Teng Fa

Teng Fa
Narození	7. března 1906
Úmrtí	8. dubna 1946 (ve věku 40 let)
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Teng Fa (čínsky pchin-jinem Dèng Fā, znaky tradiční 鄧發; 7. března 1906 — 8. dubna 1946) byl čínský komunistický politik, ve 30. a první polovině 40. let patřil k vedení Komunistické strany Číny.

Život

Teng Fa se narodil 7. března 1906 v chudé rodině z Jün-fu v jihočínské provincii Kuang-tung. V roce 1921 odjel do Hongkongu, kde pracoval jako řemeslník. Vstoupil do odborů a spoluvedl stávku hongkongských námořníků v roce 1922. V roce 1925 vstoupil do Komunistické strany Číny. Aktivně se podílel na vedení velké stávky v letech 1925–1926 v Kuang-tungu a Hongkongu. Zúčastnil se Severního pochodu. Na jaře 1927 stanul v čele odborové organizace dělníků ropného průmyslu v Kuang-tungu. V prosinci téhož roku se účastnil kantonského povstání, v něm velel oddílům dělníků ropného průmyslu. Po pádu povstání žil v Hongkongu a Šanghaji, zastával funkce v městských výborech KS Číny v Hongkongu a Kantonu. V letech 1928–1929 vedl odborové organizace v Hongkongu.

V září 1930 ho ústřední výbor KS Číny přijal mezi své členy a koncem roku vyslal do západního Fu-ťienu jako tajemníka stranického výboru sovětské oblasti Min-Jüe-Kan (tj. regionu na styku hranic Fu-ťienu, Kuang-tungu a Ťiang-si).^[1] S místními komunisty (Teng C’-chuej, Čang Ting-čcheng, Lin I-ču, Luo Šou-čchun) zformoval nové vedení oblasti, které pod vlivem instrukcí ústředního výboru (jmenovitě Čou En-laje) o ohrožení správné stranické politiky „pravým oportunismem“ a konkrétně v jeho regionu infiltrací členů Socialistické demokratické strany začátkem roku 1931 rozpoutalo masivní čistku (analogickou souběžně probíhající čistce proti Antibolševické lize v centrální sovětské oblasti). Formálně byl Teng Fa podřízen ústřednímu byru centrální sovětské oblasti, ale do září 1931 jeho sovětskou oblast oddělovalo od centrální oblasti kuomintangské území, a proto na svěřeném území rozhodoval dosti samostatně.^[1] Terči čistky se stávali v prvé řadě komunisté z rodin statkářů a bohatých rolníků, během krátké doby se obětí represí stala polovina vlády sovětské oblasti a mnoho důstojníků rudých vojsk. Významné bylo vyloučení ze strany místního populárního předáka Fu Po-cchueje (který v sovětské oblasti odpovídal za resort financí), čistka vyprovokovala povstání oddílu Rudé armády v Kcheng-kchou.^[2] Čistka dosáhla vrcholu v březnu 1931 a trvala do konce roku. Jejími oběťmi se stalo 6352 lidí, výrazně oslabila místní stranickou organizaci, počet členů které klesl z 8 na 5 tisíc.^{[3][pozn. 1]} K rozsahu čistky přispěly i osobní vlastnosti Feng Faa, který patřil k revolucionářům skromným až asketickým, celý život si zachoval idealismus počátků komunistického hnutí, a chování některých místních komunistických funkcionářů (život se dvěma manželkami apod.) vnímal jako neslučitelné s účastí na revolučním hnutí.^[5] Čou En-laj od srpna 1931 vyzýval k omezení represí a po příchodu do ústřední sovětské oblasti prosadil začátkem roku 1932 ukončení masových čistek.^[6]

Teng Fa na jaře 1932 přešel do ústřední sovětské oblasti na post náčelníka Správy politické bezpečnosti Čínské sovětské republiky (kterým byl jmenován na I. sjezdu sovětů v listopadu 1931).^{[pozn. 2]} Do vedení správy však Čou En-laj dosadil své spolupracovníky, se kterými vedl stranické zpravodajství a bezpečnost v době pobytu stranického vedení v Šanghaji (Li Kche-nung, Pchan Chan-nien, Čchien Čuang-fej, Chu Ti, Li I-meng).^[7] V lednu 1934 byl Teng Fa na zasedání ÚV zvolen kandidátem politbyra.

