Vought V-173

Vought V-173
Určeníexperimentální letoun
VýrobceVought
ŠéfkonstruktérCharles H. Zimmerman
První let23. listopadu 1942
Vyřazeno1947
UživatelUS Navy
Vyrobeno kusů1
Další vývojVought XF5U
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vought V-173 byl technologický demonstrátor letounu vyvinutý americkou společností Vought v období době druhé světové války. Jeho zkoušky byly součástí vývoje stíhacího letounu Vought XF5U pro americké námořnictvo. V-173 byl neoficiálně přezdíván Skimmer, Flying Pancake, či Flying Saucer. Testován byl v letech 1942–1947. Poté jeho provoz ukončila nehoda. Letoun se dochoval jako muzejní exponát.[1]

Historie

Model demonstrátoru Vought V-173 při zkouškách v aerodynamickém tunelu. Zde ještě s dvoulistými vrtulemi, které byly i na základě těchto zkoušek vyměněny za třílisté.

Americký konstruktér Charles H. Zimmerman ve 30. letech 20. století navrhl koncepci letounu jako vztlakového tělesa s kruhovým křídlem o malé štíhlosti, ofoukávaným velkými protiběžnými vrtulemi, které eliminovaly tzv. vírový odpor. U takto řešeného letounu předpokládal zajímavé vlastnosti blízké letounům STOL a výhodné například pro palubní letouny: vysokou stabilitu, krátký start a přistání společně s velkým rozsahem od minimální po maximální rychlost. Zimmermanův zaměstnavatel NACA však nápad odmítl. Zimmerman proto roku 1935 svou koncepci úspěšně vyzkoušel na malém modelu. O dva roky později se mu podařilo přesvědčit společnost Vought, která jeho nápad ověřila na elektromotory poháněném metrovém modelu V-162. Vývoj dále pokročil když roku 1939 americké námořnictvo souhlasilo s vývojem obdobně koncipovaného palubního stíhacího letounu Vought XF5U. Jeho vlastnosti však měly být napřed ověřeny na zmenšeném technologickém demonstrátoru, kterému bylo přiděleno označení V-173 (předchozí návrhy V-170 až V-172 byly odmítnuty).[1]

První třináctiminutový let V-173 (sériové číslo 02978) proběhl 23. listopadu 1942. Pilotoval jej zkušební pilot Boone Guyton. Do kokpitu V-173 Guyton usedl ještě při dvanácti následujících letech, ale poté se zranil na Vought F4U Corsair. Vystřídalo jej několik dalších továrních a námořních zkušebních pilotů, včetně Charlese Lindbergha při třicátém letu. Zkoušky prokázaly zajímavé vlastnosti letounu, který měl krátký vzlet, létal i při vysokých úhlech náběhu, strmě stoupal a v protivětru se mohl za letu zastavit. Zkoušky neobvykle tvarovaného stroje, připomínajícího létající talíř, neunikly ani veřejnosti, takže jednou byl jeho výskyt i nahlášen policii.[1] Zkušební let V-173 zřejmě byl příčinou několika případů pozorování UFO ze 40. let.[2] Zkoušky V-173 3. června 1943 přerušilo nouzové přistání způsobené poruchou motoru. Ještě závažnější nehodu měl letoun roku 1947, tehdy na leteckém dnu vlétl do drátů vysokého napětí.[1]

Během celého zkušebního programu V-173 absolvoval 190 zkušebních letů o celkové délce 139 hodin.[3][2] Přestože zkoušky demonstrátoru V-173 potvrdily vlastnosti Zimmermanem navržené koncepce s kruhovým křídlem, vývoj stíhacího letounu Vought XF5U byl zrušen krátce po jeho prvním letu v únoru 1947, neboť již nemohl konkurovat nastupujícím letounům s proudovými motory.[3] Zkoušky byly ukončeny 31. března 1947.[2]

Americké námořnictvo demonstrátor skladovalo v Norfolku a roku 1960 jej předalo do National Air and Space Museum (součást Smithsonova institutu). Nebyl vystaven, ale uložen do depozitáře. Tam jej roku 1970 vyfotil letecký historik Jay Miller. V roce 2002 si V-173 prohlédli zástupci společnosti Vought, čímž začaly snahy o jeho renovaci a vystavení. V roce 2003 byl letoun přepraven do Grand Prairie u Dallasu, aby na něm mohli začít pracovat dobrovolníci z organizace Vought Aircraft Heritage Foundation. Tým dobrovolníků vedl Dick Guthrie. Mimo jiné musel být nahrazen plátěný potah, což si vyžádalo 81 000 ručních stehů.[4] Při náročné renovaci dobrovolníci během osmi let odpracovali více než 25 000 hodin. Následně byl letoun roku 2012 na deset let zapůjčen Frontiers of Flight Museum v Dallasu.[2]

