Josef Vrana
Jeho Excelence Msgre. ThDr. Josef Vrana | |
---|---|
apoštolský administrátor olomoucký | |
Josef Vrana - náhrobek v katedrále svatého Václava | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | moravská |
Metropole | Olomouc |
Arcidiecéze | olomoucká |
Jmenování | 28. února 1973 |
Nástupce | sedisvakance, potom František Vaňák |
Znak | |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 5. července 1928 Olomouc světitel Stanislav Zela |
Biskupské svěcení | 4. března 1973 světitel Agostino Casaroli 1. spolusvětitel František Tomášek 2. spolusvětitel Štěpán Trochta |
Osobní údaje | |
Země | Československo Československo |
Datum narození | 17. října 1905 |
Místo narození | Stříbrnice u Kojetína, |
Datum úmrtí | 30. listopadu 1987 Olomouc (82 let) |
Místo úmrtí | Olomouc, |
Místo pohřbení | Katedrála svatého Václava v Olomouci, pod jižní věží |
Národnost | česká |
Blízká osoba | František Světlík (strýc) |
Alma mater | Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Jaroslav Vrana (17. října 1905 Stříbrnice u Kojetína[1] – 30. listopadu 1987 Olomouc) byl římskokatolický biskup, apoštolský administrátor olomoucké arcidiecéze (1973 – 1987). Kvůli značné vstřícnosti projevované vůči komunistické vládě a svému členství a později otevřené podpoře sdružení Pacem in terris je považován za kontroverzní postavu. Katolický disident Václav Benda dokonce nazval Vranu kolaborantem.[2]
Život
Josef Vrana vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži (maturoval v roce 1924) a poté Bohosloveckou fakultu v Olomouci. V roce 1928 byl vysvěcen na kněze a poté se stal prefektem a v roce 1935 profesorem na rodném gymnáziu, kde působil až do jeho zrušení komunisty v roce 1950 (učil zeměpis a tělocvik).
Po roce 1950 působil postupně v duchovní správě v Roštíně, Zlíně (tehdy Gottwaldově), Velehradě (1954–1959) a Uherském Brodě (1959–1963). Poté přešel do Olomouce, kde se stal kanovníkem a kapitulním vikářem – toto povýšení dosažené zejména tlakem komunistických orgánů bylo výsledkem jeho povolnosti a ochoty přizpůsobit se požadavkům Státního úřadu pro věci církevní. Od roku 1964 spolupracoval se Státní bezpečností jako agent.[3]
V roce 1973 jej papež Pavel VI. na nátlak komunistické vlády jmenoval titulárním biskupem a apoštolským administrátorem olomoucké arcidiecéze. Vrana neměl nikdy plnou důvěru Vatikánu, který striktně odmítl jeho jmenování arcibiskupem olomouckým, které československá vláda navrhovala, souhlasil však s jeho jmenováním apoštolským administrátorem, pokud bude umožněno jmenovat spolu s ním i další biskupy.
Jako člen biskupského sboru Vrana prosazoval povolnost vůči vládě a podporoval sdružení Pacem in terris, v jehož řadách a předsednictvu zůstal i jako biskup, přestože byl jmenován výměnou za příslib, že SKD-PIT opustí. Zároveň se však snažil svědomitě plnit povinnosti správce arcidiecéze. Neměl důvěru ani ostatních biskupů a věřících, kteří jej z části považovali za zrádce, ani státu, který mu sice uděloval státní vyznamenání, na druhé straně ale omezoval jeho činnost a odposlouchával jeho telefony a kancelář.[4]
V říjnu 1975 obdržel čestný doktorát teologie od režimem ovládané Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích, katolická církev jej ale odmítla uznat.[5]
Opakovaně se dostával do střetů s mnohem méně poddajným pražským arcibiskupem Františkem kardinálem Tomáškem, zejména pak po roce 1982, kdy ignoroval dokument Kongregace pro klérus Quidam episcopi, který zakazoval kolaborantské hnutí Pacem in terris.[6]
Nedůstojný postoj biskupa Vrany ke státní moci nalezl i ohlas v undergroundové poezii:
„ | V bělostné říze biskup Vrana věří tak, jak mu věří strana. Než trochu je mi s podivem, že při mši svaté místo křížem nežehná srpem a kladivem. | “ |
— Ivan Martin Jirous |
Podle J. Vrany byla volně vytvořena fiktivní postava Rudolfa Havraje v románu Kateřiny Tučkové Bílá Voda (2022).
