Ťi Pcheng-fej
Ťi Pcheng-fej | |
---|---|
Narození | 2. února 1910 Linyi County |
Úmrtí | 10. února 2000 (ve věku 90 let) Peking |
Místo pohřbení | Papaošanský revoluční hřbitov |
Povolání | politik a diplomat |
Politická strana | Komunistická strana Číny |
Choť | Xu Hanbing (do 2000) |
Děti | Ji Shengde |
Funkce | velvyslanec (1950–1955) ministr zahraničí Čínské lidové republiky (1972–1974) poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ťi Pcheng-fej (čínsky pchin-jinem Jī Péngfēi, znaky tradiční 姬鵬飛; 2. února 1910 – 10. února 2000) byl čínský komunistický diplomat politik, místopředseda vlády (1979–1982) a státní poradce (1982–1988), ředitel úřadu státní rady pro Hongkong a Macao (1983–1990), generální sekretář státní rady (1980–1981), vedoucí oddělení mezinárodních vztahů ÚV KS Číny (1979–1982). Předtím generální sekretář (1975–1979) a místopředseda (1978–1979) stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců, ministr zahraničí (1972–1974). Byl členem širšího vedení Komunistické strany Číny jako člen jejího ústředního výboru v letech 1973–1982 a člen stálého výboru ústřední poradní komise v letech 1982–1992. Původně lékař v armádě Kuomintangu přešel roku 1931 na stranu komunistů. Účastník čínské občanské války a čínsko-japonské války, po roce 1949 působil v diplomacii jako velvyslanec v Německé demokratické republice a náměstek ministra zahraničí.
Život
Ťi Pcheng-fej se narodil 2. února 1910 v okresu Lin-i na jihozápadě provincie Šan-si v rodině středního rolníka.[1] Po střední škole se přihlásil na vojenskou lékařskou školu v Si-anu a po jejím absolvování sloužil jako vojenský lékař v kuomintangské Národní revoluční armádě. V roce 1931 byla jeho jednotka přeložena do Ťiang-si, kde přeběhla ke komunistickým povstalcům a Ťi Pcheng-fej vstoupil do řad čínské Rudé armády.[1] Roku 1932 vstoupil i do Komunistické strany Číny. Jako lékař v komunistickém 5. sboru se účastnil se bojů v Ťiang-si a jako náčelník zdravotníků 1. sboru i Dlouhého pochodu, poté sloužil jako zástupce vedocího a vedoucí zdravotnického oddělení ústřední vojenské komise. Po studiích na ústřední stranické škole a marxisticko-leninské akademii působil v Nové 4. armádě (které velel Čchen I) jako vedoucí politického oddělení a komisař v různých kolonách a brigádách armády. Od roku 1945 sloužil jako politický komisař 7. kolony Středočínské polní armády, pak 11. kolony Východočínské (později 3.) polní armády (které velel Čchen I) a válku zakončil v Chang-čou jako zástupce komisaře a vedoucí politického oddělení 7. armády v 3. polní armádě.
Po vzniku Čínské lidové republiky pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1950–1955 vedl diplomatickou misi ve východním Německu (NDR), zprvu jako vedoucí mise, od roku 1953 velvyslanec,[1] přičemž byl ve svých 43 letech nejmladším čínským velvyslancem. V lednu 1955 byl odvolán z Německa a povýšen na náměstka ministra zahraničních věcí.[1] Roku 1964 byl také zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců.[1]
Po vypuknutí kulturní revoluce byl zpočátku spolu s ministrem Čchen Im (ministr zahraničí od roku 1958) a náměstkem Čchiao Kuan-chuou obviněn z členství v kontrarevoluční klice ovládající ministerstvo zahraničí. Podařilo se však udržet ve funkci (odpovídal za vztahy s africkými a asijskými státy),[1] a místo kritizovaného a nemocného Čchen Iho s Čchiao Kuan-chuou převzali vedení ministerstva, v dubnu 1971 byl jmenován úřadujícím ministrem[1] a poté, co co Čchen I v lednu 1972 zemřel, nastoupil na jeho místo ministra zahraničních věcí. Na X. sjezdu KS Číny v srpnu 1973 byl zvolen členem ústředního výboru KS Číny (znovuzvolen na XI. sjezdu v srpnu 1977, do září 1982).[1] V listopadu 1974 byl z ministerstva zahraničí odvolán.
