Antonín Randa

Tento článek je o právníkovi. O publicistovi pojednává článek Antonín Randa (publicista).
prof. JUDr. Antonín rytíř Randa
Antonín Randa (1912)
Antonín Randa (1912)
Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy
Ve funkci:
1883 – 1884
PředchůdceVáclav Vladivoj Tomek
NástupceJan Streng
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1885 – 1886
PředchůdceAlois Zucker
NástupceJan Jaromír Hanel
Narození8. července 1834
Bystřice nad Úhlavou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. října 1914 (ve věku 80 let)
Dobřichovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
PříbuzníJakub Filip Kulik (tchán)
Otokar Kruliš-Randa (vnuk)
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Zaměstnáníprofesor občanského práva
Profesepedagog, spisovatel, politik, právník a učitel
OceněníŘád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín rytíř Randa (8. července 1834 Bystřice nad Úhlavou[2] – 6. října 1914 Dobřichovice[3]) byl profesor občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze, zakladatel moderní české civilistiky, čestný doktor univerzit v Bologni a Krakově.

Život

Po rozdělení pražské univerzity na dvě samostatné vysoké školy s českým a německým vyučovacím jazykem byl zvolen prvním prorektorem (1882/83) a pak druhým rektorem (1883/84) univerzity české; děkanem právnické fakulty byl zvolen v letech 1872 a 1885. Od roku 1881 byl členem rakouské Panské sněmovny a Říšského soudu, v letech 1904–1906 „ministr krajan“ ve vládách Ernsta Koerbera, Paula Gautsche a Konráda Hohenlohe. V letech 1908–1914 působil též jako druhý prezident České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Patřil k spoluzakladatelům Jednoty právnické.

Z mnoha jeho prací z oblasti práva občanského, obchodního, směnečného, knihovního a vodního je třeba zmínit (pokaždé 1. vyd.): Der Besitz nach österreichischem Rechte mit Berücksichtigung des gemeinen Rechtes, des preußischen, französischen und sächsischen Gesetzbuches (1865), Der Erwerb der Erbschaft nach österreichischem Rechte, auf Grundlage des gemeinen Rechtes, mit Berücksichtigung des preussischen, französischen, sächsischen und Zürcher Gesetzbuches (1867), Přehled vzniku a vývinu desk čili knih veřejných, hlavně v Čechách a na Moravě (1870), O závazcích k náhradě škody z činů nedovolených, pak o úrocích dle rakouského práva občanského (1870), Právo vlastnické dle rakouského práva v systematickém pořádku (1871), Soukromé obchodní právo rakouské (seš. I 1876, seš. II 1883, seš. III 1888).

Randův odkaz rozvíjí Randova nadace, působící při Spolku českých právníků Všehrd.

Rodina

Manželka Antonína Randy Angela byla dcerou matematika Jakuba Filipa Kulika. Jejich dcera Angela se stala manželkou inženýra Otokara Kruliše-Randy (1860–1900), synem architekta Jana Kruliše (1829–1903). Měli spolu dva syny. Jedním z nich byl průmyslník Otokar Kruliš-Randa (1890–1958).[4]

Reference

  1. ↑ hrob Antonína Randy na Vyšehradském hřbitově v Praze
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětější Trojice ve Spálené ul., sign. TRS Z5, s. 280
  4. ↑ http://www.historie.hranet.cz/heraldika/crsc/crsc1940-rg1.pdf

Literatura

  • KRČMÁŘ, J.: Antonín Randa. Poznámky k jeho veřejným činnostem, in: Randův jubilejní památník. K stému výročí narození Antonína Randy. Praha 1934.
  • KREK, G.: Anton Randa. Gedächtnisschrift zur hundertsten Wiederkehr seines Geburtstages [separát – překlad článku ze slovinského časopisu Slovensky Pravnik], Ljubljana 1935.
  • KNAPP, V.: Portrét Antonína Randy (k jeho dvojímu výročí), Právník 1994, č. 9–10, s. 866.
  • KURKOVÁ, J.: Kdo byl JUDr. Antonín rytíř Randa? Ad notam 2006, č. 3, s. 91.
  • BANASZKIEWICZ, B.: Antonín Randa (1834–1914), Kwartalnik Prawa Prywatnego [polsky] 2008, č. 4, s. 913.
  • VELEK, L.: Antonín Randa očima svých současníků, Právník 155, 8/2016, s. 673–688.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Druhá vláda Paula Gautsche (1905–1906)
Předseda vlády Předlitavska
Paul Gautsch (1. ledna 1905 – 1. ledna 1906)
Znak Předlitavska Ministři Předlitavska
Artur Bylandt-Rheidt (vnitro) • Mansuet Kosel (finance) • Wilhelm von Hartel (kult a vyučování) •→ Richard von Bienerth (kult a vyučování; správce) • Franz Klein (spravedlnost) • Guido von Call (obchod) •→ Leopold von Auersperg (obchod; správce) • Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (zemědělství) • Zeno Welsersheimb (zeměbrana) •→ Franz Xaver von Schönaich (zeměbrana) • Heinrich von Wittek (železnice) •→ Ludwig Wrba (železnice; správce) • Leonard Piętak (haličské záležitosti) • Antonín Randa (český krajan)
Společní ministři Rakousko-Uherska
Agenor Gołuchowski (zahraniční věci) • Heinrich von Pitreich (válka) • István Burián (finance)
Vláda Konrada Hohenloheho (1906)
Předseda vlády Předlitavska
Konrad Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (2. května – 28. května 1906)
Znak Předlitavska Ministři Předlitavska
Konrad Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (vnitro; správce) • Mansuet Kosel (finance) • Richard von Bienerth (kult a vyučování) • Franz Klein (spravedlnost) • Leopold von Auersperg (obchod) • Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (zemědělství) • Franz Xaver von Schönaich (zeměbrana) • Ludwig Wrba (železnice) • Leonard Piętak (haličské záležitosti) • Antonín Randa (český krajan)
Společní ministři Rakousko-Uherska
Agenor Gołuchowski (zahraniční věci) • Heinrich von Pitreich (válka) • István Burián (finance)
Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)
Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)
Univerzita Karlova
(1920–1939)
Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)
Univerzita Karlova
(1945–)
Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)
Autoritní data Editovat na Wikidatech