Li Ťi-šen

Li Ťi-šen
Narození5. listopadu 1885
Cangwu County
Úmrtí9. října 1959 (ve věku 73 let)
Peking
Příčina úmrtírakovina žaludku
Alma materAffiliated High School of South China Normal University
Povolánípolitik
Politické stranyKuomintang (do 1947)
Revoluční výbor čínského Kuomintangu (od 1948)
DětiLi Peiyao
Funkceposlanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Li Ťi-šen je čínské jméno, v němž Li je příjmení.

Li Ťi-šen (čínsky pchin-jinem Lǐ Jìshēn, znaky zjednodušené 李济深, tradiční 李濟深; 5. listopadu 1885 — 9. října 1959) byl čínský voják a politik, generál Národní revoluční armády Čínské republiky, místopředseda Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky (1949–1954), zastával vysoké pozice v zákonodárných a poradních shromážděních ČLR jako místopředseda Čínského lidového politického poradního shromáždění (od 1949) i místopředseda Všečínského shromáždění lidových zástupců (od 1954). Od roku 1948 předsedal Revolučnímu výboru čínského Kuomintangu, jedné z menších politických stran Čínské lidové republiky.

Generál vojsk Kuomintangu, zpočátku jako stoupenec Čankajška pomáhal likvidovat komunisty při masakrech v Šanghaji v roce 1927, později se stal jedním z hlavních Čankajškových vnitřních rivalů. Obviňoval Čankajška ze slabosti tváří v tvář japonské agresi a z podřízení se západním finančním zájmům. Po vypuknutí druhé čínsko-japonské války (1937–1945) se oba dohodli a Li vrátil do Kuomintangu a velení armády. Po skončení války však nové neshody s Čankajškem vedly k Li Ťi-šenovu opětovnému vyloučení z Kuomintangu. Poté se stal vůdcem odštěpeného Revolučního výboru čínského Kuomintangu, přešel na stranu komunistů a zastával vysoké politické funkce v nové Čínské lidové republice.

Život

Li Ťi-šen se narodil v okrese Cchang-wu v provincii Kuang-si, v rodině statkáře, mezi jeho předky byli konfuciánští učenci. Matka mu zemřela, když mu byly čtyři roky.[1] Po středoškolských studiích ve Wu-čou nastoupil roku 1904 na vojenskou akademii v Kantonu. Po jejím absolvování o tři roky později byl vybrán k dalšímu studiu na důstojnické akademii v Pekingu. Po vypuknutí wučchangského povstání v říjnu 1911 studium přerušil, aby mohl sloužit jako náčelník štábu 22. divize revoluční armády v Ťiang-su. Po vzniku Čínské republiky dokončil své vzdělání a zůstal na pekingské akademii jako vyučující.[1]

Do Kantonu se vrátil v roce 1921, následujícího roku pomohl potlačit Čchen Ťiung-mingův pokus o převrat. Za to obdržel velení 1. divize. V roce 1924, poté co krátce působil jako komisař pro rekonstrukci oblasti Západní řeky–Wu-čou a jako velitel posádky Wu-čou, se stal zástupcem děkana nově zřízené vojenské akademie Whampoa pod vedením Čankajška. Po Sunjatsenově smrti v březnu 1925 byla kuangtungská kuomintangská vláda reorganizována na Národní vládu a Li byl jmenován velitelem 4. armády (dosavadní Kuangtungské armády).[1] Následující rok strávil boji se zbývajícími Čchen Ťiung-mingovými oddíly. Když v červenci 1926 začal Severní pochod, účastnila se jej i Liova 4. armáda. Během této doby Li působil také jako guvernér provincie Kuang-tung, komisař pro vojenské záležitosti a zastupující náčelník vojenské akademie Whampoa. V roce 1927 byl zvolen do Ústředního výkonného výboru Kuomintangu a pomáhal Čankajškovi při čistkách a masakrech komunistů. V listopadu 1927 Li spolu s Wang Ťing-wejem odjel z Kantonu, aby se zúčastnil zasedání vedení Kuomintangu v Šanghaji ve snaze o obnovení jednoty strany. V jeho nepřítomnosti provedl v Kantonu Čang Fa-kchuej převrat. Důstojníci věrní Liovi však puč úspěšně potlačili, donutili Čanga ke kapitulaci a Li se v lednu 1928 vrátil do Kuang-tungu.[1] V únoru 1928 byl Li jmenován členem stálého výboru kuomintangské komise pro vojenské záležitosti. Byl také jmenován vrchním velitelem nově zřízené Osmé pochodové armády. V březnu se stal předsedou kuangtungské pobočky politické rady Kuomintangu a vzápětí byl jmenován náčelníkem generálního štábu vojsk Severního pochodu. Po zbytek roku se Li účastnil jednání v Pekingu a krátce působil jako zastupující vrchní velitel nacionalistických sil, když Čankajšek odjel z Pekingu do Nankingu. V říjnu byl jmenován členem Státní rady a v listopadu 1928 rezignoval na funkci guvernéra provincie Kuang-tung.[1]

