Čchen Po-ta

Čchen Po-ta
Narození	29. července 1904 Hui'an County
Úmrtí	20. září 1989 (ve věku 85 let) Peking
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Alma mater	Sunjatsenova univerzita pracujících Číny
Povolání	politik a historik
Zaměstnavatel	Stranická škola ústředního výboru Komunistické strany Číny
Politická strana	Komunistická strana Číny (1927–1973)
Funkce	člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1966–1970) člen stálého výboru celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců member of the 1st Plenary Session of the Chinese People's Political Consultative Conference člen celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čchen Po-ta (čínsky pchin-jinem Chén Bódá, znaky zjednodušené 陈伯达, Wade-Gilesova trankskripce Ch'en Po-ta; 29. července 1904 Chuej-an v provincii Fu-ťien – 20. září 1989 Peking) byl čínský propagandista, který se stal hlavním interpretem myšlenek Mao Ce-tunga. Krátce se také dostal na pozici jednoho z pěti nejmocnějších vůdců moderní Číny.^[1]

Život

Mládí a studium

Pocházel z rolnické rodiny. Ve věku 15 let nastoupil na univerzitu Ťi-mej v Sia-menu, kde dva a půl roku studoval. Poté se vrátil do rodného Chuej-anu jako učitel na základní škole. Byl velkým obdivovatelem spisovatele Kuo Mo-žua, v mládí mu dokonce napsal dopis týkající se jeho básně Bohyně. V roce 1924 odešel do Šanghaje, kde studoval literaturu. Zde se začíná dostávat do kontaktu s komunismem a studuje marxisticko-leninistické teorie. Rok poté se vrací zpět do Sia-menu. Současně v této době probíhalo jednání o spolupráci mezi Kuomintangem a Komunistickou stranou Číny, Čchen Po-ta věřil v Sunjatsenovy Tři principy a proto se rozhodl vstoupit do Kuomintangu.^[2]

Působení v Komunistické straně

Poté, co došlo k šanghajskému masakru, kdy Čankajšek uskutečnil převrat a bylo zlikvidováno mnoho předních komunistů, se Čchen Po-ta rozhodl odejít z Kuomintangu a vstoupit do Komunistické strany Číny. Byl poslán do Wu-chanu, kde se stal vedoucím propagandistického oddělení Komunistické strany. Poté odjel na studia do Sovětského svazu.^[2] Po návratu zpět do rodné země přijal pozici vysokoškolského učitele na univerzitě v Pekingu. Během tohoto období působil jako agent komunistické strany Číny. Po vypuknutí druhé čínsko-japonské války (1937-1939) odešel do komunistické základny v Jen-anu v severozápadní Číně. Zde ve stranických vysokých školách vyučoval marxismus-leninismus.^[1] Také se znovu setkává s Čang Wen-tchienem, bývalým spolužákem z Moskvy, který seznamuje Čchena Po-tu s Mao Ce-tungem. Jelikož studenti příliš nerozuměli učitelskému výkladu Čchena Po-ty, je přesunut na oddělení propagandy. Zpočátku Čchen Mao-cetunga příliš neoslovil, jeho pozornost si získal až na zasedání, kde byly projednávány myšlenky Sunjatsena. Ještě ten večer byl pozván Maem, aby se připojil na společnou večeři, což se později ukázalo jako zlomový bod v Čchenově životě. V Jen-anu brzy získal velmi dobrou reputaci, samotný Mao poslouchal každou z jeho přednášek o staré čínské filosofii. Jejich vztah se nadále velmi sbližoval, důkazem toho je i fakt, že v roce 1939 se Čchen stal náměstkem generálního tajemníka předsedy vojenské komise (tuto funkci zastával Mao). Čchen Po-ta napsal hodně článků, které byly publikovány během protijaponské války. Poté, co Čankajšek vydal svou knihu Osudy Číny, nařídil Mao Ce-tung určitý typ protiútoku a pověřil Čchena Po-tu a Fan Wen-čaa, aby sepsali kritický komentář ke knize. Tato kritika sloužila i jako šíření propagandy mimo stranu, byla přeložena do angličtiny. Ve 40. letech se v Jen-anu podílel na jednotlivých kampaních. Pozice Čchena se neustále zvyšovala. Postupně se vypracovával na vyšší místa a v roce 1951 začal psát politická pojednání a eseje ve které propaguje Mao Ce-tungovu teorii čínské revoluce v kombinaci s marxismem-leninismem. Publikoval také hodně článků v časopise Žen-min ž'-pao.^[1]

Ačkoliv nebývá spojován se zahraničními záležitostmi, v roce 1950 doprovázel Mao Ce-tunga na jednání do Moskvy, kde byla podepsána první smlouva mezi ČLR a SSSR.^[1]

Roku 1958 se stal šéfredaktorem časopisu Rudá vlajka. V roce 1966 byl na 11. plenárním zasedání osmého ústředního výboru Komunistické strany Číny zvolen stálým členem.^[2] Poté, co byla místo malé skupiny pěti pro kulturní revoluci ustanovena nová skupina, stal se Čchen Po-ta jedním z nejbližších spolupracovníků Ťiang-Čching. Krátce poté, co byl dosazen vydal úvodník s názvem Vymýtit všechny ďábly, což znamenalo vymýtit staré myšlení, starou kulturu a staré zvyky a obyčeje. Z iniciativy Čou En-laje vzešla skupinka politiků, kteří se snažili zmírnit výstřelky kulturní revoluce a dokonce se odvážili kritizovat Lin Piaa, Ťiang Čching a Čchen Po-tu. Po smrti Liou Šao-čchiho si dělal Čhen Po-ta nárok na jeho funkce. V roce 1970 se konalo zasedání pléna ÚV KS Číny, kde se civilní opozice rozhodla vyřadit Čchena Po-tu z politického a civilního života.^[3]

