Vladimír Zábrodský

Vladimír Zábrodský
Osobní informace
Datum narození7. března 1923
Místo narozeníPraha, Československo
Datum úmrtí20. března 2020 (ve věku 97 let)
Místo úmrtíStockholm, Švédsko
Držení holevlevo
PříbuzníOldřich Zábrodský[1] (sourozenec)
Klubové informace
Pozicecentr
Předchozí klubyLTC Praha
Spartak Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Lední hokej na ZOH
stříbro 1948 Sv. Mořic ČSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
zlato MS 1947 ČSR
zlato MS 1949 ČSR
bronz MS 1955 ČSR
Československá liga ledního hokeje
zlato 1945/1946 LTC Praha
zlato 1946/1947 LTC Praha
zlato 1947/1948 LTC Praha
zlato 1948/1949 LTC Praha
zlato 1952/1953 Spartak Praha
zlato 1953/1954 Spartak Praha

Vladimír Zábrodský (7. března 1923 Praha20. března 2020 Stockholm, Švédsko[2][3]) byl československý hokejista a tenista. V hokeji působil jako střední útočník, od roku 1949 byl hrajícím trenérem národního mužstva. Ligovou soutěž hrál za LTC Praha (od žákovských let), Spartak ČKD Sokolovo (1950–1960) a Bohemians ČKD Praha (1963–1965). V lize odehrál 18 sezón (okolo 230 zápasů) a nastřílel 306 gólů. Je na 7. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport. Stal se 6× mistrem Československa (1946, 1947, 1948, 1949, 1953 a 1954).

Čtyřikrát se zúčastnil mistrovství světa v ledním hokeji: 1947 (zlato), 1949 (zlato), kde hrál, stejně jako v LTC s číslem 10 na dresu, 1954 (4. místo) a 1955 (bronz). Startoval také na Zimních olympijských hrách 1948 (stříbro) a 1956 (5. místo).

Vždy nastupoval jako střední útočník. Už od dětství vedle něj hrál na levém křídle Stanislav Konopásek, dohromady tvořili jednu z nejúdernějších útočných dvojic v historii československého hokeje. Na pravé straně útoku v LTC a v národním týmu se jejich spoluhráči postupem času střídali: Jaroslav Juhan, Josef Kus, František Pergl, Ladislav Troják a po jeho tragické smrti při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche v roce 1948 také Václav Roziňák. Zábrodský i Konopásek později hodnotili jako nejlepší souhru s Roziňákem.

Po odsouzení spoluhráčů ve vykonstruovaném soudním procesu dostal zákaz reprezentovat. Po návratu nosil dres číslo 15 a zúčastnil se MS ještě v letech 1954, 1955 a na ZOH 1956. V roce 1958 byl usvědčen a potrestán v aféře se sázením na domluvené zápasy.

Za reprezentační mužstvo odehrál 93 zápasů (dle publikace Říkali mu šéf 94[4]) a nastřílel 158 gólů, je tak druhým nejlepším střelcem historie národního mužstva. Byl uznávaným tvůrcem hry a jediným hrajícím trenérem národního československého mužstva. Proslul unikátní ranou z bekhendu.

Na vrcholové úrovni hrál také tenis. V letech 1948, 1955 a 1956 byl členem československého týmu v Davisově poháru.[4]

Kvůli vykonstruovanému soudnímu procesu byl v roce 1950 některými spoluhráči, zejména Augustinem Bubníkem, označován za kontroverzní postavu. Jako kapitán reprezentace nebyl v tomto procesu souzen. Souzeni ovšem nebyli ani další členové reprezentačního kádru, například Vladimír Bouzek. Podle spoluhráče Stanislava Konopáska se Zábrodský sám neangažoval v zatčení hokejistů (vůbec nebyl přítomen v tzv. Zlaté hospůdce), nicméně očistil své jméno pravděpodobně tím, že očernil své spoluhráče. David Lukšů, spoluautor knihy Stanislav Konopásek: Hráč, který přežil, tvrdí, že veškerá tvrzení ohledně Zábrodského jsou pouhé domněnky a pravda možná již nikdy nevyjde najevo. Nic proti němu přímo nesvědčí a hokejista sám vypovídat nechtěl.

V roce 1965 s rodinou emigroval přes Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska. Jako hlavní trenér vedl v nejvyšší švédské hokejové soutěži Leksand, Rögle a Djurgården. Žil ve Stockholmu.

