Arado Ar 240

Arado Ar 240
Arado Ar 240 V3
Arado Ar 240 V3
Určenítěžký stíhací letoun, střemhlavý a bitevní letoun
VýrobceArado
Šéfkonstruktéring. van Nes, ing. Hans Rabeski
První let10. května 1940
UživatelLuftwaffe
Vyrobeno kusů14
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arado Ar 240 byl německý dvoumístný dvoumotorový celokovový letoun s dvojitými SOP z II. světové války, určený k rychlému průzkumu, střemhlavému bombardování, bitevním a stíhacím úkolům.

Vývoj

Letoun Ar 240 byl vyvíjen jako nosič dálkově ovládaného systému palubní výzbroje FA-13, který byl ovládán z pilotní kabiny a se zaměřováním cíle pomocí periskopu. Projekt, pracovně označený E 240, byl vybaven bohatou mechanizací křídla, aerodynamickou brzdou na konci trupu a přetlakovou kabinou.

První let Ar 240 V1 (DD+Q1) se konal 10. května 1940, druhý prototyp Ar 240 V2 pak vzlétl o dva měsíce později. Tyto první dva prototypy nenesly střeliště FA-13 a neměly instalovanou přetlakovou kabinu.

Po provedení řady úprav vznikl Ar 240 V3 (KK+CD), který měl představovat vzorový stroj průzkumné verze a střemhlavého bombardéru. Tento prototyp měl zcela překonstruován tvar přední a střední části trupu a ocasní aerodynamická brzda byla nahrazena kuželovým vřetenem s přídavnou stabilizační plochou. Pohon zajišťovala dvojice řadových motorů Daimler-Benz DB 601 A o vzletovém výkonu 760 kW, obrannou výzbroj tvořila dvě střeliště FA-13 na hřbetě a pod trupem s dvojkulomety MG 81 Z ráže 7,9 mm. Útočnou výzbroj zajišťovaly dva kanóny MG 151 ráže 20 mm umístěné v trupu a dva kulomety MG 17 ráže 7,9 mm v kořenech křídla. Letoun byl připraven k testovacím letům na konci jara 1941. Koncem léta tento třetí vyrobený stroj převzala průzkumná skupina vrchního velitele Luftwaffe k operačním zkouškám. Ze stroje byl demontován systém FA-13, který ještě nebyl dopracován a pevná výzbroj, kterou nahradily dvě kamery Rb 50/30. S Ar 240 V3 provedl Oberst Kneymeyer více než deset letů nad Britské ostrovy.

V tomto období byl dohotoven další prototyp Ar 240 V4, který se měl stát vzorovým letounem sériových střemhlavých bombardérů. Letoun byl vyzbrojen jako exemplář V3, pod trupem byly navíc umístěny závěsníky pro osm 50kg pum. Na konci trupu byla opět nainstalována aerodynamická brzda.

Následné stroje nulté série Ar 240 A-01 (Werk-Nr.240011, GL+QA) a Ar 240 A-02 (Werk-Nr.240012, GL+QB) byly přizpůsobeny k plnění průzkumných úkolů. Oba letouny, označené také jako prototypy V5 a V6, postrádaly aerodynamickou brzdu a měly zcela překonstruované křídlo. Pro pohon byly zvoleny dvanáctiválcové motory Daimler-Benz DB 601 E o vzletovém výkonu 864 kW, vrtule byly opatřeny dutými kužely, které zajišťovaly přívod vzduchu k motoru. V zadní části každé motorové gondoly byla umístěna jedna kamera Rb 50/30.

Letoun Arado Ar 240 A-03 byl původně poháněn motory Daimler-Benz DB 601 E, které byly později nahrazeny hvězdicovými vzduchem chlazenými motory BMW 801 TJ s turbokompresorem o vzletovém výkonu 1382 kW. Ar 240 A-04 a Ar 240 A-05 s motory Daimler-Benz DB 603 A neměly obrannou výzbroj.

Nasazení

Ar 240

V prosinci 1942 byly závody AGO v Oscherslebenu připraveny vyrobit sérii čtyřiceti Ar 240 A, avšak Erhard Milch přikázal ukončení celého vývojového programu. Již vyrobené stroje byly předány operačním jednotkám Luftwaffe. Ještě před Milchovým rozhodnutím byly dokončeny prototypy Arado Ar 240 V7 a Ar 240 V8. V7 byl zalétán v říjnu a V8 v prosinci 1942. Protože měly oba stroje představovat vzorové letouny průzkumné varianty Ar 240 B, byly také označovány jako Ar 240 B-01 a Ar 240 B-02. Jejich dvanáctiválcové vidlicové motory Daimler-Benz DB 605 AM se vstřikem metanolu a vody dosahovaly maximálního výkonu 1323 kW. Oba byly vyzbrojeny dvěma pevnými kulomety MG 17 a dvěma střelišti FA-13 s kulomety MG 81 Z. Později byla hlavňová výzbroj doplněna jedním pohyblivým kanónem MG 151 střílejícím dozadu.

Ar 240 A-01 a A-02 převzala jednotka 13.(Zerstörer)/JG 5 „Eismeer“ operující v oblasti Petsamo v severním Finsku. Byly používány k průzkumným letům podél železnice vedoucí do Murmanska.