Účastnil se Dlouhého pochodu, během něhož byl v září 1935 odvolán z vedení bezpečnosti a pověřen politickou prací v různých vojenských útvarech.^{[pozn. 3]} Od listopadu 1935 do dubna 1936 zodpovídal ve vládě ústřední sovětské oblasti na pomezí provincií Šen-si, Kan-su a Ning-sia za zásobování potravinami. V dubnu 1936 odjel do Moskvy jako člen delegace KS Číny v Kominterně.^[8] Koncem roku 1937 se vrátil do Číny, a sice do Urumči na místo představitele 8. pochodové armády v Sin-ťiangu.^[9] V Urumči dohlížel nad studiem budoucích důstojníků Rudé armády v takzvaném „Novém táboře“ (šlo o několik set příslušníků 4. frontu, kteří se dostali do Sin-ťiangu roku 1935), ve spolupráci se Šeng Š’-cchajem, prosovětským správcem provincie, se podílel na umisťování komunistů do Šeng Š’-cchajovy administrativy.^[10]

Od konce roku 1939 do roku 1942 řídil Ústřední stranickou školu v Jen-anu.^[11] Při reorganizaci vedení školy v prosinci 1941 a únoru 1942 ztratil většinu vlivu na její chod a obsah výuky ve prospěch Maových stoupenců, Pcheng Čena a dalších. Nakonec byl v březnu 1942 odvolán ze školy, zůstala mu pouze nevýznamná funkce tajemníka výboru ÚV pro práci s masovými hnutími (výbor řídil organizace žen, odborů a mládeže, vedl jej předseda výboru Liou Šao-čchi).^[12]

Na VII. sjezdu Komunistické strany Číny v dubnu–červnu 1945 nebyl zvolen členem ÚV a vypadl tak z vedení strany. V roce 1945 vedl delegaci odborů osvobozených oblastí Číny na Mezinárodním odborovém kongresu v Paříži.

Účastnil se jednání s Kuomintangem na jaře 1946, při návratu do Jen-anu v dubnu 1946 zahynul při pádu letadla, spolu s ním zemřelo několik dalších předních čínských komunistů, a sice Čchin Pang-sien, Jie Tching a Wang Žuo-fej.^[13]