Konec politické kariéry

V roce 1970 se účastnil konference v Lu-šanu, kde došlo k rozkolu mezi Mao Ce-tungem a Lin Piaem. Čchen zde podpořil myšlenky Lin Piaa. V srpnu se konalo zasedání, kde se projednávala konference v Lu-šanu. Mao zde vydal článek, ve kterém deklaruje konec politického života Čchena Po-ty. Po druhém zasedání byla zřízena pracovní skupina na přezkoumání Čchena Po-ty. Po návratu do Pekingu byl uvězněn v domácím vězení a ztratil osobní svobodu. 18. října 1970 byl formálně zadržen a čekala ho rozsáhlá kritika (později byl osmnáctiletý trest počítán od tohoto dne). Oficiálně byl zatčen až v roce 1976. 20. listopadu byl postaven před soud spolu s bandou čtyř.

V roce 1980 byl odsouzen Nejvyšším lidovým soudem na 18 let vězení. Zemřel 20. září 1989 na infarkt myokardu.^[2]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čchen Po-ta na Wikimedia Commons

Reference

Člen vedení Komunistické strany Číny

8. politbyro ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969) členové politbyra stálý výbor od září 1956 Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Liou Šao-čchi (místopředseda ÚV) • Čou En-laj (místopředseda ÚV) • Ču Te (místopředseda ÚV) • Čchen Jün (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching od května 1958 i Lin Piao (místopředseda ÚV) stálý výbor od srpna 1966 Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV) • Čou En-laj • Tchao Ču (do ledna 1967) • Čchen Po-ta • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Kchang Šeng • Liou Šao-čchi (do ledna 1967) • Ču Te • Li Fu-čchun • Čchen Jün Lin Piao (od května 1958 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) • Lin Po-čchü (zemřel v květnu 1960) • Tung Pi-wu • Pcheng Čen (do května 1966) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Čchen I • Li Fu-čchun (od srpna 1966 člen stálého výboru) • Pcheng Te-chuaj (do srpna 1959) • Liou Po-čcheng • Che Lung (do ledna 1967) • Li Sien-nien od května 1958 i Kche Čching-š’ (zemřel v dubnu 1965) • Li Ťing-čchüan (do ledna 1967) • Tchan Čen-lin (do srpna 1967) od srpna 1966 i Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing kandidáti politbyra Ulanfu (do 1966) • Čang Wen-tchien (do srpna 1959) • Lu Ting-i (do května 1966) • Čchen Po-ta (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Kchang Šeng (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Po I-po (do ledna 1967) od srpna 1966 i Li Süe-feng • Sie Fu-č’ • Sung Žen-čchiung (do ledna 1967) 7. politbyro ← • → 9. politbyro 9. politbyro ÚV KS Číny (duben 1969 – srpen 1973) členové politbyra stálý výbor Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV; zemřel v září 1971) • Čou En-laj • Čchen Po-ta (do září 1970) • Kchang Šeng Jie Čchün (zemřela v září 1971) • Jie Ťien-jing • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching • Ču Te • Sü Š’-jou • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Li Cuo-pcheng (zatčen v září 1971) • Wu Fa-sien (zatčen v září 1971) • Čang Čchun-čchiao • Čchiou Chuej-cuo (zatčen v září 1971) • Jao Wen-jüan • Chuang Jung-šeng (zatčen v září 1971) • Tung Pi-wu • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972) kandidáti politbyra Ťi Teng-kchuej • Li Süe-feng (do ledna 1971) • Li Te-šeng • Wang Tung-sing 8. politbyro ← • → 10. politbyro Vedoucí ideologové Komunistické strany Číny ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace předsedové Ting Kuan-ken (1997–2002) • Li Čchang-čchun (2002–2012) • Liou Jün-šan (2012–2017) • Wang Chu-ning (2017–2022) • Cchaj Čchi (2022– ) místopředsedové Li Tchie-jing (1997–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Čchen Č’-li (2002–2007) • Liou Jen-tung (2007–2017) • Liou Čchi (2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Kuo Ťin-lung (2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Sun Čchun-lan (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– ) ústřední vedoucí skupina pro organizaci a propagandu (1970–1975) ústřední skupina pro propagandu (1966–1977) ústřední vedoucí skupina pro propagandu a ideologii (1982– ) vedoucí Kchang Šeng (1970–1975) Čchen Po-ta (1966–1970) • Jao Wen-jüan (1970–1976) • Keng Piao (1976–1977) Chu Čchiao-mu (1982–1987) • Chu Čchi-li (1987–1989) • Li Žuej-chuan (1989–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002); od roku 1997 spojeno s úřadem předsedy ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny Li Ta (1921–1922) • Cchaj Che-sen (1922–1923) • Luo Čang-lung (1924–1925) • Pcheng Šu-č’ (1925–1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Luo Čchi-jüan (1927–1928) • Cchaj Che-sen (1928) • Li Li-san (1928–1930) • Šen Ce-min (1931) • Čang Wen-tchien (1931–1934) • Wu Liang-pching (1935–1937) • Čang Wen-tchien (1937–1942) • Lu Ting-i (1943–1952) • Si Čung-sün (1953–1954) • Lu Ting-i (1954–1966) • Tchao Ču (1966–1967) • Wang Li (1967–1968) • Čang Pching-chua (1977–1978) • Chu Jao-pang (1978–1980) • Wang Žen-čung (1980–1982) • Teng Li-čchün (1982–1985) • Ču Chou-ce (1985–1987) • Wang Žen-č’ (1987–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– )