V lednu 1975 byl zvolen poslancem a členem stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců a generálním sekretářem stálého výboru shromáždění a v březnu 1978 znovuzvolen na další volebnm období shromáždění, přičemž k úřadu generálního sekretáře byl zvolen i místopředsedou stálého výboru shromáždění.[1]
V lednu 1979 byl jmenován vedoucím oddělení mezinárodních vztahů ústředního výboru KS Číny (do dubna 1982).[1] V září 1979 byl jmenován místopředsedou státní rady (vlády), přičemž současně rezignoval na funkce ve stálém výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (místopředsedy a generálního sekretáře).[1] V únoru 1980 převzal funkci generálního sekretáře státní rady (vlády, do března 1981).[1] V dubnu 1982 odevzdal vedení oddělení mezinárodních vztahů ÚV KS Číny do rukou Čchiao Š’a a v květnu 1982 při reorganizaci státní rady s deseti dalšími kolegy přešel z pozice místopředsedy vlády do nově zřízeného o stupeň nižšího úřadu státního poradce. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 již nekandidoval do ústředního výboru, náhradou byl zvolen členem ústřední poradní komise a jejího stálého výboru[1] (do 1992). V červnu 1983 zemřel Liao Čcheng-č’, ředitel úřadu státní rady pro Hongkong a Macao a Ťi Pcheng-fej převzal uvolněnou pozici (díky rozhodné podpoře Li Sien-niena, v 80. letech odpovědného za zahraniční politiku v nejužším vedení strany, ve stálém výboru politbyra).
Na XIII. sjezdu KS Číny v listopadu 1987 byl potvrzen ve stálém výboru ústřední poradní komise. S ukončením funkčního období vlády v dubnu 1988 odešel z úřadu státního poradce, v listopadu 1990 kvůli nemoci vedení úřadu pro Hongkong a Macao předal Lu Pchingovi a na XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992 opustil i stranické funkce.
V roce 1999 byl jeho syn Ťi Šeng-te, vysoce postavený člen rozvědky Čínské lidové osvobozenecké armády, zatčen a souzen za korupci, prodej tajných informací a defraudaci veřejných prostředků a byl odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl změněn na 20 let vězení, když vrátil ukradené peníze.
Zemřel 10. února 2000 v nemocnici v Pekingu na komplikace spojené se zápalem plic.
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m BARTKE, Wolfgang. Who's who in the People's Republic of China. 2. vyd. München: K. G. Saur, 1987. Dostupné online. S. 185–186. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ťi Pcheng-fej na Wikimedia Commons
Vedoucí oddělení mezinárodních vztahů ústředního výboru Komunistické strany Číny | |
---|---|
Wang Ťia-siang (1951–1966) • Liou Ning-i (1966–1968) • Keng Piao (1971–1979) • Ťi Pcheng-fej (1979–1982) • Čchiao Š’ (1982–1983) • Čchien Li-žen (1983–1985) • Ču Liang (1985–1993) • Li Šu-čeng (1993–1997) • Taj Ping-kuo (1997–2003) • Wang Ťia-žuej (2003–2015) • Sung Tchao (2015– ) |
Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1. volební období (1954–1959) |
| ||||||||||||
2. volební období (1959–1964) | Lin Po-čchü (zemřel 1960), Li Ťi-šen (zemřel 1959), Luo Žung-chuan (zemřel 1963), Šen Ťün-žu (zemřel 1963), Kuo Mo-žo, Chuang Jen-pchej, Pcheng Čen, Li Wej-chan, Čchen Šu-tchung, Tändzin Gjamccho (do 1959), Saifuddin Azizi, Čcheng Čchien, Čhökji Gjalcchän (do 1964), Che Siang-ning, Liou Po-čcheng, Lin Feng | ||||||||||||
