Chu Jao-pang

Tento článek nebo jeho část potřebuje stylistické (slohové) úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci můžete hledat v radách na stránkách Encyklopedický styl a Vzhled a styl.

Chu Jao-pang
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Číny (1933–1989)
Narození	20. listopadu 1915 Liou-jang
Úmrtí	15. dubna 1989 (ve věku 73 let) Peking
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Děti	Chu Te-pching Liou Chu Hu Dehua
Alma mater	Šanghajská dopravní univerzita
Profese	politik
Podpis
Commons	Hu Yaobang
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chu Jao-pang (čínsky pchin-jinem Hú Yàobāng, znaky 胡耀邦, 20. listopadu 1915 Liou-jang – 15. dubna 1989 Peking) byl čínský politik za Komunistickou stranu Číny, v osmdesátých letech dvacátého století jedna z vůdčích postav Čínské lidové republiky jako předseda ústředního výboru Komunistické strany Číny v letech 1981–1982 a generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny v letech 1980–1987. Byl blízkým spolupracovníkem Tenga Siao-pchinga a spolu s ním se řadí do druhé generace vedení Čínské lidové republiky.

Život

Chu Jao-pang pocházel z chudé rodiny z jihočínské provincie Chu-nan a do Komunistické strany Číny vstoupil už jako čtrnáctiletý a účastnil se Dlouhého pochodu v letech 1934–1935. Pak působil v Čínské rudé armádě.

Po založení Čínské lidové republiky v roce 1949 stoupal Chu v stranické hierarchii až do počátku Kulturní revoluce v šedesátých letech, v kterých byl dvakrát odeslaný na venkov (a dvakrát rehabilitovaný). Po smrti Mao Ce-tunga pomohl Tengovi Siao-pchingovi v boji o moc s Chuou Kuo-fengem, tehdejším předsedou Komunistické strany Číny. Po úspěšném převzetí moci v roce 1981 se stal Teng Siao-pching šedou eminencí v méně významných funkcích a Chu Jao-pang jako jeden z jeho nejbližších spojenců získal formálně nejvyšší stranickou funkci.

Během svého působení rehabilitoval Chu Jao-pang řadu obětí Kulturní revoluce, mimo jiných také bývalého prezidenta Lioua Šao-čchiho. Díky jeho podpoře liberálních hospodářských reforem rostla jeho oblíbenost. Po studentských nepokojích v roce 1986 byl ovšem v roce 1987 z nejvyšších funkcí odvolán, byť formálně zůstal členem Stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny.

Dne 8. dubna 1989 jej během zasedání politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny v Čung-nan-chaji v Pekingu postihly srdeční problémy, v důsledku kterých 15. dubna zemřel. Ze studentského památečního shromáždění po jeho úmrtí se nakonec staly protesty vedoucí k masakru na náměstí Nebeského klidu.

Smrt a reakce veřejnosti

V říjnu 1987 si Chu udržel své členství v ústředním výboru ČKS na 13. sjezdu strany a následně byl na prvním plenárním zasedání ústředního výboru zvolen členem nového politbyra. Dne 8. dubna 1989 utrpěl Chu infarkt, když se účastnil zasedání politbyra v Čung-nan-chaj, kde se diskutovalo o reformě vzdělávání. Chu byl převezen do nemocnice v doprovodu své manželky. Chu zemřel o několik dní později, 15. dubna. Bylo mu 73 let. Chuova poslední slova byla, že by měl být pohřben jednoduše, bez extravagance, ve svém rodném městě.

Ve svém oficiálním nekrologu byl Chu popsán jako „dlouho prověřený a oddaný komunistický válečník, velký proletářský revolucionář a státník, vynikající politický vůdce čínské armády“. Západní reportéři poznamenali, že Chuův nekrolog byl úmyslně „zářící“, aby odvrátil podezření, že s ním Strana špatně zacházela. Na vzpomínkové bohoslužbě Chuova vdova Li Čao obvinila Chuovu smrt z toho, jak krutě se k němu strana chovala, a řekla Teng Siao-pchingovi: „Je to všechno kvůli vám!”

