Michel Serrault

Michel Serrault
Michel Serrault na Filmovém festivalu v Cannes v roce 1997
Michel Serrault na Filmovém festivalu v Cannes v roce 1997
Rodné jménoMichel Lucien Serrault
Narození24. ledna 1928
Brunoy, Essonne, FrancieFrancie Francie
Úmrtí29. července 2007 (ve věku 79 let)
Équemauville, Calvados, FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníCimetière Sainte-Catherine de Honfleur (2007–2009)
Starý hřbitov v Neuilly-sur-Seine (od 2009)
Alma materSimonův kurz
Aktivní roky1951–2007
César
Nejlepší herec
1979 – Klec bláznů
1982 – Svědek
1996 – Nelly a pan Arnaud
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michel Serrault (24. ledna 1928 Brunoy, Essonne – 29. července 2007 Équemauville, Calvados) byl francouzský filmový a divadelní herec, trojnásobný držitel Césara pro nejlepšího herce znamenající rekordní počet v kategorii.

Život a kariéra

Mládí

Měl bratry Raoula a Guy a sestru Denise. Ve čtrnácti letech vstoupil do kněžského semináře, ale po několika týdnech se zamiloval a utekl. Již od dětství měl touhu stát se hercem a od šestnácti let chodil v pařížském Centre Dramatique de la Rue Blanche do kursů herectví. Ke studiu na konzervatoři nebyl přijat.

V roce 1946 začal svoji profesionální kariéru kontraktem na turné po Německu se společností Jean-Marii Serreaua. Po skončení základní vojenské služby u letectva nastoupil na prkna pařížských divadel. Od roku 1953 spolupracoval s hercem, režisérem a dramatikem Jeanem Poiretem, s nímž vytvořil množství skečů a scének v řadě pařížských kabaretů (Tabu, Tomates, Olympia, Bobino).[1] Kromě toho vynikl v různých dramatech W. Shakespeara a Molièra.

Filmová kariéra

K filmu se dostal přibližně v roce 1954. Jeho filmovým debutem byl Poprask v kabaretu, ve kterém se poprvé setkal s Luisem de Funèsem. Zpočátku hrál zejména vedlejší role úředníků a policejních komisařů, často hrál po boku svého přítele Jeana Poireta. Filmy, ve kterých zpočátku hrál, ale nebyly příliš významné.

v sedmdesátých letech dostal příležitost uplatnit svůj komediální talent. Tehdy hrál s Poiretem v pařížském Théâtre du Palais-Royal komedii Klec bláznů, která byla posléze i zfilmována. Lze zmínit také roli ovdovělého knihkupce Rondina ve filmu Krysy z temnot.

Kromě komediálních rolí hrál rovněž postavy charakterní. K režisérům, s nimiž pracoval ve filmu, patří například Claude Chabrol, Jean-Pierre Mocky, Georges Lautner, Michel Audiard, Bertrand Blier, Claude Zidi nebo Mathieu Kassowitz.

V roce 1976 hrál hlavní roli v komedii Situace je vážná, nikoliv však zoufalá. Kromě komedie Klec bláznů (1978) získal mezinárodní popularitu[1] rolí homosexuálního Albina ve filmu Ptačí klec 3: Svatba z roku 1985.

V roce 1982 dostal Césara za úlohu v kriminálním dramatu Svědek. Úloha masového vraha Židů, jimž sliboval útěk do Jižní Ameriky, ve filmu Doktor Petiot (1990) byla ještě výraznější, ale nebyla oceněna. Césarem byl znovu oceněn za roli starého soudce Arnauda, který vzplane láskou k mladé vdané dívce v podání Emmanuelle Béartové, v komorním snímku Nelly a pan Arnaud (1994). Mezi poslední snímky patří filmy Belphegor: Fantom Louvru (2001) a Motýl.

Byl celkem osmkrát nominován na Césara a dvakrát na divadelní Molièrovu cenu. V roce 1996 se stal nositelem Řádu čestné legie a v roce 2002 mu byl udělen francouzský Řád za zásluhy.

Soukromí

Od roku 1952 byl ženatý s Juanitou Peyronovou (nar. 1958), se kterou měl dvě dcery. Dcera Caroline zemřela při autonehodě, dcera Nathalie Serraultová je také herečkou.

