Luo Žung-chuan

Luo Žung-chuan
Narození	26. listopadu 1902 Ronghuan Town
Úmrtí	16. prosince 1963 (ve věku 61 let) nebo 26. prosince 1963 (ve věku 61 let) Peking
Místo pohřbení	Papaošanský revoluční hřbitov
Alma mater	Private Qingdao University National Wuchang Sun Yat-sen University
Povolání	politik
Ocenění	stratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politická strana	Komunistická strana Číny
Choť	Lin Yueqin (1937–1963)
Děti	Luo Dongjin
Funkce	Procurator-General of the Supreme People's Procuratorate (1949–1954) náčelník Hlavní politické správy ČLOA (1954–1956) náčelník Hlavní politické správy ČLOA (1961–1963) poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luo Žung-chuan (čínsky pchin-jinem Luó Rónghuán, znaky zjednodušené 罗荣桓, tradiční 羅榮桓, 26. listopadu 1902 — 26. prosince 1963) byl čínský komunistický vojevůdce a politik, maršál Čínské lidové republiky.

Život

Narodil se roku 1902 v okrese Cheng-šan v provincii Chu-nan. Absolvoval střední školu v Čchang-ša a v letech 1924–1926 studoval na univerzitě v Čching-tao. V dubnu 1927 nastoupil na přírodovědeckou fakultu univerzity ve Wu-čchangu a současně vstoupil do Komunistického svazu mládeže, později téhož roku i do Komunistické strany Číny. V létě 1927 byl komunistickou stranou vyslán na venkov do okresů Tung-čcheng a Čchung-jang (na jihovýchodě Chu-peje) organizovat rolnické hnutí, na podzim se v čele těchto rolníků připojil k povstání podzimní sklizně.

Po porážce povstání jeho oddíl ustoupil spolu s dalšími na jih do hor Ťing-kang-šan, kde (a později v jižní Ťiang-si) komunistické jednotky pod velením Ču Teho a Mao Ce-tunga vytvořili sovětskou oblast. Luo Žung-chuan ve sporech Mao Ce-tunga s Ču Tem koncem 20. let podpořil prvého, od roku 1929 působil jako politický komisař 1. kolony (později v letech 1930–1931 4. sboru) vedené Lin Piaem. S Lin Piaem se účastnil bojů v Ťiang-si a Fu-ťienu, a odražení prvních tří obkličovacích kampaní.^[1] Roku 1932 se stal náčelníkem politického oddělení 1. sboru (velitel Lin Piao), roku 1933 přešel na stejnou funkci ve vojenské oblasti Ťiang-si, pak v letech 1933–1934 pracoval na hlavní politické správě a podílel se na mobilizaci a organizaci nových jednotek čínské Rudé armády. Účastnil se Dlouhého pochodu, na jeho počátku byl vedoucím politického oddělení 8. sboru (září–prosinec 1934), po jeho zrušení působil v různých funkcích v politickém aparátu armády.

Od podzimu 1937 se vrátil k Lin Piaovým jednotkám, jako náčelník politického oddělení 115. divize (velitel Lin Piao, později Čchen Kuang) 8. pochodové armády, od roku 1938 komisař 115. divize. Koncem roku 1938 se svými jednotkami přesunul do Šan-tungu, kde za bojů s Japonci a čínskými antikomunisty postupně vznikla silná komunistická základna. Od roku 1942 byl velitelem a komisařem Šantungského vojenského okruhu^[1] a tajemníkem šantungského subbyra KS Číny.^[2] Na podzim 1945 se většina šantungských komunistických vojsk přesunula do Mandžuska, Luo se stal druhým komisařem tamních sil (Severovýchodní lidové autonomní armády). Onemocněl rakovinou ledviny a v letech 1946/1947 se léčil v Sovětském svazu, po návratu byl roku 1947 jmenován komisařem Severovýchodní demokratické spojenecké armády (tedy komunistických vojsk v Mandžusku, velel jim Lin Piao, ve funkci komisaře Luo nahradil Pcheng Čena).^[1]