Ačkoli se v době své smrti stal úředníkem napůl v důchodu a za své „chyby“ byl odstraněn z pozic skutečné moci, veřejný tlak donutil čínskou vládu, aby mu uspořádala státní pohřeb za účasti stranických vůdců. Chvalozpěv na Chuově pohřbu ocenil jeho práci při obnově politické normality a podpoře ekonomického rozvoje po kulturní revoluci. Veřejní truchlící na Huově pohřbu se seřadili 16 kilometrů (10 mil), což byla reakce, která čínské vůdce překvapila. Krátce po Chuově pohřbu začali studenti v Pekingu žádat vládu, aby oficiálně zrušila verdikt, který vedl k Chuově „rezignaci“, a zajistila propracovanější veřejný pohřeb. Vláda poté uspořádala veřejnou vzpomínkovou bohoslužbu za Chua ve Velké síni lidu.

Dne 22. dubna 1989 pochodovalo 50 000 studentů na náměstí Nebeského klidu, aby se zúčastnili Chuovy vzpomínkové bohoslužby a doručili petiční dopis premiérovi Li Pchengovi. Mnoho lidí bylo nespokojeno s pomalým ohlasem strany a poměrně utlumeným pohřebním uspořádáním. V ulicích Pekingu i jinde začal veřejný smutek. V Pekingu se to soustředilo na Památník lidových hrdinů na náměstí Nebeského klidu. Smutek se stal veřejným kanálem hněvu proti vnímanému nepotismu ve vládě, nespravedlivému propuštění a předčasné smrti Chua a zákulisní roli „starých mužů“, oficiálně vysloužilých vůdců, kteří si přesto udrželi kvazi-legální moc, jako Teng Siao-pching. Protesty nakonec eskalovaly do protestů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Chuova propagace myšlenek na svobodu slova a svobodu tisku velmi ovlivnila studenty účastnící se protestů.

Hrobka

Po Chuově pohřbu bylo jeho tělo zpopelněno a jeho popel byl pohřben v Papaošanu. Chuova manželka Li Čao byla nespokojená s umístěním Chuova hrobu a úspěšně požádala vládu, aby přesunula Chuovy ostatky na vhodnější místo. Nakonec byly Chuovy ostatky přemístěny do velkého mauzolea v Kung-čching-čcheng (město na úrovni okresu pod jurisdikcí Ťiou-ťien-ku), město, které Chu pomáhal založit v roce 1955. Chuovo mauzoleum je pravděpodobně nejpůsobivější hrobkou jakéhokoli vyššího vůdce ČKS.

Li Čao sbírala peníze na stavbu Chuovy hrobky ze soukromých i veřejných zdrojů; a s pomocí jejího syna vybrali vhodné místo v Kung-čching-čcheng. Hrobka byla postavena ve tvaru pyramidy na vrcholu kopce.

5. prosince 1990 byl Chuův popel převezen do Kung-čching-čchengu, nesl ho jeho syn Chu Te-pching. Ceremoniálu se zúčastnil Wen Ťia-pao, četní veřejní činitelé Ťiang-si a 2000 členů Komunistického svazu mládeže. Továrny a školy v Kung-čching-čchengu byly na den uzavřeny, což umožnilo účast 7 000 místních občanů. Na ceremoniálu Li Čao pronesla projev, ve kterém vyjádřila svou vděčnost vládě a lidem, kteří se zúčastnili.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hu Yaobang na anglické Wikipedii a Chu Jao-pang na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chu Jao-pang na Wikimedia Commons

