Li Pcheng

Li Pcheng
Narození20. října 1928
Šanghaj
Úmrtí22. července 2019 (ve věku 90 let)
Peking
Příčina úmrtínemoc
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Alma materMoskevský energetický institut (do 1954)
Povolánípolitik
OceněníPuškinova medaile (2007)
Řád Pákistánu
velkokříž Řádu peruánského slunce
velkohvězda Řádu jugoslávské hvězdy
Politická stranaKomunistická strana Číny (1945–2019)
ChoťZhu Lin (1958–2019)[1]
DětiLi Xiaopeng
Li Xiaolin
Li Xiaoyong
RodičeLi Shuoxun[2] a Zhao Juntao
PříbuzníČou En-laj (adoptivní rodič)
Li Tao (vnučka)
Funkcemístopředseda Státní rady Čínské lidové republiky (1983–1987)
člen politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1985–2002)
člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1987–2002)
předseda Státní rady Čínské lidové republiky (1988–1998)
předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1998–2003)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Li Pcheng (čínsky pchin-jinem Lǐ Péng, znaky 李鹏; 20. října 1928 Čcheng-tu22. července 2019 Peking) byl čínský politik, premiér Čínské lidové republiky v letech 1987–1998. V 90. letech byl považován za druhého nejmocnějšího muže komunistické Číny, hned po prezidentovi Ťiang Ce-minovi. Jakožto hlavní strůjce tvrdého potlačení studentských demonstrací na Náměstí nebeského klidu (Tchien-an-men) v roce 1989 byl západními médii přezdíván „řezník z Pekingu“.[3]

Narodil se v provincii S'-čchuan, v rodině vojáka z povolání, popraveného Kuomintangem. V roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Číny. Vystudoval hydroenergetiku na Akademii přírodních věd v Jen-anu a na Moskevském energetickém institutu. Poté pracoval dlouho v energetice, až v březnu 1981 vstoupil do vysoké politiky. V roce 1983 se stal místopředsedou vlády, v roce 1985 ministrem školství. V listopadu 1987 se stal členem stálého výboru politbyra ústředního výboru komunistické strany, což je nejužší stranické vedení a nejmocnější politický orgán Čínské lidové republiky. Ve stejném roce získal post premiéra. V čínském politickém systému není hierarchie zcela jasná, ale býval označován za muže č. 2. Na konci 80. let byl považován za bývalého dogmatika, který jen pod tlakem doby přijal myšlenku „střední cesty“, tedy kombinace uchování mocenského monopolu strany a ekonomické liberalizace. V roce 1989 čínské vedení čelilo vlně studentských protestů. Li Pcheng patřil k těm, kdo prosazovali jejich násilné potlačení. Již v květnu 1989 vyhlásil stanné právo. 4. června pak, v součinnosti s předsedou ústřední vojenské komise Teng Siao-pchingem, nechal proti demonstrantům zakročit armádu. Počet obětí zásahu je dodnes nejasný, hovoří se o stovkách až tisících. Tvrdý postup, který měl zřejmě zabránit podobnému vývoji jako v komunistických zemích východní Evropy té doby, nicméně Liovo mocenské postavení posílil a zdálo se, že je schopen zastavit liberalizační ekonomické reformy ve prospěch konzervativní komunistické ekonomické politiky. To se mu nakonec nepodařilo, prosadil však například stavbu gigantické vodní nádrže Tři soutěsky. Po ztrátě premiérského postu v roce 1998 se stal předsedou Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců, de facto předsedou parlamentu (čínské parlament, tzv. všečínské shromáždění, se schází jen jednou ročně, v mezidobí ho nahrazuje stálý výbor tvořený 150 zástupci, který ve skutečnosti roli parlamentu plní). Li tento vlivný post držel do roku 2003.[4] V politbyru ztratil post v roce 2002.

Vyznamenání

  • Řád republiky – Tunisko, 21. května 1984
  • Řád Ouissam Alaouite – Maroko, 4. října 1995
  • Řád peruánského slunce – Peru, 9. října 1995
  • Řád osvoboditele – Venezuela, 13. listopadu 1996
  • Řád za zásluhy – Kamerun, 10. května 1997
  • Řád Pákistánu I. třídy – Pákistán, 10. dubna 1999
  • velkohvězda Řádu jugoslávské hvězdy – Jugoslávie, 12. června 2000[5]
  • Puškinova medaile – Rusko, 31. října 2007 – za velký přínos k šíření a studiu ruského jazyka, za zachování kulturního dědictví a za sbližování a vzájemné obohacování kultur a národů[6]

