Gelasius I.

Svatý Gelasius I.
49. papež
Svatý Gelasius I.
Církev	římskokatolická
Zvolení	1. března 492
Pontifikát skončil	19. listopadu 496
Předchůdce	Felix II.
Nástupce	Anastasius II.
Osobní údaje
Rodné jméno	Gelasius
Datum narození	?
Místo narození	Kabylie či Řím
Datum úmrtí	19. listopadu 496
Místo úmrtí	Řím, Království ostrogótů
Místo pohřbení	Bazilika svatého Petra
Svatořečení
Svátek	21. listopadu
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem, pravoslavná církev, anglikánská církev, luteráni
Seznam papežů nosících jméno Gelasius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Gelasius I. († 19. listopadu 496) byl papežem od 1. března 492 až do své smrti 19. listopadu 496. Byl třetím a zatím posledním papežem afrického původu. Gelasius byl taktéž plodný autor, jež je řazen mezi antiku a raný středověk. Gelasius byl blízkým pomocníkem předešlého papeže sv. Felixe II., především při tvorbě papežských dokumentů. Období, kdy byl papežem, je charakteristické jeho voláním po striktní pravověrnosti, tvrdším prosazováním autority papeže a zvýšením napětí mezi východním a západním křesťanstvím. Jako první z papežů jasně zformuloval tezi o dvou mocích: duchovní (biskupové) a světské (císař), přičemž duchovní ospravedlňuje světskou. Gelasius I. taktéž stanovil památku sv. Valentina na 14. února.^[1] Památka Gelasia se slaví 21. listopadu.

Spor s Anastasiem I. a Akakiem

Zvolení Gelasia 1. března 492 bylo gestem kontinuity: Gelasius po svém předchůdci Felixovi zdědil taktéž spory s východořímským císařem Anastasiem I. a s konstantinopolským patriarchou. Spory se ještě více vyhrotily, když Gelasius trval, navzdory všem ekumenickým snahám jinak celkem ortodoxního patriarchy Eufemia, na odstranění jména posledního konstantinopolského patriarchy z diptychů. (viz Akakiánské schizma)

Oddělení od císaře a patriarchy Konstantinopole bylo, z pohledu Západu, nevyhnutelné, protože přijímali učení o jediné – božské – podstatě Krista (monofyzitismus), což Západ vnímal jako herezi. Gelasiova kniha De duabus in Christo naturis (O dvojí podstatě Krista) popisovala Západní pohled. Kvůli jeho používání konzervativní latiny stojí Gelasius na pomezí antiky a raného středověku.

Církevní a státní moc

Během akakiánského schizmatu Gelasius zašel ještě dále než jeho předchůdci v prohlašování primátu Říma nad celou Církví, jak Východní, tak Západní. Tuto doktrínu prezentoval v termínech, které položily základ pro následná vyjádření dalších papežů proklamujících Petrův primát. Roku 494 Gelasius napsal Anastasiovi velmi důležitý list, známý podle svých prvních slov jako Duo sunt. Tento list položil základ dvojího principu moci, který tvořil základ západního politického myšlení skoro po tisíc let. Gelasius v něm rozlišuje mezi „dvěma mocmi“ – „svatou autoritou biskupů“ (auctoritas sacrata pontificum) a „mocí královskou“ (regalis potestas). Tyto dvě moci, auctorita propůjčující ospravedlnění potestas a potestas zajišťující výkonnou moc pro auctoritas by měli být nezávislé ve svých vlastních sférách působení, ale nadto pracující společně v harmonii.

Potlačování pohanských obřadů a heretiků

Blíže domovu se Gelasiovi po dlouhém zápase podařilo potlačit starověkou římskou slavnost plodnosti a očištění od zlých sil – Lupercalia. Hlavní linii sporů, ale zároveň i nějaké detaily ohledně této slavnosti, máme zachyceny v Gelasiově dopise senátoru Andromachovi. Slavnost byla nahrazena oslavou čistoty Panny Marie. Slavila se 40 dní po Vánocích – 2. února.

Gelasius se taktéž vypořádal s manichejci – heretickými dualisty považujícími se za křesťany – o kterých bylo podezření, že se v Římě nacházejí ve velkém počtu. Gelasius nařídil, aby se eucharistie vydávala pod obojí způsobou, tedy jak chleba, tak víno. Jelikož Manichejci považovali víno za nečisté a v podstatě hříšné, odmítali kalich, a tak mohli být rozeznáni. Později, když manicheismus už prakticky zanikl, byl obnoven starý způsob přijímání pouze hostie.

Smrt

Gelasius zemřel po poměrně krátkém, avšak dynamickém pontifikátu 19. listopadu 496. Jeho památka v církvi se slaví v den jeho pohřbu 21. listopadu.

Gelasiuv africký původ

Někteří se snažili prohlašovat, že Gelasius byl Afričan černé pleti, neboť Liber Pontificalis tvrdí, že byl natione Afer (Afričan podle narození). To ale neznamená, že byl nutně černý, protože černí Afričané byli v latině obecně zmiňování jako Aethiopes. Odporuje tomu Gelasiovo vlastní prohlášení v jednom dopise, že je Romanus natus (narozen jako Říman).

Spisy a dopisy

Gelasius byl nejplodnějším autorem z raných papežů. Zachovalo se velké množství jeho korespondence: některé originály jsou propůjčeny Katolické encyclopedii, další zlomky jsou pečlivě uschovány ve Vatikánských archivech. Existuje dalších šest pojednání, která Gelasius nenapsal. Podle Cassiodora vedla Gelasiova reputace k dosazování jeho jména i do prací, které nenapsal. Dělí se na listy („ep.“ = epistola) a traktáty („tr.“ = tractatus) a jsou otištěny v kompendiích Clavis patrum z let 1617, 1622, 1625, 1666–1676.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pope Gelasius I na anglické Wikipedii.

Literatura

• SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 

Související články

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gelasius I. na Wikimedia Commons
• Gelasiovi spisy na Documenta catholica omnia
• (anglicky) Catholic Encyclopedia: Pope St. Gelasius I
• (anglicky) Duo sunt

Papežové
Seznam papežů
1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.
5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.
9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan  XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.
13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.
17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František
Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.