Alberto Ascari

Alberto Ascari
Narození13. července 1918
Milán
Úmrtí26. května 1955 (ve věku 36 let)
Monza
Příčina úmrtísilniční dopravní nehoda
Místo pohřbeníMonumentální hřbitov v Miláně
Povolánípilot Formule 1 a motocyklový závodník
RodičeAntonio Ascari
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alberto Ascari
Narození13. července 1918
Milán
Úmrtí26. května 1955 (ve věku 36 let)
Monza
NárodnostItálieItálie Itálie
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky1950 - 1955
TýmyFerrari, Maserati, Lancia
Závody33
Mistr světa2 hvězda hvězda
(1952, 1953)
Vyhrané závody13
Stupně vítězů17
Body celkem140,64
Pole positions14
Nejrychlejší kola12
První závodGP Monaka 1950
První vítězstvíGP Německa 1951
Poslední vítězstvíGP Švýcarska 1953
Poslední závodGP Monaka 1955
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alberto Ascari (13. července 1918 Milán26. května 1955 Monza) byl italský automobilový závodník a pilot Formule 1.

Život

Narodil se 13. července 1918 v Miláně. Jeho otec Antonio Ascari byl také automobilovým závodníkem a Alberto byl od dětství veden k automobilovému sportu. V roce 1955 Antonio Ascari zemřel při havárii testování vozu v Monze

Touhu stát se automobilovým závodníkem ho přivedla k myšlence koupit si motocykl, několikrát kvůli závodům utekl i ze školy. Svůj první automobilový závod absolvoval na voze Ferrari v Mille Miglia. Roku 1940 se oženil a se svou ženou měl dvě děti, Patricii a Antonia.

V roce 1947 koupil od rodiny Orsini závodní vůz Maserati 4CLT. Na tento vůz koupil za pět milionů lir, tři miliony dal se svého a dva miliony mu půjčil kamarád Luigi Villoresi. Později oba byli úspěšní na tratích v severní Itálii. Ve svých úspěších pokračovali i následující rok, když triumfovali v San Remu. Vyzkoušel i Alfu 158 a dojel třetí v Grand Prix Francie.

Pro rok 1949 nabídl Ascarimu a Villoresimu místa ve svém týmu Enzo Ferrari, který byl přítelem a týmovým kolegou Albertova otce. V tomto roce zvítězil v pěti Velkých cenách a také v Buenos Aires. V roce 1950 zvítězilo Ferrari v devíti Velkých cenách a v roce 1951 v šesti. I přes tyto úspěchy byl tým Alfa Romeo úspěšnější. Ferrari s Ascarim se prosadil až v následující sezóně. Ascari chyběl pouze na startu Velké ceny Švýcarska, protože pokoušel štěstí v 500 mil v Indianapolis s 4,5 litrovým Ferrari. Ve všech následujících Velkých cenách zvítězil a stal se tak mistrem světa. Toto suverénní vítězství bylo ulehčeno faktem, že na tratích chyběl velký konkurent Juan Manuel Fangio, který se vážně zranil na trati v Monze. V roce 1953 titul mistra světa na Ferrari obhájil i když měli velkou konkurencí ve vozech Maserati (Fangio, Gonzalez).

Na konci roku 1953 opustil Ferrari a podepsal smlouvu se společností Lancia, která poprvé ve své historii navrhla a postavila monopost pro Grand Prix. Vývoj šel pomalu a nasazení vozu se stále oddalovalo. V tomto období Mercedes oznámil, že jeho nový revoluční prototyp je připraven a bude na startu Velké ceny Francie již v červenci a tak byl spolu s přítelem Luigim Villoresim, od Lancie uvolněn k Maserati, které bylo jediné schopné konkurovat Mercedesům Fangia a Klinga. Po dvou nepodařených závodech za volantem Maserati 250 F, byl zapůjčen k Ferrari na Velkou cenu Itálie, kde dokázal vybojovat druhou příčku v kvalifikaci a zajistil si tak start z první řady, čehož plně využil a až do šestého kola byl ve vedení. Závod se vyvíjel jako duel Ascariho s Mossem, který startoval na soukromém Maserati, ale ve 49. kole musel Ascari odstoupil pro poruchu motoru.