Reference

  1. 李鹏新书回忆爱情与婚姻:与朱琳互称“大琳”“大鹏”. Shanghai United Media Group. 29. června 2014. Dostupné online. [cit. 2019-07-23].
  2. Immanuel C. Y. Hsü: The Rise of Modern China. Spojené státy americké: Oxford University Press. 2000. ISBN 978-0-19-512504-7.
  3. Zemřel čínský expremiér Li Pcheng přezdívaný řezník z Pekingu. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  4. Zemřel čínský expremiér Li Pcheng. „Řezník z Pekingu“ poslal armádu na náměstí Nebeského klidu. ČT24 [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  5. MILOSEVIC URUCIO LI PENGU ORDEN VELIKE JUGOSLOVENSKE ZVEZDE. B92.net [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. (sr-Latn-RS) 
  6. Указ Президента Российской Федерации от 31.10.2007 г. № 1440. Президент России [online]. [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy

Člen vedení Komunistické strany Číny
12. sekretariát ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987)
tajemníci sekretariátu
Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV)Wan LiSi Čung-sün (rezignoval v září 1985)Teng Li-čchünJang Jung (zemřel v lednu 1983)Jü Čchiou-liKu Mu (rezignoval v září 1985)Čchen Pchi-sienChu Čchi-liJao I-lin (rezignoval v září 1985)
od září 1985 i
kandidáti sekretariátu
Čchiao Š’ (od září 1985 tajemník)Chao Ťien-siou (od září 1985 tajemnice)
11. sekretariát ← • → 13. sekretariát
12. politbyro ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987)
členové politbyra
stálý výbor
Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV do ledna 1987)Jie Ťien-jing (rezignoval v září 1985)Teng Siao-pchingČao C’-jang (úřadující generální tajemník ÚV od ledna 1987)Li Sien-nienČchen Jün
Wan LiSi Čung-sün • Wang Čen (rezignoval v září 1985)Wej Kuo-čching (rezignoval v září 1985)Ulanfu (rezignoval v září 1985)Fang ITeng Jing-čchao (rezignovala v září 1985)Li Te-šeng (rezignoval v září 1985)Jang Šang-kchunJang Te-č’Jü Čchiou-liSung Žen-čchiung (rezignoval v září 1985)Čang Tching-fa (rezignoval v září 1985)Chu Čchiao-muNie Žung-čen (do září 1985)Ni Č’-fuSü Siang-čchien (rezignoval v září 1985)Pcheng ČenLiao Čcheng-č’ (zemřel v červnu 1983)
od září 1985 i
kandidáti politbyra
Jao I-lin (od září 1985 člen politbyra)Čchin Ťi-wejČchen Mu-chua
11. politbyro ← • → 13. politbyro
13. politbyro ÚV KS Číny (listopad 1987 – říjen 1992)
členové politbyra
stálý výbor
Čao C’-jang (generální tajemník ÚV; odvolán v červnu 1989) • Li Pcheng • Čchiao Š’Chu Čchi-li (odvolán v červnu 1989)Jao I-lin
od června 1989 i
Ťiang Ce-min (generální tajemník ÚV)Sung PchingLi Žuej-chuan
Wan LiTchien Ťi-jünŤiang Ce-min (od června 1989 člen stálého výboru)Li Tchie-jingLi Žuej-chuan (od června 1989 člen stálého výboru)Li Si-mingJang Žu-tajJang Šang-kchunWu Süe-čchienSung Pching (od června 1989 člen stálého výboru)Chu Jao-pang (zemřel v dubnu 1989)Čchin Ťi-wej
kandidáti politbyra
12. politbyro ← • → 14. politbyro
14. politbyro ÚV KS Číny (říjen 1992 – září 1997)
členové politbyra
stálý výbor
Ťiang Ce-min (generální tajemník ÚV) • Li Pcheng • Čchiao Š’Li Žuej-chuanČu Žung-ťiLiou Chua-čchingChu Ťin-tchao
od září 1994 i
kandidáti politbyra
13. politbyro ← • → 15. politbyro
15. politbyro ÚV KS Číny (září 1997 – listopad 2002)
členové politbyra
stálý výbor
Ťiang Ce-min (generální tajemník ÚV) • Li Pcheng • Ču Žung-ťiLi Žuej-chuanChu Ťin-tchaoWej Ťien-singLi Lan-čching
kandidáti politbyra
14. politbyro ← • → 16. politbyro
Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky
Státní rada Čínské lidové republiky
orgány Státní rady
předsedové Státní rady
Čou En-laj (1954–76)Chua Kuo-feng (1976–80)Čao C’-jang (1980–87) • Li Pcheng (1987–98, do 1988 úřadující)Ču Žung-ťi (1998–03)Wen Ťia-pao (2003–13)Li Kche-čchiang (2013–)
Místopředsedové státní rady Čínské lidové republiky
Místopředsedové státní administrativní rady Ústřední lidové vlády (1949–1954)
Čou En-laj I (1949–1954)
Místopředsedové státní rady (1954– )
vláda: Čou En-laj II (1954–1959)
Čou En-laj III (1959–1965)
Čou En-laj IV (1965–1975)
Lin Piao (zemřel 1971)Čchen Jün (do 1969)Teng Siao-pching (do 1968, od 1973 zpět v úřadě)Che Lung (do 1967)Čchen I (zemřel 1972)Kche Čching-š’ (zemřel 1965)Ulanfu (do 1968)Li Fu-čchun (zemřel 1975)Li Sien-nienTchan Čen-linNie Žung-čenPo I-po (do 1966)Lu Ting-i (do 1966)Luo Žuej-čching (do 1966)Tchao Ču (do 1967)Sie Fu-č’ (zemřel 1972)
Čou a Chua (1975–1978)
Teng Siao-pching (do 1976, od 1977 zpět v úřadě)Čang Čchun-čchiao (do 1976)Li Sien-nienČchen Si-lienŤi Teng-kchuejChua Kuo-feng (od 1976 předseda státní rady)Čchen Jung-kuejWu Kuej-sien (do 1977) • Wang Čen • Jü Čchiou-liKu MuSun Ťien
Chua a Čao (1978–1983)
od 1978
Teng Siao-pching (do 1980)Li Sien-nien (do 1980)Sü Siang-čchien (do 1980)Ťi Teng-kchuej (do 1980)Jü Čchiou-liČchen Si-lien (do 1980)Keng PiaoČchen Jung-kuej (do 1980)Fang I • Wang Čen (do 1980)Ku MuKchang Š’-enČchen Mu-chuaWang Žen-čung (1978–1980)Čchen Jün (1979–1980)Po I-po (od 1979)Jao I-lin (od 1979)Ťi Pcheng-fej (od 1979)Čao C’-jang (1980)Wan Li (od 1980)Jang Ťing-žen (od 1980)Čang Aj-pching (od 1980)Chuang Chua (od 1980)
od 1982
Čao C’-jang II (1983–1988)
Wan LiJao I-lin • Li Pcheng (od 1987 úřadující předseda státní rady)Tchien Ťi-jünČchiao Š’ (od 1986)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Chuang Ťü (zemřel 2007)Wu ICeng Pchej-jenChuej Liang-jü
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Čang Kao-liLiou Jen-tung • Wang Jang • Ma Kchaj
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)
Ministři školství Čínské lidové republiky
Ministři školství ústřední lidové vlády ČLR (1949–1954) • ministři školství ČLR (1954–1985) • předsedové státního výboru pro školství ČLR (1985–1998) • ministři školství ČLR (od 1998):
Ma Sü-lun (1949–1952) • Čang Si-žuo (1954–1958)Jang Siou-feng (1958–1964) • Liou Ťi-pching (1964) • Che Wej (1964–1966) • Čou Žung-sin (1975–1977) • Liou Si-jao (1977–1979) • Ťiang Nan-siang (1979–1982) • Che Tung-čchang (1982–1985) • Li Pcheng (1985–1988)Li Tchie-jing (1988–1993) • Ču Kchaj-süan (1993–1998)Čchen Č’-li (1998–2003) • Čou Ťi (2003–2009) • Jüan Kuej-žen (2009–2016) • Čchen Pao-šeng (2016–2021) • Chuaj Ťin-pcheng (2021– )
Ministři vysokého školství ústřední lidové vlády ČLR (1952–1954) • ministři vysokého školství ČLR (1954–1958 a 1964–1966):
Ma Sü-lun (1952–1954)Jang Siou-feng (1954–1958 a 1964–1965) • Ťiang Nan-siang (1965–1966)
Všečínské shromáždění lidových zástupců (VSLZ) Čínské lidové republiky
orgány VSLZ
předsedové stálého výboru VSLZ
Liou Šao-čchi (1954–59)Ču Te (1959–76, od 1975 hlava státu)Sung Čching-ling (místopředsedkyně, úřadující hlava státu 1976–78)Jie Ťien-jing (1978–83, hlava státu)Pcheng Čen (1983–88)Wan Li (1988–93)Čchiao Š’ (1993–98) • Li Pcheng (1998–03)Wu Pang-kuo (2003–13)Čang Te-ťiang (2013–18)Li Čan-šu (2018–2023)Čao Le-ťi (2023– )
Autoritní data Editovat na Wikidatech