Josef I. Habsburský
| Josef I. | |
|---|---|
| Císař Svaté říše římské, král uherský a český etc. | |
 Josef I. na portrétu z roku 1705 | |
| Doba vlády | 1705–1711 |
| Korunovace | uherským králem (1687) římskoněmeckým králem (1690) |
| Křest | 27. července 1678 |
| Narození | 26. července 1678 Vídeň Habsburská monarchie  Habsburská monarchie Rakouské arcivévodství Rakouské arcivévodství |
| Úmrtí | 17. dubna 1711 (ve věku 32 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie Rakouské arcivévodství Rakouské arcivévodství |
| Pohřben | Císařská hrobka ve Vídni |
| Předchůdce | Leopold I. |
| Nástupce | Karel VI. |
| Manželka | Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1699-1711) |
| Potomci | Marie Josefa Leopold Josef Marie Amálie |
| Rod | Habsburkové |
| Motto | Amore et timore („Láskou a bázní“) |
| Otec | Leopold I. |
| Matka | Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef I. (26. července 1678 Vídeň – 17. dubna 1711 Vídeň) byl římský císař, uherský a český král, předposlední člen dynastie Habsburků v mužské linii.
Osobnost
Byl synem císaře Leopolda I. ze třetího manželství s Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních i nevlastních sourozenců, ale v důsledku brzkého úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem a tedy i dědicem trůnu.
Josef byl inteligentní a schopný mladík, který ovládal sedm jazyků (včetně češtiny, kterou ovládal lépe než jeho otec) a po otci Leopoldovi zdědil i jisté hudební nadání, neboť sám komponoval skladby. Jeho vzdělávání se ujali Franz Ferdinand von Rummel, pozdější biskup ve Vídni, a kníže Karel Theodor Otto ze Salmu. Otec ho již v dětství nechal korunovat uherským (1687) a římskoněmeckým králem (1690); českým králem korunován nikdy nebyl, byť k českému prostředí si vybudoval určitý vztah (v roce 1702 navštívil Prahu a Starou Boleslav, kde se poklonil Palladiu země české).
Jeho manželkou se při svatebním obřadu ve Vídni 24. února 1699 stala o pět let starší Amálie Vilemína, Josef ovšem měl milostné aféry před sňatkem i po sňatku. Zřejmě svou ženu nakazil pohlavní chorobou, takže po několika letech zůstala neplodná a počet jejich potomků skončil na třech.
Vláda
V roce 1705 zdědil po svém otci soustátí v nelehké situaci: v té době již byly v plném proudu války o španělské dědictví, během nichž Josef I. podporoval (nakonec neúspěšně) dědické nároky svého mladšího bratra Karla; dokonce se i sám angažoval v poli, když se roku 1702 zúčastnil vítězného obléhání pevnosti Landau držené Francouzi. Kromě španělské politiky se musel věnovat také vnitrostátnímu problému na území Uher. Kvůli povstání tam totiž v té době již přes rok působil v jejich značné části jako vládce sedmihradský kníže František II. Rákóczi.
Hospodářská situace zemí monarchie nebyla příznivá. V důsledku dlouhodobých válek vzrůstalo daňové zatížení poddaných, což způsobovalo nespokojenost širokých vrstev obyvatelstva. Na panovnickém dvoře vládla byrokracie, úplatkářství a protekce.
Sedmadvacetiletý Josef byl však už schopným vládcem odhodlaným k radikálním opatřením. Jako po všech stránkách dobře vzdělaný a zároveň rozhodný člověk zároveň hodlal uskutečnit mnoho reforem v oblasti finanční, soudní a dalších. Začal u vlastního dvora, když výrazně zúžil a omladil okruh svých spolupracovníků. Posiloval centrální řízení státní byrokracie a reformy začaly i v oblasti daňového systému. Na mnoho jím zamýšlených plánů však nedošlo.