V posledním závodě sezóny, ve španělském Pedralbes, byly poprvé nasazeny monoposty. Ascari začal velmi dobře a první pozici na startu proměnil ve vedení a neustále svůj náskok zvyšoval. Pro poruchu musel, ale v desátém kole odstoupit, ze závodu odstoupil i Villoresi, takže se premiéra Lancii nepovedla.

Při Grand Prix Argentiny se také vozům Lancia pilotovaným Ascarim a Villoresim nepovedlo dojet až do cíle. V závodě v Monte Carlo byl ve vedení, když byl při výjezdu z tunelu oslepen slunečními paprsky a následující šikana vymrštila jeho vůz přes balíky slámy do vody v přístavu. Po saltu do přístavních vod, se zotavoval v nemocnici, jeho zranění nebyla nijak vážná, utrpěl pouze šok a zlomeninu nosu. O čtyři dny později už byl znovu na dráze v Monze, aby sledoval testování sportovních vozů Ferrari. Zde se rozhodl vyzkoušet Castellottiho Ferrari, do vozu usedl jen v civilním oblečení a ve vypůjčené přilbě. Ve třetím kole jeho vůz z nezjištěných příčin vyjel ze zatáčky a dvakrát se převrátil. Ascari utrpěl četná zranění, kterým jen několik minut poté podlehl.

Tituly

  • 1952 Mistr Světa (formule 1)
  • 1953 Mistr Světa (formule 1)

Vítězství

  • 1948 Grand Prix San Remo
  • 1949 Grand Prix Buenos Aires
  • 1949 Grand Prix Švýcarska
  • 1949 Grand Prix Itálie
  • 1949 Grand Prix Peron
  • 1952 Grand Prix Syrakus
  • 1952 Grand Prix Pau
  • 1952 Grand Prix Marseilles
  • 1952 Grand Prix Commingues and La Baule
  • 1953 Grand Prix Pau
  • 1953 Grand Prix Bordeaux
  • 1954 Mille Miglia
  • 1955 Grand Prix Torino
  • 1955 Grand Prix Neapole

Kompletní výsledky ve Formuli 1

Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu
Rok Tým Šasi Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Body Umístění
1950 Scuderia Ferrari Ferrari 125 Ferrari V12 GBR MON 500 SUI
Ret
FRA
DNS
11 5. místo
Ferrari 275 BEL
5
Ferrari 375 ITA
2
1951 Scuderia Ferrari Ferrari 375 Ferrari V12 SUI
6
500 BEL
2
FRA
2†
GBR
Ret
GER
1
ITA
1
ESP
4
28 2. místo
1952 Scuderia Ferrari Ferrari 375 Ferrari V12 500
Ret
53,5 1. místo
Ferrari 500 Ferrari Straight-4 SUI BEL
1
FRA
1
GBR
1
GER
1
NED
1
ITA
1
1953 Scuderia Ferrari Ferrari 500 Ferrari Straight-4 ARG
1
500 NED
1
BEL
1
FRA
4
GBR
1
GER
8‡
SUI
1
ITA
Ret
46,5 1. místo
1954 Officine Alfieri Maserati Maserati 250F Maserati straight-6 ARG 500 BEL FRA
Ret
GBR
Ret
GER SUI 2 25. místo
Scuderia Ferrari Ferrari 625 Ferrari Straight-4 ITA
Ret
Scuderia Lancia Lancia D50 Lancia V8 ESP
Ret
1955 Scuderia Lancia Lancia D50 Lancia V8 ARG
Ret
MON
Ret
500 BEL NED GBR ITA 0 NK*

