Lin Jü-jing

Lin Jü-jing
Narození	25. února 1897
Úmrtí	6. března 1942 (ve věku 45 let)
Alma mater	Komunistická univerzita pracujících východu Mezinárodní Leninova škola
Politická strana	Komunistická strana Číny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lin Jü-jing (čínsky pchin-jinem Lín Yùyīng, znaky 林育英; 25. února 1897 – 6. března 1942) byl čínský komunistický revolucionář, ve druhé polovině 20. let a první polovině 30. let komunistický a odborový aktivista na okresní úrovni působící v několika provinciích, v letech 1924–1925 a 1933–1935 se učil a pracoval v Sovětském svazu. Po roce 1935 byl členem vedení Komunistické strany Číny, roku 1936 působil v jejím politbyru.

Zasáhl do historie komunistického hnutí v Číně, když v listopadu–prosinci 1935 předal vedení KS Číny v sovětské oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia informace o VII. kongresu Kominterny, zejména o obsahu [politiky jednotné fronty schválené na kongresu a způsobu její aplikace na čínské podmínky, a když se během roku 1936 výrazně podílel na usmíření Čang Kuo-tchaoa a jeho následovníků s většinou politbyra a následném sjednocení komunistické strany a hlavních sil čínské Rudé armády.

Život

Lin Jü-jing se narodil 25. února 1897^[1] v okrese Chuang-kang na východě provincie Chu-pej. V mládí se zapojil do hnutí za obrodu Číny, roku 1919 založil se svými příbuznými základní školu a lidovou vzdělávací společnost. Roku 1920 pracoval jako dělník v barvírně šanghajské společnosti Lung-chua. Na podzim téhož roku se vrátil domů, protože jeho nejstarší syn byl vážně nemocný. Roku 1921 s příbuznými zřídili továrnu na ručníky, a obnovili chod jimi dříve založené základní školy. Roku 1922 vstoupil do Komunistické strany Číny, poté působil v dělnickém hnutí v Chan-jangu a Wu-čchangu, vedl odbory barvířů a tkalců ve Wu-chanu.

Na jaře 1923 se přesunul do Čchang-ša, kde pracoval jako stranický a odborový funkcionář, na podzim 1924 odjel do Sovětského svazu studovat na Komunistické univerzitě pracujících Východu.^[1] V květnu 1925 se vrátil zpět do Číny, působil jako komunistický a odborový aktivista na obvodní úrovni v Šanghaji.^[1] Při jedné z demonstrací ho policista bodl do hlavy, což mu později vyvolávalo migrény. V lednu 1926 se na měsíc vrátil do Chuang-kangu, aby se zotavil ze zranění. Poté se vrátil k politické práci v Šanghaji. V roce 1927 působil v Chan-kchou, na podzim se podílel na organizaci povstání podzimní sklizně ve východním Chu-peji, poté působil ve Wu-chanu a roku 1928 v Chu-nanu. Roku 1929 byl přeložen do Šanghaje. Na jaře 1930 byl poslán do Charbinu, řídit tamní komunistické odbory, od léta byl tajemníkem mandžuského výboru KS Číny. V září 1930 se zúčastnil zasedání ústředního výboru v Šanghaji a byl zvolen jeho kandidátem.^[2] Poté se vrátil do Mandžuska. V listopadu 1931 byl zatčen japonskou policií a odsouzen k pěti letům vězení. V souvislosti s japonskou invazí do Mandžuska byl v lednu 1932 propuštěn, ale jeho zdraví bylo podlomené v důsledku krutého zacházení ze strany Japonců. Poté odjel do Šanghaje pracovat v odborech.

Počátkem roku 1933 odjel přes Evropu do Sovětského svazu, v Moskvě působil jako člen delegace KS Číny v Kominterně a jako zástupce Všečínské federace odborů u Rudé odborové internacionály.^[3] Podílel se na přípravě manifestu z 1. srpna. zúčastnil se VII. kongresu Kominterny, po němž byl vyslán zpět do Číny, aby předal pokyny ze zasedání ústřednímu výboru KS Číny, měl také zajistit obnovení rádiového spojení mezi KS Číny a Moskvou, přerušeného poté, co kuomintangská policie pozatýkala radisty v Šanghaji a zabavila vysílačku.

Do Číny cestoval jako obchodník s kožešinami přes Mongolsko, v listopadu 1935 dorazil do sovětské oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia, předal šifry nutné k obnovení rádiového spojení s Moskvou^[3] a v prosinci 1935 se zúčastnil konference politbyra ve Wa-jao-pao, na němž informoval (zpaměti, z bezpečnostních důvodů neměl nic zapsaného) vedení KS Číny o usneseních a závěrech VII. kongresu Kominterny a o obsahu manifestu z 1. srpna, který jménem KS Číny publikovala delegace KS Číny v Kominterně.^[4] Politbyro podpořilo rozhodnutí učiněná v Moskvě a přijalo tak „politiku jednotné fronty“ proti Japonsku. Také zřídilo výbor pro práci v bílých oblastech při ÚV KSČ, jehož tajemníkem jmenovalo Čou En-laje a Lin Jü-jinga jeho zástupcem.

