Willard Libby

Willard Frank Libby
Narození17. prosince 1908
Grand Valley, Colorado, USA
Úmrtí8. září 1980
Los Angeles, Kalifornie, USA
NárodnostAmeričan
VzděláníUniverzity of California, Berkeley Princeton Univerzity
Alma materKalifornská univerzita v Berkeley
Princetonská univerzita
Analy High School
Povoláníchemik a fyzik
ZaměstnavateléKalifornská univerzita v Los Angeles
Kalifornská univerzita v Berkeley
Chicagská univerzita
OceněníNobelova cena, medaile Elliotta Cressona
ChoťLeona Woods
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Willard Frank Libby (17. prosince 1908 – 8. září 1980) byl americký fyzikální chemik, který objevil a významně zdokonalil tzv. radiokarbonovou metodu datování, která způsobila revoluci v archeologii. Za to také získal roku 1960 Nobelovu cenu za chemii.[1] Objevil též, že za pomoci tritia lze určovat stáří vody, což ovlivnilo zejména obchod s vínem.

Narodil se v Grand Valley ve státě Colorado. Doktorát za chemii dostal v roce 1933 na University of California v Berkeley. Tam se pak stal odborným asistentem. 30. léta 20. století strávil budováním citlivého Geigerova počítače na měření přírodní a umělé radioaktivity. Bylo mu uděleno Guggenheimovo stipendium, které využil většinou v roce 1941 na Princeton University. Po začátku druhé světové války pracoval s nositelem Nobelovy ceny, chemikem Haroldem Ureyem na projektu Manhattan (výroba první atomové bomby) na Columbia University, byl zde zodpovědný za plynovou difúzí a obohacení uranu 235.

V roce 1945 se stal profesorem na univerzitě v Chicagu. V roce 1954 byl jmenován do americké komise pro atomovou energii. V roce 1959 se stal profesorem chemie na University of California (UCLA), na tomto postu působil až do jeho odchodu do důchodu v roce 1976. Měl tu čest učit studenty prvního ročníku chemie v letech 1959 až 1963 (v souladu s univerzitní tradicí, kdy senior fakulty učí první ročník). Byl po mnoho let ředitelem celostátního institutu Geofyziky a planetární fyziky (IGPP) při University of California, včetně doby, kdy došlo k přistání na Měsíci.
V roce 1966 se podruhé oženil s Leonou Woods Marshallovou, původně experimentátorkou na prvním nukleárním reaktoru na světě, později profesorkou tvorby a ochrany životního prostředí na UCLA. Také byl u počátku prvního programu tvorby a ochrany životního prostřední na UCLA v roce 1972.
V roce 1960 se stal nositelem Nobelovy ceny za chemii jako vedoucí týmu (sestávajícího z Jamese Arnolda a Ernie Andersona, kterým byl udělen příspěvek 5 000 dolarů), který vyvinul datování pomocí uhlíku 14C.

Během svého pobytu v New York City bydlel v Leonia, New Jersey.[2]

Dílo

  • Arnold, J.R. and W. F. Libby. "Radiocarbon from Pile Graphite; Chemical Methods for Its Concentrations", Argonne National Laboratory, United States Department of Energy (through predecessor agency the Atomic Energy Commission), (October 10, 1946).
  • Libby, Willard F., Radiocarbon dating, 2d ed., University of Chicago Press, 1955.
  • Libby, W. F. "Radioactive Fallout" United States Department of Energy (through predecessor agency the Atomic Energy Commission), (May 29, 1958).
  • Libby, W. F. "Progress in the Use of Isotopes: The Atomic Triad - Reactors, Radioisotopes and Radiation", United States Department of Energy (through predecessor agency the Atomic Energy Commission), (August 4, 1958).
  • Libby, W. F. "History of Radiocarbon Dating", Department of Chemistry and Institute of Geophysics, University of California-Los Angeles, International Atomic Energy Agency, (August 15, 1967).
  • Libby, W. F. "Vulcanism and Radiocarbon Dates", University of California-Los Angeles, National Science Foundation, (October 1972).
  • Libby, W. F. "Radiocarbon Dating, Memories, and Hopes", Department of Chemistry and Institute of Geophysics and Planetary Physics, University of California-Los Angeles, National Science Foundation, (October 1972).
  • He also appeared in the science documentary film Target...Earth? (1980).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willard Libby na anglické Wikipedii.