Externí odkazy

Itálie Italští jezdci Formule 1

Michele Alboreto • Giovanna Amati • Elio de Angelis • Marco Apicella • Alberto Ascari  • Luca Badoer • Giancarlo Baghetti • Lorenzo Bandini • Enrico Bertaggia • Felice Bonetto • Pietro Bordino • Gianmaria Bruni • Ivan Capelli • Andrea de Cesaris • Corrado Fabi • Luigi Fagioli • Giuseppe Farina  • Maria Teresa de Filippis • Giancarlo Fisichella • Giorgio Francia • Carlo Franchi • Antonio Giovinazzi • Nicola Larini • Giovanni Lavaggi • Vitantonio Liuzzi • Lella Lombardi • Umberto Maglioli • Pierluigi Martini • Stefano Modena • Andrea Montermini • Gianni Morbidelli • Luigi Musso • Riccardo Paletti • Giorgio Pantano • Max Papis • Riccardo Patrese • Franco Rol • Domenico Schiattarella • Dorino Serafini • Vincenzo Sospiri • Gabriele Tarquini • Jarno Trulli • Alessandro Zanardi • Renzo Zorzi

Legenda: – mistr světa
Mistři světa Formule 1
1950–19701971–19911992–20122013–dosud
Belgie Vítězové Grand Prix Belgie Belgie
Francie Vítězové Grand Prix Francie Francie
Itálie Vítězové Grand Prix Itálie Itálie
Německo Vítězové Grand Prix Německa Německo
Spojené království Vítězové Grand Prix Velké Británie Spojené království
Francie Vítězové Grand Prix Pau Francie
1933 Marcel Lehoux • 1935 Tazio Nuvolari • 1936 Philippe Étancelin • 1937 Jean-Pierre Wimille • 1938 René Dreyfus • 1939 Hermann Lang1940–1946 • 1947 Nello Pagani • 1948 Nello Pagani • 1949 Juan Manuel Fangio1950 Juan Manuel Fangio1951 Luigi Villoresi • 1952 Alberto Ascari • 1953 Alberto Ascari • 1954 Jean Behra • 1955 Jean Behra • 1956 • 1957 Jean Behra • 1958 Maurice Trintignant • 1959 Maurice Trintignant • 1960 Jack Brabham • 1961 Jim Clark • 1962 Maurice Trintignant • 1963 Jim Clark • 1964 Jim Clark • 1965 Jim Clark • 1966 Jack Brabham • 1967 Jochen Rindt • 1968 Jackie Stewart • 1969 Jochen Rindt • 1970 Jochen Rindt • 1971 Reine Wisell • 1972 Peter Gethin • 1973 François Cevert • 1974 Patrick Depailler • 1975 Jacques Laffite • 1976 René Arnoux • 1977 René Arnoux • 1978 Bruno Giacomelli • 1979 Eddie Cheever • 1980 Richard Dallest • 1981 Geoff Lees • 1982 Bruno Giacomelli • 1983 Jo Gartner • 1984 Mike Thackwell • 1985 Christian Danner • 1986 Mike Thackwell • 1987 Yannick Dalmas • 1988 Roberto Moreno • 1989 Jean Alesi • 1990 Eric van de Poele • 1991 Jean-Marc Gounon • 1992 Emanuele Naspetti • 1993 Pedro Lamy • 1994 Gil de Ferran • 1995 Vincenzo Sospiri • 1996 Jörg Müller • 1997 Juan Pablo Montoya • 1998 Juan Pablo Montoya • 1999 Benoît Tréluyer • 2000 Jonathan Cochet • 2001 Anthony Davidson • 2002 Renaud Derlot • 2003 Fabio Carbone • 2004 Nicolas Lapierre • 2005 Lewis Hamilton • 2006 Romain Grosjean • 2007 Alain Menu/Augusto Farfus • 2008 Augusto Farfus/Andy Priaulx • 2009 Rob Huff/Alain Menu • 2010 • 2011 Marco Wittmann • 2012 Raffaele Marciello • 2013 Luca Ghiotto • 2014 Felix Rosenqvist • 2015 Antonio Giovinazzi • 2016 Alessio Lorandi • 2017 Maximilian Günther • 2018 Ralf Aron • 2019 Billy Monger
Autoritní data Editovat na Wikidatech