V roce 1929 odcestoval do Nanjingu, aby zprostředkoval jednání mezi kuomintangskou vládou a Novou kuangsijskou klikou. V březnu však jednání zkrachovala, členové kliky byli vyloučeni z Kuomintangu a Li byl uvězněn. Na svobodu se dostal až po japonském útoku na Mukden v roce 1931, když byl Čankajšek nucen vzdát se moci. Po několika měsících však čankajšek obnovil své postavení a Li zůstal v ústraní v Kantonu do roku 1933, kdy odešel do Hongkongu. V roce 1933 se Li připojil k povstání fuťienských kuomintangských vojsk Čchen Ming-šua proti vlastní vládě a stal předsedou fuťienské lidové vlády. Začátkem roku 1934 však bylo povstání potlačeno Čankajškem a Li uprchl do Hongkongu[1].

V roce 1935 Li se svými spolupracovníky založil Čínskou lidovou revoluční ligu, která prosazovala odpor proti Japonsku a svržení kuomintangské vlády. V roce 1936 se Li zúčastnil povstání v Kuang-tungu a Kuang-si proti vládě, ale po jeho zhroucení se vrátil do Hongkongu. V roce 1938 bylo Liovi ve jménu jednoty v boji proti japonské hrozbě obnoveno členství v Kuomintangu a stal se opět členem komise pro vojenské záležitosti a Státní rady. Během čínsko-japonské války Li sloužil v několika vojenských funkcích. V roce 1944 byl jmenován předsedou vojenského poradního sboru a organizoval odpor proti Japonsku v jižní Kuang-si. Na 6. celostátním sjezdu Kuomintangu v květnu 1945 byl Li zvolen do ústředního dozorčího výboru Kuomintangu a následující rok působil jako delegát Národního shromáždění.[1]

Po vypuknutí bojů mezi Kuomintangem a komunisty vydal v březnu 1947 prohlášení, v němž vyzval ke smíření. Za to byl na Čankajškův příkaz opět vyloučen z Kuomintangu. Reagoval snahou o sjednocení současných i bývalých členů Kuomintangu, kteří se postavili proti Čankajškovi. To vedlo začátkem roku 1948 k vytvoření Revolučního výboru čínského Kuomintangu, jehož se stal prvním předsedou.[1]

Podílel se na přípravě vzniku Čínské lidové republiky (ČLR), na prvním Čínském lidovém politickém poradním shromáždění roku 1949 byl zvolen místopředsedou jeho celostátního výboru (znovuzvolen 1954 a 1959), roku 1949 byl také jmenován místopředsedou Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky (do 1954). Po svolání prvního Všečínského shromáždění lidových zástupců roku 1954 byl zvolen místopředsedou jeho stálého výboru (znovuzvolen 1959). I po roce 1949 vedl Revoluční výbor čínského Kuomintangu.[1]

Zemřel 9. října 1959 v Pekingu.[1]

Li Ťi-šen se několikrát oženil a zplodil mnoho dětí. Jeden z jeho synů, Li Pchej-jao, byl v letech 1992–1996 také předsedou Revolučního výboru čínského Kuomintangu.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j Biographical Dictionary of Republican China. Vol. 2: Dalai-Ma. Příprava vydání Howard L. Boorman, Richard C. Howard. New York, NY: Columbia University Press, 1967. ISBN 978-0-231-08955-5. S. 292–295. (anglicky) 

