Vojen

Vojen
legendární český kníže

Náboženství	slovanské (pohanské)
Potomci	Vnislav
Otec	Mnata
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojen byl mytický pokračovatel Přemysla Oráče a kněžny Libuše, zakladatelů dynastie Přemyslovců, jedním ze sedmi legendárních českých knížat mezi Přemyslem Oráčem a prvním historicky doloženým knížetem Bořivojem.

Jedna z teorií týkajících se počtu těchto knížat je podepřena freskami na zdech rotundy v moravském Znojmě, ale Anežka Merhautová tvrdí, že tyto fresky zobrazují historicky doložené Přemyslovce včetně moravských údělníků.^[1]

Původ jména

Jméno Vojen zaznamenal ve své Kronice české Kosmas, převzala ho i většina historiků z 19. století, včetně Františka Palackého. Původ jména lze odvodit od slova vojna, válka – Vojen tedy znamena bojovný.

Záviš Kalandra uvádí, že jména sedmi mytických českých knížat jsou odvozena ze starých slovanských názvů dnů v týdnu. Vojen by jako třetí z nich odpovídal úterý, v latině Martis dies, den Martův, přičemž Mars byl bohem války.^[2]

Podle teorie Vladimíra Karbusického pochází dvanáct jmen mytických postav české historie včetně sedmi knížat z úryvku staroslověnského (či staročeského) textu – poselství Čechů k Frankům v 9. století.^[3] V tomto textu mělo být psáno: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což se vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.

Posloupnost knížat

Dalimilova kronika a Kosmas se ovšem neshodují v tom, co bylo po smrti knížete Nezamysla. Hana Vrbová v novočeském volném přebásnění píše: Po něm Mnata, potom Vojen, o němž známo je nám to jen, že byl ještě plný sil, když zem synům rozdělil. Tvrzení stran rozsahu Dalimilových znalostí o Vojenovi je uměleckou fabulí ozvláštňující monotónní výčet vladařů. V původním textu se píše jen: Potom snide kněz Přěmysł, po tom by knězem syn jeho Nezamysł. Po něm Mnata knězem bieše, po tom syn jeho, ten Vojen słovieše. Ten synoma zemiu rozděli...^[4]

Kosmas naopak konstatuje, že po Vojenově dožití knížectví vládl Vnislav. Dalimil naproti tomu uvádí, že Vojen dělí svou zem mezi syny: Lucko Vlastislavu dává, Čechy v správu Unislava (Vnislava).

Reference

↑ Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: "Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě", Praha 2000.
↑ Záviš Kalandra: "České pohanství", Praha 1947
↑ Vladimír Karbusický: "Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury", s. 237, Praha 1995 [1]
↑ Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XVI [online]. Dostupné online.

Literatura

HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Pověsti o počátcích českého národu a o českých pohanských knížatech. Příprava vydání Jan Kočí. Praha: Kočí, 1917. Dostupné online. – kapitola Vojen, s. 128–149.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojen na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Mnata

Seznam legendárních českých vládců
Vojen
?

Nástupce:
Vnislav

Čeští panovníci

Mytičtí panovníci
(do 9. století)


První mytičtí panovníci	Praotec Čech • Krok • Libuše

Mytičtí Přemyslovci	Přemysl Oráč • Nezamysl • Mnata • Vojen • Vnislav • Křesomysl • Neklan • Hostivít

Přemyslovci
(9. století–1306)

Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)

Nedynastičtí
(1306–1310)

Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)

Lucemburkové
(1310–1437)