Vilnius

Vilnius
Centrum Vilniusu
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	54°41′14″ s. š., 25°16′48″ v. d.
Nadmořská výška	112 m n. m.
Stát	Litva Litva
Kraj	Vilniuský
Okres	městský okres
Vilnius
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	401 km²
Počet obyvatel	581 475 (2023)[1]
Hustota zalidnění	1 450,1 obyv./km²
Světové dědictví UNESCO
Název lokality	historické centrum Vilniusu
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iv
Odkaz	541 (anglicky)
Zařazení	1994 (18. zasedání)
Správa
Starosta	Remigijus Šimašius
Vznik	13. století
Oficiální web	www.vilnius.lt
Telefonní předvolba	(+370) 5
PSČ	01001–14191
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilnius ([Vilňus]; dříve česky Vilno, německy Wilna, polsky Wilno, bělorusky Вільня, rusky, dříve Вильна, v jidiš ווילנע‎ [vilne]) je hlavní město Litvy. Ve městě žije přibližně 581 tisíc^[1] obyvatel, 57,8 % tvořili Litevci, 18,7 % Poláci, 14 % Rusové, 4 % Bělorusové, 0,5 % Židé a 5 % ostatní národnosti. Rozloha města činí asi 400 km², 3,6 km² z této plochy zabírá Staré město, historické centrum Vilniusu, zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Latinské heslo Vilniusu Unitas, Justitia, Spes znamená „Jednota, spravedlnost, naděje“.

Poloha

Město leží v jihovýchodní Litvě (54° 41' severní šířky a 25° 17' východní délky) na soutoku řek Vilnia a Neris. Ačkoli se dnes nachází poblíž litevsko-běloruské státní hranice, v minulosti šlo nejen o kulturní, ale i o geografické centrum území tuto hranici přesahujícího, někdejšího Litevského velkoknížectví a také o významné město v rámci polsko-litevské unie.

Podnebí

Podnebí je zde přechodové mezi kontinentálním a přímořským. Průměrná roční teplota je +6,1 °C, lednová průměrná teplota činí −4,9 °C a červencová +17,0 °C. Průměrné roční srážky činí 661 mm. Ve Vilniusu bývají extrémně horká léta, kdy teplota přesahuje 30 °C.

Historie

Oblast Vilniusu byla obydlena odedávna, jak dokládají četné archeologické nálezy v různých částech města. Litevská pověst o založení Vilniusu říká, že město bylo založeno poté, co vládnoucí velkovévoda Gediminas měl věštecký sen o železném vlku stojícím na kopci. Když požádal kněze o vysvětlení, dozvěděl se, že musí postavit hrad a velké město na vrcholu kopce. Název města vznikl zkomolením jména řeky Viliji, která Vilniusem protéká.^[2]

V psaných pramenech je město poprvé zmíněno v roce 1323. Vilnius se stal známým poté, co do něj Gediminas pozval německé obchodníky. Nejstarší částí města je hrad, postavený Gediminasem na Hradním kopci. V roce 1387 byla městu udělena magdeburská městská práva Vladislavem II. Jagellem, králem Polska a velkoknížetem litevským.

Mezi lety 1503 až 1522 byly vybudovány městské hradby s devíti branami a třemi věžemi. Vilnius dosáhl vrchol svého rozvoje za vlády posledního Jagellonce Zikmunda II. Augusta, který sem přestěhoval svůj dvůr v roce 1544. V dalších stoletích se město dále rozrůstalo, mj. i díky založení Vilniuské univerzity králem a velkoknížetem Štěpánem Báthorym v roce 1579. Univerzita se brzy stala jedním z nejdůležitějších vědeckých a kulturních středisek v oblasti a hlavním vědeckým centrem litevského velkoknížectví a celé Polsko-litevské společenství. Byla to jedna z nejstarších polsky mluvících univerzit.

V roce 1655 byl Vilnius obsazen ruskou armádou (tj. vojskem Moskevské Rusi), byl vypleněn a vypálen a jeho obyvatelé zmasakrováni. Brzy však Vilnius dobyla zpět polská armáda a ruská armáda se stáhla. Na počátku 19. století byl však již třetím největším městem ve východní Evropě. Růst obyvatelstva si vyžádal zboření hradeb v letech 1799–1805, zachovala se pouze Brána rozbřesku (litevsky Aušros Vartai, polsky Ostra brama, tedy Ostrá brána).

Po třetím dělení Polska v roce 1795 byl Vilnius anektován Ruskem a stal se hlavním městem Vilenské gubernie. V roce 1812 město dobyl Napoleon během svého tažení na Moskvu. Jeho armáda posléze do Vilniusu ustoupila a město se stalo hrobem tisíců zraněných francouzských vojáků. V 19. století město postihly represe po nezdařených polských povstáních proti ruské nadvládě. Po listopadovém povstání z let 1831–1832 byla mj. uzavřena vilniuská univerzita.