  1. T. SEABORG, Glenn. Obituary: Willard Frank Libby [online]. Physics Today, 1981. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. Well-Read, Well-Shaded and Well-Placed : "Much later, its residents included five Nobel Prize winners, among them Enrico Fermi, one of the developers of the atomic bomb, and Willard Libby, who discovered radiocarbon dating; Sammy Davis Jr., Pat Boone and Alan Alda, the entertainers, and Robert Ludlum, the author.. The New York Times [online]. Červen 1997 [cit. 2011-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Willard Libby na Wikimedia Commons
  • Profil na Nobel prize.org
  • Stručný životopis na stránkách MIT
  • Profil na Britannica.com
Nositelé Nobelovy ceny za chemii
1901–1925
1926–1950
1951–1975
1976–2000
  • William Lipscomb (1976)
  • Ilja Prigogine (1977)
  • Peter D. Mitchell (1978)
  • Herbert C. Brown / Georg Wittig (1979)
  • Paul Berg / Walter Gilbert / Frederick Sanger (1980)
  • Ken’iči Fukui / Roald Hoffmann (1981)
  • Aaron Klug (1982)
  • Henry Taube (1983)
  • Robert Merrifield (1984)
  • Herbert A. Hauptman / Jerome Karle (1985)
  • Dudley R. Herschbach / Yuan T. Lee / John Polanyi (1986)
  • Donald J. Cram / Jean-Marie Lehn / Charles J. Pedersen (1987)
  • Johann Deisenhofer / Robert Huber / Hartmut Michel (1988)
  • Sidney Altman / Thomas R. Cech (1989)
  • Elias Corey (1990)
  • Richard R. Ernst (1991)
  • Rudolph A. Marcus (1992)
  • Kary Mullis / Michael Smith (1993)
  • George Olah (1994)
  • Paul J. Crutzen / Mario J. Molina / Sherwood Rowland (1995)
  • Robert Curl / Harold Kroto / Richard Smalley (1996)
  • Paul D. Boyer / John E. Walker / Jens Christian Skou (1997)
  • Walter Kohn / John Pople (1998)
  • Ahmed Zewail (1999)
  • Alan J. Heeger / Alan MacDiarmid / Hideki Širakawa (2000)
  • 2001–
  • William Knowles / Rjódži Nojori / K. Barry Sharpless (2001)
  • John B. Fenn / Kóiči Tanaka / Kurt Wüthrich (2002)
  • Peter Agre / Roderick MacKinnon (2003)
  • Aaron Ciechanover / Avram Herško / Irwin Rose (2004)
  • Robert H. Grubbs / Richard Schrock / Yves Chauvin (2005)
  • Roger D. Kornberg (2006)
  • Gerhard Ertl (2007)
  • Osamu Šimomura / Martin Chalfie / Roger Tsien (2008)
  • Venkatraman Ramakrishnan / Thomas A. Steitz / Ada Jonathová (2009)
  • Richard Heck / Akira Suzuki / Eiči Negiši (2010)
  • Daniel Šechtman (2011)
  • Brian Kobilka / Robert Lefkowitz (2012)
  • Martin Karplus / Michael Levitt / Arieh Warshel (2013)
  • Eric Betzig / Stefan Hell / William E. Moerner (2014)
  • Tomas Lindahl / Paul Modrich / Aziz Sancar (2015)
  • Jean-Pierre Sauvage / Fraser Stoddart / Bernard Feringa (2016)
  • Jacques Dubochet / Joachim Frank / Richard Henderson (2017)
  • Frances Arnoldová / Gregory Winter / George P. Smith (2018)
  • John B. Goodenough / Michael Stanley Whittingham / Akira Jošino (2019)
  • Emmanuelle Charpentierová / Jennifer A. Doudnaová (2020)
  • Benjamin List / David MacMillan (2021)
  • Carolyn R. Bertozziová / Morten Meldal / K. Barry Sharpless (2022)
  • Moungi G. Bawendi / Louis E. Brus / Alexej I. Jekimov (2023)
  • Osobnosti roku časopisu Time
    1927–1950
    1951–1975
    1976–2000
    2001–dosud
    Autoritní data Editovat na Wikidatech