Odkazy
Reference
- ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2023-06-12]. Dostupné online.
- ↑ BENDA, Václav. Znovu křesťanství a politika: jak dál po Velehradě?. In: BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977-1989. Praha: Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 158–220.
- ↑ Archiv bezpečnostních složek. Registrační protokol operačních svazků, 1. zvláštní oddělení KS MV Ostrava, reg. č. 9976 [online]. [cit. 2011-01-20]. Dostupné online.
- ↑ Vít ZATLOUKAL: Biskup Josef Vrana, Signály.cz, 17. 10. 2010 [cit. 15.06.15]. Dostupné online.
- ↑ Stejně jako další čestné doktoráty udělené z donucení kolaborujícím duchovním, jako byli Jozef Feranec, Štefan Onderko, Gejza Navrátil, Alexander Horák, Josef Plojhar a další; viz Stanislav Balík, Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945-1989; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007, ISBN 978-80-7325-130-7 (str. 137-138)
- ↑ Stanislav Balík, Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945–1989; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007, ISBN 978-80-7325-130-7 (str. 141)
- ↑ Magorovy labutí písně, básně z vězení ve Valdicích 1982-85 vyšlo také Magorova suma, S. 484, Praha 1998
- ↑ http://christnet.eu/clanky/5861/pet_bodu_o_krestanstvi_komunismu_a_dnesku.url
Literatura
- ZBRANEK, Tomáš Benedikt. Životní příběh kontroverzního biskupa. Historický obzor, 2008, 19 (1/2), s. 32-34. ISSN 1210-6097.
- ZBRANEK, Tomáš Benedikt. Před dvaceti lety zemřel kontroverzní biskup Josef Vrana. In: Střední Morava. Roč. 13, č. 25 (2007), Olomouc, s. 125–129.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Vrana na Wikimedia Commons
- Osoba Josef Vrana ve Wikicitátech
- Vzpomínka k 100. výročí narození
- Arnošt Červinka:Významné osobnosti Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, Kroměříž 2004
- (anglicky)Catholic Hierarchy
Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů | ||
---|---|---|
| ||
Olomoučtí biskupové (1063–1776) | 1063–1085 Jan I. • 1088–1091 Vezel • 1091–1096 Ondřej • 1096–1099 Jindřich (?) • 1097/1099–1104 Petr I. • 1104–1126 Jan II. • 1126–1150 Jindřich Zdík • 1151–1157 Jan III. • 1157–1172 Jan IV. z Litomyšle • 1172–1182 Dětleb • 1182–1184 Pelhřim • 1184–1194 Kaim • 1194–1199 Engelbert • 1199–1201 Jan V. Bavor • 1201–1240 Robert Angličan • 1241–1245 Vilém • 1241–1245 Konrád z Friedberka • 1245–1281 Bruno ze Schauenburku • 1281–1302 Dětřich • 1302–1311 Jan VI. z Valdštejna • 1311–1316 Petr II. Andělův de Ponte Corvo • 1316–1326 Konrád I. Bavor • 1326–1333 Jindřich Berka z Dubé • 1334–1351 Jan VII. Volek • 1351–1364 Jan Očko z Vlašimi • 1364–1380 Jan IX. ze Středy • 1381–1387 Petr III. Jelito • 1387 Jan X. • 1388–1397 Mikuláš z Riesenburka • 1398–1403 Jan XI. Mráz • 1403–1408 Lacek z Kravař • 1409–1412 Konrád II. z Vechty • 1412–1416 Václav Králík z Buřenic • 1416–1430 Jan XII. Železný • 1416–1418 (Aleš z Březí) • 1430–1434 Kuneš ze Zvole • 1434–1450 Pavel z Miličína • 1450–1454 Jan XIII. • 1454–1457 Bohuslav ze Zvole • 1457–1482 Tas z Boskovic • 1483/1484–1490 Jan Filipec • 1487–1489 Jan XIV. Vitéz • 1489–1493 Ardicino della Porta ml. • 1493–1497 Jan XV. Borgia • 1497–1540 St. I. Thurzo • 1540–1541 Bern. Zoubek ze Zdětína • 1541–1553 Jan XVI. Dubravius • 1553–1565 