Interregnum

Interregnum čili mezivládí (z lat. inter- mezi a regnum vláda) je období, kdy původní mandát k vládnutí (resp. obecněji výkonu určité funkce) již zanikl a nový dosud nevznikl. V církevním prostředí se v obdobném smyslu užívá i termínu sedisvakance (z lat. vacatio sedis, doslovně „uprázdnění stolce“).

Charakteristika

Interregnum může vyvolat určitou nejistotu o kontinuitě výkonu a směřování vlády a z toho vyplývající nestabilitu, proto obvykle existují snahy o jeho vyloučení či alespoň zkrácení na minimum.

Moderní monarchie často pro tento účel v případě panovníka aplikují maximu Král je mrtev, ať žije král, která vyjadřuje nastoupení vlády původního dědice trůnu již okamžikem smrti jeho předchůdce (a tedy bez jakékoli prodlevy) a nikoli pozdějším formálním tvrzením nebo korunovací — „úřad“ vládce přetrvává bez ohledu na osud jednotlivce.

Ve volebních monarchiích se zpravidla užívá institutu zvláštního regenta (interrex) vykonávajícího potřebné pravomoci do nástupu nové hlavy státu (typicky v období volební monarchie polské byl takovýmto regentem arcibiskup hnězdenský).

Obdobnou úpravu lze ovšem nalézt i v republikách — např. podle čl. 66 Ústavy České republiky vykonávají v takovýchto případech některé pravomoci prezidenta republiky předseda vlády a předseda Poslanecké sněmovny, resp. Senátu.

Příklady interregna v dějinách

České království

Pohusitské interregnum (1439–1453)

Osmanská říše

Osmanské interregnum (1402–1413)

Svatá říše římská

Interregnum (1257–1273)

nominálními vládci Richard Cornwallský (1257–1272) a Alfons Kastilský (1257–1284)

Interregnum (1740–1742)

Poznámka: Marie Terezie, habsburská dědička a dcera císaře Karla VI. vládla v letech 1740–1745 svým rodovým državám jako arcivévodkyně rakouská a královna česká a uherská. Po roce 1745, kdy se její muž František Štěpán Lotrinský stal císařem, byla i císařovnou-manželkou, její skutečná moc však i poté vycházela z titulu vládkyně habsburských zemí.

Anglie

Commonwealth a cromwellovský Protektorát (1649–1660)

z monarchického hlediska typické interregnum, fakticky však vláda existovala.

Skotské království

První interregnum (1290–1292)

Druhé interregnum (1296–1306)

Rusko

Smuta (1598–1613)

období od vymření Rurikovců do nástupu Romanovců

Ruské interregnum v roce 1825

Odkazy

Literatura

KAUFHOLD, Martin. Deutsches Interregnum und europäische Politik. Konfliktlösungen und Entscheidungsstrukturen 1230-1280.. Hannover: Hahnsche Buchhandlung, 2000. 485 s. Dostupné online. (německy)

Externí odkazy

Encyklopedické heslo Interregnum v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Čeští panovníci

Mytičtí panovníci
(do 9. století)


První mytičtí panovníci	Praotec Čech • Krok • Libuše

Mytičtí Přemyslovci	Přemysl Oráč • Nezamysl • Mnata • Vojen • Vnislav • Křesomysl • Neklan • Hostivít

Přemyslovci
(9. století–1306)

Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)

Nedynastičtí
(1306–1310)

Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)

Lucemburkové
(1310–1437)