Karel Kühnl
JUDr. Karel Kühnl | |
---|---|
Karel Kühnl v roce 2013 | |
8. ministr obrany ČR | |
Ve funkci: 4. srpna 2004 – 4. září 2006 | |
Předseda vlády | Stanislav Gross Jiří Paroubek |
Předchůdce | Miroslav Kostelka |
Nástupce | Jiří Šedivý |
2. ministr průmyslu a obchodu ČR | |
Ve funkci: 3. června 1997 – 22. července 1998 | |
Předseda vlády | Václav Klaus Josef Tošovský |
Předchůdce | Vladimír Dlouhý |
Nástupce | Miroslav Grégr |
2. předseda Unie svobody | |
Ve funkci: 28. února 2000 – 2001 | |
Předchůdce | Jan Ruml |
Nástupce | Hana Marvanová |
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR | |
Ve funkci: 20. června 1998 – 15. června 2006 | |
1. předseda Rady České televize | |
Ve funkci: 1992 – 23. září 1992 | |
Předchůdce | subjekt vznikl |
Nástupce | Jiří Grygar |
Člen Rady České televize (v letech 1992–1993 také místopředseda rady) | |
Ve funkci: 1. února 1992 – 2. června 1993 | |
1. velvyslanec ČR ve Velké Británii | |
Ve funkci: 1993 – 1997 | |
Předchůdce | Karel Duda |
Nástupce | Pavel Seifter |
Velvyslanec ČR v Chorvatsku | |
Ve funkci: 2007 – září 2012 | |
Předchůdce | Petr Buriánek |
Nástupce | Martin Košatka |
Stranická příslušnost | |
Členství | ODA US-DEU (1998–?) |
Narození | 12. září 1954 (69 let) Praha Československo Československo |
Choť | Daniela Kusínová |
Děti | Thomas, Caroline |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Zaměstnání | politik, diplomat |
Profese | právník |
Commons | Karel Kühnl |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Kühnl (* 12. září 1954 Praha) je český politik a diplomat. V letech 2007–2012 byl velvyslancem České republiky v Chorvatsku, předtím ministrem obrany ve vládě Stanislava Grosse a v Paroubkově vládě. V letech 1997–1998 působil jako ministr průmyslu a obchodu. V období 1993–1997 byl českým velvyslancem ve Spojeném království, do roku 1995 současně i v Irsku. V letech 1998–2006 měl mandát poslance Poslanecké sněmovny za US-DEU, které v letech 2000–2001 předsedal.
Biografie
V letech 1973–1978 studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy,[1] krátce před dokončením studií však byl vyloučen z politických důvodů (obvinění z přípravy trestného činu pobuřování). V roce 1980 emigroval a od roku 1983 spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa, kde pracoval i jeho tchán Vladimír Kusín.