18. ledna 1707 vydal reskript,[1] jímž doporučil českým stavům, aby projednali návrh Christiana Josefa Willenberga, a rovněž jim nařídil, aby pro něho zřídili stálé profesorské místo pro „vyučování v kunstu ingenieurském“. Tento reskript patří k nejcennějším historickým dokumentům dnešního Českého vysokého učení technického v Praze.
V témže roce jej uherský onódský sněm sesadil z trůnu, Josef ovšem zahájil mírová jednání, jimiž si nakonec znovu získal oporu proti stavovské rebelii. V roce 1711 se již situace zdála stabilizovaná. Válku o španělské dědictví doprovázela řada úspěchů (které se až později ukázaly jako pouze dočasné) a povstalecký problém v Uhrách byl konečně vyřešen uzavřením szatmárského míru.
Smrt a pohřeb
Do vývoje však zasáhla nenadálá panovníkova smrt způsobená neštovicemi. Přerušil se tak reformní proces v monarchii, na který později navázal především Josefův jmenovec, toho jména Druhý.
Josef I. zemřel ve Vídni a byl zde pochován v Císařské hrobce (sarkofág č. 35 v Karlově hrobce). Na rakvi je latinský nápis, jehož český překlad zní: Světu propůjčen 1678, království uherskému 1687, římské říši 1690, Amalii Wilhelmině 1699, římskému císařství, Čechám, provinciím atd. 1705, nebesům navrácen v roce 1711, 17. dubna. Vždy a všude vítězný. Jeho srdce bylo uloženo v urně č. 12 v Hrobce srdcí (Herzgruft) v augustiniánském kostele a vnitřnosti v urně č. 42 ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály.
Potomci
- 1. Marie Josefa (8. února 1699 – 17. listopadu 1757) ∞ 20.8.1719 August III., saský kurfiřt (1733/1736–1763) a polský král (1733–1763)
- 2. Leopold Josef (29. října 1700 Vídeň – 4. srpna 1701 Vídeň), zemřel na hydrocephalus.
- 3. Marie Amálie (22. října 1701 – 11. prosince 1756) ∞ 1722 Karel VII. Albrecht, kurfiřt bavorský (1726–1745) a římský císař (1742–1745)
Vývod z předků
| Karel II. Štýrský | ||||||||||||
| Ferdinand II. Štýrský | ||||||||||||
| Maria Anna Bavorská | ||||||||||||
| Ferdinand III. Habsburský | ||||||||||||
| Vilém V. Bavorský | ||||||||||||
| Marie Anna Bavorská | ||||||||||||
| Renata Lotrinská | ||||||||||||
| Leopold I. | ||||||||||||
| Filip II. | ||||||||||||
| Filip III. Španělský | ||||||||||||
| Anna Habsburská | ||||||||||||
| Marie Anna Španělská | ||||||||||||
| Karel II. Štýrský | ||||||||||||
| Markéta Habsburská | ||||||||||||
| Marie Anna Bavorská | ||||||||||||
| Josef I. | ||||||||||||
| Filip Ludvík Falcko-Neuburský | ||||||||||||
| Wolfgang Vilém Neuburský | ||||||||||||
| Anna Klevská | ||||||||||||
| Filip Vilém Falcký | ||||||||||||
| Vilém V. Bavorský | ||||||||||||
| Magdalena Bavorská | ||||||||||||
| Renata Lotrinská | ||||||||||||
| Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská | ||||||||||||
| Ludvík V. Hesensko-Darmstadtský | ||||||||||||
| Jiří II. Hesensko-Darmstadtský | ||||||||||||
| Magdalena Braniborská | ||||||||||||
| Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská | ||||||||||||
| Jan Jiří I. Saský | ||||||||||||
| Žofie Eleonora Saská | ||||||||||||
| Magdalena Sibylla Pruská | ||||||||||||
Odkazy
Reference
- ↑ Reskript českým stavům. www.cvut.cz [online]. [cit. 2009-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-29.
