Marie Henrieta Chotková

Marie Henrieta Chotková
Narození	24. listopadu 1863 Dolná Krupá Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	13. února 1946 (ve věku 82 let) Dolná Krupá Československo Československo
Povolání	pěstitel rostlin a botanička
Rodiče	Rudolf II. Chotek z Chotkova a Vojnína a Marie z Khevenhüller-Metsche
Příbuzní	Rudolf Otto Chotek a Gabriela Chotková z Chotkova (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Henrieta hraběnka Chotková, celým jménem Henrieta Hermína Rudolfína Ferdinanda Maria Antonia Anna Chotková z Chotkova a Vojnína (24. listopadu 1863 Dolná Krupá – 13. února 1946 tamtéž) byla uherská šlechtična a pěstitelka růží. U rodného zámku v Dolné Krupé založila rozárium. Šlo o jedno ze tří největších v Evropě. Na vrcholu své slávy obsahovalo více než 6000 kultivarů růží, z nichž některé vyšlechtila právě hraběnka Chotková, známá také jako růžová grófka.

Byla zanícenou křesťankou, kterou zůstala až do smrti. Podporovala náboženské, kulturní a charitativní aktivity v Dolní Krupé, čímž si vysloužila všeobecnou oblíbenost. V roce 1898 vykonala pouť do Svaté země a byla také čestnou dámou Ústavu šlechtičen v Brně.^[1] Její úsilí ocenil i papež Pius X., u něhož byla i na osobní audienci a obdržela vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice (1912). Už za jejího života i po smrti bylo na její počest pojmenováno několik kultivarů růží.^[2][3][4]

Život

Hraběnka Marie Henrieta Chotková se narodila v úterý 24. listopadu 1863 v Dolní Krupé do uherské linie české šlechtické rodiny Chotků.^[5] Byla nejstarší ze čtyř dětí Rudolfa Chotka (1822–1903) a jeho manželky Marie Antonie, rozené Khevenhüller-Metsch (1838–1892). Měla tři sourozence, Annu (1865–1882, zemřela na tuberkulózu), Gabrielu (1868–1933) a Rudolfa (1870–1921). Její sestřenicí byla Žofie Chotková, manželka rakouského arcivévody Františka Ferdinanda d’Este.^[6] Dědečkem byl Heřman Chotek. Po otcově úmrtí (1903) zdědila finanční hotovost a v zámeckém parku v Dolní Krupé si nechala postavit jako své sídlo tzv. Schweizerhaus, místními zvaný jako Horný kaštiel.^[7]

Během první světové války se vzdala zahradnictví a pracovala jako sestra Červeného kříže. Starala se o raněné vojáky v nemocnici v Trnavě. Když se na konci války vrátila na své panství, její rozárium bylo úplně zpustlé. Po úmrtí staršího bratra Rudolfa se stala majitelkou velkostatku Dolná Krupá, k němuž patřilo 1 724 hektarů půdy^[8][9] zatímco mladší sestra Gabriela, provdaná Schönbornová, zdědila Futak v Chorvatsku.

Po první světové válce se snažila využít pěstování růží jako podnikatelskou činnost, ale pro nedostatek zkušeností, vyčerpanost a kvůli tehdejšmí socio-ekonomické poměrům rozárium začalo upadat. Francouzští, angličtí či němečtí růžaři ji považovali za největší evropskou autoritu v tomto oboru. Marie Henrieta si často korespondovala se svými zahraničními kolegy. Věnovala se také publikování odborných článků o růžích v zahraničních novinách. Její rodnou řečí byla němčina, ovládala ale i francouzštinu, angličtinu a latinu, se svými zaměstnanci mluvila slovensky. Rodinám zaměstnanců poskytovala často naturálie z produkce velkostatku, finančně přispívala na lékařskou péči a vzdělání dětí. Charitativní působení bylo udržováno v místní paměti ještě dlouho po její smrti. I když byla oblíbená, měla svéráznou povahu a navzdory zákazu užívání šlechtických titulů v Československu trvala až do smrti na oslovení osvícená paní hraběnka.

Po rozdělení Československa a začátku 2. světové války už růže většinu obyvatelstva nezajímaly. Kvůli válce bylo pracovních sil pro růžovou zahradu málo a rozárium každým rokem padalo do horšího stavu. Ke konci války byl zámek dvakrát vyrabován ustupujícími Němci a postupující Rudou armádou. Vzácná a bohatá knihovna byla spálena v zámeckém parku, vojáci vykradli i pokoj, v němž byla sama hraběnka přítomna. Rozárium po roce 1945 nakonec úplně zaniklo, v roce 1947 vyhořel Horný kaštiel (Schweizerhaus).^[10] Hraběnka Chotková, stará, nemocná a zcela zubožená, se musela spoléhat na dobročinnost vesničanů, aby přežila. Konec života strávila v klášteře Dcer Boží lásky v Dolné Krupé, kde zemřela o půl roku později. Byla posledním potomkem uherské větve Chotků a je pohřbena v rodinném mauzoleu v Dolné Krupé. Až po její smrti byl velkostatek se zámkem znárodněn.^[11]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mária Henrieta Choteková na slovenské Wikipedii.

