Chua Kuo-feng

Chua Kuo-feng
Rodné jméno	苏铸 a 蘇鑄
Narození	16. února 1921 Ťiao-čcheng
Úmrtí	20. srpna 2008 (ve věku 87 let) Peking
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Nábož. vyznání	ateismus
Funkce	ministr veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky (1973–1977) člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1976–1982) premiér Čínské lidové republiky (1976–1980) místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1976) předseda ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny (1976–1981) … více na Wikidatech
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chua Kuo-feng (čínsky pchin-jinem Huà Guófēng, znaky 华国锋; 16. února 1921 – 20. srpna 2008), vlastním jménem Su Ču (čínsky pchin-jinem Sū Zhù, znaky 苏铸) byl čínský komunistický politik, jeden ze čtyř politiků, o nichž politologové hovoří jako o Nejvyšším vůdci (paramount leader) Čínské lidové republiky ve 20. století (určení nejvyššího vůdce není v čínském politickém systému přímočaré, největší vliv není vždy zaručen formálně významnou funkcí). Chua Kuo-feng byl druhým vůdcem komunistické Číny po Mao Ce-tungovi, a to v letech 1976–1978. Byl to on, kdo zastavil tzv. Gang čtyř, který uvrhl Čínu do chaosu. Zastával v té době několik klíčových funkcí: premiéra, neboli předsedy státní rady (1976–1980), předsedy Ústředního výboru Komunistické strany Číny (1976–1978) a předsedy Ústřední vojenské rady Číny (1976–1981). Jeho politická ideologie je známa pod obtížně přeložitelným názvem „Dvě všechna“ (两个凡是) (podle jeho hesla „Budeme dodržovat všechna rozhodnutí předsedy Maa a všechny návody, které předseda Mao dal“).

V letech 1949–1971 byl regionálním politikem v provincii Chu-nan. V pozdním období Kulturní revoluce se dostal do čela komunistického vedení v Hunanu. Okolo roku 1976 se přesunul do mocenského centra a získal si důvěru Mao Ce-tunga díky věrnosti jeho učení. Po Čou En-lajově smrti poměrně překvapivě získal funkci premiéra. Po Mao Ce-tungově smrti pak i další dvě klíčové politické funkce, k nelibosti takzvaného Gangu čtyř, který rovněž usiloval o moc. Z politického zápasu vyšel vítězně Chua Kuo-feng, když nechal členy Gangu čtyř zatknout a uvěznit. Oficiálně ukončil Kulturní revoluci a zabránil v řádění Rudých gard a pokračování nejhorších excesů. Byl nicméně odhodlán držet se Mao Ce-tungova učení a chtěl patrně nastolit režim zhruba sovětského typu. To ho ovšem vyšachovalo ze hry, když začal stoupat vliv Teng Siao-pchingovy skupiny, která usilovala o mnohem zásadnější, zejména ekonomické reformy. Bodem zlomu se stalo Třetí plenární zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny roku 1978, kde byl Chua podroben kritice a moci se de facto ujal Teng Siao-pching, přestože Chua dál držel své funkce, které postupně ztrácel na začátku 80. let.

Protože jeho vláda trvala zhruba jen dva roky, a to v době značného chaosu, a protože politický systém Číny je dosti složitý, není Chua na Západě příliš znám, na rozdíl od čtyř dalších „Nejvyšších vůdců“ (Mao Ce-tung, Teng Siao-pching, Ťiang Ce-min, Chu Ťin-tchao), a to přesto, že jako první čínský vůdce od roku 1949 navštívil roku 1979 Evropu a setkal se například s Margaret Thatcherovou, s níž dohodl obrysy budoucích dohod o Hongkongu.

Chua změnil text čínské hymny, aby obsahovala oslavu Maa a Komunistické strany Číny, tyto zásahy však byly později zrušeny.

Zemřel 20. srpna 2008 během 29. letních olympijských her v Pekingu, zmínka o jeho smrti se do médií dostala jen okrajově. Po skončení olympiády byl pohřben za účasti nejvyšších čínských představitelů – přítomni byli mj. Chu Ťin-tchao, Wen Ťia-pao či Ťiang Ce-min.