Externí odkazy

Ústřední lidová vláda Čínské lidové republiky (1949–1954)
předseda
místopředsedové
Ču Te • Liou Šao-čchi • Sung Čching-ling • Čang Lan • Li Ťi-šen • Kao Kang
členové
56 členů (bez předsedy a místopředsedů)
podřízené centrální úřady
podřízené regionální úřady
od prosince 1952 Východočínský administrativní výbor (Žao Ču-š’, do dubna 1953) • od ledna 1953 Středojižní administrativní výbor (Lin Piao, od května 1953 úřadující předseda Jie Ťien-jing) • od ledna 1953 Severovýchodní administrativní výbor (Kao Kang, do února 1954) • od ledna 1953 Severozápadní administrativní výbor (Pcheng Te-chuaj) • od února 1953 Severočínský administrativní výbor (Liou Lan-tchao) • od února 1953 Jihozápadní administrativní výbor (Liou Po-čcheng)
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců
1. volební období (1954–1959)
od 1958 i
2. volební období (1959–1964)
3. volební období (1965–1975)
Pcheng Čen (do 1966), Liou Po-čcheng, Li Ťing-čchüan (do 1966), Kchang Šeng, Kuo Mo-žo, Che Siang-ning (zemřela 1972), Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Li Süe-feng, Sü Siang-čchien, Jang Ming-süan (zemřel 1967), Čcheng Čchien (zemřel 1968), Saifuddin Azizi, Lin Feng (do 1966), Liou Ning-i, Čang Č’-čung (zemřel 1969), Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen
4. volební období (1975–1978)
Tung Pi-wu (zemřel 1975), Sung Čching-ling, Kchang Šeng (zemřel 1975), Liou Po-čcheng, Wu Te, Wej Kuo-čching, Saifuddin Azizi, Kuo Mo-žo, Sü Siang-čchien, Nie Žung-čen, Čchen Jün, Tchan Čen-lin, Li Ťing-čchüan, Čang Ting-čcheng, Cchaj Čchang, Ulanfu, Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen, Sü Te-cheng, Chu Ťüe-wen, Li Su-wen, Jao Lien-wej
od 1976 i
5. volební období (1978–1983)
Sung Čching-ling (zemřela 1981), Nie Žung-čen (do 1980), Liou Po-čcheng (do 1980), Ulanfu, Wu Te (do 1980), Wej Kuo-čching, Čchen Jün, Kuo Mo-žo (zemřel 1978), Tchan Čen-lin, Li Ťing-čchüan, Čang Ting-čcheng (do 1980), Cchaj Čchang (do 1980), Teng Jing-čchao, Saifuddin Azizi, Liao Čcheng-č’, Ťi Pcheng-fej (do 1979), Ngaphö Ngawangdžigme, Čou Ťien-žen (do 1980), Sü Te-cheng, Chu Ťüe-wen
od 1979 i
Pcheng Čen, Siao Ťin-kuang, Ču Jün-šan (zemřel 1981), Š’ Liang
od 1980 i
od 1981 i
Ču Süe-fan
6. volební období (1983–1988)
Čchen Pchi-sien, Wej Kuo-čching, Keng Piao, Chu Ťüe-wen, Sü Te-cheng, Pcheng Čchung, Wang Žen-čung, Š’ Liang (zemřela 1985), Ču Süe-fan, Ngaphö Ngawangdžigme, Čhökji Gjalcchän, Saifuddin Azizi, Čou Ku-čcheng, Jen Ťi-cch’, Chu Jü-č’ (zemřel 1986), Žung I-žen, Jie Fej, Liao Chan-šeng, Chan Sien-čchu, Chuang Chua
od 1986 i
Čchu Tchu-nan
7. volební období (1988–1993)
