Čchen Jung-kuej

Čchen Jung-kuej
Narození	14. února 1913 nebo 14. února 1915
Úmrtí	26. března 1986
Příčina úmrtí	rakovina plic
Povolání	politik a zemědělec
Politická strana	Komunistická strana Číny (od 1948)
Funkce	člen politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1973–1982) místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky (1975–1980)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čchen Jung-kuej (čínsky pchin-jinem Chén Yǒngguì, znaky zjednodušené 陈永贵, tradiční 陳永貴; 14. února 1915 — 26. března 1986) byl čínský rolník a komunistický politik. Zprvu lokální zlepšovatel zemědělství v Šan-si byl koncem 60. let Mao Ce-tungem vyzdvižen do vysokých funkcí, místopředsedy šansijského revolučního výboru (1967–1979), člena ústředního výboru (1969–1982) a politbyra (1973–1980) Komunistické strany Číny, místopředsedy vlády (1975–1980). Koncem 70. let se neshodl s Teng Siao-pchingovým reformním vedením strany a státu a byl odsunut z politiky.

Život

Čchen Jung-kuej se narodil 14. února 1915 v okrese Si-jang na východě provincie Šan-si jako syn chudého rolníka. Když bylo Čchen Jung-kuejovi šest let, rodina se přestěhovala do Ta-čaje. Otec se později oběsil. Tato situace donutila Čchen Jung-kuej začít pracovat v raném mládí, aby se uživil, takže nikdy nezískal formální vzdělání.

V roce 1942, kdy v provincii Šan-si, kde se nachází okres Si-jang zahrnující Ta-čaj, zesílily boje proti komunistickým partyzánům, Japonci zpřísnili kontrolu nad místními vesnicemi. Čchen Jung-kuej byl zvolen zástupcem Ta-čaje v loutkové Společnosti pro omlazení Asie, ale rezignoval a opustil vesnici poté, co v letech 1943–1944 sotva přežil roční věznění v koncentračním táboře. Kvůli tomu byl po porážce Japonska krátce zadržen jako podezřelý kolaborant, ale brzy propuštěn.

Horlivě se účastnil hnutí za pozemkovou reformu iniciované Komunistickou stranou Číny a v roce 1948 vstoupil do KS Číny. V roce 1952 byl zvolen tajemníkem výboru místní organizace KS Číny v Ta-čaji. Vedl rolnické hnutí, jehož cílem bylo změnit drsné horské prostředí v okolí Ta-čaje v prostředí příznivé pro zemědělství, pomocí budování teras na svazích hor.^[1] Plán byl úspěšný a produkce obilí se postupně zvyšovala, z 237 kg na mu v roce 1952 na 774 kg na mu v roce 1962. Tento pokrok načas zastavila série přírodních katastrof v roce 1963, která zničila 180 hektarů orné půdy a některé budovy tačajské výrobní brigády. I přes tento neúspěch brigáda odmítla jakoukoli pomoc od státu a během jednoho roku dokončila obnovu. To vše se dostalo do povědomí Mao Ce-tunga, který prohlásil, že Ta-čaj je příkladem k následování,^[1] a vydal směrnici: „učte se od Ta-čaje v zemědělství“. V prosinci 1964, když se Čchen Jung-kuej účastnil zasedání Všečínské shromáždění lidových zástupců, povečeřel s Mao Ce-tungem.

Když začala kulturní revoluce, byl model Ta-čaj ještě více popularizován. Během setkání s Čou En-lajem byl Čchen Jung-kuej povzbuzen k vytvoření vlastních Rudých gard. V roce 1967 byl jmenován místopředsedou revolučního výboru v Šan-si; v témže roce ústřední skupina pro kulturní revoluci schválila jeho „pět doporučení“ pro vedení kulturní revoluce na venkově. V roce 1969 byl na IX. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výboru a roku 1971 i tajemníkem šansijského provinčního výboru KS Číny.

V roce 1973 ho Mao vyzdvihl do celostátní politiky, když mu zorganizoval vzdělávání v marxismu a aktuálních politických problémech^[2] a na X. sjezdu KS Číny prosadil jeho zvolení členem politbyra. Současně Čchen Jung-kuej byl tajemníkem okresního výboru KS Číny v Si-jangu a prefekturního výboru KS Číny v nadřízené prefektuře Ťin-čung. Přitom opustil místo tajemníka stranické pobočky v Ta-čaji.

