Tchao Ču

Tchao Ču
Narození	16. ledna 1908 Qiyang
Úmrtí	30. listopadu 1969 (ve věku 61 let) Che-fej
Příčina úmrtí	rakovina žlučníku
Místo pohřbení	Papaošanský revoluční hřbitov
Alma mater	Vojenská akademie Whampoa
Povolání	politik
Zaměstnavatel	Ťinanská univerzita
Politická strana	Komunistická strana Číny
Děti	Q8289281
Funkce	tajemník kuangtungského provinčního výboru Komunistické strany Číny (1955–1965) místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tchao Ču (čínsky pchin-jinem Táo Zhù, znaky tradiční 陶鑄; 16. ledna 1908 – 30. listopadu 1969) byl čínský komunistický politik. Roku 1926 vstoupil do Komunistické strany Číny, od roku 1927 se účastnil komunistického ozbrojeného boje za novou Čínu. Bojoval v nančchangském povstání, povstání v Kantonu roku 1927, koncem 20. let ve Fu-ťienu, roku 1933 byl zatčen v Šanghaji a uvězněn. Po uzavření druhé jednotné fronty komunistů s Kuomintangem roku 1937 byl propuštěn, působil v partyzánském hnutí v řadách Nové 4. armády, od roku 1940 pracoval ve stranickém aparátu v Jen-anu, po roce 1945 působil jako politický komisař a tajemník stranických organizací na jihu Číny, v Mandžusku a nakonec v orgánech středojižní oblasti. Od roku 1953 pracoval v provincii Kuang-tung jako předseda vlády/guvernér provincie (1953–1957) a první tajemník provinčního výboru KS Číny (1955–1965), v letech 1960–1966 byl prvním tajemníkem středojižního byra ÚV KS Číny.

Roku 1965 byl přeložen do Pekingu na místo místopředsedy státní rady (vlády) pro kulturu, vzdělání a publicitu. S počátky kulturní revoluce postoupil v květnu 1966 na místo člena sekretariátu ÚV, vedoucího oddělení propagandy ÚV. V srpnu 1966 byl na zasedání ÚV zvolen i členem politbyra a stálého výboru politbyra, poradcem ústřední skupiny pro kulturní revoluci. Kulturní revoluci podporoval, ale pokoušel se mírnit výstřelky jejích radikálních stoupenců, proto byl v lednu 1967 zbaven funkcí a uvržen do domácího vězení. Později onemocněl a zemřel.

Život

Mládí a počátky kariéry

Tchao Ču se narodil roku 1908 v okrese Čchi-jang na jihu provincie Chu-nan^[1] v zámožné rodině. Jeho otec se účastnil sinchajské revoluce, pracoval v manažerské funkci v ocelárnách Chan-jie-pching, byl spoluvlastníkem uhelného dolu. Roku 1918 byl otec zabit vojáky generála Siao Jao-nana (patřil ke klice Wu Pchej-fua), Mladý Tchao Ču pak musel odejít ze školy a sloužil u příbuzných.

Roku 1926 byl přijat ke studiu na vojenské akademii Whampoa (v páté skupině) v Kantonu, a vzápětí vstoupil do Komunistické strany Číny.^[1] V dubnu 1927 byl poslán do Wu-chanu, kde sloužil v propagandistickém oddělení politické správy Národní revoluční armády. Po rozpadu koalice Kuomintangu s komunisty se na komunistické straně účastnil nančchangského povstání v srpnu 1927 (jako velitel roty)^[1] a v prosinci téhož roku povstání v Kantonu. Roku 1929 pracoval ve strukturách komunistické strany ve Fu-ťienu – generální sekretář fuťienského provinčního výboru strany, tajemník provinčního výboru, vedoucí oddělení atd. V květnu 1930 vynikl, když v čele skupiny 12 aktivistů zaútočil na vězení v Sia-menu, skupina bez vlastních ztrát zabila nebo zranila přes dvacet strážců vězení a osvobodila přes čtyřicet komunistických vězňů. Roku 1932 se oženil s Ceng Č’, později s ní měl dceru, Tchao Liang.