Politbyro rovněž Lin Jü-jinga v lednu 1936 kooptovalo mezi své členy (a současně i Pcheng Te-chuaje) a požádalo ho o zprostředkování mezi jimi a Čang Kuo-tchaoem a jeho 4. frontem. Lin Jü-jing tak od ledna 1936 jednal s Čang Kuo-tchaoem a vůdci 4. frontu, přičemž využíval své autority představitele Kominterny (u vědomí toho, že Čang nechtěl a nemohl Kominterně odporovat),^[1] a s podporou Čangova okolí ho v červnu 1936 přesvědčil, aby „svůj“ ústřední výbor přejmenoval na jihozápadní byro ústředního výboru a obnovil tak jednotu strany a vydal se se 4. frontem (a s mezitím ke 4. frontu přišlým 2. frontem) na sever do oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia, takže v září 1936 se hlavní síly komunistických vojsk spojily.

V únoru 1937 stálý výbor politbyra rozhodl, že Lin Jü-jing převezme vedení oddělení průmyslu a zemědělství ústředního výboru. Ale už koncem února vedení strany přikázalo zformovat Západní pomocnou armádu, která měla vystoupil na pomoc Západní expediční armádě, která – tvořena hlavními silami bývalého 4. frontu - se pokoušela probít kansuským koridorem do Sin-ťiangu a byla v kritickém postavení. Velitelem záchranných vojsk byl jmenován Liou Po-čcheng, jejich komisařem Lin Jü-jing.^[1] Celá akce skončila neúspěchem, z vojsk v kansuském koridoru se zachránilo pouze několik set lidí a velitelství západní záchranné armády bylo v srpnu 1937 reorganizováno ve velitelství 129. divize, jedné ze tří divizí právě vzniklé 8. pochodové armády (na 8. pochodovou armádu byla přejmenována komunistická vojska regionu, protože v rámci politiky jednotné fronty byla čínská Rudá armáda formálně začleněna do kuomintangské Národní revoluční armády). Lin Jü-jing se současně stal členem ústřední revoluční vojenské komise KS Číny.

V lednu 1938 se mu zhoršilo jeho staré zranění hlavy, byl proto převelen do Jen-anu; funkci komisaře 129. divize po něm převzal Teng Siao-pching.^[1] Lin v Jen-anu organizoval dělnické a odborové hnutí regionu, po vzniku výboru pro odborovou činnost při ÚV KS Číny se stal jeho místopředsedou (předsedou byl Kchang Šeng, později Teng Fa). Lin Jü-jing také stanul v čele Dělnické školy a později Severočínské odborové univerzity, připravil založení časopisu Čínský dělník. V listopadu 1938 byl zasedání ústředního výboru převeden z kandidátů mezi jeho členy. Roku 1940 se jeho zdravotní stav zhoršoval a 6. března 1942 v Jen-anu zemřel. Byl slavnostně pohřben za účasti členů politbyra a dalších představitelů strany.^[1]

Lin Jü-jing se roku 1916 oženil s Tchu Ťün-ming, dělnicí ze Šanghaje a komunistickou aktivistkou, roku 1932 zatčenou a po čase propuštěnou, roku 1938 odešla do Jen-anu. Měli spolu pět dětí:

• syn Lin Siao-sia (1917–2013), člen KS Číny od 1932, po roce 1953 působil jako zástupce tajemníka městského výboru KSČ v Charbinu;
• syn Lin Čchin-nan (1926–1947), od roku 1938 žil v Jen-anu, v roce 1947 padl v boji proti banditům v Chej-lung-ťiangu;
• syn Lin Chan-siung (* 1929), od roku 1938 žil v Jen-anu, od roku 1988 ministr výstavby Čínské lidové republiky;
• dcera která zemřela jako malá
• dcera Lin Li (* 1931), od roku 1938 žila v Jen-anu.

Jeho mladším příbuzným byl Lin Piao, jiným příbuzným komunistickým funkcionářem byl Lin Jü-nan, který zahynul roku 1931.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 林育英 na čínské Wikipedii.

