Arnošt Wenig-Malovský

prof. JUDr. Arnošt Wenig-Malovský
Arnošt Wenig
Arnošt Wenig
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1931 – 1932
PředchůdceMiloslav Stieber
NástupceJosef Drachovský
Ve funkci:
1945 – 1945
PředchůdceAntonín Hobza
NástupceJan Matějka
Narození10. září 1893
Příbram
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. října 1964
Jičín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PříbuzníKarel Wenig (bratr)
František Adolf Šubert (strýc)
Josef Wenig (bratranec)
Frank Wenig (bratranec)
Adolf Wenig (bratranec)
Adolf Wenig ml. (synovec)
Jan Wenig (synovec)
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profeseprávník, profesor, děkan, učitel a správní úředník
CommonsArnošt Wenig
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Wenig-Malovský, původně jen Arnošt Wenig (10. září 1883 Příbram[1][2] – 21. října 1964 Jičín), byl český právník, profesor obchodního a směnečného práva a děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Život a působení

Pocházel z tradiční učitelské rodiny, např. jeho starší bratr Karel byl profesorem klasické filologie na filosofické fakultě. Bratranec Josef Wenig byl zase akademický malíř a ilustrátor. Sám Arnošt v roce 1906 vystudoval právnickou fakultu, kde o rok později získal doktorát práv, a zpočátku získával praxi u pražského zemského soudu. Na delší dobu se ale poté stal magistrátním úředníkem. Během této doby nicméně absolvoval studijní cesty do Mnichova a Berlína a na základě výzvy profesora Hermanna-Otavského se se spisem O patentní licenci podle rakouského práva soukromého roku 1911 habilitoval v oboru obchodního a směnečného práva. Roku 1919 byl jmenován mimořádným a v roce 1924 řádným profesorem. Arnošt Wenig vydal řadu prací, např. O náhradnictví v právu směnečném, především ale široce použitelnou a opakovaně vydávanou učebnici Příručka práva obchodního, platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.[3]

Stal se členem České akademie věd a umění a kromě toho se díky sňatku se Zdeňkou Dolanskou, dcerou ministra spravedlnosti Josefa Dolanského, seznámil s mnoha významnými osobnostmi tehdejšího československého průmyslu a získal členství v řadě správních rad. Zastával též dvakrát funkci děkana právnické fakulty, ačkoli druhé funkční období bylo přerušeno 17. listopadu 1939 uzavřením všech českých vysokých škol okupačními orgány. Vrátil se proto do služeb pražského magistrátu a zároveň se zapojil do odbojové činnosti ve skupině primátora Klapky. Skupinu ale brzy rozbilo gestapo, profesor Wenig byl odsouzen na doživotí a zbytek války strávil v různých německých věznicích. Po válce začal používat své krycí jméno z doby okupace „Malovský“ jako součást příjmení. Vrátil se na fakultu, ale vzhledem k tehdejším poměrům, které obchodnímu právu příliš nepřály, začal vyučovat občanské a rodinné právo a podílel se na přípravě učebnice v těchto právních oborech. Nakonec přešel na Vysokou školu ekonomickou, kde začal zavádět tzv. podnikové právo.[3]

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu. Farnost Příbram [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2018-12-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ Soupis pražských obyvatel, Wenig Arnošt [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b SKŘEJPKOVÁ, Petra. Arnošt Wenig-Malovský. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 335–336.

Literatura

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arnošt Wenig-Malovský
  • PŘIBYL, Zdeněk. Profesor Wenig-Malovský v mých vzpomínkách. 1. vyd. Praha: Vodnář, 1999. 103 s. ISBN 80-85889-23-4. 

Externí odkazy

Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)
Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)
Univerzita Karlova
(1920–1939)
Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)
Univerzita Karlova
(1945–)
Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)
Autoritní data Editovat na Wikidatech