Po návratu do Československa se v roce 1990 stal doktorem práv. Pracoval jako poradce několika členů vlády ČR, v roce 1992 byl předsedou Rady České televize.[2] Poté byl velvyslancem ČR ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.[1]
Již v druhé polovině 90. let pronikl do vrcholné politiky. V letech 1997–1998 působil jako ministr průmyslu a obchodu České republiky, nejprve v druhé vládě Václava Klause, pak ve vládě Josefa Tošovského.[3][4][5] Tehdy ovšem ještě byl členem Občanské demokratické aliance. V listopadu 1997 se na 13. celostátní konferenci ODA stal místopředsedou této strany, ale jeho nástup do užšího vedení strany se odehrával v době rostoucího vnitřního napětí v ODA, kdy takzvaná Pravá frakce ODA kritizovala odklon aliance od jejích původních konzervativních postulátů. Pokračující spory, propad preferencí a skandály okolo stranického financování vedly v následujících měsících k masivním odchodům členské základny. Künhl vystoupil z ODA koncem února 1998.[6]
Krátce poté se stal členem nového subjektu Unie svobody. V únoru 2000 kandidoval na 4. republikovém shromáždění Unie svobody na post jejího předsedy a funkci získal, když ho podpořilo 69 % delegátů (jeho protikandidátem byl Vladimír Mlynář).[7] Na přelomu století se výrazně angažoval v projektu Čtyřkoalice, do něhož vstoupila Unie svobody a několik dalších středopravých stran, včetně jeho bývalé domovské ODA. V lednu 2001 se v rámci Čtyřkoalice zmiňoval jako možný volební lídr této formace (tedy šéf stínové vlády a kandidát na premiéra za Čtyřkoalici), ale došlo k patové situaci, kdy jednotlivé členské subjekty Čtyřkoalice navrhovaly vlastní kandidáty a navzájem si je vetovaly. Kühnla ostře odmítli lidovci. Lídrem se proto na základě takzvané Žďárské dohody stal dosud nenominovaný kompromisní kandidát, lidovec Cyril Svoboda. Již v březnu 2001 ale Svoboda z postu lídra Čtyřkoalice odstoupil a Künhl zaujal jeho pozici (na základně takzvané Jarní dohody). Rezignoval pak na funkci předsedy Unie svobody. Čtyřkoaliční projekt se ovšem v následujících měsících dostával do problémů. V říjnu 2001 se sice Čtyřkoalice dohodla na společných kandidátních listinách pro volby roku 2002, ale lidovci začali kritizovat členství ODA v Čtyřkoalici. Kühnl rezignoval 1. února 2002 na post volebního lídra. Čtyřkoalice pak fakticky zanikla a do voleb šla již jen jako aliance US-DEU a lidovců (Koalice).[8][9]
Ve volbách v roce 1998 byl zvolen do poslanecké sněmovny za Unii svobody (volební obvod Severočeský kraj).[10] Byl členem sněmovního zahraničního výboru a organizačního výboru. V roce 1998 krátce zasedal i v hospodářském výboru. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2002 V parlamentu setrval do voleb v roce 2006. V tomto funkčním období působil jako člen sněmovního organizačního výboru (2002–2004), zahraničního výboru (2003–2004) a ústavněprávního výboru (2002). Od září 1998 do srpna 2004 zastával post předsedy poslaneckého klubu Unie svobody.[11][12]
V srpnu 2004 nastoupil do vlády jako ministr obrany České republiky.[1] Tento post zastával do roku 2006 ve vládě Stanislava Grosse i vládě Jiřího Paroubka. Na pozici ministra podepsal ještě krátce po volbách roku 2006, tedy v době, kdy již se jednalo o nové vládě, smlouvu na nákup 199 vozidel Pandur v hodnotě 20,8 miliard Kč. Kontrakt byl následně revidován a zmenšen novou vládou Mirka Topolánka, ale i pak byl předmětem kritiky jako nevýhodný.[13]
V lednu 2007 bylo ve sdělovacích prostředcích oznámeno, že se stane předsedou dozorčí rady podniku Aero Vodochody, což se setkalo s kritikou z řad politiků, protože se privatizace Aera jako ministr obrany zúčastnil. Künhl ale nástup do čela této firmy odmítl a oznámil, že přijal nabídku kariéry v diplomacii.[14] V roce 2008 se pak skutečně stal velvyslancem ČR v Chorvatské republice.[15] Funkci zastával do září 2012.[16][17] V prosinci 2012 se spekulovalo, že by se měl stát spolupracovníkem ministryně obrany Karolíny Peake. Ta ovšem tyto informace během svého několikadenního působení v čele tohoto rezortu odmítla.[18] V diplomatických službách zůstal i po svém návratu z Chorvatska, ke dni 15. října 2013 byl jmenován zvláštním zmocněncem pro krajanské záležitosti[19] a následně v letech 2015 - 2019 zastával funkci generálního konzula České republiky v Sankt Petersburgu. V roce 2020 se vrátil na ústředí Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Je ženatý s Danielou Kühnlovou rozenou Kusínovou, mají syna Thomase a dceru Caroline.