Od jara 2007 byl těžce nemocen na rakovinu. Po hospitalizaci v Neuilly-sur-Seine byl na poslední týdny převezen do své letní rezidence v Normandii, kde v červenci 2007 zemřel.[1]

Filmografie (výběr)

  • 1954: Poprask v kabaretu (Ah! Les belles bacchantes), režie Jean Loubignac
  • 1955: Ďábelské ženy (Les Diaboliques), režie Henri-Georges Clouzot
  • 1956: Zatracená holka (Cette sacrée gamine), režie Michel Boisrond
  • 1960: Francouzka a láska (La Française et l'amour), několik režisérů
  • 1961: Candide ou l'Optimisme au XXe siècle (Candide ou l'Optimisme au XXe siècle), režie Norbert Carbonnaux
  • 1961: Výhodná koupě (La Belle Américaine), režie Robert Dhéry a Pierre Tchernia
  • 1962: Láska na polštáři (Le Repos du guerrier), režie Roger Vadim
  • 1962: Nous irons à Deauville (Nous irons à Deauville), režie Francis Rigaud
  • 1962: Un clair de lune a Maubeuge (Un clair de lune a Maubeuge), režie Jean Chérasse
  • 1963: Karamboly (Carambolages), režie Marcel Bluwal
  • 1964: Des pissenlits par la racine (Des pissenlits par la racine), režie Georges Lautner
  • 1964: Honba na muže (La Chasse à l'homme), režie Édouard Molinaro
  • 1965: Prachy a smůla (Cent briques et des tuiles), režie Pierre Grimblat
  • 1966: Srdcový král (Le Roi de cœur), režie Philippe de Broca
  • 1967: Blázen z laboratoře 4 (Le Fou du labo IV), režie Jacques Besnard
  • 1967: Přátelé kopretiny (Les Compagnons de la marguerite), režie Jean-Pierre Mocky
  • 1970: Koňská hlava (Le Cri du cormoran, le soir au-dessus des jonques), režie Michel Audiard
  • 1972: Le Viager (Le Viager), režie Pierre Tchernia
  • 1973: Krysy z temnot (Les Gaspards), režie Pierre Tchernia
  • 1973: Velký bazar (Le Grand bazar), režie Claude Zidi
  • 1973: Životní šance (La Belle affaire), režie Jacques Besnard
  • 1975: Krást se musí umět (C'est pas parce qu'on a rien à dire qu'il faut fermer sa gueule), režie Jacques Besnard
  • 1976: Situace je vážná, nikoli však zoufalá (La Situation est grave... mais pas désespérée), režie Jacques Besnard
  • 1978: Klec bláznů (La Cage aux folles), režie Édouard Molinaro
  • 1978: Peníze těch druhých (L'Argent des autres), režie Christian de Chalonge
  • 1978: Préparez vos mouchoirs (Préparez vos mouchoirs), režie Bertrand Blier
  • 1979: Studený bufet (Buffet froid), režie Bertrand Blier
  • 1979: Úspěšný společník (L'Associé), režie René Gainville
  • 1980: Klec bláznů II (La Cage aux folles II), režie Édouard Molinaro
  • 1980: Vlk a beránek (Il Lupo e l'agnello), režie Francesco Massaro
  • 1981: Malevil (Malevil), režie Christian de Chalonge
  • 1981: Svědek (Garde à vue), režie Claude Miller
  • 1982: Les Fantômes du chapelier (Les Fantômes du chapelier), režie Claude Chabrol
  • 1983: Mortelle randonnée (Mortelle randonnée), režie Claude Miller
  • 1984: Le Bon roi Dagobert (Le Bon roi Dagobert), režie Dino Risi
  • 1984: Rozmar (Le Bon plaisir), režie Francis Girod
  • 1985: Mistři gagu (Les Rois du gag), režie Claude Zidi
  • 1985: Ptačí klec 3: Svatba (la Cage aux folles 3 - 'Elles' se marient), režie Georges Lautner
  • 1988: Nebuďte policajta (Ne réveillez pas un flic qui dort), režie José Pinheiro
  • 1988: Ve vší nevinnosti (En toute innocence), režie Alain Jessua
  • 1995: Nelly a pan Arnaud (Nelly & Monsieur Arnaud), režie Claude Sautet
  • 1996: Rošťák Beaumarchais (Beaumarchais, l'insolent), režie Édouard Molinaro
  • 1997: Artemisia (Artemisia), režie Agnès Merlet
  • 1997: Konec sázek (Rien ne va plus), režie Claude Chabrol
  • 1997: Povolání vrah (Assassin(s)), režie Mathieu Kassovitz
  • 1999: Děti z mokřin (Les Enfants du marais), režie Jean Becker
  • 2000: Herci (Les Acteurs), režie Bertrand Blier
  • 2000: Libertin (Le Libertin), režie Gabriel Aghion
  • 2001: Belphegor: Fantom Louvru (Belphégor - Le fantôme du Louvre), režie Jean-Paul Salomé
  • 2001: Jedna vlaštovka jaro udělá (Une hirondelle a fait le printemps), režie Christian Carion
  • 2001: Vajont - šílenství mužů (Vajont - La diga del disonore), režie Renzo Martinelli
  • 2002: 24 hodin ze života jedné ženy (24 heures de la vie d'une femme), režie Laurent Bouhnik
  • 2002: Motýl (Le Papillon), režie Philippe Muyl
  • 2004: Zloduch Albert (Albert est méchant), režie Hervé Palud
  • 2005: Šťastné a Veselé (Joyeux Noël), režie Christian Carion
  • 2007: Symbol smrti (Pars vite et reviens tard), režie Régis Wargnier

