Heinkel He 72

Heinkel He 72
Polský civilní He 72 (SP-AFN)
Určení	cvičný letoun
Výrobce	Heinkel
Šéfkonstruktér	Walter a Siegfried Günther
První let	1933
Uživatel	Luftwaffe Bulharsko Slovenské vzdušné zbraně
Vyrobeno kusů	~3400
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinkel He 72 Kadett byl německý cvičný dvoumístný dvouplošník smíšené konstrukce s plátěným potahem z počátku 30. let 20. století.

Vývoj

První prototyp He 72A (imatrikulace D-2574) (také He 72 V1) vzlétl v létě 1933. Poháněn byl vzduchem chlazeným invertním čtyřválcem Argus As 8B o výkonu 103 kW s dvoulistou dřevěnou vrtulí. Po úspěšných zkouškách následovala dvacetikusová produkce He 72A-1 určená pro německé aerokluby Deutsches Luftsportverband.

Nespolehlivý motor Argus byl v další verzi He 72B nahrazen osvědčeným hvězdicovým sedmiválcem Siemens Sh 14A o 118 kW. Největšího rozšíření se dočkala v subvariantě He 72B-1, která se od roku 1935 začala objevovat u pilotních škol Luftwaffe.

Od záletu prototypu He 72 se počítalo s plovákovou variantou k výcviku létání z vodní hladiny. Hydroplán byl realizován v podobě He 72BW (D-2589) se dvěma duralovými plováky. Sériové výroby se sice nedočkal, ale proslavil se účastí na výpravě cestovatelů Schulze a Kamphenkela do Amazonie.

Vývoj dále pokračoval vylepšenou variantou He 72B-2 a od ní odvozenou čistě civilní verzí z roku 1936, He 72B-3 Edelkadett pro Nacionálně-socialistický letecký sbor NSFK s kapotovanými koly podvozku.

Jako prototypy či menší série vznikly verze He 72C s vylepšeným odpružením podvozku a He 72D s rozšířenou sestavou navigačních přístrojů. Úpravy variant C a D se průběžně uplatňovaly ve velkosériové výrobě B-1 a nové verze se nezaváděly.

Nasazení

Před válkou Kadetty létaly převážně u NSFK, odkud po roce 1940 přecházely k Luftwaffe. He 72 B-1 provozovala u nejméně pětadvaceti škol a cvičných jednotek, například A/B 6 v Gdaňsku, Ausbildungsregiment 5 Seerappen, A/B 11 v Schönwaldu, A/B 24 Olomouc, A/B 32 Pardubice, A/B 43 Metz-Diedenhofen, A/B 62 Vöslau, A/B 72 v Detmoldu apod.

Slovenské vzdušné zbraně převzaly 30 zgenerálkovaných He 72B-1, které byly poté označeny jako D. Dalších šest kusů B-1 převzalo již v roce 1936 bulharské letectvo, kde obdržely jméno Kanarče a sloužily zde až do roku 1944 k základnímu výcviku.

Po válce se na území obnoveného Československa dochovaly dva kusy He 72, které byly u letectva označeny C-12. Později létaly jako civilní aeroklubové.

Specifikace (He 72B-1)

Údaje podle^[1]

Technické údaje

• Osádka: 2
• Rozpětí: 9,00 m
• Délka: 7,47 m
• Výška: 2,65 m
• Nosná plocha: 20,70 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 540 kg
• Vzletová hmotnost: 865 kg
• Pohonná jednotka:

Výkony

• Maximální rychlost u země: 185 km/h
• Cestovní rychlost: 170 km/h
• Přistávací rychlost: 80 km/h
• Výstup do 1000 m: 6 min
• Dolet: 475 km
• Dostup: 3500 m

Odkazy

Reference

Literatura

• MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 2. 1. vyd. Hostomice: Intermodel, 1997. ISBN 80-901976-3-9. 
• GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 253. 
• BALOUS, Miroslav. Heinkel He 72 Kadett. Letectví a kosmonautika. Březen 2004, roč. 80., čís. 3, s. 64 a 65. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinkel He 72 na Wikimedia Commons
• (rusky) Heinkel He 72