Severovýchodní polní armáda (opětně přejmenovaná vojska v Mandžusku) byla v březnu 1949 znovu přejmenována na 4. polní armádu, z ní roku 1950 vznikl Středojižní vojenský okruh. Výše uvedeným vojskům velel Lin Piao, komisařem byl Luo, po vzniku středojižního byra ÚV KS Číny se Luo stal jeho druhým tajemníkem. 4. polní armáda byla poté nasazena při dobývání Chu-nanu, Ťiang-si a provincií více na jih (Kuang-tung, Kuang-si)

V říjnu 1949 byl Luo přeložen do Pekingu, kde se stal členem Ústřední lidové vlády a generálním prokurátorem Nejvyšší lidové prokuratury (do 1954). Současně byl od dubna 1950 do prosince 1956 a znovu od ledna 1961 náčelníkem hlavní politické správy Lidové revoluční vojenské rady (resp. od září 1954 hlavní politické správy Čínské lidové osvobozenecké armády, ČLOA) a od roku 1954 i náčelníkem hlavní správy kádrů ČLOA (roku 1956 byla začleněna do politické správy). Roku 1955 obdržel hodnost maršála Čínské lidové republiky, jako jeden z deseti nejvýše postavených čínských komunistických vojevůdců.

Zastával vysoké funkce ve vedení komunistické strany – od roku 1945 byl členem jejího ústředního výboru (zvolen na VII. sjezdu a znovuzvolen na VIII. sjezdu), od roku 1956 jeho politbyra. Podílel se celkovém vedení ozbrojených sil jako místopředseda Lidové revoluční vojenské rady (červen–září 1954), člen vojenské komise KS Číny (člen od 1954, člen stálého výboru od 1959), místopředseda Státního výboru obrany (od 1954).

Zemřel po dlouhé nemoci v prosinci 1963 v Pekingu,^[1] pohřben je na pekingském Papaošanském revolučním hřbitově.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Luo Žung-chuan na Wikimedia Commons

8. politbyro ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969)
členové politbyra	stálý výbor od září 1956 Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Liou Šao-čchi (místopředseda ÚV) • Čou En-laj (místopředseda ÚV) • Ču Te (místopředseda ÚV) • Čchen Jün (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching od května 1958 i Lin Piao (místopředseda ÚV) stálý výbor od srpna 1966 Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV) • Čou En-laj • Tchao Ču (do ledna 1967) • Čchen Po-ta • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Kchang Šeng • Liou Šao-čchi (do ledna 1967) • Ču Te • Li Fu-čchun • Čchen Jün Lin Piao (od května 1958 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) • Lin Po-čchü (zemřel v květnu 1960) • Tung Pi-wu • Pcheng Čen (do května 1966) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Čchen I • Li Fu-čchun (od srpna 1966 člen stálého výboru) • Pcheng Te-chuaj (do srpna 1959) • Liou Po-čcheng • Che Lung (do ledna 1967) • Li Sien-nien od května 1958 i Kche Čching-š’ (zemřel v dubnu 1965) • Li Ťing-čchüan (do ledna 1967) • Tchan Čen-lin (do srpna 1967) od srpna 1966 i Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing
kandidáti politbyra	Ulanfu (do 1966) • Čang Wen-tchien (do srpna 1959) • Lu Ting-i (do května 1966) • Čchen Po-ta (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Kchang Šeng (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Po I-po (do ledna 1967) od srpna 1966 i Li Süe-feng • Sie Fu-č’ • Sung Žen-čchiung (do ledna 1967)
7. politbyro ← • → 9. politbyro

Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky

Deset maršálů Čínské lidové republiky (1955) Ču Te • Pcheng Te-chuaj • Lin Piao • Liou Po-čcheng • Che Lung • Čchen I • Luo Žung-chuan • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing Lidová revoluční vojenská rada Čínské lidové republiky (říjen 1949 – září 1954) předseda Mao Ce-tung místopředsedové Ču Te • Liou Šao-čchi • Čou En-laj • Pcheng Te-chuaj • Čcheng Čchien (RKCC) od listopadu 1951 i Lin Piao • Kao Kang (zemřel v srpnu 1954) od června 1954 i Liou Po-čcheng • Che Lung • Čchen I • Luo Žung-chuan • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing členové Che Lung (místopředseda od června 1954) • Liou Po-čcheng (místopředseda od června 1954) • Čchen I (místopředseda od června 1954) • Lin Piao (místopředseda od listopadu 1951) • Sü Siang-čchien (místopředseda od června 1954) • Jie Ťien-jing (místopředseda od června 1954) • Nie Žung-čen (místopředseda od června 1954) • Kao Kang (místopředseda od listopadu 1951) • Su Jü • Čang Jün-i • Teng Siao-pching • Li Sien-nien • Žao Šu-š’ • Teng C’-chuej • Si Čung-sün • Luo Žuej-čching • Sa Čen-ping (nestraník; zemřel v dubnu 1952) • Čang Č’-čung (RKCC) • Fu Cuo-i (RKCC) • Cchaj Tching-kchaj (RKCC) • Lung Jün (RKCC) • Liou Fej od června 1954 i Sü Chaj-tung U nečlenů KS Číny je uvedena politická příslušnost: Revoluční výbor čínského Kuomintangu (RCCK), případně nestraník. Ústřední vojenská komise KS Číny (září 1954 – září 1959) předseda Mao Ce-tung členové Ču Te • Pcheng Te-chuaj (pověřen vyřizováním běžných záležitostí) • Lin Piao • Liou Po-čcheng • Che Lung • Čchen I • Teng Siao-pching • Luo Žung-chuan • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing od listopadu 1956 Su Jü • Chuang Kche-čcheng • Čchen Keng • Tchan Čeng • Siao Ťin-kuang • Wang Šu-šeng • Sü Kuang-ta • Siao Chua • Liou Ja-lou • Chung Süe-č’ 8. ústřední vojenská komise KS Číny (září 1959 – duben 1969) předseda Mao Ce-tung místopředsedové Lin Piao (výkonný místopředseda) • Che Lung (do ledna 1967) • Nie Žung-čen od ledna 1966 i Čchen I • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Jie Ťien-jing (současně od května 1966 generální sekretář) stálý výbor (do 1967) Ču Te • Čchen I (od ledna 1966 místopředseda) • Liou Po-čcheng (od ledna 1966 místopředseda) • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Sü Siang-čchien (od ledna 1966 místopředseda) • Jie Ťien-jing (od ledna 1966 místopředseda) • Luo Žuej-čching (generální sekretář; do prosince 1965) • Tchan Čeng (do ledna 1961) od března 1967 i Sie Fu-č’ • Siao Chua (do července 1967) • Jang Čcheng-wu • Su Jü pracovní konference ústřední vojenské komise (říjen 1959 – srpen 1967) Luo Žuej-čching • Tchan Čeng • Jang Čcheng-wu • Siao Chua (do července 1967) • Čchiou Chuej-cuo • Čang Aj-pching (od května 1960 do července 1967) pracovní skupina ústřední vojenské komise od srpna 1967 Wu Fa-sien (předseda) • Jie Čchün • Čchiou Chuej-cuo • Čang Siou-čchuan od září 1967 Jang Čcheng-wu (předseda) • Wu Fa-sien • Jie Čchün • Čchiou Chuej-cuo • Li Cuo-pcheng • Li Tchien-chuan (od října 1967) • Liou Ťin-pching (od října 1967) od března 1968 Chuang Jung-šeng (předseda) • Wu Fa-sien (místopředseda) • Jie Čchün • Li Cuo-pcheng • Čchiou Chuej-cuo • Sie Fu-č’ (od listopadu 1968) • Wen Jü-čcheng (od listopadu 1968) • Li Tchien-jou (od ledna 1969) členové Su Jü (od března 1967 člen stálého výboru) • Čchen Keng • Siao Ťing-kuang • Wang Šu-šeng • Sü Kuang-ta • Liou Ja-lou zástupci generálního sekretáře Su Čen-chua (do 1967) • Siao Siang-žung (do května 1966) • Siao Chua (od října 1959 do července 1967) • Jang Čcheng-wu (od června 1965 do března 1968) • Wang Sing-tching (od března 1966)