Na přelomu 19. a 20. století žilo ve městě 163 000 obyvatel, z toho 76 400 židovského náboženství (47%).

Během první světové války byl Vilnius okupován Německem (1915–1918). V roce 1919 byl prohlášen hlavním městem krátce existující Sovětské socialistické republiky Litvy a Běloruska (zvané Lit-Bel). 1. ledna 1919 byl Vilnius obsazen polskými jednotkami, které vytvořili místní obyvatelé (většina obyvatel byli totiž Poláci a Židé, etničtí Litevci tvořili malou, méně než 2% menšinu). Bolševická vojska postupující od východu ho později obsadila, ale 19. dubna 1919 ho Poláci dobyli zpět. 14. července 1920 město opět obsadili Rusové, ovšem po porážce ruských vojsk u Varšavy Sověti předali Vilnius nově vzniklé Litvě. 9. října 1920 však Vilnius obsadila litevsko-běloruská divize polské armády. Město a okolí bylo prohlášeno za samostatný stát „Střední Litvu“, jehož parlament 20. února 1922 odhlasoval připojení k Polsku. Vilnius se stal hlavním městem vilenského vojvodství.

Litva nicméně polskou svrchovanost nad bývalou Střední Litvou nikdy neuznala a vláda sídlící v „provizorním hlavním městě“ Kaunasu oficiálně považovala Vilnius za hlavní město (obě země ostatně kvůli tomu navázaly diplomatické styky až v roce 1938). Za polské vlády prodělal Vilnius rychlý rozvoj. Byla znovuotevřena univerzita Štěpána Báthoryho a podstatně se zlepšila infrastruktura města. V roce 1931 měl Vilnius 195 tisíc obyvatel a byl pátým největším městem v Polsku.

Po vypuknutí druhé světové války byl Vilnius 19. září 1939 na základě paktu Ribbentrop–Molotov obsazen Rudou armádou. Polská armáda nekladla větší odpor, neboť její hlavní síly bojovaly proti Němcům v jiných částech Polska. Podle ruských plánů se měl Vilnius stát hlavním městem Běloruska. Na litevsko-ruských rozhovorech v Moskvě 10. října 1939 bylo ale dohodnuto předání města a okolí Litvě výměnou za její souhlas se zřízením ruských vojenských základen na litevském území. V červnu 1940 byla Litva okupována Sovětským svazem a Vilnius se stal hlavním městem Litevské sovětské socialistické republiky. Sovětská tajná policie NKVD tehdy zatkla cca 35 až 40 tisíc obyvatel města a poslala je do gulagů.

V červnu 1941 padl Vilnius do německých rukou. Němečtí okupanti zavraždili asi 100 tisíc obyvatel, mezi nimi 95 % místních Židů. Na tom se podílel i Franz Murer, přezdívaný kat židů ve Vilniusu. Neúspěšné židovské povstání z 1. září 1943 vedlo ke konečné destrukci zdejšího ghetta, které vedla kontroverzní postava Jacoba Gense.

Vilnius byl osvobozen v červenci 1944 vojáky polské odbojové Armii Krajowej (Zemské armády) během operace Ostrá brána. S polskými povstalci spolupracovaly i některé sovětské jednotky, ovšem po vstupu Rudé armády do města 15. července 1944 byla velká část polských vojáků zatčena NKVD. Po skončení války Sověti z Vilniusu odsunuli (vyhnali) většinu polského obyvatelstva a nahradili je Rusy a Litevci.

Od roku 1987 ve městě docházelo k demonstracím proti sovětskému režimu. 13. ledna 1991 došlo ke střetu mezi obyvateli a Sovětskou armádou, která se pokusila obsadit televizní vysílací věž. 14 lidí bylo zabito a přes 700 raněno.

Vilnius byl vybrán společně s rakouským Lincem za Evropské hlavní město kultury roku 2009.^[3]

Doprava

Vilnius je výchozím bodem dálnic Vilnius-Kaunas-Klaipėda (dálnice A1), Vilnius-Panevėžys (dálnice A2), Vilnius-Minsk (dálnice A3), Vilnius-Grodno (dálnice A4), Vilnius-Utena (dálnice A14), Vilnius-Lida (dálnice A15), Vilnius-Marijampolė (dálnice A16).

Z mezinárodního letiště Vilnius létají linky do všech významných evropských měst.