Si Čung-sün, Ulanfu (zemřel 1988), Pcheng Čchung, Wej Kuo-čching (zemřel 1989), Ču Süe-fan, Ngaphö Ngawangdžigme, Čhökji Gjalcchän (zemřel 1989), Saifuddin Azizi, Čou Ku-čcheng, Jen Ťi-cch’, Žung I-žen, Jie Fej, Liao Chan-šeng, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Wang Chan-pin
8. volební období (1993–1998)
Tchien Ťi-jün, Wang Chan-pin, Ni Č’-fu, Čchen Mu-chua, Fej Siao-tchung, Sun Čchi-meng, Lej Ťie-čchiung, Čchin Ťi-wej (zemřel 1997), Li Si-ming, Wang Ping-čchien, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Lu Ťia-si, Bög, Tömür Dawamät, Kan Kchu (zemřel 1993), Li Pchej-jao (zemřel 1996), Wu Ťie-pching
9. volební období (1998–2003)
Tchien Ťi-jün, Sie Fej (zemřel 1999), Ťiang Čchun-jün, Cou Ťia-chua, Pagpalha Geleg Namgjal, Wang Kuang-jing, Čcheng S’-jüan, Bög, Tömür Dawamät, Wu Ťie-pching, Pcheng Pchej-jün, Che Lu-li, Čou Kuang-čao, Čcheng Kche-ťie (do 2000), Cchao Č’, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua
10. volební období (2003–2008)
Wang Čao-kuo, Li Tchie-jing, Ismail Ähmäd, Che Lu-li, Ting Š’-sun, Čcheng S’-wej, Sü Ťia-lu, Ťiang Čeng-chua, Ku Siou-lien, Ragdi, Šeng Chua-žen, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Fu Tchie-šan (zemřel 2007)
11. volební období (2008–2013)
Wang Čao-kuo, Lu Jung-siang, Ojuunčimeg, Chan Čchi-te, Chua Ťien-min, Čchen Č’-li, Čou Tchie-nung, Li Ťien-kuo, Ismail Tiliwaldi, Ťiang Šu-šeng, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Sang Kuo-wej
12. volební období (2013–2018)
Li Ťien-kuo, Wang Šeng-ťün, Čchen Čchang-č’, Jen Ťün-čchi, Wang Čchen, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Čang Pching, Čhampa Phüncchog, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čang Pao-wen, Čchen Ču
13. volební období (2018–2023)
Wang Čchen, Cchao Ťien-ming, Čang Čchun-sien, Šen Jüe-jüe, Ťi Ping-süan, Ärkin Iminbaqi, Wan E-siang, Čchen Ču, Wang Tung-ming, Padma Čhöling, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Wu Wej-chua
14. volební období (2023–2028)
Li Chung-čung, Wang Tung-ming, Siao Ťie, Čeng Ťien-pang, Ting Čung-li, Chao Ming-ťin, Cchaj Ta-feng, Che Wej, Wu Wej-chua, Tchie Ning, Pcheng Čching-chua, Čang Čching-wej, Losang Gjalcen, Šöhrät Zakir
Místopředsedové celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
1. volební období (1949–1954)
2. volební období (1954–1959)
3. volební období (1959–1965)
4. volební období (1965–1978)
Pcheng Čen, Čchen I (zemřel 1972), Jie Ťien-jing, Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Liou Lan-tchao (do 1968), Sung Žen-čchiung, Sü Ping (zemřel 1972), Kao Čchung-min (zemřel 1971), Cchaj Tching-kchaj (zemřel 1968), Wej Kuo-čching, Teng C’-chuej (zemřel 1972), Li S’-kuang (zemřel 1971), Fu Cuo-i (zemřel 1974), Tcheng Taj-jüan (zemřel 1974), Sie Ťüe-caj (zemřel 1971), Mao Tun, Li Ču-čchen (zemřel 1968), Pagpalha Geleg Namgjal, Sü Te-cheng, Li Te-čchüan (zemřela 1972), Ma Sü-lun (zemřel 1970)