Mládí

Narozen ve městě Ťiao-čcheng, Šan-si, jako čtvrtý syn do rodiny, jež původně pocházela z Fan-sien, Che-nan. Chua ztratil svého otce ve svých sedmi letech. ^[1] Studoval na Obchodní škole v Ťiao-čcheng a do strany vstoupil v roce 1938, za druhé čínsko-japonské války.^[2] Jako mnoho dalších nadšených komunisté této doby si i on změnil své jméno na Huá Guófēng, což je zkratkou 中華抗日救國先鋒隊" (Zhōnghuá kàngrì jiùguó xiānfēng duì; ‚Čínský předvoj národní spásy proti japonské agresi‘). Po odsloužení dvanácti let v 8. pochodové armádě pod vedením generála Ču Te^[2], byl v roce 1947, během Čínské občanské války, jmenován stranickým výborem vedoucím propagandy pro okres Ťiao-čcheng.

Chua se společně s vítěznou Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou v roce 1948 přesunul do Chu-nanu, kde se oženil s Chan Č'-ťun. V provincii Chu-nan působil až do roku 1971. V srpnu 1949 byl jmenován Tajemníkem strany pro okres Siang-jin, jen měsíce před založením Čínské lidové republiky v říjnu, téhož roku. V roce 1952 se stal tajemníkem pro zvláštní okres Siang-tchan, v němž se nacházelo i rodné město Mao Ce-tunga, Šao-šan. V této pozici nechal vystavět pamětní místo právě pro Mao Ce-tunga. Když v červnu 1959 sám Mao navštívil toto místo, byl potěšen.^[3] Mao se poprvé setkal s Chua Kuo-fengem v roce 1955 a zdá se že byl zaujat jeho jednoduchostí.^[4]

Fakt, že tehdejší guvernér provincie Chu-nan, generál Čcheng Čchien, nebyl komunistou (patřil do Revolučního výboru čínského Kuomintangu, což byla levicová nacionalistická frakce Kuomintangu, která spolupracovala s Komunistickou stranou Číny), měl Chua postupně více a více prostoru dostat s k moci na provinční úrovni. V roce 1958 byl tak jmenován viceguvernérem provincie Chu-nan.

V pozici moci

Chua byl v roce 1971 povolán do Pekingu, aby pro Čou En-laje řídil Úřad zaměstnanců Státní rady, na tomto postu setrval pouhých pár měsíců, než se navrátil na svou původní pozici do Chu-nanu.^[3] Později téhož roku, byl jmenován jako nejmladší člen do sedmičlenné komise vyšetřující aféru kolem Lin Piaoa dokazující, jak velkou naději v něho sám Mao vkládal. V roce 1973 byl Chua znovu zvolen jako plnohodnotný člen 10. ústředního výboru Komunistické strany Číny a povýšen na člena Politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny. Téhož roku byl Čou En-lajem jmenován do vedení zemědělského rozvoje.

V roce 1973 byl také Maem jmenován Ministrem veřejné bezpečnosti a předsedou vlády, tyto pozice mu umožnili kontrolu nad policejním sborem a bezpečnostními složkami. Chuův vzrůstající vliv byl dále potvrzen faktem, že mu bylo pronést řeč o modernizaci zemědělství v říjnu stejného roku, kde se odrážel vliv Čou En-laje.^[5]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chua Kuo-feng na Wikimedia Commons
• Heslo v Encyklopedii Britannica
• Chua Kuo-feng na čínských propagandistických plakátech Archivováno 12. 5. 2012 na Wayback Machine.

