavel II. pověřil Posvátnou kongregaci pro biskupy, aby po příslušném studiu posoudila formální žádost předloženou Opus Dei. Toto zkoumání odhalilo aktuálnost a užitečnost takové transformace. Z tohoto důvodu papež, akceptujíc stanovisko prefekta výše zmíněné kongregace, nařizuje.

1. Opus Dei se tímto ustavuje jako osobní prelatura s mezinárodní působností pod názvem Svatý kříž a Opus Dei nebo zkráceně Opus Dei. Tímto se zřizuje Kněžské společenství Svatého kříže jako sdružení kleriků neodmyslitelně spjatých s prelaturou.
2. Prelatura se řídí normami obecného práva, touto konstitucí a vlastními stanovami.^[5]
3. Jurisdikce prelatury se vztahuje na kleriky v ní inkardinované a na laiky, v tomto případě s ohledem na plnění zvláštních povinností, které na sebe po dohodě s prelaturou přebírá právní vikář. Klerici a laici jsou při plnění pastoračního úkolu prelatury závislí na autoritě preláta.
4. Vlastním ordinářem prelatury je její prelát, jehož volbu, provedenou v souladu s ustanoveními obecného a partikulárního práva, musí potvrdit papež.
5. Prelatura spadá pod Posvátnou kongregaci pro biskupy a v závislosti na dané záležitosti bude jednat s ostatními dikasterii Římské kurie.
6. Každých pět let předloží prelát papeži prostřednictvím zmíněné kongregace zprávu o situaci prelatury a jejím apoštolském rozvoji.
7. Ústřední správa prelatury sídlí v Římě. V sídle prelatury se nachází oratoř Santa María de la Paz, která je postavena jako prelátský kostel. Prelátem Opus Dei byl jmenován Álvaro del Portillo, který byl 15. září 1975 kanonicky zvolen generálním prezidentem Opus Dei. Výkonem výše uvedeného je pověřen apoštolský nuncius v Itálii Ramolo Carboni.

Text končí, jak je v apoštolských konstitucích obvyklé, formulí. „Bez ohledu na cokoli, co by tomu bránilo“.

Konstituce byla částečně upravena apoštolskou konstitucí v podobě motu proprio Ad charisma tuendum, podepsanou 14. července 2022 papežem Františkem, zveřejněnou 22. července a platnou od 4. srpna téhož roku v rámci jím prosazované reformy Římské kurie. Kromě jiných změn týkajících se prelatury byl text článků 5 a 6 Ut sit nahrazen stanovením závislosti prelatury na dikasteriu pro klérus (namísto dikasteria pro biskupy) a povinností Opus Dei předkládat stejnému dikasteriu každoročně zprávu o situaci prelatury (namísto každých pěti let, jak bylo v textu uvedeno dříve).^[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ut sit na polské Wikipedii a Ut sit na španělské Wikipedii.

Externí odkazy

• Informace o osobních prelaturách a ordinariátech (španělsky)
• Informace o prelatuře Opus Dei (španělsky)