5. volební období (1978–1983)
Ulanfu, Wej Kuo-čching, Pcheng Čchung, Čao C’-jang, Kuo Mo-žo (zemřel 1978), Sung Žen-čchiung, Mao Tun (zemřel 1981), Sü Te-cheng, Ou-jang Čchin (zemřel 1978), Š’ Liang , Ču Jün-šan (zemřel 1981), Kchang Kche-čching, Ťi Fang, Wang Šou-tao, Jang Ťing-žen, Čang Čchung (zemřel 1980), Pagpalha Geleg Namgjal, Čou Ťien-žen, Čuang Si-čchüan, Chu C’-ang, Žung I-žen, Tchung Ti-čou (zemřel 1979)
od 1979 i
Liou Lan-tchao, Lu Ting-i, Li Wej-chan, Chu Jü-č’, Wang Kchun-lun, Čhökji Gjalcchän
od 1980 i
Che Čchang-kung, Siao Kche, Čcheng C’-chua, Jang Siou-feng, Ša Čchien-li (zemřel 1982), Burhan Šähidi, Čou Pchej-jüan, Čchien Čchang-čao
od 1981 i
Liou Fej (zemřel 1983), Tung Čchi-wu
6. volební období (1983–1988)
Jang Ťing-žen, Liou Lan-tchao, Lu Ting-i, Čcheng C’-chua, Kchang Kche-čching, Ťi Fang (zemřel 1987), Čuang Si-čchüan, Pagpalha Geleg Namgjal, Chu C’-ang, Wang Kchun-lun (zemřel 1985), Čchien Čchang-čao, Tung Čchi-wu, Tchao Č’-jüe, Čou Šu-tchao (zemřel 1984), Jang Čcheng-wu, Siao Chua (zemřel 1985), Čchen Caj-tao, Lü Čeng-cchao, Čou Ťien-žen (zemřel 1984), Čou Pchej-jüan, Burhan Šähidi, Miao Jün-tchaj, Wang Kuang-jing, Teng Čao-siang, Fej Siao-tchung, Čao Pchu-čchu, Jie Šeng-tchao (zemřel 1988), Čchü Wu, Pa Ťin
od 1984 i
Ma Wen-žuej, Mao I-šeng, Liou Ťing-ťi
od 1985 i
Chua Luo-keng (zemřel 1985)
od 1986 i
Wang En-mao, Čchien Süe-sen, Lej Ťie-čchiung
od 1987 i
Wang Feng, Čchien Wej-čchang
7. volební období (1988–1993)
Wang Žen-čung (zemřel 1992), Jen Ming-fu (do 1990), Fang I, Ku Mu, Jang Ťing-žen, Kchang Kche-čching (zemřela 1992), Pagpalha Geleg Namgjal, Chu C’-ang (zemřel 1991), Čchien Čchang-čao, Čou Pchej-jüan, Miao Jün-tchaj, Wang Kuang-jing, Teng Čao-siang, Čao Pchu-čchu, Čchü Wu (zemřel 1992), Pa Ťin, Ma Wen-žuej, Liou Ťing-ťi, Wang En-mao, Čchien Süe-sen, Čchien Wej-čchang, Chu Šeng, Sun Siao-cchun (zemřel 1991), Čcheng S’-jüan, Lu Ťia-si, Čchien Čeng-jing, Su Pu-čching, Ismail Ähmäd
od 1989 i
Chou Ťing-žu, Ting Kuang-sün
od 1990 i
Chung Süe-č’
od 1991 i
8. volební období (1993–1998)
Jie Süan-pching, Wu Süe-čchien, Jang Žu-taj, Wang Čao-kuo, Ngaphö Ngawangdžigme, Saifuddin Azizi, Chung Süe-č’, Jang Ťing-žen, Čou Pchej-jüan (zemřel 1993), Teng Čao-siang, Čao Pchu-čchu, Pa Ťin, Liou Ťing-ťi (zemřel 1997), Čchien Süe-sen, Čchien Wej-čchang, Chu Šeng, Čchien Čeng-jing, Su Pu-čching, Chou Ťing-žu (zemřel 1994), Ting Kuang-sün, Tung Jin-čchu, Sun Fu-ling, Ann Tse-kai, Henry Fok, Ma Man-kei
od 1994 i
Ču Kuang-ja, Wan Kuo-čchüan
od 1996 i
Che Lu-li
9. volební období (1998–2003)