3. volební období (1965–1975) | Pcheng Čen (do 1966), Liou Po-čcheng, Li Ťing-čchüan (do 1966), Kchang Šeng, Kuo Mo-žo, Che Siang-ning (zemřela 1972), Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Li Süe-feng, Sü Siang-čchien, Jang Ming-süan (zemřel 1967), Čcheng Čchien (zemřel 1968), Saifuddin Azizi, Lin Feng (do 1966), Liou Ning-i, Čang Č’-čung (zemřel 1969), Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen | ||||||||||||
4. volební období (1975–1978) |
| ||||||||||||
5. volební období (1978–1983) |
| ||||||||||||
6. volební období (1983–1988) |
| ||||||||||||
7. volební období (1988–1993) | Si Čung-sün, Ulanfu (zemřel 1988), Pcheng Čchung, Wej Kuo-čching (zemřel 1989), Ču Süe-fan, Ngaphö Ngawangdžigme, Čhökji Gjalcchän (zemřel 1989), Saifuddin Azizi, Čou Ku-čcheng, Jen Ťi-cch’, Žung I-žen, Jie Fej, Liao Chan-šeng, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Wang Chan-pin | ||||||||||||
8. volební období (1993–1998) | Tchien Ťi-jün, Wang Chan-pin, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Čchin Ťi-wej (zemřel 1997), Li Si-ming, Wang Ping-čchien, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Lu Ťia-si, Bög, Tömür Dawamät, Kan Kchu (zemřel 1993), Li Pchej-jao (zemřel 1996), Wu Ťie-pching | ||||||||||||
9. volební období (1998–2003) | Tchien Ťi-jün, Sie Fej (zemřel 1999), Ťiang Čchun-jün, Cou Ťia-chua, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Bög, Tömür Dawamät, Wu Ťie-pching, Pcheng Pchej-jün, Che Lu-li, Čou Kuang-čao, Čcheng Kche-ťie (do 2000), Cchao Č’, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua | ||||||||||||
10. volební období (2003–2008) | Wang Čao-kuo, Li Tchie-jing, Ismail Ähmäd, Che Lu-li, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua, Ku Siou-lien, Ragdi, Šeng Chua-žen, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Fu Tchie-šan (zemřel 2007) | ||||||||||||
11. volební období (2008–2013) | Wang Čao-kuo, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Chua Ťien-min, Čchen Č’-li, Čou Tchie-nung, Li Ťien-kuo, Ismail Tiliwaldi, Ťiang Šu-šeng, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Sang Kuo-wej | ||||||||||||
12. volební období (2013–2018) | Li Ťien-kuo, Wang Šeng-ťün, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Wang Čchen, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Čang Pching, Čhampa Phüncchog, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čang Pao-wen, Čchen Ču | ||||||||||||
13. volební období (2018–2023) | Wang Čchen, Cchao Ťien-ming, Čang Čchun-sien, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čchen Ču, Wang Tung-ming, Padma Čhöling, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Wu Wej-chua | ||||||||||||
14. volební období (2023–2028) | Li Chung-čung, Wang Tung-ming, Siao Ťie, Čeng Ťien-pang, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Che Wej, Wu Wej-chua, Tchie Ning, Pcheng Čching-chua, Čang Čching-wej, Losang Gjalcen, Šöhrät Zakir |
Generální sekretáři stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců | |
---|---|
Pcheng Čen (1954–1965) • Liou Ning-i (1965–1975) • Ťi Pcheng-fej (1975–1979) • Pcheng Čen (1979–1980) • Jang Šang-kchun (1980–1983) • Wang Chan-pin (1983–1988) • Pcheng Čchung (1988–1993) • Cchao Č’ (1993–1998) • Che Čchun-lin (1998–2003) • Šeng Chua-žen (2003–2008) • Li Ťien-kuo (2008–2013) • Wang Čchen (2013–2018) • Jang Čen-wu (2018–2023) • Liou Čchi (2023– ) |