Vězení, boj ve válce s Japonci a občanské válce

Roku 1933, když pracoval pro ústřední výbor strany v Šanghaji, byl zatčen kuomintangskou policií a odsouzen k doživotním trestu vězení. Roku 1937 patřil mezi komunistické aktivisty, jejich propuštění vyjednalo vedení strany (Čou En-laj a další) v rámci dohod provázejících uzavření druhé jednotné fronty mezi Kuomintangem a Komunistickou stranou Číny. Po propuštění byl poslán do Chu-peje na post vedoucího oddělení propagandy provinčního výboru strany. Po dobytí Wu-chanu Japonci v říjnu 1938 odešel do hor Ta-chung severozápadně od Wu-chanu organizovat partyzánské hnutí. Později byl jeho oddíl začleněn do Nové čtvrté armády, sloužil pak jako komisař jednotky pod velením Li Sien-niena. Roku 1940 byl povolán do komunistické centrály v Jen-anu, kde pracoval v aparátu ústřední vojenské komise (generální sekretář komise, generální sekretář politického oddělení 8. pochodové armády) a v oddělení propagandy ÚV KS Číny. Roku 1945 byl poslán na jih, na pomezí provincií Chu-nan a Kuang-tung jako zástupce tajemníka tamní stranické organizace a komisaře tamních vojsk.

Po porážce Japonska v srpnu 1945 byl přeložen do Mandžuska, od září 1945 vykonával funkci tajemníka provinčního výboru KS Číny v Liao-si (západní Liao-tung), odpovídal za logistiku komunistických vojsk v bitvě o S’-pching v březnu 1946. Od září 1947 vykonával funkci komisaře 7. kolony Severovýchodní spojené demokratické armády. Později přešel na místo tajemníka městského výboru strany v Šen-jangu. V lednu 1949 odešel z Mandžuska s vojsky (jako zástupce náčelníka politického oddělení Severovýchodní spojené demokratické armády), účastnil se bojů o Peking a úspěšných vyjednávání s kuomintangským generálem Fu Cuo-im o vzdání se jeho vojsk a vydání města.^[1] Od května 1949 působil jako zástupce náčelníka politického oddělení ve 4. polní armádě (bývalá mandžuská Severovýchodní spojená demokratická armáda) a středojižním vojenském okruhu a člen středojižního byra ÚV KS Číny. V této pozici se podíle na osvobození střední a jižní Číny.

Politik na jihu Číny

Po založení Čínské lidové republiky v říjnu 1949 zprvu zůstal ve Wu-chanu jako náčelník politického oddělení 4. polní armády a středojižního vojenského okruhu, člen stálého výboru středojižního byra ÚV KS Číny a člen středojižního vojensko-administrativního výboru. Roku 1951 se podílel na potlačení nepokojů („banditismu“ v tehdejší terminologii) v Kuang-si, poté převzal řízení pozemkové reformy v Kuang-tungu, provinčními vůdci prováděné „příliš obezřetně a pomalu“. Roku 1953 definitivně přesídlil do Kantonu, jako předseda kuangtungské provinční lidové vlády (od 1955 guvernér provincie, do 1957) a první tajemník kuangutngského provinčního výboru KS Číny (1955–1965). Roku 1956 byl na VIII. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výboru a roku 1960 byl jmenován prvním tajemníkem středojižního byra ÚV KS Číny (byro řídilo stranické organizace provincií střední a jižní Číny, Che-nanu, Chu-peje, Chu-nanu, Ťiang-si, Kuang-tungu a Kuang-si), stal se tak nejvlivnějším politikem od Wu-chanu po Kanton.

V Pekingu, vrchol kariéry, odvolání a úmrtí

Roku 1965 byl přeložen do Pekingu na místo místopředsedy státní rady (vlády) pro kulturu, vzdělání a publicitu. V počáteční fázi kulturní revoluce postoupil vzhůru, v květnu 1966 převzal členství v sekretariátu ÚV, přičemž se stal výkonným tajemníkem sekretariátu, a současně byl jmenován vedoucím oddělení propagandy ÚV.^[1] V srpnu 1966 ho navíc na ústřední výbor zvolil členem politbyra a dokonce i členem stálého výboru politbyra a to jako čtvrtý v pořadí, po Mao Ce-tungovi, Lin Piaovi a Čou En-lajovi. Poté působil jako poradce skupiny pro kulturní revoluci, pomáhal Čou En-lajovi řídit vládu, přičemž ve vedení strany a vlády dohlížel na práci oddělení propagandy a organizačního oddělení ÚV, ministerstev vzdělání, kultury, zdravotnictví, komisi pro tělovýchovu, agenturu Sin-chua, stranický deník Žen-min ž’-pao, státní správu pro nakladatelství a vydavatelství a výbor rozhlas a televizi, účastnil se jednání ústřední vojenské komise. Podporoval kulturní revoluci, ale rychle se začal dostávat do konfliktů s radikalistickou „šanghajskou levicí“ kolem Ťiang Čching, když se pokoušel mírnit radikalismus revolucionářů a omezit její dopady na ekonomiku země.^[1] V lednu 1967 byl proto uvržen do domácího vězení a fakticky zbaven všech funkcí a úřadů.