Vyznamenání
- Velkodůstojník Řádu rumunské hvězdy (2006)
- Řád knížete Branimíra, Chorvatsko (2012)[20]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c JUDr. Karel Kühnl [online]. vlada.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ (Prvních) 10 let České televize, Rada České televize [online]. Česká televize [cit. 2014-03-11]. Dostupné online.
- ↑ Vláda Václava Klause II. (04.07.1996 – 02.01.1998) [online]. vlada.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Vláda Josefa Tošovského (02.01.1998 – 17.07.1998) [online]. vlada.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1549–1550.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1542–1543.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1564–1565.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1441, 1566–1567.
- ↑ ODA jde do voleb sama, potvrdil sněm [online]. idnes.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 19. – 20.6.1998 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Karel Kühnl [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Karel Kühnl [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Kalousek a Paroubek se hádají, kdo může za pandury [online]. ceskatelevize.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Exministr Kühnl místo do Aera míří do diplomacie – zpráva na serveru iDnes
- ↑ Stránky MZČR – http://old.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?ID=21410[nedostupný zdroj]
- ↑ Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky Martin KOŠATKA [online]. mzv.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Nový český velvyslanec v Chorvatsku je Martin Košatka [online]. jednota.hr [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ S Bartákem jsem se nesešla. Odpřisáhnu to na holý pupík, řekla Peake [online]. zpravy.idnes.cz [cit. 2012-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Jmenován nový Zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti. www.mzv.cz [online]. [cit. 2021-10-04]. Dostupné online.
- ↑ https://www.mzv.cz/zagreb/cz/zpravy_a_udalosti/rozlouceni_velvyslance_karla_kuhnla_s.html?force_format=mobile
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Kühnl na Wikimedia Commons
- Karel Kühnl na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
- Karel Kühnl na stránkách vlády České republiky
- Rozhovor na iDnes
Druhá vláda Václava Klause | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Václav Klaus (jmenován 4. července 1996, ODS) | ||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 4. července 1996 | Jan Kalvoda (místopředseda vlády, spravedlnost – demise 7. ledna 1997, ODA) • Ivan Kočárník (místopředseda vlády, finance – odvolán 2. června 1997, ODS) • Josef Lux (místopředseda vlády, zemědělství, KDU-ČSL) • Josef Zieleniec (místopředseda vlády, zahraniční věci – demise 23. října 1997, ODS) • Jiří Skalický (místopředseda vlády – pověřen 16. června 1997, životní prostředí, ODA) • Vladimír Dlouhý (průmysl a obchod – demise 2. června 1997, ODA) • Ivan Pilip (školství, mládež a tělovýchova – odvolán 2. června 1997, finance – pověřen 2. června 1997, ODS) • Jan Ruml (vnitro – demise 7. listopadu 1997, ODS) • Jindřich Vodička (práce a sociální věci – odvolán 8. listopadu 1997, vnitro – pověřen 8. listopadu 1997, ODS) • Martin Říman (doprava a spoje, ODS) • Jaromír Schneider (hospodářství (místní rozvoj) – demise 2. května 1997, KDU-ČSL) • Jan Stráský (zdravotnictví, ODS) • Jaromír Talíř (kultura, KDU-ČSL) • Miloslav Výborný (obrana, KDU-ČSL) • Pavel Bratinka (bez portfeje, ODA) | ||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Vláda Josefa Tošovského | ||||