Člen vedení Komunistické strany Číny

Předsedové, generální tajemníci a další osoby stojící v čele Komunistické strany Číny Čchen Tu-siou (1921–1927) • Čchü Čchiou-paj (1927–1928) • Siang Čung-fa (1928–1931) • Čchin Pang-sien (1931–1935) • Čang Wen-tchien (1935–1938) • Mao Ce-tung (1938–1976) • Chua Kuo-feng (1976–1981) • Chu Jao-pang (1981–1987) • Čao C’-jang (1987–1989) • Ťiang Ce-min (1989–2002) • Chu Ťin-tchao (2002–2012) • Si Ťin-pching (od 2012) V čele KS Číny stál postupně tajemník prozatímního výboru (1921–1922) • předseda ústředního výkonného výboru (1922–1925) • generální tajemník ústředního výboru (1925–1927) • předseda prozatímního politbyra (1927–1928) • generální tajemník ústředního výboru (1928–1931) • člen politbyra pověřený řízením ústředního výboru (1931–1937) • člen politbyra řídící jeho práci (1937–1943) • předseda politbyra a sekretariátu (1943–1945) • předseda ústředního výboru (1945–1982) • generální tajemník ústředního výboru (od 1982) 10. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977) členové politbyra stálý výbor Mao Ce-tung (předseda ÚV; zemřel v říjnu 1976) • Čou En-laj (místopředseda ÚV; zemřel v lednu 1976) • Wang Chung-wen (místopředseda ÚV; zatčen v říjnu 1976) • Kchang Šeng (místopředseda ÚV; zemřel v prosinci 1975) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Li Te-šeng (místopředseda ÚV a člen stálého výboru do ledna 1975) • Ču Te (zemřel v červenci 1976) • Čang Čchun-čchiao (zatčen v říjnu 1976) • Tung Pi-wu (zemřel v dubnu 1975) od ledna 1975 i Teng Siao-pching (místopředseda ÚV; odvolán v dubnu 1976, opět člen stálého výboru a místopředseda ÚV od července 1977) od dubna 1976 i Chua Kuo-feng (místopředseda ÚV, od října 1976 předseda ÚV) Wej Kuo-čching • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching (zatčena v říjnu 1976) • Sü Š’-jou • Chua Kuo-feng (od dubna 1976 člen stálého výboru) • Ťi Teng-kchuej • Wu Te • Wang Tung-sing • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Jao Wen-jüan (zatčen v říjnu 1976) od prosince 1973 i Teng Siao-pching (od ledna 1975 člen stálého výboru) od ledna 1975 i Li Te-šeng (do ledna 1975 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) kandidáti politbyra Wu Kuej-sien • Su Čen-chua • Ni Č’-fu • Saifuddin Azizi 9. politbyro ← • → 11. politbyro 11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982) členové politbyra stálý výbor Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980) od prosince 1978 i Čchen Jün (místopředseda ÚV) od února 1980 i Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV) Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung od prosince 1978 i Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen od září 1979 i Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen kandidáti politbyra Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi 10. politbyro ← • → 12. politbyro Stranická škola ústředního výboru Komunistické strany Číny ředitel Li Wej-chan (1933–1935) • Tung Pi-wu (1935–1937) • Li Wej-chan (1937–1938) • Kchang Šeng (1938–1939) • Teng Fa (1939–1942) • Mao Ce-tung (1942–1947) • Liou Šao-čchi (1948–1953) • Kchaj Feng (1953–1954) • Li Čuo-žan (1954–1955) • Jang Sien-čen (1955–1961) • Wang Cchung-wu (1961–1963) • Lin Feng (1963–1966) • škola zrušena (1966–1977) • Chua Kuo-feng (1977–1982) • Wang Čen (1982–1987) • Kao Jang (1987–1989) • Čchiao Š’ (1989–1993) • Chu Ťin-tchao (1993–2002) • Ceng Čching-chung (2002–2007) • Si Ťin-pching (2007–2013) • Liou Jün-šan (2013–2017) • Čchen Si (2017– )

Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky

Státní rada Čínské lidové republiky orgány Státní rady předseda Státní rady • místopředsedové Státní rady • státní poradci Státní rady • ministerstva Státní rady • generální sekretář Státní rady předsedové Státní rady Čou En-laj (1954–76) • Chua Kuo-feng (1976–80) • Čao C’-jang (1980–87) • Li Pcheng (1987–98, do 1988 úřadující) • Ču Žung-ťi (1998–03) • Wen Ťia-pao (2003–13) • Li Kche-čchiang (2013–) Místopředsedové státní rady Čínské lidové republiky Místopředsedové státní administrativní rady Ústřední lidové vlády (1949–1954) Čou En-laj I (1949–1954) Tung Pi-wu • Čchen Jün • Kuo Mo-žo • Chuang Jen-pchej (CDNCA) • Teng Siao-pching (od 1952) Místopředsedové státní rady (1954– ) vláda: Čou En-laj II (1954–1959) Čchen Jün • Lin Piao • Pcheng Te-chuaj • Teng Siao-pching • Teng C’-chuej • Che Lung • Čchen I • Ulanfu • Li Fu-čchun • Li Sien-nien • Nie Žung-čen (od 1956) • Po I-po (od 1956) Čou En-laj III (1959–1965) Čchen Jün • Lin Piao • Pcheng Te-chuaj • Teng Siao-pching • Teng C’-chuej • Che Lung • Čchen I • Ulanfu • Li Fu-čchun • Li Sien-nien • Nie Žung-čen • Po I-po • Tchan Čen-lin • Lu Ting-i • Luo Žuej-čching • Si Čung-sün Čou En-laj IV (1965–1975) Lin Piao (zemřel 1971) • Čchen Jün (do 1969) • Teng Siao-pching (do 1968, od 1973 zpět v úřadě) • Che Lung (do 1967) • Čchen I (zemřel 1972) • Kche Čching-š’ (zemřel 1965) • Ulanfu (do 1968) • Li Fu-čchun (zemřel 1975) • Li Sien-nien • Tchan Čen-lin • Nie Žung-čen • Po I-po (do 1966) • Lu Ting-i (do 1966) • Luo Žuej-čching (do 1966) • Tchao Ču (do 1967) • Sie Fu-č’ (zemřel 1972) Čou a Chua (1975–1978) Teng Siao-pching (do 1976, od 1977 zpět v úřadě) • Čang Čchun-čchiao (do 1976) • Li Sien-nien • Čchen Si-lien • Ťi Teng-kchuej • Chua Kuo-feng (od 1976 předseda státní rady) • Čchen Jung-kuej • Wu Kuej-sien (do 1977) • Wang Čen • Jü Čchiou-li • Ku Mu • Sun Ťien Chua a Čao (1978–1983) od 1978 Teng Siao-pching (do 1980) • Li Sien-nien (do 1980) • Sü Siang-čchien (do 1980) • Ťi Teng-kchuej (do 1980) • Jü Čchiou-li • Čchen Si-lien (do 1980) • Keng Piao • Čchen Jung-kuej (do 1980) • Fang I • Wang Čen (do 1980) • Ku Mu • Kchang Š’-en • Čchen Mu-chua • Wang Žen-čung (1978–1980) • Čchen Jün (1979–1980) • Po I-po (od 1979) • Jao I-lin (od 1979) • Ťi Pcheng-fej (od 1979) • Čao C’-jang (1980) • Wan Li (od 1980) • Jang Ťing-žen (od 1980) • Čang Aj-pching (od 1980) • Chuang Chua (od 1980) od 1982 Wan Li • Jao I-lin Čao C’-jang II (1983–1988) Wan Li • Jao I-lin • Li Pcheng (od 1987 úřadující předseda státní rady) • Tchien Ťi-jün • Čchiao Š’ (od 1986) Li Pcheng I (1988–1993) Jao I-lin • Tchien Ťi-jün • Wu Süe-čchien • Cou Ťia-chua (od 1991) • Ču Žung-ťi (od 1991) Li Pcheng II (1993–1998) Ču Žung-ťi • Cou Ťia-chua • Čchien Čchi-čchen • Li Lan-čching • Wu Pang-kuo (od 1995) • Ťiang Čchun-jün (od 1995) Ču Žung-ťi (1998–2003) Li Lan-čching • Čchien Čchi-čchen • Wu Pang-kuo • Wen Ťia-pao Wen Ťia-pao I (2003–2008) Chuang Ťü (zemřel 2007) • Wu I • Ceng Pchej-jen • Chuej Liang-jü Wen Ťia-pao II (2008–2013) Li Kche-čchiang • Chuej Liang-jü • Čang Te-ťiang • Wang Čchi-šan Li Kche-čchiang I (2013–2018) Čang Kao-li • Liou Jen-tung • Wang Jang • Ma Kchaj Li Kche-čchiang II (2018–2023) Chan Čeng • Sun Čchun-lan • Chu Čchun-chua • Liou Che Li Čchiang (2023–2028) Ting Süe-siang • Che Li-feng • Čang Kuo-čching • Liou Kuo-čung Ministři veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky Luo Žuej-čching (1949–1959) • Sie Fu-č’ (1959–1970) • Li Čen (1970–1973) • Chua Kuo-feng (1973–1977) • Čao Cchang-pi (1977–1983) • Liou Fu-č’ (1983–1985) • Žuan Čchung-wu (1985–1987) • Wang Fang (1987–1990) • Tchao S’-ťü (1990–1998) • Ťia Čchun-wang (1998–2002) • Čou Jung-kchang (2002–2007) • Meng Ťien-ču (2007–2012) • Kuo Šeng-kchun (2012–2018) • Čao Kche-č’ (2018–2022) • Wang Siao-chung (2022– )