Vilniuské nádraží, položené blízko historického centra, je rovněž významným dopravním uzlem. Železniční trať vedoucí do běloruského Hrodna a dále do Varšavy je však přerušená. Od roku 2017 je posílena doprava do Minsku elektrifikací trati a nasazením moderních elektrických jednotek.^[4] Vlaky odtud jezdí i na letiště.

Blízko nádraží, nikoliv však v bezprostředním sousedství, se nachází autobusové nádraží.

Řeka Neris je splavná, ale neexistuje žádná pravidelná lodní doprava.

Městská hromadná doprava je v současnosti zajišťována trolejbusy a autobusy. Do budoucna je plánován systém městské železnice; za jeho základ lze považovat nynější vlakové spojení do satelitní čtvrti Naujoji Vilnia, kde se nachází i depo elektrických jednotek, a motorové vlaky na mezinárodní letiště.

Sport

• FK Žalgiris Vilnius fotbalový klub;
• FK Riteriai fotbalový klub;
• Stadion LFF
• BC Rytas basketbalový klub;
• Punks Vilnius lední hokej klub

Zajímavosti

• mrakodrap Europa Tower
• toto město v seriálu HBO Černobyl zastupuje město Pripjať v uzavřené černobylské zóně

Osobnosti

• César Antonovič Kjui (1835–1918), ruský hudební skladatel a hudební kritik
• Mark Antokolsky (1840–1902), litevský sochař
• Pylyp Orlyk – ukrajinský hejtman
• Szymon Konarski – polský revolucionář
• Gediminas Kirkilas (* 1951), litevský politik, předseda vlády Litvy v letech 2006–2008
• Dalia Grybauskaitė (* 1956), litevská politička a v letech 2009–2019 prezidentka Litvy
• Andrius Kubilius (* 1956), litevský politik, předseda vlády Litvy v letech 1999–2000 a 2008–2012
• Ingeborga Dapkūnaitė (* 1963), litevská divadelní a filmová herečka
• Daina Gudzinevičiūtėová (* 1965), litevská sportovní střelkyně, zlatá medailistka z LOH 2000
• Edgaras Jankauskas (* 1975), bývalý litevský fotbalista
• Ričardas Berankis (* 1990), litevský profesionální tenista

Partnerská města

Fotogalerie

• 
  Královský zámek (Valdovų rūmai)
• 
  Presidentský palác
• 
  Univerzita (nádvoří)
• 
  Kostel sv. Anny a klášter bernardinů
• 
  Kostel sv. Mikuláše
• 
  Kostel P. Marie
• 
  Kostel sv. Kateřiny
• 
  Kostel sv. Petra a Pavla
• 
  Kostel Nejsvětější Trojice, hlavní kostel Řádu svatého Basila Velikého
• 
  Brána rozbřesku, pohled z vnitřního města

Odkazy

Reference

Související články

• Lucjan Żeligowski
• Dějiny Litvy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilnius na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Vilnius ve Wikislovníku
• Slovníkové heslo Vilno ve Wikislovníku
• (litevsky), (anglicky) Oficiální web města
• (litevsky), (anglicky) Virtual Historical Vilnius
• Vilnius na starých fotografiích - archív fotografií na Vilniuské univerzitě
• Polské stránky o Vilniusu
• Vilniuský dopravní podnik

Vilniuský kraj
Okresy	Elektrėnai • Šalčininkai • Širvintos • Švenčionys • Trakai • Ukmergė • Vilnius (městský) • Vilnius
Města	Baltoji Vokė • Eišiškės • Elektrėnai • Grigiškės • Lentvaris • Nemenčinė • Pabradė • Rūdiškės • Šalčininkai • Širvintos • Švenčionėliai • Švenčionys • Trakai • Ukmergė • Vievis • Vilnius
Městečka	Adutiškis • Aukštadvaris • Bagaslaviškis • Bezdonys • Deltuva • Dieveniškės • Gelvonai • Jašiūnai • Kaltanėnai • Kernavė • Labanoras • Lyduokiai • Maišiagala • Mickūnai • Musninkai • Onuškis • Pabaiskas • Semeliškės • Šešuoliai • Siesikai • Šumskas • Taujėnai • Vepriai • Vidiškiai • Želva • Žemaitkiemis • Zibalai
Vesnice	Belazariškiai • Buivydiškės • Buivydžiai • Didžiosios Kabiškės • Glitiškės • Jauniūnai • Kaniūkai • Karmazinai • Kena • Krakūnai • Mačiuliškės • Mateikonys • Medininkai • Miežionys • Nemėžis • Norviliškės • Rudamina • Rykantai • Vaigeliškės • Saugūniškės • Senieji Trakai • Skaidiškės • Valtūnai • Zalavas