6. politbyro ÚV KS Číny (červenec 1928 – červen 1945)
politbyro po 1. zasedání ÚV v červenci 1928 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Su Čao-čeng • Siang Jing • Cchaj Che-sen Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao kandidáti kandidáti stálého výboru Li Li-san • Jang Jin • Sü Si-ken Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien • Pcheng Pchaj • Lu Fu-tchan
politbyro po změnách na zasedání politbyra v listopadu 1928 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Li Li-san • Su Čao-čeng (zemřel v únoru 1929) • Siang Jing • Jang Jin (zatčen a zabit v srpnu 1929) Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Pcheng Pchaj (zatčen a zabit v srpnu 1929) kandidáti kandidáti stálého výboru Sü Si-ken Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien • Lu Fu-tchan
politbyro po 3. zasedání ÚV v září 1930 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Siang Jing Li Li-san • Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Kuan Siang-jing kandidáti členové stálého výboru Sü Si-ken (od října 1930) kandidáti stálého výboru Sü Si-ken (do října 1930) Luo Teng-sien • Lu Fu-tchan • Wen Jü-čcheng • Li Wej-chan • Ku Šun-čang • Mao Ce-tung
politbyro po 4. zasedání ÚV v lednu 1931 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV; zatčen a zabit v červnu 1931) • Čou En-laj • Čang Kuo-tchao • Wang Ming (od února 1931) kandidáti stálého výboru Sü Si-ken (zatčen v září 1932) • Čchen Jü • Lu Fu-tchan Siang Jing • Žen Pi-š’ • Wang Ming (od února 1931 člen stálého výboru) kandidáti Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien (zatčen a zabit v srpnu 1933) • Wen Jü-čcheng (do května 1931) • Ku Šun-čang (zatčen v dubnu 1931) • Mao Ce-tung • Wang Kche-čchüan (vyloučen ze strany koncem ledna 1931) • Liou Šao-čchi
prozatímní politbyro od září 1931 členové stálý výbor Čchin Pang-sien (pověřen celkovým řízením ÚV) • Čang Wen-tchien • Lu Fu-tchan (zatčen v lednu 1933) Kchang Šeng • Čchen Jün • Li Ču-šeng (zatčen v červnu 1934) • Liou Šao-čchi • Chuang Pching (zatčen v prosinci 1932) • Wang Jün-čcheng (zatčen v únoru 1933)
politbyro po 5. zasedání ÚV v lednu 1934 členové ústřední sekretariát Čchin Pang-sien (do února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čou En-laj • Čang Wen-tchien (od února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čchen Jün (člen ústředního sekretariátu do června 1935) • Siang Jing (člen ústředního sekretariátu do října 1934) od ledna 1935 i Mao Ce-tung od února 1935 i Wang Ťia-siang Čang Kuo-tchao • Žen Pi-š’ • Wang Ming • Kchang Šeng • Ču Te • Mao Ce-tung (člen ústředního sekretariátu od ledna 1935) • Ku Cuo-lin (zemřel v květnu 1934) • Čchen Jün (do června 1935 člen ústředního sekretariátu) • Siang Jing (do října 1934 člen ústředního sekretariátu) od srpna 1935 i Čchen Čchang-chao (do 1935) • Čou Čchun-čchüan (do 1935) od ledna 1936 i Pcheng Te-chuaj • Lin Jü-jing (do 1936) kandidáti Wang Ťia-siang (člen politbyra a ústředního sekretariátu od února 1935) • Liou Šao-čchi • Kuan Siang-jing • Teng Fa • Kchaj Feng
politbyro po zasedání politbyra v prosinci 1937 členové ústřední sekretariát sekretariát od prosince 1937 Čang Wen-tchien • Mao Ce-tung • Wang Ming • Čchen Jün • Kchang Šeng od března 1940 i Žen Pi-š’ pracovní konference sekretariátu od srpna 1941 Mao Ce-tung • Žen Pi-š’ • Wang Ťia-siang • Wang Ming • Čang Wen-tchien • Čchen Jün • Kchaj Feng sekretariát od března 1943 Mao Ce-tung (předseda sekretariátu a politbyra) • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ Čou En-laj • Wang Ťia-siang (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu) • Čchin Pang-sien • Siang Jing (padl v lednu 1941) • Čang Kuo-tchao (v dubnu 1938 přešel ke Kuomintangu a odvolán) • Žen Pi-š’ (člen ústředního sekretariátu od března 1940) • Ču Te • Pcheng Te-chuaj • Čang Wen-tchien (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Wang Ming (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Čchen Jün (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Kchang Šeng (do srpna 1941 člen ústředního sekretariátu) • Teng Fa kandidáti Liou Šao-čchi (člen ústředního sekretariátu od března 1943) • Kchaj Feng (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu)
předsednictvo sedmého zasedání ÚV od května 1944 členové Mao Ce-tung (předseda ÚV a předsednictva) • Ču Te • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ • Čou En-laj
5. politbyro ← • → 7. politbyro