Ar 240 A-03 operoval spolu s Ju 88 v rámci 3.(F)/100 od února 1943 na východní frontě, kde plnil průzkumné úkoly pro Luftwaffen-Komando Ostland a od července 1943 pro Luftwaffen-Komando Don. V červnu 1943 působil v 1.(F)/100 letoun Ar 240 A-05.

V létě 1943 byl Ar 240 A-02 převelen z JG 5 do 2.(F)/122 dislokované ve Frosinone v Itálii. Po zkušebních letech byl při svém prvním bojovém letu zcela zničen během přistání. Následně byl ke stejné jednotce zařazen Ar 240 A-04, avšak pro neustálé potíže s motory byl odeslán zpět do Německa, aniž by uskutečnil jediný bojový let. Později sloužil společně s Ar 240 A-05, A-03, V7 a V8 na východní frontě v Aufklärungsgruppe 10 a v 1.Staffel/Aufkl.Gr.Ob.d.L.

Specifikace (Ar 240 A-0)

Arado Ar 240

Technické údaje

Výkony

  • Maximální rychlost ve výšce 6000 m: 618 km/h
  • Cestovní rychlost ve výšce 6000 m: 555 km/h
  • Doba výstupu do výšky 6000 m: 11 min
  • Praktický dostup: 10 500 m
  • Maximální dolet: 2000 km

Výzbroj

Odkazy

Literatura

  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Arado Ar 240, s. 172 a 173. 
  • MURAWSKI, Marek. Letadla Luftwaffe Část 1. Hostomice: Intermodel, 1997. 240 s. ISBN 80-901976-2-0. 
  • NĚMEČEK, Václav. Arado Ar 240. Letectví a kosmonautika. Březen 1976, roč. LII, čís. 9, s. 26. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Arado Ar 240 na Wikimedia Commons
  • Arado Ar 240 A-0
  • Kamufláže letounu Arado Ar 240 Archivováno 27. 9. 2007 na Wayback Machine.
Německé vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
Ar 65Ar 68Do 335Fw 190Ta 152Ta 154He 51He 112He 162He 219Bf 109Bf 110Me 163Me 210Me 262Me 410
Bombardovací letouny
Ar 234Do 17Do 23Do 217Do 335Fw 200He 111He 115He 177Ju 86Ju 88Ju 188Ju 388
Plovákové letouny a létající čluny
Ar 95Ar 196Ar 231BV 138Ha 139BV 222Do 16Do 18Do 24Do 26He 59He 60He 114He 115We 271
Průzkumné letouny
Ar 95Ar 196Ar 234Do 17Do 215Fw 189He 45He 46He 70He 170Hs 126
Transportní letouny a kluzáky
Ar 232DFS 230Go 242Go 244Ju 52Ju 90Ju 252Ju 352Ju 290Ju 390Ka 430Me 321Me 323Si 204
Cvičné a spojovací letouny
Ar 66 • Ar 69 • Ar 76Ar 79Ar 96Bü 131Bü 133Bü 180Bü 181 • Bü 182 • Fi 156Fw 44Fw 56Fw 58F 13W 34He 72 • Kl 31 • Kl 32Kl 35Bf 108Fh 104Si 202Sk 257
Bitevní letouny
Ar 66Go 145He 45He 50Hs 123Hs 129Ju 87
Vrtulníky a vírníky
Fa 223Fa 330Fl 265Fl 282
Experimentální a specializované letouny
DFS 39 • DFS 193 • DFS 194 • Fw 47 • Fi 158 • Ju 49 • He 116He 119He 176He 178LF 1Me 261Mistel
Malosériové letouny
Ar 240 • BV 141Fi 167Fw 187He 100 (He 113)
Prototypy a projekty
Ao 225 • Ar 77 • Ar 80 • Ar 81 • Ar 195 • Ar 197 • Ar 198 • Ar 199 • Ar 340 • Ar 396E.555 • AS 6 • Ba 349BV 40Ha 137Ha 140BV 142BV 144BV 155BV 238 • P.175 • P.200 • P.202Do 19 • Do 317 • DFS 228DFS 346 • Fi 98 • Fi 99 • Fi 157 • Fi 256 • Fw 57 • Fw 62Fw 159Ta 183Fw 191 • He 118 • He 274He 280He 343He 519Ho 229Ju 85Ju 89Ju 187Ju 287Ju 288Hs 121 • Hs 122 • Hs 124 • Hs 125 • Hs 127 • Hs 128 • Hs 130Hs 132Ju 322Bf 161Bf 162Me 209-IIMe 263Me 264Me 309Me 328Me 509 • Me 609 • Me P. 1101 • Li P.01 • Li P.04 • Li P.10 • Li P.11 • Li DM-1 • Li P.13 • Li P.13a • Li P.13b • Li P.15 • Li P.20 • Sk P.14 • Sk SL-6 • So 334
Bezpilotní letouny a řízené střely
As 292 • BV 143BV 246Fi 103Hs 117Hs 293 • Hs 295 • Hs 296 • Hs 297 • Hs 298
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • LCCN: sh2003010102
  • NARA: 10662728
  • NLI: 987007532872005171