---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Josef Tošovský (jmenován 17. prosince 1997, nestraník) | |||
Členové v den jmenování vlády 2. ledna 1998 | Josef Lux (místopředseda vlády, zemědělství, KDU-ČSL) • Jaroslav Šedivý (místopředseda vlády, zahraniční věci, nestraník za ODS) • Jiří Skalický (životní prostředí – demise 20. února 1998, ODA) • Jan Černý (místní rozvoj, ODS) • Karel Kühnl (průmysl a obchod, ODA) • Michal Lobkowicz (obrana, ODS) • Vladimír Mlynář (bez portfeje, nestraník) • Petr Moos (doprava a spoje, nestraník) • Vlasta Parkanová spravedlnost, ODA) • Ivan Pilip (finance, ODS) • Zuzana Roithová (zdravotnictví, nestranička) • Jan Sokol (školství, mládež a tělovýchova, nestraník) • Martin Stropnický (kultura, nestraník) • Cyril Svoboda (vnitro, KDU-ČSL) • Stanislav Volák (práce a sociální věci, ODS) • Miloslav Výborný (předseda Legislativní rady vlády – demise 15. června 1998, KDU-ČSL) | |||
Členové jmenovaní později |
|
Vláda Stanislava Grosse | |
---|---|
Předseda vlády | Stanislav Gross (jmenován 26. července 2004, ČSSD) |
Členové v den jmenování vlády 4. srpna 2004 | Zdeněk Škromach (1. místopředseda vlády, práce a sociální věci, ČSSD) • Milan Šimonovský (místopředseda vlády, doprava, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místopředseda vlády, spravedlnost, US-DEU) • Martin Jahn (místopředseda vlády pro ekonomiku, nestraník za ČSSD) • František Bublan (vnitro, nestraník za ČSSD) • Karel Kühnl (obrana, US-DEU) • Bohuslav Sobotka (finance, ČSSD) • Cyril Svoboda (zahraniční věci, KDU-ČSL) • Jiří Paroubek (místní rozvoj, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Milada Emmerová (zdravotnictví, ČSSD) • Pavel Dostál (kultura, ČSSD) • Milan Urban (průmysl a obchod, ČSSD) • Jaroslav Palas (zemědělství, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Vladimír Mlynář (informatika, US-DEU) • Jaroslav Bureš (předseda Legislativní rady vlády, nestraník za ČSSD) |
Vláda Jiřího Paroubka | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Jiří Paroubek (jmenován 25. dubna 2005, ČSSD) | ||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 25. dubna 2005 | Bohuslav Sobotka (1. místopředseda vlády, finance, ČSSD) • Zdeněk Škromach (místopředseda vlády, práce a sociální věci, zdravotnictví – pověřen 12. října 2005 – odvolán 4. listopadu 2005, ČSSD) • Milan Šimonovský (místopředseda vlády, doprava, KDU-ČSL) • Pavel Němec (místopředseda vlády, spravedlnost, US-DEU) • Martin Jahn (místopředseda vlády pro ekonomiku – demise 31. prosince 2005, nestraník za ČSSD) • Cyril Svoboda (zahraniční věci, KDU-ČSL) • Karel Kühnl (obrana, US-DEU) • František Bublan (vnitro, nestraník za ČSSD) • Milan Urban (průmysl a obchod, ČSSD) • Petr Zgarba (zemědělství – demise 10. listopadu 2005, ČSSD) • Milada Emmerová (zdravotnictví – odvolána 12. října 2005, ČSSD) • Petra Buzková (školství, mládež a tělovýchova, ČSSD) • Libor Ambrozek (životní prostředí, KDU-ČSL) • Pavel Dostál (kultura – zemřel 24. července 2005 ČSSD) • Radko Martínek (místní rozvoj, ČSSD) • Dana Bérová (informatika, nestranička za US-DEU) • Pavel Zářecký (předseda Legislativní rady vlády, nestraník za ČSSD) | ||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Ministři průmyslu a obchodu České republiky | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky |
Ministři obrany České republiky | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||
Ministerstvo obrany České republiky |
Velvyslanci České republiky ve Spojeném království | |
---|---|
Karel Kühnl (1993–1997) • Pavel Seifter (1997–2003) • Štefan Füle (2003–2005) • Jan Winkler (2005–2009) • Michael Žantovský (2009–2015) • Libor Sečka (2015–2021) • Marie Chatardová (od 2021) |