V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.

V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize Hokej v srdci – Srdce v hokeji.

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. Utekl před komunisty, ale domov měl jen jeden. Zemřel Oldřich Zábrodský. 9. října 2015. Dostupné online. [cit. 2020-12-29].
  2. Zemřel legendární hokejista Zábrodský. Bylo mu 97 let. TÝDEN.cz [online]. 2020-03-20 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. 
  3. ČERNÝ ST., Otakar. Zemřel Vladimír Zábrodský [online]. Kladensky.denik.cz, 2020-03-20 [cit. 2020-04-06]. Dostupné online. 
  4. a b c ČERNOCH, František. Říkali mu šéf. Životní zpověď Vladimíra Zábrodského. Praha: Riopress, 1999. 128 s. ISBN 80-86221-15-6. S. 106–126. 
  5. Dominik Hašek je nejlepším hráčem všech dob. iDNES.cz [online]. 1998-12-12 [cit. 2019-12-11]. Dostupné online. 
  6. http://www.ceskatelevize.cz/mshokej/zpravy/309732-nejlepsim-kapitanem-se-stal-vladimir-zabrodsky/

Literatura

  • LUKŠŮ, David; PALÁN, Aleš. Vladimír Zábrodský: skutečný příběh hokejové legendy. Praha: Česká televize, 2010. 315 s. ISBN 978-80-7404-040-5. 
  • ČERNOCH, František. Říkali mu šéf. Životní zpověď Vladimíra Zábrodského. Praha: Riopress, 1999. 128 s. ISBN 80-86221-15-6. 
  • SOELDNER, David; SUCHAN, František. Souhvězdí Sparta. 1. vyd. Plzeň: eSports.cz, 2017. 164 s. ISBN 978-80-87853-93-1. Kapitola Vladimír Zábrodský, s. 93–106. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 141. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Zábrodský na Wikimedia Commons
  • Vladimír Zábrodský v databázi Olympedia (anglicky)
  • Hokej živě ČT24
  • Příručka ke čtení memoárů V.Z. (1) – blog novináře Jiřího Macků Archivováno 13. 10. 2010 na Wayback Machine.
  • Příručka ke čtení memoárů V.Z.(2) Archivováno 13. 10. 2010 na Wayback Machine.
  • Proč odešel šéf? (ČST 1968), ceskatelevize.cz (česky)
Olympijští medailisté v ledním hokejiturnaj 1948 ve Svatém Mořici

 Kanada (CAN)
Murray Dowey • Frank Dunster • Orval Gravelle • Patsy Guzzo • Wally Halder • Ted Hibberd • Andre Laperriere • Louis Lecompte • George Mara • Ab Renaud • Reg Schroeter • Irving Taylor
Trenér: Frank Boucher

 Československo (TCH)