Ocenění

César

Ocenění
Nominace

Molièrova cena

Nominace
  • 1987: Molièrova cena pro herce za představení L'Avare
  • 1993: Molièrova cena pro herce za představení Knock

Jiná ocenění

  • 1996: Prix Lumière pro nejlepšího herce za film Nelly a pan Arnaud
  • 1996: nositel Řádu čestné legie
  • 1998: Prix Lumière pro nejlepšího herce za film Konec sázek
  • 2002: nositel Řádu za zásluhy

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Hvězda bulvárního divadla Michel Serrault zemřel [online]. Týden (časopis), 2007-07-30 [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Autoritní data Editovat na Wikidatech
Držitelé Césara pro nejlepšího herce
1976–1979
1976 Philippe Noiret (Stará puška) • 1977 Michel Galabru (Soudce a vrah) • 1978 Jean Rochefort (Krab bubeník) • 1979 Michel Serrault (Klec bláznů)
1980–1989
1980 Claude Brasseur (Válka policajtů) • 1981 Gérard Depardieu (Poslední metro) • 1982 Michel Serrault (Svědek) • 1983 Philippe Léotard (Práskač) • 1984 Coluche (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Alain Delon (Náš příběh) • 1986 Christopher Lambert (Podzemka) • 1987 Daniel Auteuil (Jean od Floretty a Manon od pramene) • 1988 Richard Bohringer (Velká cesta) • 1989 Jean-Paul Belmondo (Cesta zhýčkaného dítěte)
1990–1999
1990 Philippe Noiret (Život a nic jiného) • 1991 Gérard Depardieu (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jacques Dutronc (Van Gogh) • 1993 Claude Rich (Le Souper) • 1994 Pierre Arditi (Smoking / No Smoking) • 1995 Gérard Lanvin (Nejmilejší syn) • 1996 Michel Serrault (Nelly a pan Arnaud) • 1997 Philippe Torreton (Kapitán Conan) • 1998 André Dussollier (Stará známá písnička) • 1999 Jacques Villeret (Blbec k večeři)
2000–2009
2010–2019
2010 Tahar Rahim (Prorok) • 2011 Éric Elmosnino (Serge Gainsbourg: Heroický život) • 2012 Omar Sy (Nedotknutelní) • 2013 Jean-Louis Trintignant (Láska) • 2014 Guillaume Gallienne (Kluci a Guillaume, ke stolu!) • 2015 Pierre Niney (Yves Saint Laurent) • 2016 Vincent Lindon (Zákon trhu) • 2017 Gaspard Ulliel (Je to jen konec světa) • 2018 Swann Arlaud (Chovatel) • 2019 Alex Lutz (Guy)
2020–dodnes
2020 Roschdy Zem (Slitování) • 2021 Sami Bouajila (Syn) • 2022 Benoît Magimel (De son vivant) • 2023 Benoît Magimel (Pacifiction)