Jie Süan-pching, Jang Žu-taj, Wang Čao-kuo, Ngaphö Ngawangdžigme, Čao Pchu-čchu zemřel 2000), Pa Ťin, Čchien Wej-čchang, Lu Ťia-si (zemřel 2001), Žen Ťien-sin, Sung Ťien, Li Kuej-sien, Čchen Ťün-šeng (zemřel 2002), Čang S’-čching, Čchien Čeng-jing, Ting Kuang-sün, Sun Fu-ling, Ann Tse-kai, Henry Fok, Ma Man-kei, Ču Kuang-ja, Wan Kuo-čchüan, Chu Čchi-li, Čchen Ťin-chua, Čao Nan-čchi, Mao Č’-jung, Paj Li-čchen, Ťing Šu-pching, Luo Chao-cchaj, Čang Kche-chuej, Čou Tchie-nung, Wang Wen-jüan
10. volební období (2003–2008)
Wang Čung-jü, Liao Chuej, Liou Jen-tung, Ngaphö Ngawangdžigme, Pa Ťin (zemřel 2005), Pagpalha Geleg Namgjal, Li Kuej-sien, Čang S’-čching, Ting Kuang-sün, Henry Fok (zemřel 2006), Ma Man-kei, Paj Li-čchen, Luo Chao-cchaj, Čang Kche-chuej, Čou Tchie-nung, Chao Ťien-siou, Čchen Kchuej-jüan, Ablät Abdurišit, Sü Kchuang-ti, Li Čao-čuo, Chuang Meng-fu, Wang Süan, Čang Chuaj-si, Li Meng
od 2005 i
Tung Chee-hwa, Čang Mej-jing, Čang Žung-ming
11. volební období (2008–2013)
Wang Kang, Liao Chuej, Tu Čching-lin, Ngaphö Ngawangdžigme (zemřel 2009), Pagpalha Geleg Namgjal, Ma Man-kei, Paj Li-čchen, Čchen Kchuej-jüan, Ablät Abdurišit, Li Čao-čuo, Chuang Meng-fu, Tung Chee-hwa, Čang Mej-jing, Čang Žung-ming, Čchien Jün-lu, Sun Ťia-čeng, Li Ťin-chua, Čeng Wan-tchung, Teng Pchu-fang, Wan Kang, Lin Wen-i, Li Wu-wej, Luo Fu-che, Čchen Cung-sing, Wang Č’-čen
od 2010 i
Edmund Ho
12. volební období (2013–2018)
Tu Čching-lin, Ling Ťi-chua (do 2015), Chan Čchi-te, Pagpalha Geleg Namgjal, Tung Chee-hwa, Wan Kang, Lin Wen-i, Luo Fu-che, Edmund Ho, Čang Čching-li, Li Chaj-feng, Su Žung (do 2014), Čchen Jüan, Lu Čan-kung, Čou Siao-čchuan, Wang Ťia-žuej, Wang Čeng-wej, Ma Piao, Čchi Sü-čchun, Čchen Siao-kuang, Ma Pchej-chua, Liou Siao-feng, Wang Čchin-min
od 2017 i
Leung Chun-ying
13. volební období (2018–2023)
Čang Čching-li, Liou Čchi-pao, Pagpalha Geleg Namgjal, Tung Chee-hwa, Wan Kang, Edmund Ho, Lu Čan-kung, Wang Čeng-wej, Ma Piao, Čchen Siao-kuang, Leung Chun-ying, Sia Pao-lung, Jang Čchuan-tchang, Li Pin, Bagatur, Wang Jung-čching, Che Li-feng, Su Chuej, Čeng Ťien-pang, Ku Šeng-cu, Liou Sin-čcheng, Che Wej, Šao Chung, Kao Jün-lung
14. volební období (2023–2028)
Š’ Tchaj-feng, Chu Čchun-chua, Šen Jüe-jüe, Wang Jung, Čou Čchiang, Pagpalha Geleg Namgjal, Ho Hau Wah, Leung Chun-ying, Bagatur, Su Chuej, Šao Chung, Kao Jün-lung, Čchen Wu, Mu Chung, Sien Chuej, Wang Tung-feng, Ťiang Sin-č’, Ťiang Cuo-ťün, Che Pao-siang, Wang Kuang-čchien, Čchin Po-jung, Ču Jung-sin, Jang Čen
Revoluční výbor čínského Kuomintangu
předsedové
Li Ťi-šen (1948–1959) • Che Siang-ning (1960–1972) • Ču Jün-šan (1979–1981) • Wang Kchun-lun (1981–1985) • Čchü Wu (1985–1987) • Ču Süe-fan (1988–1992) • Li Pchej-jao (1992–1996) • Che Lu-li (1996–2007) • Čou Tchie-nung (2007–2012) • Wan E-siang (2012–2022) • Čeng Ťien-pang (2022– )
Autoritní data Editovat na Wikidatech