Člen vedení Komunistické strany Číny

Předsedové, generální tajemníci a další osoby stojící v čele Komunistické strany Číny Čchen Tu-siou (1921–1927) • Čchü Čchiou-paj (1927–1928) • Siang Čung-fa (1928–1931) • Čchin Pang-sien (1931–1935) • Čang Wen-tchien (1935–1938) • Mao Ce-tung (1938–1976) • Chua Kuo-feng (1976–1981) • Chu Jao-pang (1981–1987) • Čao C’-jang (1987–1989) • Ťiang Ce-min (1989–2002) • Chu Ťin-tchao (2002–2012) • Si Ťin-pching (od 2012) V čele KS Číny stál postupně tajemník prozatímního výboru (1921–1922) • předseda ústředního výkonného výboru (1922–1925) • generální tajemník ústředního výboru (1925–1927) • předseda prozatímního politbyra (1927–1928) • generální tajemník ústředního výboru (1928–1931) • člen politbyra pověřený řízením ústředního výboru (1931–1937) • člen politbyra řídící jeho práci (1937–1943) • předseda politbyra a sekretariátu (1943–1945) • předseda ústředního výboru (1945–1982) • generální tajemník ústředního výboru (od 1982) 11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982) členové politbyra stálý výbor Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980) od prosince 1978 i Čchen Jün (místopředseda ÚV) od února 1980 i Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV) Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung od prosince 1978 i Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen od září 1979 i Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen kandidáti politbyra Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi 10. politbyro ← • → 12. politbyro 11. sekretariát ÚV KS Číny (únor 1980 – září 1982) tajemníci sekretariátu Chu Jao-pang (generální tajemník sekretariátu) • Wan Li • Wang Žen-čung • Fang I • Ku Mu • Sung Žen-čchiung • Jü Čchiou-li • Jang Te-č’ • Chu Čchiao-mu • Jao I-lin • Pcheng Čchung od června 1981 i Si Čung-sün 8. sekretariát ← • → 12. sekretariát 12. politbyro ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987) členové politbyra stálý výbor Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV do ledna 1987) • Jie Ťien-jing (rezignoval v září 1985) • Teng Siao-pching • Čao C’-jang (úřadující generální tajemník ÚV od ledna 1987) • Li Sien-nien • Čchen Jün Wan Li • Si Čung-sün • Wang Čen (rezignoval v září 1985) • Wej Kuo-čching (rezignoval v září 1985) • Ulanfu (rezignoval v září 1985) • Fang I • Teng Jing-čchao (rezignovala v září 1985) • Li Te-šeng (rezignoval v září 1985) • Jang Šang-kchun • Jang Te-č’ • Jü Čchiou-li • Sung Žen-čchiung (rezignoval v září 1985) • Čang Tching-fa (rezignoval v září 1985) • Chu Čchiao-mu • Nie Žung-čen (do září 1985) • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien (rezignoval v září 1985) • Pcheng Čen • Liao Čcheng-č’ (zemřel v červnu 1983) od září 1985 i Jao I-lin • Tchien Ťi-jün • Čchiao Š’ • Li Pcheng • Wu Süe-čchien • Chu Čchi-li kandidáti politbyra Jao I-lin (od září 1985 člen politbyra) • Čchin Ťi-wej • Čchen Mu-chua 11. politbyro ← • → 13. politbyro 12. sekretariát ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987) tajemníci sekretariátu Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV) • Wan Li • Si Čung-sün (rezignoval v září 1985) • Teng Li-čchün • Jang Jung (zemřel v lednu 1983) • Jü Čchiou-li • Ku Mu (rezignoval v září 1985) • Čchen Pchi-sien • Chu Čchi-li • Jao I-lin (rezignoval v září 1985) od září 1985 i Čchiao Š’ • Tchien Ťi-jün • Li Pcheng • Chao Ťien-siou • Wang Čao-kuo kandidáti sekretariátu Čchiao Š’ (od září 1985 tajemník) • Chao Ťien-siou (od září 1985 tajemnice) 11. sekretariát ← • → 13. sekretariát 13. politbyro ÚV KS Číny (listopad 1987 – říjen 1992) členové politbyra stálý výbor Čao C’-jang (generální tajemník ÚV; odvolán v červnu 1989) • Li Pcheng • Čchiao Š’ • Chu Čchi-li (odvolán v červnu 1989) • Jao I-lin od června 1989 i Ťiang Ce-min (generální tajemník ÚV) • Sung Pching • Li Žuej-chuan Wan Li • Tchien Ťi-jün • Ťiang Ce-min (od června 1989 člen stálého výboru) • Li Tchie-jing • Li Žuej-chuan (od června 