Literatura

• Petráš, S.: Ružová grófka a jej svet. Príbeh zakladateľky prvého rozária na Slovensku. Občianske združenie Korompa Dolná Krupá, 2010
• Hudba ruží. Ružiarska ročenka k 150. výročia narodenia M. H. Chotekovej, Ružiarska spoločnosť M. H. Chotekovej 2013
• Vozárová, M. – Šípošová H. a kol.: Osobnosti botaniky na Slovensku, Veda 2010
• Ďuranová, Ľ. – Šourková, A. – Táborecká, A. a kol.: Lexikón slovenských žien, SNK 2003
• RISTOVSKÁ, Radoslava: Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia; Trnavská univerzita v Trnavě, 2021; 164 s. (kapitola Posledná s menom Chotek - Mária Henrieta, s. 101–113 ISBN 978-80-568-0428-5

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Henrieta Chotková na Wikimedia Commons
• JANIAKOVÁ, Danica. Dušenka. Klub 50. Dostupné online. 

Chotkové z Chotkova a Vojnína
1702 stav svobodných pánů • 1723 český hraběcí titul • 1745 říšský hraběcí titul • 1755 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Horních Rakousích • 1765 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Dolních Rakousích • 1879 dědičný člen rakouské Panské sněmovny Říšské rady • 1970 vymřeli po meči
1. generace	Otto († po 1400)
2. generace	Jan († po 1474)
3. generace	Jindřich († před 1500)
4. generace	Jakub († po 1500)
5. generace	Petr († před 1537)
6. generace	Mikuláš • Václav († před 1568)
7. generace	Kryštof († asi 1589) • Jan (1519–1591) • Jiří (po 1520 – po 1589) • Zikmund (po 1521–1603)
8. generace	Adam (před 1553–1592) • Václav (1554–1612) • Adam
9. generace	Jiří († 1620) • Karel († 1638)
10. generace	Adam Jiří († po 1623) • Jan Václav (před 1627–1638) • Jiří Rudolf (1628–1673) • Vilém (po 1628–1674)
11. generace	Ignác Rudolf († po 1683) • Václav Antonín (1674–1754)
12. generace	Václav (1703–1725) • Jan Karel (1704–1787) • Rudolf (1706–1771)
13. generace	Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810) • Jan Rudolf (1748–1824)
14. generace	Jan Nepomuk (1773–1824) • Josef (1776–1809) • Marie Aloisie (1777–11864) • Ferdinand Maria (1781–1836) • Karel* (1783–1868) • Terezie (1785–1872) • Heřman** (1786–1822)
15. generace	Jindřich (1802–1864) • Sidonie (1805–1890) • Hermína** (1815–1882) • Otto** (1816–1889) • Rudolf** (1822–1903) • Antonín* (1822–1883) • Emanuel* (1823–1843) • Bohuslav* (1829–1896)
16. generace	Rudolf Karel (1832–1894) • Emerich (1833–1911) • Ferdinand (1838–1913) • Isabella (1842–1857) • Arnošt (1844–1927) • Karolina (1846–1933) • Karel* (1853–1926) • Marie* (1855–1943) • Olga* (1860–1934) • Wolfgang* (1860–1926) • Zdenka* (1861–1946) • Marie Pia* (1863–1935) • Henrietta** (1863–1946) • Karolina* (1865–1919) • Anna** (1865–1882) • Žofie* (1868–1914) • Gabriela** (1868–1933) • Rudolf Otto** (1870–1921) • Oktavie* (1873–1946) • Marie Antonie* (1874–1930) • Marie Henrieta* (1880–1964)
17. generace	Jan Nepomuk Rudolf (1865–1884) • Karel (Cary)* (1887–1970) • Antoinetta* (1888–1910) • Ada* (1890–1939)
Sídla	Veltrusy • Kačina • Nové Dvory • Velké Březno • Chotkovský palác ve Vídni • Chotkovský palác v Praze • Dolná Krupá
Pohřebiště	Chotkovská hrobka (Nové Dvory) • Chotkovská hrobka (Valtířov) • Chotkovská hrobka (Dolná Krupá) • Kostel sv. Martina v Kozlech • Kostel Narození sv. Jana Křtitele ve Veltrusech • Městský hřbitov v Litoměřicích
* velkobřezenská větev, ** uherská větev, tučně jsou vyznačeni Václav Antonín Chotek a majitelé majorátu (později velkostatku) Veltrusy