Papež Jan Pavel II.
Rodné jméno: Karol Józef Wojtyła (18. května 1920 – 2. dubna 2005) Krakovský arcibiskup (1963–1978), Papež (1978–2005)
Časová osa Emilia Wojtyła (matka) • Karol Wojtyła (otec) • Raný život • Papežské konkláve • Pokus o atentát • Smrt a státní pohřeb (hodnostáři) • Beatifikace a kanonizace Ve funkci papeže Omluvy • Kreovaní kardinálové • Osoby prohlášené za ctihodné • Beatifikovaní • Kanonizovaní svatí • Papežská mediace při konfliktu na lodi Beagle • Pastorační návštěvy (Irsko • Nikaragua • Spojené království) • Světový den nemocných • Světový den mládeže Vztahy Východní pravoslavná církev • Judaismus Další témata Abbà Pater • Kritika • Rodinný dům (historický dům) • Zdraví • Nadace Jana Pavla II. • Pomníky • Totus tuus
Bibliografie • Učení • Přehled dokumentů Jana Pavla II. na webu Svatého stolce Buly Aperite Portas Redemptori (1983) • Incarnationis mysterium (1998) Apoštolské konstituce (výběr) Sapientia Christiana (1979) • Magnum Matrimonii Sacramentum, Ut sit (1982) • Sacrae disciplinae leges (1983) • Divinus Perfectionis Magister, Spirituali militum curae (1986) • Pastor bonus (1988) • Ex corde Ecclesiae (1990) • Fidei Depositum (1992) • Universi Dominici gregis (1996) • Ecclesia in Urbe (1998) Encykliky (14) Redemptor hominis (1979) • Dives in misericordia (1980) • Laborem exercens (1981) • Slavorum apostoli (1985) • Dominum et vivificantem (1986) • Redemptoris Mater (1987) • Sollicitudo rei socialis (1987) • Redemptoris missio (1990) • Centesimus annus (1991) • Veritatis splendor (1993) • Evangelium vitae (1995) • Ut unum sint (1995) • Fides et ratio (1998) • Ecclesia de Eucharistia (2003) Apoštolské exhortace (15) Catechesi tradendae (1979) • Familiaris consortio (1981) • Redemptionis donum (1984) • Reconciliatio et paenitentia (1984) • Christifideles laici (1988) • Redemptoris custos (1989) • Pastores dabo vobis (1992) • Ecclesia in Africa (1995) • Vita consecrata (1996) • Una speranza nuova per il Libano (1997) • Ecclesia in America (1999) • Ecclesia in Asia (1999) • Ecclesia in Oceania (2001) • Ecclesia in Europa (2003) • Pastores gregis (2003) Apoštolské listy (výběr) Dominicae cenae (1980) • Salvifici doloris (1984) • Mulieris dignitatem (1988) • Ordinatio sacerdotalis (1994) • Tertio millennio adveniente (1994) • Dopis ženám (1995) • Laetamur magnopere (1997) • Novo millennio ineunte (2001) • Misericordia Dei (2002) • Rosarium Virginis Mariae (2002) • Il rapido sviluppo (2005) Meditace Il dono disinteressato (1994) Motu proprio Familia a Deo Instituta (1981) • Tredecim Anni (1982) • Recognito Iuris Canonici Codice (1984) • Dolentium Hominum (1985) • Quo Civium Iura (1987) • Sollicita Cura (1987) • Decessores Nostri (1988) • Iusti Iudicis (1988) • Ecclesia Dei (1988) • Istituzione dell'Ufficio del Lavoro della Sede Apostolica (ULSA) (1989) • Europae Orientalis (1993) • Inde a Pontificatus (1993) • Socialium Scientiarum (1994) • Vitae Mysterium (1994) • Statuto definitivo dell'Ufficio del Lavoro della Sede Apostolica (1994) • Stella Maris (1997) • Ad tuendam fidem (1998) • Apostolos Suos (1998) • Inter Munera Academiarum (1999) • Spes Aedificandi (1999) • Proclamazione di San Tommaso Moro a Patrono dei Governanti e dei Politici (2000) • La nuova Legge fondamentale dello Stato della Città del Vaticano (2000) • Sacramentorum sanctitatis (2002) • Misericordia Dei (2002) • Affida alla Congregazione dei Legionari di Cristo la cura e gestione del Pontificio Istituto Notre Dame of Jerusalem Center (2004) Jiné dokumenty Reforma Kodexu kanonického práva (1983) • Quattuor abhinc annos (1984) • Kodex kánonů východních církví (1990) • Katechismus katolické církve (1. návrh: 1992, konečná podoba: 1997) • Vzpomínáme: Rozjímání o šoa (1998) • Dominus Iesus (2000) Knihy Láska a odpovědnost (1960) • Překročit práh naděje (1994) • Paměť a identita (2005) Další spisy Před klenotnictvím (1960) • Teologie těla (1979–1984) • „Římský triptych“ (2003) • Testament (2005) Související Papežský koncert k památce šoa (1994) • Politické názory • Křížová cesta (1991)
Eponymní místa • V populární kultuře
Vysoké školy a univerzity	Katolická univerzita Jana Pavla II. v Lublinu • Institut Jana Pavla II. ve Washington, D.C. • Seminář minor Jana Pavla II. v Antipolo (Filipíny) • Velká katolická univerzita Jana Pavla II. v Escondido (Kalifornie) • Papežská univerzita Jana Pavla II. v Krakově • Vysoká škola pedagogická Jana Pavla II. v Puduččéri (Indie)
Letiště	Letiště Karola Wojtyły v Bari (Itálie) • Letiště Jana Pavla II. v São Miguel (Portugalsko) • Mezinárodní letiště Jana Pavla II. v Krakově (Polsko)
Mosty	El Puente del Papa v Monterrey (Mexiko) • Most Jana Pavla II. v Puławách (Polsko) • Most Jana Pavla II. v Chile • Most Jana Pavla II. v Gdaňsku (Polsko)
Další místa	Kulturní centrum Jana Pavla II. ve Washingtonu, DC • Poloostrov Jana Pavla II. • Centrum nové evangelizace Nadace Jana Pavla II. (Denver) • Nadace Jana Pavla II. pro výzkum a léčbu na Katolické univerzitě Nejsvětějšího Srdce (Itálie) • Muzeum Jana Pavla II. a primase Wyszyńského • Park Jana Pavla II. v Massachusetts
Filmy	Papež Jan Pavel II. • Papežská honička • Nemějte strach: Život papeže Jana Pavla II. • Papežova toaleta • Devět dní, které změnily svět
TV minisérie	Papež Jan Pavel II. • Karol: Muž, který se stal papežem • Karol: Papež, člověk • Při hledání papežových dětí
Další média	Planeta žije... nechte ji žít! • Red Rabbit • Papežovy děti • Krédo: Jan Pavel II.
← Papež Jan Pavel I. (předchůdce) / Papež Benedikt XVI. (nástupce) →