1989 člen stálého výboru) • Li Si-ming • Jang Žu-taj • Jang Šang-kchun • Wu Süe-čchien • Sung Pching (od června 1989 člen stálého výboru) • Chu Jao-pang (zemřel v dubnu 1989) • Čchin Ťi-wej kandidáti politbyra Ting Kuan-ken 12. politbyro ← • → 14. politbyro Vedoucí organizačního oddělení ústředního výboru Komunistické strany Číny vedoucí Čang Kuo-tchao (1921–1923) • Mao Ce-tung (1924–1925) • Čchen Tu-siou (1925–1927) • Čang Kuo-tchao (1927) • Li Wej-chan (1927) • Luo I-nung (1927–1928) • Čou En-laj (1928–1930) • Siang Jing (úřadující, 1928– ) • Siang Čung-fa (1930) • Čou En-laj (1930) • Li Li-san (1930) • Čou En-laj (1930–1931) • Kchang Šeng (1931) • Li Ču-šeng (1931) • Kchang Šeng (1931–1932) • Chuang Li (1932) • Kchung Jüan (1932–1933) • Žen Pi-š’ (1933) • Li Wej-chan (1933–1935) • Čou En-laj (1935) • Li Wej-chan (1935–1936) • Čang Wen-tchien (1936) • Kuo Chung-tchao (1936–1937) • Čchin Pang-sien (1937) • Čchen Jün (1937–1944) • Pcheng Čen (1943–1953) • Žao Šu-š’ (1953–1954) • Teng Siao-pching (1954–1956) • An C’-wen (1956–1966) • Nie Ťi-feng (1966– ) • Ču Kuang (1966/67) • Jang Š’-žung ( –1967) • Kuo Jü-feng (1967–1973) • Kuo Jü-feng (1973–1977) • Chu Jao-pang (1977–1978) • Sung Žen-čchiung (1978–1983) • Čchen Jie-pching (1983–1984) • Čchiao Š’ (1984–1985) • Wej Ťien-sing (1985–1987) • Sung Pching (1987–1989) • Lü Feng (1989–1994) • Čang Čchüan-ťing (1994–1999) • Ceng Čching-chung (1999–2002) • Che Kuo-čchiang (2002–2007) • Li Jüan-čchao (2007–2012) • Čao Le-ťi (2012–2017) • Čchen Si (2017–2023) • Li Kan-ťie (2023– ) Vedoucí ideologové Komunistické strany Číny ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace předsedové Ting Kuan-ken (1997–2002) • Li Čchang-čchun (2002–2012) • Liou Jün-šan (2012–2017) • Wang Chu-ning (2017–2022) • Cchaj Čchi (2022– ) místopředsedové Li Tchie-jing (1997–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Čchen Č’-li (2002–2007) • Liou Jen-tung (2007–2017) • Liou Čchi (2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Kuo Ťin-lung (2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Sun Čchun-lan (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– ) ústřední vedoucí skupina pro organizaci a propagandu (1970–1975) ústřední skupina pro propagandu (1966–1977) ústřední vedoucí skupina pro propagandu a ideologii (1982– ) vedoucí Kchang Šeng (1970–1975) Čchen Po-ta (1966–1970) • Jao Wen-jüan (1970–1976) • Keng Piao (1976–1977) Chu Čchiao-mu (1982–1987) • Chu Čchi-li (1987–1989) • Li Žuej-chuan (1989–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002); od roku 1997 spojeno s úřadem předsedy ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny Li Ta (1921–1922) • Cchaj Che-sen (1922–1923) • Luo Čang-lung (1924–1925) • Pcheng Šu-č’ (1925–1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Luo Čchi-jüan (1927–1928) • Cchaj Che-sen (1928) • Li Li-san (1928–1930) • Šen Ce-min (1931) • Čang Wen-tchien (1931–1934) • Wu Liang-pching (1935–1937) • Čang Wen-tchien (1937–1942) • Lu Ting-i (1943–1952) • Si Čung-sün (1953–1954) • Lu Ting-i (1954–1966) • Tchao Ču (1966–1967) • Wang Li (1967–1968) • Čang Pching-chua (1977–1978) • Chu Jao-pang (1978–1980) • Wang Žen-čung (1980–1982) • Teng Li-čchün (1982–1985) • Ču Chou-ce (1985–1987) • Wang Žen-č’ (1987–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– ) Generální sekretáři ústředního výboru Komunistické strany Číny Wang Žuo-fej (1926–1927) • Čchen Tu-siou (1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Čang Kuo-tchao (1927) • Teng Čung-sia (1927) • Li Wej-chan (1927–1928) • Čou En-laj (1928) • Li Li-san (1928–) • ? (–1930) • Li Li-san (1930) • Kche Čching-š’ (1931–1933) • Teng Jing-čchao (1934–1935) • Teng Siao-pching (1935) • Čang Wen-pin (1935–1937) • Wang Žuo-fej (1937–1940) • Žen Pi-š’ (1941–1950) • Liou Šao-čchi (1950–1954) • Teng Siao-pching (1954–1956, poté do 1967 generální tajemník sekretariátu) • Chu Jao-pang (1978–1980, poté do 1982 generální tajemník sekretariátu)