Literatura
Sirotková Soňa, JOSEF I., můj přítel : historický román 1 díl. MOBA nakladatelství Brno, 2018, ISBN 978-80-243-8312-5
- ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X.
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 180–182.
- INGRAO, Charles W. Josef I. : der "vergessene" Kaiser. Graz: Styria, 1982. 293 s. ISBN 3-222-11399-8.
- MIKULEC, Jiří; BĚLINA, Pavel; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české IX. 1683-1740. Praha: Nakladatelství Paseka, 2011. 860 s. ISBN 978-80-7432-105-4.
- URFUS, Valentin. Císař Josef I. : nekorunovaný Habsburk na českém trůně. Praha: Libri, 2004. 172 s. ISBN 80-7277-211-2.
- VLNAS, Vít. Josef I. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 421–431.
- VONDRA, Roman. České země v letech 1705–1792 : doba absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef I. Habsburský na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Josef v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Autor Josef I. ve Wikizdrojích
- Dílo Reskript císaře Josefa I. českým stavům ve Wikizdrojích
| Předchůdce: Leopold I. |  | Císař Svaté říše římské 1705–1711 | | Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. | | Římskoněmecký král 1690–1711 | | Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. |  | Český král 1705–1711 | | Nástupce: Karel VI. (II.) |
| Předchůdce: Leopold I. |  | Uherský král 1705–1711 | | Nástupce: Karel VI. (III.) |
| Předchůdce: Leopold I. |  | Chorvatský a slavonský král 1705–1711 | | Nástupce: Karel VI. |
| Předchůdce: Leopold I. |  | Rakouský arcivévoda 1705–1711 | | Nástupce: Karel VI. |
| Čeští panovníci | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Mytičtí panovníci (do 9. století) |
| ||||||
| Přemyslovci (9. století–1306) | Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306) | ||||||
| Nedynastičtí (1306–1310) | |||||||
| Lucemburkové (1310–1437) | Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437) | ||||||
| Habsburkové (1437–1457) | |||||||
| Nedynastičtí (1457–1471) | Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490) | ||||||
| Jagellonci (1471–1526) | Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526) | ||||||
| Habsburkové (1526–1780) | Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743) | ||||||
| Habsburko-Lotrinkové (1780–1918) | Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918) | ||||||
| ¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů | |||||||
| Rakouští panovníci | ||
|---|---|---|
| Markrabata |  | |
| Babenberkové | Leopold I. • Jindřich I. • Adalbert • Arnošt • Leopold II. • Leopold III. • Leopold IV. • Jindřich II. (do 1156) | |
| Vévodové | ||
| Babenberkové | ||
| Přemyslovci | ||
| Zähringové | Heřman VI. Bádenský • Fridrich I. Bádenský | |
| Habsburkové | Rudolf I. • Albrecht I. • Rudolf III. • Fridrich I. • Leopold I. • Albrecht II. • Ota • Rudolf IV. • Albrecht III. • Leopold III. • Vilém • Albrecht IV. • Albrecht V. • Ladislav Pohrobek • Leopold IV. • Arnošt Železný • Fridrich IV. • Fridrich V. • Zikmund • Albrecht VI. (do 1453) | |
| Arcivévodové | ||
| Habsburkové | Albrecht VI. (od 1453) • Fridrich V. • Maxmilián I. • Karel I. • Ferdinand I. • Maxmilián II. • Rudolf VI. • Matyáš • Ferdinand II. • Ferdinand III. • Leopold I. • Josef I. • Karel II. • Marie Terezie | |
| Habsbursko-lotrinská dynastie | ||
| Císařové | ||
| Habsbursko-lotrinská dynastie | ||
| rakouští princové, kteří byli titulární arcivévodové, jsou uvedeni v jiné šabloně | ||
Autoritní data  |
|
|---|
Portály: Novověk | Lidé | Rakousko | Česko | Maďarsko