 Švýcarsko (SUI)
Hans Bänninger • Alfred Bieler • Heinrich Boller • Ferdinand Cattini Hans Cattini Hans Dürst • Walter Dürst • Emil Handschin • Heinrich Lohrer • Werner Lohrer • Reto Perl • Gebhard Poltera • Ulrich Poltera Beat Ruedi • Otto Schübiger • Richard Torriani Hans-Martin Trepp
Trenér: Wann Cook
Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.
Zlatá medaile 1945/1946LTC Praha Zlatá medaile
Brankáři
Bohumil Modrý • Jindřich Štěpánek
Obránci
Útočníci
Ladislav Troják • Vladimír Zábrodský • Stanislav KonopásekJosef KusKarel Stibor • Vladislav Müller • Augustin Bubník • Aleš Sysel • Stanislav Bertl
Trenér
Zlatá medaile 1946/1947LTC Praha Zlatá medaile
Brankáři
Bohumil ModrýJosef Jirka • Jindřich Štěpánek
Obránci
Útočníci
Ladislav Troják • Vladimír Zábrodský • Stanislav KonopásekJosef KusKarel Stibor • Vladislav Müller • Mike BucknaAugustin Bubník • Aleš Sysel
Trenér
Zlatá medaile MS 1947ČSR Zlatá medaile
Brankáři
Obránci
Útočníci
Ladislav Troják • Vladimír Zábrodský • Stanislav KonopásekJosef Kus • Jaroslav Drobný • Karel StiborVáclav RoziňákVladimír Bouzek
Trenér
Zlatá medaile 1948/1949LTC Praha Zlatá medaile
Brankáři
Bohumil Modrý • Jakub Vladík
Obránci
Útočníci
Václav Roziňák • Vladimír Zábrodský • Stanislav Konopásek • Dr. Pipka • Miloslav CharouzdAugustin BubníkJiří Hainý
Trenér
Zlatá medaile 1952/1953Spartak Praha Sokolovo Zlatá medaile
Brankáři
Jiří Hanzl • Vladimír Mangl
Obránci
Útočníci
Josef Kus • Vladimír Zábrodský • Miloslav CharouzdMiloslav VeckoMiroslav Kameník • Václav Prchal • Jan HanzlJan Ziegler • Zdeněk Karban • František Podrázský • Miloslav Pospíšil
Trenér
Vladimír Zábrodský
Zlatá medaile 1953/1954Spartak Praha Sokolovo Zlatá medaile
Brankáři
Jiří Hanzl • Vladimír Mangl
Obránci
Kristián CeeZdeněk UjčíkKarel Gut • Miroslav Kubera • František Podrázský
Útočníci
Vladimír Zábrodský • Miloslav CharouzdMiloslav VeckoMiroslav KameníkJan HanzlJan Ziegler • Zdeněk Karban • Miloslav Pospíšil • Jiří Matys
Trenér
Vladimír Zábrodský
Klub hokejových střelců deníku Sport – 250 branek
1. Milan Nový • 2. Vladimír Růžička • 3. Václav Nedomanský • 4. Vladimír Martinec • 5. Ivan Hlinka • 6. Josef Černý • 7. Viktor Ujčík • 8. Vladimír Zábrodský • 9. Vincent Lukáč • 10. Vlastimil Bubník • 11. Jiří Holík • 12. Jan Klapáč • 13. Martin Procházka • 14. Petr Sýkora • 15. Jiří Lála • 16. Petr Ton • 17. Jiří Dopita • 18. Jaroslav Jiřík • 19. Jozef Golonka • 20. Viktor Hübl • 21. Richard Král • 22. Ladislav Lubina • 23. Eduard Novák • 24. Jaroslav Pouzar • 25. Ondřej Kratěna • 26. Pavel Patera • 27. Jiří Burger • 28. Jaroslav Balaštík • 29. Jiří Novák • 30. Bohuslav Šťastný • 31. Tomáš Vlasák • 32. Jaroslav Holík • 33. Jaroslav Bednář • 34. Jan Havel • 35. Josef Vimmer • 36. David Hruška • 37. Jaroslav Kudrna • 38. Ján Starší • 39. Petr Rosol • 40. Igor Liba • 41. Jiří Zelenka • 42. Petr Kumstát • 43. Bohuslav Ebermann • 44. Marián Šťastný • 45. Josef Beránek • 46. Robert Reichel • 47. Jan Peterek • 48. Petr Leška • 49. Pavel Janků • 50. Richard Žemlička • 51. Robert Kysela • 52. Jaroslav Hlinka • 53. Radek Bělohlav • 54. František Černík • 55. Oldřich Válek • 56. Stanislav Prýl • 57. Václav Pantůček • 58. Václav Pletka • 59. David Výborný • 60. Jiří Dolana • 61. Rostislav Vlach • 62. Jiří Šejba • 63. Radek Ťoupal • 64. Bronislav Danda • 65. Dušan Pašek • 66. Tomáš Jelínek • 67. Dárius Rusnák • 68. Michal Sup
Češi v Síni slávy IIHF
1997: Vlastimil Bubník Jaroslav Drobný • Václav Nedomanský Vladimír Zábrodský • Vladimír Kostka 1998: Karel Gut Jiří Holeček 1999: Jiří Holík Oldřich Machač František Pospíšil 2001: Vladimír Martinec 2002: Ivan Hlinka 2003: Josef Maleček 2004: František Tikal Ladislav Horský Miroslav Šubrt 2005: Quido Adamec 2007: Vladimír Bouzek Josef Černý • Luděk Bukač 2009: Jan Suchý 2011: Bohumil Modrý 2012: Milan Nový 2015: Robert Reichel Dominik Hašek
Autoritní data Editovat na Wikidatech