V lednu 1975 byl při sestavování nové vlády jmenován jejím místopředsedou, ve vládě odpovídal za zemědělství.^[3] Třetinu svého času věnoval inspekčním cestám, třetinu práci na farmě v Ta-čaji a třetinu práci v Pekingu; Mao Ce-tung tento program schválil.^[4] Navrhl, aby provincie Kan-su přijala stejnou metodu, jakou používala Ta-čaj, ale nepřineslo to očekávané výsledky. Ve vládě zatím fakticky otázky zemědělství řešil další místopředseda Chua Kuo-feng^{[pozn. 1]} a po jeho jmenování předsedou vlády a strany převzal zemědělství místopředseda vlády Ťi Teng-kchuej.^[3] S oběma měl Čchen Jung-kuej dobré pracovní vztahy.^[5]

Na XI. sjezdu KS Číny roku 1977 byl Čchen Jung-kuej potvrzen v politbyru a následujícího roku byl opět jmenován místopředsedou vlády. Nepatřil k radikálním stoupencům kulturní revoluce,^[6] nicméně i tak se jeho názory se stále více rozcházely s politikou Teng Siao-pchinga; zatímco Teng usiloval o upevnění své pozice a protržní reformy v zemědělství, Čchen Jung-kuej navrhoval zrušení soukromých pozemků, které označoval za pozůstatky kapitalismu. Jeho odmítnutí schválit soukromé pozemky a podílet se na kampani „hledání pravdy z faktů“ (zaměřené na odmítnutí kulturní revoluce) v Ta-čaji ho v roce 1979 stálo posty ve vedení strany v Ťin-čungu a Si-jangu; v září 1980 byl odvolán z vlády a v září 1982 na XII. sjezdu KS Číny nebyl znovuzvolen členem politbyra ani ústředního výboru.

Po roce 1982 žil na východním předměstí Pekingu jako poradce tamního zemědělského podniku.^[1] Zemřel v Pekingu 26. března 1986. V rodném kraji je jeho přínos vysoce ceněn, v Ta-čaji bylo na jeho počest vybudováno muzeum a vztyčena socha.^[1]

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chen Yonggui na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čchen Jung-kuej na Wikimedia Commons

Člen vedení Komunistické strany Číny

10. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977) členové politbyra stálý výbor Mao Ce-tung (předseda ÚV; zemřel v říjnu 1976) • Čou En-laj (místopředseda ÚV; zemřel v lednu 1976) • Wang Chung-wen (místopředseda ÚV; zatčen v říjnu 1976) • Kchang Šeng (místopředseda ÚV; zemřel v prosinci 1975) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Li Te-šeng (místopředseda ÚV a člen stálého výboru do ledna 1975) • Ču Te (zemřel v červenci 1976) • Čang Čchun-čchiao (zatčen v říjnu 1976) • Tung Pi-wu (zemřel v dubnu 1975) od ledna 1975 i Teng Siao-pching (místopředseda ÚV; odvolán v dubnu 1976, opět člen stálého výboru a místopředseda ÚV od července 1977) od dubna 1976 i Chua Kuo-feng (místopředseda ÚV, od října 1976 předseda ÚV) Wej Kuo-čching • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching (zatčena v říjnu 1976) • Sü Š’-jou • Chua Kuo-feng (od dubna 1976 člen stálého výboru) • Ťi Teng-kchuej • Wu Te • Wang Tung-sing • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Jao Wen-jüan (zatčen v říjnu 1976) od prosince 1973 i Teng Siao-pching (od ledna 1975 člen stálého výboru) od ledna 1975 i Li Te-šeng (do ledna 1975 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) kandidáti politbyra Wu Kuej-sien • Su Čen-chua • Ni Č’-fu • Saifuddin Azizi 9. politbyro ← • → 11. politbyro 11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982) členové politbyra stálý výbor Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980) od prosince 1978 i Čchen Jün (místopředseda ÚV) od února 1980 i Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV) Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung od prosince 1978 i Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen od září 1979 i Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen kandidáti politbyra Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi 10. politbyro ← • → 12. politbyro