Jan XXIII.

Svatý Jan XXIII.
261. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	28. října 1958
Uveden do úřadu	4. listopadu 1958 (korunovace)
Pontifikát skončil	3. června 1963
Předchůdce	Pius XII.
Nástupce	Pavel VI.
Heslo	„Obœdientia et pax“ „Poslušnost a mír“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	10. srpna 1904 světitel Giuseppe Ceppetelli
Biskupské svěcení	19. března 1925 světitel Giovanni Tacci Porcelli 1. spolusvětitel Giuseppe Palica 2. spolusvětitel Francesco Marchetti Selvaggiani
Kardinálská kreace	12. ledna 1953 kreoval Pius XII.
Titul	Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Titulární arcibiskup Areopolis (1925–1934) Apoštolský delegát v Bulharsku (1931–1935) Titulární arcibiskup Mesembria (1934–1953) Apoštolský administrátor Konstantinopolského vikariátu (1935–1944) Apoštolský delegát v Řecku (1935–1944) Apoštolský delegát v Turecku (1935–1944) Apoštolský delegát ve Francii (1944–1953) Patriarcha Benátský (1953–1958)
Zúčastnil se	papežské konzistoře v lednu 1953 II. vatikánského koncilu
Osobní údaje
Rodné jméno	Angelo Giuseppe Roncalli
Datum narození	25. listopadu 1881
Místo narození	Sotto il Monte, Itálie Itálie
1. svaté přijímání	1888
Biřmování	13. února 1889
Datum úmrtí	3. června 1963 (ve věku 81 let)
Místo úmrtí	Řím, Vatikán Vatikán
Příčina úmrtí	nádorové onemocnění žaludku
Místo pohřbení	Bazilika svatého Petra
Národnost	Italská
Rodiče	Giovanni Battista Roncalli a Marianna Roncalli
Svatořečení
Začátek procesu	1967
Beatifikace	3. září 2000 Svatopetrské náměstí, Vatikán beatifikoval Jan Pavel II.
Kanonizace	27. dubna 2014 Svatopetrské náměstí, Vatikán kanonizoval František
Svátek	3. června, 11. října
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Atributy	papežská roucha
Patron	papežských nunciů, patriarchů benátek, jednoty křesťanů
Seznam papežů nosících jméno Jan multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Jan XXIII., vlastním jménem Angelo Giuseppe Roncalli (25. listopadu 1881 Sotto il Monte – 3. června 1963 Vatikán), byl 261. papežem katolické církve (1958–1963). Mezi nejdůležitější činy jeho pontifikátu náleží svolání druhého vatikánského koncilu a vydání encykliky Pacem in terris, které mu ve spojení s diplomatickými aktivitami přineslo přezdívku papež míru. Dne 27. dubna 2014 byl papežem Františkem prohlášen za svatého.

Mládí a kariéra

Narodil se jako prvorozený syn a čtvrté ze čtrnácti děti chudého pachtýře Giovanniho Battisty Roncalliho a jeho ženy Marianny Giulie, rozené Mazzolla. Na kněze byl vysvěcen v roce 1905. V roce 1915 byl odveden do italské armády jako ošetřovatel a kaplan s hodností seržanta. V roce 1921 jej papež Benedikt XV. jmenoval předsedou Společnosti pro šíření víry.

V roce 1925 ho papež Pius XI. vysvětil na biskupa, jmenoval titulárním biskupem aeropolským (jako biskupské heslo si Roncalli zvolil Oboedientia et pax – Poslušnost a mír) a vyslal jej jako apoštolského visitátora do Bulharska. Zde se projevilo jeho diplomatické nadání a schopnosti. V letech 1935–1944 zastával post apoštolského delegáta v Turecku a Řecku.

V září 1929 se zúčastnil velkolepých oslav Svatováclavského milénia v tehdejším Masarykově Československu.

Během 2. světové války vyvinul velké úsilí na pomoc lidem postiženým válkou. Vyjednal se západními spojenci přísun humanitární pomoci (léky a potraviny) pro Němci okupované Řecko.^[zdroj?] S neoficiální pomocí německého velvyslance v Turecku Papena dokázal zabránit Turkům ve vydání několika set židovských uprchlíků zpět do Německa.^[zdroj?]

V roce 1944 ho papež Pius XII. jmenoval apoštolským nunciem v Paříži, jejíž nová vláda byla antiklerikální. Brzy se mu podařilo napjaté vztahy normalizovat a zredukovat požadavky vlády na odvolání 33 údajně kolaborujích biskupů a arcibiskupů na 3 skutečně kolaborující.

