Jie Čchün

Jie Čchün
Narození	1. prosince 1920 Peking
Úmrtí	13. září 1971 (ve věku 50 let) Öndörkhaan
Příčina úmrtí	smrt pádem
Alma mater	Pekingská pedagogická univerzita
Povolání	politička
Politická strana	Komunistická strana Číny (1936–1971)
Choť	Lin Piao (1941–1971)[1]
Děti	Lin Li-cheng Lin Li-kuo
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jie Čchün (čínsky pchin-jinem Yè Qún, znaky zjednodušené 叶群, tradiční 葉群; * 2. prosince 1917 – 13. září 1971) byla čínská komunistická politička, manželka Lin Piaa. Politický význam získala v letech kulturní revoluce, kdy se stala členkou a předsedkyní skupiny pro kulturní revoluci v armádě, členkou pracovní skupiny ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny (od 1967) a členkou politbyra ústředního výboru KS Číny (od 1969). Zahynula se svým manželem na útěku z Číny.

Život

Jie Čchün, vlastním jménem Jie I-ťing (čínsky pchin-jinem Yè Yíjìng, znaky zjednodušené 叶宜敬, tradiční 葉宜敬)^[2] se narodila 2. prosince 1917 v Pekingu, její rodina pocházela z Fu-ťienu. Navštěvovala střední školu přidruženou k Pekingské pedagogické univerzitě, aktivně se účastnila protijaponských demonstrací pekingských studentů v prosinci 1935.^[2] Na počátku druhé čínsko-japonské války se krátce připojila k jedné z kuomintangských mládežnických organizací. Později odešla do Jen-anu, studovala na Antijaponské vojenské a politické univerzitě^[3] a v roce 1938 vstoupila do Komunistické strany Číny.

V Jen-anu byla počítána mezi „osm jenanských krásek“.^[2] V roce 1942 se seznámila s Lin Piaem a roku 1943 se za něj provdala, jako jeho třetí manželka. Měli dvě děti: dceru Lin Li-cheng (林立恒) a syna Lin Li-kuoa (林立果, 1945–1971).

Během čínské občanské války působila jako štábní důstojnice, sekretářka, překladatelka a na dalších pozicích ve štábech jednotek Lidové osvobozenecké armády. Po založení Čínské lidové republiky v roce 1949 převzala roli Lin Piaovy sekretářky. Od té doby se začala aktivně podílet na politické činnosti. Působila jako zástupkyně ředitele odboru všeobecného vzdělávání v rámci ministerstva školství. Později působila jako zástupkyně ředitele šanghajského městského úřadu pro vzdělávání a zástupkyně ředitele úřadu pro vzdělávání v Kantonu.

V roce 1960 se z Kantonu vrátila do Pekingu a nastoupila jako vedoucí Lin Piaova sekretariátu. Po Lin Piaově zdravotním kolapsu roku 1962 ji Mao Ce-tung povzbuzoval k převzetí více odpovědnosti,^[2] tak kromě vedení sekretariátu Lin Piaa začala působit i jako prostředník mezi ním a ostatními členy vedení strany a armády. Koncem roku 1965 pomáhala Lin Piaovi při svržení jeho protivníka Luo Žuej-čchinga, náčelníka generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády. Od začátku roku 1967 byla nejprve členkou skupiny pro kulturní revoluci v armádě a později místopředsedkyní této skupiny.^[3] Kromě toho byla jmenována (na doporučení Čou En-laje)^[2] jedním ze čtyř zakládajících členů pracovní skupiny ústřední vojenské komise, která od srpna 1967 převzala řízení ozbrojených sil, v tomto období se těšila privilegovanému přístupu k Mao ce-tungovi.^[2] V dubnu 1969 byla na IX. sjezdu KS Číny zvolena členkou ústředního výboru a i politbyra,^[3] čímž se spolu s Ťiang Čching stala první čínskou ženou, která dosáhla takto odpovědné politické funkce.

Během kulturní revoluce se vystupňovalo napětí mezi Ťiang Čching a Lin Piaovou frakcí, přestože Jie Čchün vzájemné vztahy zklidňovala.^[2] Podle stranických dokumentů to byla právě Jie Čchün, kdo počátkem roku 1971 požádal Lin Li-kua, aby v rámci plánu známého jako Projekt 571 zavraždil Mao Ce-tunga během jeho cesty do Šanghaje (aniž by o tom věděl Lin Piao). Pokus se nezdařil, protože Mao náhle změnil své plány a večer 12. září se vrátil do Pekingu. To vedlo Jie Čchün k přesvědčení, že plán byl odhalen. Jie Čchün, Lin Li-kuo a Lin Piao se proto rozhodli uprchnout, ale jejich dcera Lin Li-cheng prozradila jejich plán útěku premiérovi Čou En-lajovi.

Pravděpodobně v obavě ze ztráty času uprchli 13. září 1971 v letadle Hawker Siddeley Trident čínského vojenského letectva z letiště Čchin-chuang-tao Šan-chaj-kuan. V časové tísni nenatankovali dostatečné množství paliva, na palubě chyběl navigátor i radista. Letadlo mířilo z Pekingu na severozápad do Sovětského svazu, zřítilo se na půl cestě v Mongolsku a všichni na palubě zahynuli.^[2]

Po smrti Lin Piaa a jeho nejbližších čínské vedení reagovalo čistkami v ozbrojených silách, jejichž obětí se stali generálové blízcí Lin Piaovi. Jie Čchün byla 20. srpna 1973 ústředním výborem oficiálně posmrtně vyloučena ze strany, roku 1981 ji v procesu s přeživšími stoupenci Lin Piaa Nejvyšší lidový soud potvrdil jako „hlavní vůdkyni kontrarevoluční skupiny Lin Piaa“.

Odkazy

Reference

Literatura

• TEIWES, Frederick C.; SUN, Warren. The Tragedy Of Lin Biao. Riding The Tiger During The Cultural Revolution, 1966-1971. Honolulu: University of Hawaii Press, 1996. 251 s. Dostupné online. ISBN 0824818113. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jie Čchün na Wikimedia Commons

9. politbyro ÚV KS Číny (duben 1969 – srpen 1973)
členové politbyra	stálý výbor Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV; zemřel v září 1971) • Čou En-laj • Čchen Po-ta (do září 1970) • Kchang Šeng Jie Čchün (zemřela v září 1971) • Jie Ťien-jing • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching • Ču Te • Sü Š’-jou • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Li Cuo-pcheng (zatčen v září 1971) • Wu Fa-sien (zatčen v září 1971) • Čang Čchun-čchiao • Čchiou Chuej-cuo (zatčen v září 1971) • Jao Wen-jüan • Chuang Jung-šeng (zatčen v září 1971) • Tung Pi-wu • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972)
kandidáti politbyra	Ťi Teng-kchuej • Li Süe-feng (do ledna 1971) • Li Te-šeng • Wang Tung-sing
8. politbyro ← • → 10. politbyro