Marek Khuen z Olomouce • 1565–1572 Vilém Prusinovský z Víckova • 1572–1574 Jan XVII. Grodecký • 1574–1575 Tomáš Albín z Helfenburka • 1576–1578 Jan XVIII. Mezoun z Telče • 1579–1599 St. II. Pavlovský • 1599–1636 František z Ditrichštejna • 1636–1637 Jan XIX. Arnošt z Plattenštejna • 1638–1662 Leopold I. Vilém (za něho administrovali: 1638 Ondřej Orlík, 1638–1640 Kašpar Karas, 1640–1642 Jan Kašpar Stredele, 1643–1646 Kašpar Karas, 1642–1650 Roderich Santhiller, 1650–1653 Jak. Merkurián, 1654–1664 Fr. Eliáš Kastelle) • 1663–1664 Karel I. Josef • 1664–1695 Karel II. z Lichtenst.-Castelcorna • 1695–1711 Karel III. Lotrin. • 1711–1738 Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu • 1738–1745 Jak. Arn. z Lichtenst.-Castelcorna • 1745–1758 Ferd. Jul. Troyer z Troyersteinu • 1758–1760 Leopold II. Fridrich z Egkhu • 1761–1776 Max. z Hamiltonu | |
Pomocní biskupové olomoučtí (1304–1777) | 1304–1324 Martin z Brna • 1347 Dětřich z Portic • 1442–1482 Vilém z Kolína • 1482–1501 Ondřej Wismann • 1498 Konrád Altheimer z Vaserburgu • 1509–1529 Martin Göschl • 1547–1549 Martin Přemyslovic • 1551–1561 Václav • 1603–1607 Melchior Pyrnesius z Pyrnu • 1608–1617 Jan Křtitel Civalli • 1618–1628 Hynek Jindřich Novohradský z Kolovrat • 1629–1632 Caesar Nardus z Montopole • 1630–1639 Filip Fridrich Breuner • 1637–1642 Jan Kašpar Stredele z Montani a Bergenu • 1640–1646 Kašpar Karas z Rhomsteinu • 1639–1650 Zikmund Miutini ze Spillimbergu • 1652–1665 Jan Gobbar • 1665–1668 Bernard Bredimus (nepotvrzen Římem) • 1668–1669 Ondřej Dirre • 1670–1695 Jan Jos. Breuner • 1690–1692 Fr. Ant. von Losenstein (koadjutor) • 1696–1702 Ferd. Schröffel ze Schröffenheimu • 1703–1727 Fr. Julián von Braida • 1729–1748 Otto Honorius z Egkhu • 1749–1771 Jan Karel Leopold von Scherffenberg • 1771–1776 Jan Václav Xaver Frey von Freyenfels • 1775–1777 Matyáš Fr. Chorinský z Ledské | |
| ||
Olomoučtí arcibiskupové (od r. 1777) | 1. 1777–1811 Antonín Theodor z Colloredo-Waldsee • 2. 1811–1819 Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu • 3. 1819–1831 Rudolf Jan • 4. 1832–1836 Ferdinand Maria Chotek • 5. 1836–1853 Maxmilián Josef Sommerau-Beckh • 6. 1853–1892 Bedřich z Fürstenberka • 7. 1893–1904 Theodor Kohn • 8. 1904–1915 František Saleský Bauer • 9. 1916–1920 Lev Skrbenský z Hříště • 10. 1921–1923 Antonín Cyril Stojan • 11. 1923–1947 Leopold Prečan • 12. 1948–1961 Josef Karel Matocha • 1973–1987 ap. admin. Josef Vrana • 13. 1989–1991 František Vaňák • 14. 1992–2022 Jan Graubner • 15. od 2024 Josef Nuzík | |
Pomocní biskupové olomoučtí (od r. 1779) | 1779–1800 Karel Godefried z Rosenthalu • 1801–1812 Alois Jos. Krakovský z Kolovrat • 1817–1830 Ferdinand Maria Chotek • 1832–1868 Rudolf von Thyssebaert • 1831 Fr. Ant. Gindl • 1837–1838 Alois Jos. Schrenk • 1839–1841 Ant. Arnošt Schaffgotsche • do 1851 Ignaz Feigerle • 1880–1895 Gustav de Belrupt-Tyssac • 1904-1905 Jan Weinlich • 1904–1925 Karel Wisnar • 1906–1912 Vilém Blažek • 1922–1944 Jos. Schinzel • 1927–1938 Jan Stavěl • 1941–1969 St. Zela • 1943–1947 Jos. Martin Nathan • 1949–1965 Fr. Tomášek • 1990–1992 Jan Graubner • 1990–2017 Jos. Hrdlička • 2017–2024 Jos. Nuzík • od 2017 Ant. Basler | |
Pozn. kurz. = pomocný biskup, administrátor a ostatní; tuč. kurz. = arcibiskup; tuč. = kardinál |