Během svého pobytu ve Francii byl jmenován kardinálem. Krátce poté se stal patriarchou benátským.

Dne 28. října 1958 jej konkláve kardinálů nečekaně zvolilo nástupcem po papeži Piu XII. Předpokládalo se, že vzhledem k vysokému věku a chatrnému zdraví bude papežem spíše přechodným. Zvolil si jméno Jan XXIII. (Jméno Jan bylo naposledy použito v 15. století jedním ze vzdoropapežů (Baldassare Cosa – Jan XXIII., na něhož se nebere při číslování zřetel). Fakt, že přes 500 let žádný papež nepřijal jméno Jan, je pravděpodobně důsledkem kontroverzních činů a úlohy tohoto vzdoropapeže. Rozhodnutí papeže Jana XXIII. nepřijmout jméno Jan XXIV. je chápáno jako potvrzení toho, že Baldassare Cossa nebyl právoplatným papežem. Jan XXIII. si údajně zvolil jméno Jan mimo jiné i proto, aby je po 500 letech očistil.

Papež

Jan XXIII. se ukázal být radikálně jiný než jeho předchůdci. Byl známý svým smyslem pro humor, nekonvenčností a zanedbáváním protokolu a bezpečnostních opatření. Proslavené jsou jeho návštěvy věznic a tajné výlety mimo Vatikán, které přinášely starosti veliteli jeho osobní gardy.

Jan XXIII. omezil konfrontační antikomunistický kurs svých předchůdců a navázal na jejich úsilí v boji za mír ve světě a v oblasti ekumenismu. Omezil mnoho ceremoniálních zvyklostí a zrušil několik set let platnou kvótu omezující počet kardinálů na 70. Svolal druhý vatikánský koncil, který měl přiblížit katolickou církev modernímu světu, a jeho první polovině předsedal. V jeho průběhu zemřel na rakovinu žaludku.

Blízkým spolupracovníkem papeže byl biskup Loris Francesco Capovilla.

Blahořečení a svatořečení

Papež Jan Pavel II. roku 2000 prohlásil Jana XXIII. za blahoslaveného. Papež František 5. července 2013 přijal návrh Kongregace pro svatořečení, aby byl Jan XXIII. svatořečen, a přiklonil se k názoru, že ke kanonizaci postačí jeden zázrak, který byl uznán při procesu blahořečení.^[1] Prohlášen za svatého byl papežem Františkem společně s Janem Pavlem II. dne 27. dubna 2014 za účasti emeritního papeže Benedikta XVI.^[2]

Encykliky

• Ad Petri cathedram (1959)
• Mater et Magistra (1961)^[3]
• Aeterna Dei sapientia (1961)
• Pacem in terris (1963)^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• RENDINA, Claudio. Příběhy papežů. Dějiny a tajemství. Životopisy 265 římských papežů. Překlad Filip Kronberger a Helena Lergetporer. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 654–660. 

Související články

• Seznam kardinálů jmenovaných Janem XXIII.
• Seznam benátských patriarchů
• Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan XXIII. na Wikimedia Commons
• Osoba Jan XXIII. ve Wikicitátech
• Galerie Jan XXIII. na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan XXIII.
• Encykliky Jana XXIII. (a další dokumenty) na stránkách Vatikánu, včetně překladů do moderních jazyků
• Poselství Jana Pavla II. k světovému dni míru 2003 (s odkazy na encykliku Pacem in terris), český překlad, anglické znění, další jazykové verze
• Životopisný televizní film, vysílaný ČT na Vánoce 2004

Papež Jan XXIII.
Angelo Giuseppe Roncalli, 28. října 1958 – 3. června 1963
Životopis	Konkláve 1958 • Erb Jana XXIII. • Sotto il Monte Giovanni XXIII • Konkláve 1963 • Kanonizace Jana XXIII. a Jana Pavla II.
Pontifikát	Beatifikovaní a kanonizovaní Janem XXIII. • Druhý vatikánský koncil
Encykliky	Ad Petri Cathedram (1959) • Sacerdotii Nostri Primordia (1959) • Grata Recordatio (1959) • Princeps Pastorum (1959) • Mater et magistra (1961) • Aeterna Dei Sapientia (1961) • Paenitentiam Agere (1962) • Pacem in terris (1963)
Knihy	Deník duše
Spolupracovníci	Domenico Tardini • Loris Capovilla • Giovanni Battista Montini • Kardinálové jmenovaní Janem XXIII.
← Papež Pius XII. (předchůdce) / Papež Pavel VI. (nástupce) →

Papežové
Seznam papežů
1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.
5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.
9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan  XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.
13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.
17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František
Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.