Odkazy

Poznámky

Reference

6. politbyro ÚV KS Číny (červenec 1928 – červen 1945)
politbyro po 1. zasedání ÚV v červenci 1928 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Su Čao-čeng • Siang Jing • Cchaj Che-sen Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao kandidáti kandidáti stálého výboru Li Li-san • Jang Jin • Sü Si-ken Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien • Pcheng Pchaj • Lu Fu-tchan
politbyro po změnách na zasedání politbyra v listopadu 1928 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Li Li-san • Su Čao-čeng (zemřel v únoru 1929) • Siang Jing • Jang Jin (zatčen a zabit v srpnu 1929) Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Pcheng Pchaj (zatčen a zabit v srpnu 1929) kandidáti kandidáti stálého výboru Sü Si-ken Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien • Lu Fu-tchan
politbyro po 3. zasedání ÚV v září 1930 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Siang Jing Li Li-san • Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Kuan Siang-jing kandidáti členové stálého výboru Sü Si-ken (od října 1930) kandidáti stálého výboru Sü Si-ken (do října 1930) Luo Teng-sien • Lu Fu-tchan • Wen Jü-čcheng • Li Wej-chan • Ku Šun-čang • Mao Ce-tung
politbyro po 4. zasedání ÚV v lednu 1931 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV; zatčen a zabit v červnu 1931) • Čou En-laj • Čang Kuo-tchao • Wang Ming (od února 1931) kandidáti stálého výboru Sü Si-ken (zatčen v září 1932) • Čchen Jü • Lu Fu-tchan Siang Jing • Žen Pi-š’ • Wang Ming (od února 1931 člen stálého výboru) kandidáti Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien (zatčen a zabit v srpnu 1933) • Wen Jü-čcheng (do května 1931) • Ku Šun-čang (zatčen v dubnu 1931) • Mao Ce-tung • Wang Kche-čchüan (vyloučen ze strany koncem ledna 1931) • Liou Šao-čchi
prozatímní politbyro od září 1931 členové stálý výbor Čchin Pang-sien (pověřen celkovým řízením ÚV) • Čang Wen-tchien • Lu Fu-tchan (zatčen v lednu 1933) Kchang Šeng • Čchen Jün • Li Ču-šeng (zatčen v červnu 1934) • Liou Šao-čchi • Chuang Pching (zatčen v prosinci 1932) • Wang Jün-čcheng (zatčen v únoru 1933)
politbyro po 5. zasedání ÚV v lednu 1934 členové ústřední sekretariát Čchin Pang-sien (do února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čou En-laj • Čang Wen-tchien (od února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čchen Jün (člen ústředního sekretariátu do června 1935) • Siang Jing (člen ústředního sekretariátu do října 1934) od ledna 1935 i Mao Ce-tung od února 1935 i Wang Ťia-siang Čang Kuo-tchao • Žen Pi-š’ • Wang Ming • Kchang Šeng • Ču Te • Mao Ce-tung (člen ústředního sekretariátu od ledna 1935) • Ku Cuo-lin (zemřel v květnu 1934) • Čchen Jün (do června 1935 člen ústředního sekretariátu) • Siang Jing (do října 1934 člen ústředního sekretariátu) od srpna 1935 i Čchen Čchang-chao (do 1935) • Čou Čchun-čchüan (do 1935) od ledna 1936 i Pcheng Te-chuaj • Lin Jü-jing (do 1936) kandidáti Wang Ťia-siang (člen politbyra a ústředního sekretariátu od února 1935) • Liou Šao-čchi • Kuan Siang-jing • Teng Fa • Kchaj Feng
politbyro po zasedání politbyra v prosinci 1937 členové ústřední sekretariát sekretariát od prosince 1937 Čang Wen-tchien • Mao Ce-tung • Wang Ming • Čchen Jün • Kchang Šeng od března 1940 i Žen Pi-š’ pracovní konference sekretariátu od srpna 1941 Mao Ce-tung • Žen Pi-š’ • Wang Ťia-siang • Wang Ming • Čang Wen-tchien • Čchen Jün • Kchaj Feng sekretariát od března 1943 Mao Ce-tung (předseda sekretariátu a politbyra) • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ Čou En-laj • Wang Ťia-siang (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu) • Čchin Pang-sien • Siang Jing (padl v lednu 1941) • Čang Kuo-tchao (v dubnu 1938 přešel ke Kuomintangu a odvolán) • Žen Pi-š’ (člen ústředního sekretariátu od března 1940) • Ču Te • Pcheng Te-chuaj • Čang Wen-tchien (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Wang Ming (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Čchen Jün (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Kchang Šeng (do srpna 1941 člen ústředního sekretariátu) • Teng Fa kandidáti Liou Šao-čchi (člen ústředního sekretariátu od března 1943) • Kchaj Feng (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu)
předsednictvo sedmého zasedání ÚV od května 1944 členové Mao Ce-tung (předseda ÚV a předsednictva) • Ču Te • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ • Čou En-laj
5. politbyro ← • → 7. politbyro