Onemocněl rakovinou, v říjnu 1968 byl poslán do v Che-feje v provincii An-chuej a 30. listopadu 1969 zde zemřel.^[1]

V prosinci 1978 byl ústředním výborem KS Číny oficiálně rehabilitován.^[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 陶铸 na čínské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tchao Ču na Wikimedia Commons

Člen vedení Komunistické strany Číny

8. politbyro ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969) členové politbyra stálý výbor od září 1956 Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Liou Šao-čchi (místopředseda ÚV) • Čou En-laj (místopředseda ÚV) • Ču Te (místopředseda ÚV) • Čchen Jün (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching od května 1958 i Lin Piao (místopředseda ÚV) stálý výbor od srpna 1966 Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV) • Čou En-laj • Tchao Ču (do ledna 1967) • Čchen Po-ta • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Kchang Šeng • Liou Šao-čchi (do ledna 1967) • Ču Te • Li Fu-čchun • Čchen Jün Lin Piao (od května 1958 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) • Lin Po-čchü (zemřel v květnu 1960) • Tung Pi-wu • Pcheng Čen (do května 1966) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Čchen I • Li Fu-čchun (od srpna 1966 člen stálého výboru) • Pcheng Te-chuaj (do srpna 1959) • Liou Po-čcheng • Che Lung (do ledna 1967) • Li Sien-nien od května 1958 i Kche Čching-š’ (zemřel v dubnu 1965) • Li Ťing-čchüan (do ledna 1967) • Tchan Čen-lin (do srpna 1967) od srpna 1966 i Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing kandidáti politbyra Ulanfu (do 1966) • Čang Wen-tchien (do srpna 1959) • Lu Ting-i (do května 1966) • Čchen Po-ta (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Kchang Šeng (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Po I-po (do ledna 1967) od srpna 1966 i Li Süe-feng • Sie Fu-č’ • Sung Žen-čchiung (do ledna 1967) 7. politbyro ← • → 9. politbyro 8. sekretariát ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969) tajemníci sekretariátu Teng Siao-pching (generální tajemník sekretariátu; do ledna 1967) • Pcheng Čen (do května 1966) • Wang Ťia-siang • Tchan Čen-lin • Tchan Čeng (do září 1962) • Chuang Kche-čcheng (do září 1962) • Li Süe-feng od května 1958 i Li Fu-čchun • Li Sien-nien od září 1962 i Lu Ting-i (do srpna 1966) • Kchang Šeng • Luo Žuej-čching (do srpna 1966) od května 1966 i Tchao Ču (do ledna 1967) • Jie Ťien-jing od srpna 1966 i Sie Fu-č’ • Liou Ning-i kandidáti sekretariátu Liou Lan-tchao • Jang Šang-kchun (do května 1966) • Chu Čchiao-mu • → 11. sekretariát Vedoucí ideologové Komunistické strany Číny ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace předsedové Ting Kuan-ken (1997–2002) • Li Čchang-čchun (2002–2012) • Liou Jün-šan (2012–2017) • Wang Chu-ning (2017–2022) • Cchaj Čchi (2022– ) místopředsedové Li Tchie-jing (1997–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Čchen Č’-li (2002–2007) • Liou Jen-tung (2007–2017) • Liou Čchi (2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Kuo Ťin-lung (2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Sun Čchun-lan (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– ) ústřední vedoucí skupina pro organizaci a propagandu (1970–1975) ústřední skupina pro propagandu (1966–1977) ústřední vedoucí skupina pro propagandu a ideologii (1982– ) vedoucí Kchang Šeng (1970–1975) Čchen Po-ta (1966–1970) • Jao Wen-jüan (1970–1976) • Keng Piao (1976–1977) Chu Čchiao-mu (1982–1987) • Chu Čchi-li (1987–1989) • Li Žuej-chuan (1989–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002); od roku 1997 spojeno s úřadem předsedy ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny Li Ta (1921–1922) • Cchaj Che-sen (1922–1923) • Luo Čang-lung (1924–1925) • Pcheng Šu-č’ (1925–1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Luo Čchi-jüan (1927–1928) • Cchaj Che-sen (1928) • Li Li-san (1928–1930) • Šen Ce-min (1931) • Čang Wen-tchien (1931–1934) • Wu Liang-pching (1935–1937) • Čang Wen-tchien (1937–1942) • Lu Ting-i (1943–1952) • Si Čung-sün (1953–1954) • Lu Ting-i (1954–1966) • Tchao Ču (1966–1967) • Wang Li (1967–1968) • Čang Pching-chua (1977–1978) • Chu Jao-pang (1978–1980) • Wang Žen-čung (1980–1982) • Teng Li-čchün (1982–1985) • Ču Chou-ce (1985–1987) • Wang Žen-č’ (1987–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– )