Konstrukce

Demonstrátor V-173 vykazoval všechny aerodynamická řešení zamýšlená pro XF5U, byl však menší a se slabšími motory. Měl dřevěnou konstrukci potaženou plátnem. Ze zadní strany trupu vystupovaly elevony a dvojice svislých ocasních ploch. V přídi byl jednomístný kokpit. Letoun poháněly dva vzduchem chlazené čtyřválce Continental A-80 o výkonu 59 kW (80 hp). Každý přes reduktor poháněl velkou dřevěnou vrtuli se třemi pevnými listy. Vrtule měla průměr 5,03 m. Kvůli rozměrným vrtulím měl letoun vysoký záďový podvozek a na zemi stál pod úhlem 22°.[1]

Specifikace

První let demonstrátoru Vought V-173
Vought V-173 vystavený ve Frontiers of Flight Museum v Dallasu

Technické údaje

Citováno podle:[1]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 7,11 m (10,65 m včetně elevonů)
  • Délka: 8,13 m
  • Výška: 3,94 m
  • Nosná plocha: 39,67 m²[5]
  • Hmotnost prázdného letounu:
  • Vzletová hmotnost: 1025–1365 kg
  • Maximální vzletová hmotnost:
  • Pohonná jednotka: 2× vzduchem chlazený čtyřválec Continental A-80
    • Výkon motoru: 80 hp (59 kW)

Výkony

  • Maximální rychlost: 222 km/h u země
  • Čas výstupu do výšky: 7 min do 1524 m
  • Délka vzletu: 61 m (za bezvětří)

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f BALOUS, Miroslav. Chance Vought V-173. Letectví a kosmonautika. 2009, čís. 6, s. 66–67. ISSN 0024-1156. 
  2. a b c d Chance Vought V-173 "Flying Pancake" [online]. Frontiers of Flight Museum [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Vought V-173 "Flying Pancake" [online]. Smithsonian National Air and Space Museum [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Why There Will Never Be Another Flying Pancake [online]. Airspacemag.com, rev. 2013-11 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Vought V-173 [online]. Armadninoviny.cz [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Americká vojenská letadla druhé světové války
Stíhací letouny
FRF2AF3FF4FF4UF6FF7FF8FP-26P-35P-36P-38P-39P-40P-43P-47P-51P-61P-63 • P-66 • P-70P-80
Bombardovací, bitevní a torpédové letouny
A-19A-20A-26A-27A-28/A-29A-30A-31/A-35A-36B-17B-18B-23B-24B-25B-26B-29B-32B-34B-37BTTBDTBFSBCSB2ASB2CSB2USBD
Průzkumné a spojovací letouny
F-4/F-5F-6F-7F-9F-13F-15L-3L-4L-10O-47O-52PBMPBOPBYPB2YPB4YPB4Y-2PV-1PV-2JFJ2FJ4F/OA-14JRFOS2USCSOC • SO3C
Cvičná letadla
PT-17 • PT-19 • AT-6AT-7AT-9BT-8BT-12 • BT-13 • AT-17AT-18SBNTG-1
Transportní letouny a kluzáky
C-28 • C-33UC-36/R2O • C-40 • UC-43 • C-45C-46C-47C-48/49/50/51/52C-54C-58UC-61C-63C-64UC-67C-69C-73C-75UC-78 • UC-81 • UC-85 • C-87 • C-91 • C-98 • UC-100 • UC-101C-105C-110/R3DCG-3CG-4CG-13CG-15AER5OJRS • JR2S
Vírníky a vrtulníky
Experimentální letouny a prototypy
XA-21XA-22XA-23XA-38XFL • XF-11 • XF8BTB2DXF5FXF5UXFD-1XF14CXF15CXP-41XP-46XP-49XP-50XP-52XP-54XP-55XP-56XP-57XP-58P-59 • XP-60 • XP-62XP-67XP-68XP-71XP-72 • XP-73 • P-75XP-76XP-77XP-79XP-81XP-82XP-83AMXB-19XB-27XB-28XB-30XB-31XB-33YB-35XB-38XB-39YB-40XB-41XB-42XB-43XB-45XB-46XB-48XB-50 • XC-74 • YC-76 • XC-82XC-97XP2VXPB2MXP4YR2Y • RB • TB2FXSB2D • XBTC • XBT2CXBT2D • XBTK • TBYHK-1YFM-1 • XO-61 • XR-1 • XR-2/3 • XR-8N-1M • V-173 • XPBB
Autoritní data Editovat na Wikidatech